ROZHOVOR. Sedm let žil Václav Irovský s cejchem toho, „kterému bouchly ty sklady s municí“. Přesto nyní, kdy vyšly najevo informace o cíleném útoku zpravodajců ruské GRU, necítí žádné velké zadostiučinění. Jak říká, cejchu nepřítele státu se hned tak zbavit nedá.

„Pokud vím, pracovalo na mně i Vojenské zpravodajství. Hledal se viník, takže jsem byl na ráně. Bránil jsem se úspěšně tím, že jsme krátce před tím, v srpnu, provedli kontroly, revize, opravovali jsme ploty, dokonce jsme podali trestní oznámení kvůli poškození plotu,“ popisuje Irovský. V oboru vojenské výzbroje se pohybuje přes dvě desítky let, zná se osobně prakticky se všemi tuzemskými zbrojaři a byl to on, kdo vznik státního podniku Vojenský technický ústav (VTÚ) prosadil a od roku 2013 do konce roku 2014 jej vedl. Tečkou za jeho působením byly právě Vrbětice. Aktuálně práci nemá.

„Mám vhled do fungování státu, radil jsem firmám, ale protože jsem i kvůli Vrběticím dostal punc nepřítele státu, chodila na mne pořád různá upozornění a emaily. Výsledek je, že dnes už jsem skoro rok bez práce. K mé dehonestaci se právě Vrbětice náramně hodily: dejte si na něj pozor, to je ten, jak mu bouchly ty sklady,“ říká v rozhovoru.

Vybavíte, kde jste zrovna byl, když 16. října 2014 poprvé explodoval sklad ve Vrběticích?

To vám řeknu naprosto přesně. Byl jsem u tehdejšího náměstka ministra obrany Tomáše Kuchty v kanceláři a říkal jsem mu, že už mám plné zuby všech těch kontrol. Cokoli jsem jako ředitel VTÚ podepsal, hned na to přiběhla nějaká kontrola. Byl jsem nepopulární a měl jsem nálepku toho, kdo zbyl z předchozích vlád a to se v době nástupu P.R. akcí současného pana premiéra nenosilo. Měl jsem permanentně kontrolu z inspekce ministerstva obrany, kontrolu zakladatele, finanční kontrolu, byl jsem úplně ukontrolovaný. Říkal jsem ten den panu náměstkovi, že teď už do sbírky zbývá jen nějaká mimořádná událost. A když jsem od něj odešel, sedl jsem do auta, měl jsem telefon, že hoří sklady.

Vaše první informace byla, že jde o nehodu?

První předpoklad obvykle je, že jde o nehodu. Inicializace vojenské munice je natolik složitá, že by k výbuchu nestačilo, že to někomu upadne. Každopádně jsem dostal informaci, že nám hoří ve skladech munice, takže jsem rovnou z Valů, z ministerstva, jel do Slavičína.

Samozřejmě mne to poškodilo

Když tedy i dnes stále někdo mluví o tom, že za výbuchem mohla stát neodborná manipulace, už tehdy se vám to jevilo jako nepravděpodobné?

Ano i ne. Při první informaci vás napadne neodborné zacházení, lidská chyba. Není to ale tak, jak to dnes vyprávějí všichni ti rádobyodborníci, že nejprve hořelo a pak byl výbuch. Naopak. Nejprve byl výbuch, až pak to hořelo. S teorií neodborného zacházení jsem ale pracoval až do prosince, do toho druhého výbuchu. Pak už jsem naprosto veřejně říkal, že šlo o úmysl. Byl jsem o tom stoprocentně přesvědčen. Sklad byl v pořádku, postaven byl sice v roce 1935, ale odpovídal všem normám muničního skladu.

Šel jste s tím tehdy za někým, respektive byla ta varianta úmyslné exploze už tehdy vyšetřovací verzí?

