Dědictví kolektivizace, role Agrofertu v českém zemědělství a proč rostou ceny potravin
Ještě generace našich prarodičů zažila, co je hlad a nedostatek potravin – o tom dneska nikdo ani neuvažuje, upozorňuje Martin Sedláček, zemědělský ekonom a publicista. Je to podle něj i díky často proklínaným evropským dotacím.
„Samozřejmě, že dotace pokřivují trh, protože se tím vytahují i všechny ostatní ceny – cena půdy, nájmů a ostatních vstupů. To se ví, ale není krok zpátky, jejich škrtnutí je nemyslitelné, protože to by naopak ten trh nejen narušilo, ale možná i zbortilo. Navíc jsou dnes dotace čím dál víc vázané na ekologické a environmentální parametry,“ říká Martin Sedláček v rozhovoru pro ekonomický podcast MakroMixér (připravují jej šéfredaktor HlídacíPes.org Robert Břešťan a hlavní ekonom Patria Finance Jan Bureš).
Vy říkáte, že nemáte rád dělení zemědělců na velké a malé. Proč? Vždyť přece někdo má hodně stád, jiný málo, někdo velké polnosti, další jen malé pole.
Toto je v České republice velké téma. České zemědělství opravdu sestává jak z malých rodinných farem, tak ze středně velkých podniků až z holdingových podniků. Je v tom v rámci Evropské unie specifické. Ale prostě je to tak, že tu v padesátých letech proběhla asi ta nejšílenější kolektivizace po vzoru Sovětského svazu a po roce 1989 celý zemědělský sektor řešil, co s tím. Bylo jasné, že se musí obnovit majetková práva k půdě a k původním majetkům. Kdo chtěl obnovit své hospodářství, měl na to chuť, lidi, energii, tak měl možnost začít rodinně hospodařit. Zbyla tu ale i zemědělská družstva, která šla do takzvané transformace, asi není potřeba jít do detailů.
Z nich se tedy stali ti velcí…
To jsou jakoby ty velké společnosti. I proto se v českém éteru hovoří o velkých a malých, ale já se ptám, kde je ta hranice, kolik je to hektarů? To nikdo neřekl a neřekne. Je potřeba také říct, že asi třetina zemědělské půdy byla státní, šlo hlavně o pohraniční oblasti, odkud byli po druhé světové válce vysídlení Němci, a i ta se nějakým způsobem privatizovala.
Někdy si na toto téma vypůjčuji slova někdejšího ministra zemědělství Josefa Luxe, který říkal: nechme vzniknout rodinné farmy tam, kde to dokáží a chtějí. Protože ne všude to tak bylo – kořeny a tradice byly zpřetrhané a lidé neměli šanci to zvládnout. Dnes farmy rodinného typu hospodaří asi na jedné třetině zemědělské půdy a zbylé dvě třetiny obhospodařují právnické osoby. I ty by se dále daly dělit na eseróčka, akciovky nebo družstva. A jsou tedy i firmy holdingového typu.
Před 300 lety se zemědělství věnovalo 80 % populace; živilo sebe a živilo těch zbylých 20 %. Dnes dvě procenta populace musí vytvořit dostatek, či spíše nadbytek, pro všechny ostatní.
Když se řekne holding…
Když se řekne holding, tak přirozeně vytane na mysli společnost Agrofert. Říká se, že bez ní se v podstatě v českém zemědělství nic neodehraje, třeba proto, že je to velký výrobce hnojiv, producent osiv, vlastní velké skladovací kapacity a podobně. Je to pravda, nebo je to taky taková mediální zkratka?
Vždycky navrhuji hovořit o zemědělství bez Agrofertu, protože samozřejmě vše je zastíněno vstupem pana Babiše do politiky a to poněkud brání objektivnějšímu a zklidněnému pohledu na celé zemědělství. Když jedna farma koupí druhou farmu, třeba klasické eseróčko, tak už vlastně vytváří holding těch dvou podniků; a v českém zemědělství je holdingů tohoto typu celá řada. Do zemědělství dnes investují – a zemědělci se toho i trošičku lekají – i nezemědělské investiční skupiny, dokonce i banky, pojišťovací nebo makléřské společnosti. Ale ze všech nejznámější a nejviditelnější je, ze známých důvodů, hlavně ten Agrofert.
Čili jeho vliv celkový na zemědělství je přeceňován?
V současném mediálním prostoru bych řekl, že ano. Agrofert začal v zemědělství podnikat už v devadesátých letech, je pravda, že vyrábí hnojiva, ale ta si dnes dokážou zemědělci dovézt odkudkoliv, na trhu je dodavatelů určitě dost. Ano, na konci devadesátých let tady byli dva velcí hráči, kteří měli sklady na obilí: Agropol a Agrofert, přičemž ten druhý koupil prvního a v tu chvíli to byla velká síla, protože když zemědělci potřebovali prodat obilí, tak to bylo v podstatě jen tam. V dnešní době má ale většina zemědělských podniků vlastní sila, vlastní skladování obilí, takže kdo nechce spolupracovat s Agrofertem, tak se mu rozhodně může beze všeho vyhnout.
Hlavně těm velkým zemědělcům se často vyčítá, že jedou na výkon, že ta péče o krajinu není taková jako třeba v případě těch rodinných farem, že rozlehlé lány více přispívají k erozi, že se půda příliš upevňuje velkými těžkými stroji. Je to tak, vidíte vy nějaký rozdíl v péči o půdu a o krajinu?
To bych tedy určitě viděl jinak. Je jistě důležité, jak se každý o ten konkrétní hektar zemědělské půdy stará, velký i malý. Je jistě možné si vybavit různé zprávy z médií, jednou o tom, že nějakému malému zemědělci uhynula špatnou péčí zvířata, jindy u většího třeba rozsáhlý splav půdy ze špatně zaseté cukrovky. Podstatné je, jestli opravdu někdo o tu krajinu pečuje a pracuje, s péčí řádného hospodáře. A z mé zkušenosti bych řekl, že o svůj hektar pšenice, brambor nebo řepky se starají všichni úplně stejně. A pokud jde o zemědělskou techniku, buďme rádi, že ji máme. Před 300 lety se zemědělství věnovalo 80 % populace; živilo sebe a živilo těch zbylých 20 %. Dnes dvě procenta populace musí vytvořit dostatek, či spíše nadbytek, pro všechny ostatní a to samozřejmě bez zemědělské techniky nejde.
V české ekonomice jsme zažili bezprecedentní rok 2022, ve kterém extrémně zdražila celá řada potravin, ať už se jednalo máslo, mouku nebo maso. Hraje roli více zdražení cen v zemědělství nebo navazující zpracování potravin, eventuálně marže v maloobchodě?
Spravedlivě je potřeba říci, že všechny ty tři části – zemědělec, potravinář a prodejce – se samozřejmě na tom zvýšení cen podílely. Už kvůli růstu nákladů na energie, už jen cena paliva narostla enormně. Chtěl bych se tu zemědělců zastat, ti při cenotvorbě tahají trošičku za kratší konec provazu. Jinak rok 2022 byl neočekávatelný a neplánovatelný, ale byl poučný.
Potvrdil i to, že zemědělská ekonomika ospravedlňuje dotace do zemědělství právě tím, abychom se dokázali vyhnout nedostatku potravin. Ještě generace našich prarodičů to po druhé světové válce zažila, dnes o tom ale nikdo ani neuvažuje. Když se chceme vyhýbat nějakým extrémním cenovým výkyvům, tak prostě nějaké subvence, dotace a regulativní nástroje Evropská unie a společná zemědělská politika mít má.
Ještě se vraťme k tomu, že jste říkal, že zemědělci dlouhodobě tahají za kratší konec provazu. Nemají to ale ještě horší třeba ti zpracovatelé, kteří dejme tomu vykupují mléko, ale producenti se mohou rozhodnout ho nedodat a vyvézt třeba do Německa?
Zemědělci opravdu prodávají své komodity za ceny, které jim ten zpracovatel v tuto chvíli nabídne, samozřejmě jsou schopni nějakým způsobem vyjednávat. Ale zároveň se ceny nejednou za posledních deset let dostaly na hranu, často i pod výrobní náklady, ale zemědělec i tak prodat musí. Třeba to mléko je prostě neuchovatelná, neskladovatelná komodita a můžeme připomenout takzvanou mléčnou krizi na přelomu let 2015 a 2016. Ceny byly tak nízké, že se mléko vylévalo do kanálu.