Pořád jsem byl za někým a pořád jsem slyšel, že jsem zpátečník… Mám v povaze řešit problémy s chladnou hlavou a myslím, že součástí problémů bylo i to, že v Česku i při podobných velkých katastrofách mají v integrovaném záchranném systému hlavní slovo hasiči, pak policisté a Armáda ČR je jen podpůrná složka, a přitom je na to vycvičena mnohem lépe a víc.

KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG

Říkáte tím, že kdyby měla hned hlavní slovo armáda, dalo se předejít tomu druhému výbuchu?

O tom jsem zcela přesvědčen. Já byl na místě do dvou hodin po prvním výbuchu, převzali to hasiči a policisté a my jsme nad tím zcela ztratili kontrolu, i když to nebránilo tomu, abychom za to byli popotahovaní.

Byl jste propuštěn v přímé souvislosti s Vrběticemi?

Ne, já jsem sám podal rezignaci k 31. 12. 2014.

Dobrovolně?

No, když vás 270 dní v roce kontrolují a doslova na vás neustále něco hledají, tak vás to časem přestane bavit. Byla to taková snaha ukontrolovat mne k smrti.

Takže jste neskončil v přímém důsledku výbuchů ve Vrběticích?

Dokonce jsem na tom u ministra trval, že nejde o přímý důsledek Vrbětic, ale co si budeme povídat – v následujících letech jsem měl cejch toho, komu vybouchly sklady. To nezastavíte. Kromě toho jsem byl terčem řetězových dehonestujících emailů, hledalo se mé spojení s politiky, s různými kmotry a lidmi, které jsem ve skutečnosti nikdy neviděl.

Zaznamenal jsem na sociálních sítích váš výrok, že vás Vrbětice zničily profesně i osobně.

Samozřejmě mne to poškodilo. Třeba ještě 15. prosince 2014 jsem měl doma a v kanceláři prohlídku ÚOOZ na základně smyšleného obvinění, že jsem měl kopírovat a vynášet nějaké dokumenty. Rok mi zadržovali věci a nakonec jsem nebyl z ničeho obviněný. Vrbětice už jen akcelerovaly ty dlouhodobé tlaky. Pokud vím, pracovalo na mně i Vojenské zpravodajství. Hledal se viník, takže jsem byl na ráně. Bránil jsem se úspěšně tím, že jsme krátce předtím, v srpnu, provedli kontroly, revize, opravovali jsme ploty, dokonce jsme podali trestní oznámení kvůli poškození plotu.

Jinými slovy ten areál byl naprosto v pořádku?

Ano. Je ale nutné dodat, že my jsme tam figurovali jako pronajímatel. Asi jako když máte byt a pronajmete ho třetí osobě – když si tam přivede návštěvu, těžko o tom můžete něco vědět. Bohužel to tak bylo i s těmi sklady a s municí. Munici jako takovou v licenčním řízení hlídá Policie České republiky. Mají papír, kde to koupili, kudy to povezou a kde to uskladní. Když se pak munice veze ze skladu, tak je dokument o tom, kdo bude konečným uživatelem a kudy to pojede. To tedy řeší policie, Vojenský technický ústav na to neměl žádnou pravomoc.

Pořád jsem nežádoucí osoba

Byl jste ředitelem Vojenského technického ústavu od roku 2013. Psalo se tehdy, že vás na post šéfa dosadil Kalousek s Hávou.

Tak to vůbec. K Vojenskému technickému ústavu letectva a protivzdušné obrany, tak se to tehdy jmenovalo, jsem se dostal už někdy v roce 1997. Například v roce 1999 jsem pro Armádu České republiky zajišťoval první cvičení vojsk NATO ve východním bloku, účastnil jsem se řady velkých projektů. V roce 2009 jsem se stal ředitelem ústavu, což byl v té době odštěpný závod LOM Praha. Myslím, že se mi podařilo ústav hodně zvednout a v roce 2012 uzrála myšlenka, že by dávalo smysl vytvořit samostatný státní podnik, protože je třeba mít vlastí prostředky na výzkum a vývoj. Byl k tomu odpor mnoha úředníků, ale nakonec to vláda schválila. Žádný politický tlak mne na to místo ale nedostal.