A historie zná třeba i pálení obilí. Je to takový surový projev, jak se toho nadbytku zbavit. I proto má Evropská unie jakési základní výkupní ceny a hladiny, pod které by ten výkup neměl klesnout. A pokud jde o tu cenotvorbu, dá se říct, že se ceny utvářejí plus minus tržně v celoevropském prostoru, kde máme jednotný trh. A zemědělci opravdu akceptují a musí akceptovat ceny, které jim obchodníci nabízejí. Ale samozřejmě i potravináři si stěžují na to, že jsou zase v soukolí zemědělců a obchodních řetězců. To je prostě ten léta trvající spor mezi obchodními řetězci, potravináři a zemědělci.
Nechceme přeci přídělový systém nebo lístky, tak ano – podporujme zemědělce. V západní Evropě se i před rokem 1989 podporovali plus mínus jako v socialistickém Československu.
Když je agronom trouba
Na čem se dá v zemědělství podle vaší zkušenosti nejvíc vydělat? Dá se na to vlastně pohlížet takhle – že budu pěstovat jenom tohle, protože na tom nejvíc trhnu? Třeba řepka má zrovna takovou nálepku…
Kdo umí v zemědělství tu kterou komoditu pěstovat či u hospodářských zvířat chovat, tak na tom dokáže vydělat. Bylo by samozřejmě smutné, kdyby se nevydělalo… I když je i spousta zemědělců, kteří s něčím skončili. A když zmiňujete tu řepku. Té se u nás pěstuje plus minus stejně jako ve Francii nebo v Německu. Řepka má – teď nevím, jestli to štěstí nebo tu smůlu – že my máme pro její pěstování dobré půdně-klimatické podmínky. Řepku tu pěstovat umíme a ona vychází. Nárůst pěstovaných ploch je už od 90. let a to tehdy vůbec nešlo o biopaliva. Byl boom rostlinných tuků, rostlinného másla, mluvilo se o zdraví, cholesterolu a živočišné máslo bylo na druhé koleji.
Ale to přimíchávání v podobě biopaliv řepce určitě taky pomohlo.
To vzniklo na úrovni Evropské unie, řešilo se jaké to má výhody, proč přimíchávat biopaliva do normálních paliv. Jednak kvůli úspoře na dovozu ropy a EU řešila i obecně zemědělskou nadprodukci u rostlinné rostlinné výroby a vypadalo jako dobrý nápad vyčlenit část půdy na to, abychom si na ní vypěstovali „paliva“. Mluvilo se o tom, že za starých dobrých časů musel každý hospodář dát 10 – 15 % svých polí na to, aby si vypěstoval krmivo pro své koně. Ustupuje se od toho v Česku, ale zbytek Evropy dál přimíchává. Motorům aut to nevadí a nejsem si vědom, že by proti tomu v EU někdo vystupoval.
Na druhé straně se mluví o tom, jak ty lány řepky nebo i kukuřice přispívají k erozi, odvodňování krajiny…
Když to nějaký trouba agronom naseje tak, že pak déšť spláchne ornici do půlky vesnice, tak tím dělá medvědí službu celému zemědělství. V Česku ale máme nově nastavená pravidla pro pěstování na erozně ohrožených plochách, je to daleko striktnější než před třemi čtyřmi lety. Je nařízena maximální výměra pozemků jedné plodiny na 30 hektarů a na půdně ohrožených plochách je to jen deset hektarů. Povinné budou i biopásy nebo trvalý travní porost na okrajích prostě těch pozemků. Ale jak říkám, když máte agronoma nebo pěstitele, který má všech pět pohromadě, tak to nikdy nezaseje tak, aby z toho udělal škodu a ostudu.
Rostlinná produkce nám v čase narůstá, ale naopak ta živočišná, pokud se díváme třeba na chov prasat, jde setrvale jde dolů. V čem je problém?
Když zůstaneme u těch prasat, 60 % vepřového masa dovážíme. Na jednu stranu můžeme hovořit o tom, že je tady evropský trh, můžeme mluvit i o nějaké potravinové bezpečnosti nebo soběstačnosti, ale můžeme ji brát i v intencích celé Evropy. Já bych si přál, abychom jako čeští zemědělci dokázali vyrábět leckteré komodity na evropské či světové úrovni, byli v nich dobří a celková hospodářská produkce by přispívala celkovému HDP. Zrovna prasata jsou ale velmi specifický obor – technologicky i geneticky náročný.
Po roce 1990 chovatelství a chov prasat u nás poměrně zaostaly – technologiemi a hlavně genetikou. Asi není třeba jít do detailu, ale o ekonomice chovu prasat rozhoduje hlavně počet narozených a odchovaných selat na jednu prasnici za rok. Ustát to dokázali vlastně jen ti, kdo se přizpůsobili, zainvestovali do nejmodernějších technologií a nejmodernější genetiky. Dnes je největší evropský producent vepřového Španělsko. Což ale vychází ze strategie tamního ministerstva zemědělství z doby před 20 – 25 lety. Tehdy Španělsko nebylo žádný významný producent vepřového a dnes je v Evropě jedničkou.
A tím jsme u peněz na rozvoj, na investice, u dotací. Jak moc ovlivňují evropské zemědělství?
Zemědělství je v rámci EU opravdu velmi ovlivňováno. Tak třeba dotace. Jsou dotace, které dostávají všichni zemědělci plus mínus stejné – to jsou dotace na hektar. Naši zemědělci se můžou zlobit, že jsou o něco nižší než ve Francii a v Německu, ale jsou zase o něco vyšší než v Litvě a nebo v Rumunsku. Byť hovoříme o společné zemědělské politice, ona tak úplně společná není. Jednotlivé státy a vlády mají ještě svoje peníze a různou formou dokáží podpořit své zemědělství. Chtějí třeba držet tradiční lokální produkci, anebo se pustí do nějaké koncepce, že podpoří chovatele prasat jako ve Španělsku. Tím se na celoevropském trhu přerozdávají karty.
Pojďme ještě blíže k těm dotacím. Našel jsem údaj zhruba tři roky starý, podle nějž příjmy českých zemědělců jsou na evropských dotacích závislé zhruba z 65 %, což se mi jeví jako poměrně dost. Znamená to, že bez dotací to už prostě nejde?
Dneska to bez toho už nejde, je to něco, z čeho se už nedá prostě vystoupit. Ty dotace se váží k tomu, že Evropa by nebyla soběstačná. Nechceme přeci přídělový systém nebo lístky, tak ano – podporujme zemědělce. V západní Evropě se i před rokem 1989 podporovali plus mínus jako v socialistickém Československu. Prostě vyrobíš tolik a tolik tun brambor, tak na ty brambory, nebo litry mléka, dostaneš takovou dotaci. Samozřejmě, že to pokřivuje trh, protože se tím vytahují i všechny ostatní ceny, vytahuje se cena půdy, ceny nájmů a ostatních vstupů. To se ví, ale není krok zpátky, jejich škrtnutí je nemyslitelné, protože to by naopak ten trh nejen narušilo, ale možná i zbortilo. Navíc jsou dnes dotace čím dál víc vázané na ekologické a environmentální parametry.
Už tu zaznělo slovo soběstačnost. Je Evropská unie jako celek potravinářsky soběstačná?
Pokud nebudeme hovořit kupříkladu o citrusech, tak v základních komoditách Evropská unie soběstačná je.
Rozhovor je textovou verzí ekonomického podcastu MakroMixér, který připravují hlavní ekonom Patria Finance Jan Bureš a šéfredaktor HlídacíPes.org Robert Břešťan. Tento i starší rozhovory z tohoto podcastu najdete ve všech běžných podcastových aplikacích: Spotify, Apple Podcasts, SoundCloud a Google Podcast.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Čtěte též
Věra Jourová o mediálním zákonu, potyčce s Muskem a možné orbánizaci Česka
Pro laika je mnohdy nemožné dobrat se pravdy, říká vědec
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
25 komentářů
Pohled na specifické české zemědělství je z vytopeného pražského sídla určitě jiný než ze studené vesnické chalupy v příhraničí. Stará zkušenost říká, že bez plánu nemůže výroba potravin fungovat. Takže výsledkem Klausovy násilné privatizace a transformace bylo pouze to, že předlistopadové plánované zemědělství, které bylo založené na dotacích, přešlo z rukou více kovaných nomenklaturních kádrů do rukou méně kovaných převlečených normalizačních inženýrů, kteří pobírají stejné dotace, nebo větší, než byly před listopadem. Rozdíl je v tom, že vedení závodů se o zisk už nedělí se stovkami zaměstnanců, ale zaplatí námezdní sezónní dělníky a zbytek nasype do vlastní kapsy. Velkovýroba navíc po roce 2000 si vynutila centralizaci obchodu a zpracovatelského průmyslu, takže zlikvidovala ty drobné zemědělce, kteří se po roce 1989 pokoušeli obnovit stará poctivá hospodářství. Ukázalo se, že privatizace byla zásadním krokem k vylidnění venkova, protože postsocialistická zemědělská velkovýroba se přestěhovala z malých vesnic do měst. Na vesnicích zůstaly opuštěné zemědělské objekty, z nichž jsou , buď sklady všeho možného nezemědělského materiálu, nebo se zřítily. Zemědělské obyvatelstvo z vesnic za 30 let prakticky zmizelo, vesnice jsou cílem různých městských zbohatlíků, kteří v nemovitostech chtějí ulít peníze.