Ale pány Kalouska nebo Hávu asi osobně znáte.

Znám. Znám ale spoustu dalších politiků a taky mnoho lidí ze zbrojního oboru nebo z IT, protože se v tom pohybuji přes dvacet let. Znám tedy i Richarda Hávu, ještě více znám Michala Smrže, ještě více Jaroslava Strnada, znám Augustina Sobola… Kdybych byl vyslanec Hávy, tak u něj nebo v nějaké jeho firmě už sedmým rokem dělám. Podobně jako třeba Jaroslav Strnad zaměstnává lidi, co mu byli dříve užiteční.

A co tedy v posledních sedmi letech děláte?

Jsem nezaměstnaný. Měl jsem za tu dobu samozřejmě nějaké fakturace za konzultace, poradenství. Jsme ale na malém českém trhu a já jsem persona, která ne úplně zapadá do davu. Navíc toho hodně vím, znám hodně lidí a jsou tací, kteří se mých znalostí bojí. Mám vhled do fungování státu, radil jsem firmám, ale protože jsem i kvůli Vrběticím dostal punc nepřítele státu, chodila na mne pořád různá upozornění a emaily. Výsledek je ten, že dnes už jsem skoro rok bez práce. A k té dehonestaci se právě Vrbětice náramně hodily: dejte si na něj pozor, to je ten, jak mu bouchly ty sklady.

Když jste tedy měl sedm let cejch člověka, co „může za Vrbětice“, co vás napadlo toho 17. dubna, když premiér Babiš a ministr vnitra Hamáček vystoupili náhle s informací, že šlo o akci zpravodajců ruské GRU?

Napadlo mne to, že těch sedm let různých emailů a upozornění firmám ve stylu „pozor na něj“ musel někdo koordinovat. Celou dobu to nasouvali na mne: To je ten chlap s těmi Vrběticemi, kolem něj běhají policisté i zpravodajci, radši od něj ruce pryč. Takže mne napadlo, že teď už asi vím, kdo to koordinoval – někdo, kdo na tom měl zájem. Tedy nejen Rusové, ale i firmy, které tu skrytě ovládají i v segmentech, kde by je ovládat neměli.

Tím myslíte koho?

Nerad bych takto přímo jmenoval. Přeci jen mé možnosti jsou na rozdíl od jejich dost omezené.

Nepocítil jste po zveřejnění té informace o akci GRU žádné zadostiučinění?

Naopak. Jsme v Čechách, kde přece platí, že na každém šprochu pravdy trochu. Pořád jsem braný jako nežádoucí osoba, protože přece kdo ví, jak to s ním je. Dám teď možná pár rozhovorů a tím to skončí. Problém je i to, že jsem prosadil založení státního podniku, který vadil všem zbrojařům. I to mne nakonec stálo kariéru.

Čím jste vadil zbrojařům?

My jsme jako ústav chtěli podporovat český průmysl. Ono to dneska říká i ministerstvo obrany, ale to jsou takové marketingové fámy. Idea byla, že Vojenský technický ústav měl držet výrobně-technickou dokumentaci pro vojenské zakázky, postavit třeba jeden prototyp, který měl jít do výběrového řízení zbrojařům, ať to takto postaví. Jenže dnes je to jinak – třeba kupujeme za šest miliard Dinga, jenže to auto neexistuje, teprve se vyvíjí. My to chtěli naopak.

Tedy sami si udělat prototyp a ten poptávat?

Ano, říct: chceme toto, v těchto počtech kusů, dodejte. To se dnes neděje.

Ještě zpátky k Vrběticím. Někteří politici, hlavně prezident Zeman, stále operují s tím, že je více verzí, například i zakrytí manka. Co si o tom myslíte?