Ze bych ale pripomenul, ony se u nas vylidnovaly vesnice uz za Velke krize v 30.letech, protoze se tam lide v zemedelstvi neuzivili. Pak prisla okupace a valka, pak tri roky svobody, pak bolsevik a kolektivizace, ktera zase umoznila vetsi mechanizacii, psk devadesatky, a privatizace, kde ti zemedelci zacinali zase z nuly, do toho bruselizace a rozdilne dotace..Skutecne by bylo zajimave si nastavit nejaka objektivni kritedia, kdy u nas ta zemedelska produkce na tom dobre nebo spatne. Ono ze to pripominam, i tu kolektivizaci vedli chudi rolnici , kteri na tom byli do te doby ekonomicky spatne.Takze kdyz se jim podarilo do JZD pridat majetek nejakeho mistniho velkostatkare, tak si tim skutecne pomohli.
Máš tam chybu, násilná byla kolektivizace. Jestli v zemědělství něco proběhlo, tak to byla restituce. Myslíš, že klaus chodil po vesnicích a násilím vracel bývalým soukromým zemědělcům a jejich potomkům pozemky? I když v případě komouši zdevastovaných majetků nebylo divu, že si je řada lidí zdráhala převzít.
„Vynucená centralizace zpracovatelského průmylu“? Tím máš evidentně na mysli burešovo zaklekávání. Ano, nepochybuju, že v tom případě se opravdu „vynucovalo“.
Bohužel pěstováním řepky ve značném rozsahu došlo k porušení zásad agrotechniky-
střídání plodin, osevní postupy a vzhledem k omezení produkce organických hnojiv,vlivem především podstatného snížení stavu skotu dochází ke snížení přírodní úrodnosti
půdy a její degradaci. Navíc řepka je během vegetace nejméně 3 x ošetřována agresivními postřiky, které dodávají především chemičky p.Babiše.
Jinak na stavu zemědělství se samozřejmě podílela násilná kolektivizace, která na rozdíl, např.od Polska proběhla zcela drasticky po sovětském vzoru. Pak se zemědělství vzpamatovalo a vstupem do EU utrpělo další ránu- špatné vyjednání vstupních podmínek. Společená zemědělská politika (SZP) preferuje malé, střední zemědělce a ekologický způsob hospodaření. Navíc většina států EU má vyšší podporu svých zemědělců – vyšší národní dotace a lepší ekonomické podmínky.
Jinak p.Babišovi se podařilo vytvořit agrární imeprium za přispění špatné činnosti ÚHOSu (Úřadu pro hospodářskou soutěž). Navíc p.Babiš nevlastní jen Agrofert, ale celou řadu dalších firem podnikajících ve všech možných až téměř nemožných činnostech.
Stačil onen blábol o tom, že biopaliva motorům nevadí.
Biopaliva vadí naprosto jednoznačně:
„Bionafta“ se vlivem vzduchu rozkládá a z metylesteru vzniknou mastné aldehydy a kyseliny, metanol, formaldehyd a kyselina mravenčí. S výjimkou toho metanolu vše ostatní z uvedeného zvyšuje korozi těch částí motoru, kterými protéká palivo, případně i palivové nádrže.
„Bioetanol“ jistě v malém množství (cca 50 – 100 ml na plnou nádrž) dokonce prospívá (zabrání tomu, aby se v případě vlhkého benzínu z něj vysrážely vodní kapky, které pak ucpou karburátor). Proto jsme ho v dobách, kdy ještě nebyla paliva s aditivy, které tomu zabraňují (ještě v raných 90. letech) po tankování do nádržky lili. Pokud jsou to ovšem litry na nádržku, tak už jednoznačně mění vlastnosti paliva a motor to nemusí zvládnout. Jsou, samozřejmě, země, kde se jezdí na etanol (např. Brazílie), ale motory tamních aut jsou na to extra konstruované a zase by si „nerozuměly“ s benzínem. Jistěže to jednorázově zásadní škodu nemusí udělat (znal jsem jednoho, co na nouzové dojetí na malém motocyklu nalil do nádržky Čikuli, což byla nějaká směska částečně chlorovaných lehkých uhlovodíků, a dojel na to těch pár km, co mu zbývalo). Lít to tam stabilně, tak motor zničil. Dokonce se silně nedoporučoval k takovému použití ani benzínový čistič skvrn.