Zakrytí manka je nesmysl. Nezakryjete manko tím, že na sebe připoutáte pozornost a odpálíte zboží za 50 milionů, abyste zakryl manko pět milionů. To jsou všechno původní verze, které byly v tom roce 2014. Třeba teorie pojistného podvodu je naprostý nesmysl, protože munici pojistit nelze. Určitě bylo více vyšetřovacích verzí, ale myslím, že dnes by nikdo nevyšel ven s takovou informací, aniž by ji měl pořádně prokázanou. Myslím, že v BIS nejsou žádní lemplové a mají nabito.

Nepůsobí na vás ale podivně role Petra Bernatíka mladšího, šéfa firmy Imex Group? Byl prý na místě osobně krátce před výbuchem, poslal v daný čas domů všechny brigádníky, podle údajů z jeho mobilu se měl pohybovat v blízkosti ostravského hotelu Corrado, kde v té době byli ubytováni zpravodajci GRU…

Pan Bernatík je jeden z mála v oboru, kterého osobně neznám. V životě jsem ho neviděl. A pokud jde o to, co říkáte – nejsem policajt, nevím. Zaráží mne ale třeba i to, že když ta firma přišla o zboží za 50 milionů, nedožaduje se nijak hlasitě náhrady.

Vrbětice jsme vůbec nechtěli

Firmy Excalibur Army a Real Trade Praha čelily obvinění, že dovezly do skladu v muničním areálu ve Vrběticích zakázaný materiál, konkrétně zakázané protipěchotní miny, to se ale u soudu nepotvrdilo. Pokud jde o zbrojní firmy v areálu – kdo rozhodoval kdo ano a kdo ne, co ano a co ne?

My jsme ty sklady zdědili, respektive nám byly v lednu 2013 převedeny do majetku včetně smluvních závazků. Na základě nich si některé firmy zrekonstruovaly sklady a ty náklady si tam takříkajíc odbydlovaly. Měl jsem k tomu výhrady, chtěl jsem se areálu zbavit, chtěl jsem po dozorčí radě, ať nám dovolí to prodat, že si tam pronajmeme jen dva objekty, co sami potřebujeme na malosériovou munici. Z Vrbětic jsme sice měli účetně příjem, ale hotovostně možná tak z dvaceti procent. Plus jsme veškerou údržbu a ostrahu platili ze svého. Vrbětice jsem nechtěl, zatěžovaly nás, byly prodělečné. Bylo to nechtěné dědictví. Pak to vybouchlo a je po všem.

Měli jste vůbec přehled kdo a co v areálu skladuje?

Přehled jsme měli jen o tom, jak jsou vytížené sklady; ty musí dodržovat takzvanou obložnost, tedy limit TNT na metr čtvereční. Měli jsme možnost kontrolovat stavební úpravy a právě tu obložnost, ale co tam kdo skladoval, to jsme nevěděli. Na to jsme ani neměli oprávnění.

Co si vlastně myslíte o tom, že ty výbuchy souvisejí s Krymem, respektive boji na východě Ukrajiny?

Myslím, že ten, kdo to udělal, měl spíše své zájmy vůči České republice. Myslíte, že by jakkoli ovlivnilo válku na Ukrajině, to, že někde odpálíte tisíc granátů? Munice a vojenské techniky je na světě tolik, že to nahradíte během pár dní. Je to spíše politická hra než ruská snaha ovlivnit nějaký konflikt.

Ještě jsme nezmínili dvě oběti výbuchu. Znal jste je osobně?

Vůbec ne. Byl jsem ředitel státního podniku se 700 zaměstnanci, navíc ti dva muži byli pracovníci Imexu. Při vědomí toho, že ten výbuch byl úmyslný, bych to nazval přinejmenším úmyslným zabitím. V každém případě jsou to oběti té akce.