Nesmysly hlásá i o té kolektivizaci:
Jistě to bylo svinstvo a zcela jistě se to dalo provést tak, aby to svinstvo nebylo (rolnická družstva existovala už za první republiky, a možná i dříve), nicméně výsledek byl takový, že v tom, co u nás roste, jsme byli soběstační. Na rozdíl třeba od sousedního Polska, kde velké podniky nevznikly, a výsledkem byl permanentní nedostatek potravin (včetně těch, které se v Polsku dají úspěšně pěstovat). Vtípky o polských feťácích v našich uzenářstvích a o polském sendviči (tenký plátek bílého chleba mezi dvěma krajíci černého) to vcelku dobře ilustrují.
Mnoho ostatního, co ten pán říká, jsou podobné nesmysly.
A nejvíc nesmyslů tady píšete Vy. Je jasné, že na současné drahotě se nejvíce podílí AGROFERT se svými firmami stejně jako Agrokombinát soudruha Tomana- bývalého ministra zemědělství v Babišově vládě. Dá se to doložit třeba na příkladu mléka- Agrofert koupí mléko za 11 Kč za 1 L od samostatně hospodařícího rolníka nebo malého družstva v podhoří Beskyd. Pak z kvalitního tučného mléka udělá plnotučné mléko tím, že jej pasterizuje a naplní do sklenky nebo kartonu a prodá za 35 Kč do řetězců supermarketů a ten je prodává za 40 až 45 Kč. Z toho je patrné, že nejvíce vydělává – 54% na prodeji mléka ten, kdo má nejméně práce a téměř žádné riziko a nejméně vydělávají prvovýrobci- to jsou ti, kteří musí napřed koupit jalovice vychovat z nich dojnice- to jsou přibližně 2 roky, kdy dobytek zaplatí pouze organickým hnojením na pozemek. Pak teprve po 2 letech rizika- kdy je chov dobytka závislý na počasí a dalších věcech se dostane do situace, kdy by měl být mírně ziskový. Správná skladba ceny by měla být taková, že 50% ceny by měl dostat prvovýrobce- 25% zpracovatel a 25% prodejce.
1. Žádné mléko s nápisem made in Agrofert jsem opravdu v obchodech neviděl
2. Vykoupené mléko se musí homogenizovat a pasterovat, což obojí vyžaduje energii. Plnění do obalů (aby se neznesterilnilo) vyžaduje docela pokročilou technologii
3. Prodejce to musí držet v chladících boxech, což dnes také zvedá cenu kvůli nárůstu ceny elektřiny. Proto je často UHT mléko, skladovatelné při pokojové teplotě, na krámě levnější než pasterované, přestože UHT technologie je dražší
Mimochodem, před nějakým čase se psalo, že existuje apka do mobilu, ve které se dá poznat, jestli ten který tovar v obchodě je od Agrofertu.
To by jistě byl tvrdý úder proti Babišovi, kdyby se takto podařilo objektivně prokázat, že právě ty produkty od Agrofertu jsou v obchodech mnohem dražší než ty od jiných dodavatelů. Ale a kupodivu, tohle se ani před nedávnýma volbama v médiích neobjevilo-. Jsem zmaten.:((((
Že o tom tak píšete, tak v těch hypermarketech se to mlíko dá sehnat i za dvacku, ve slevě (a ty jsou častý) i za miň. Jestli ho někdo nakupuje dráž, když nemusí, jeho věc. Tudíž, jak píšete ten poměr „.. 50% ceny by měl dostat prvovýrobce- 25% zpracovatel a 25% prodejce.“ je vlastně splněnej.
Že máme tu inflaci, tak i na tom zvyšování ceny by se pak všechny ty složky měly podílet stejně. A to jste ještě zapomněl na daně, soudruh stát si taky vybere svoje..
Myslím, že pan Sedláček mnohé bagatelizuje. S velkou mírou zjednodušení a zobecnění lze říct, že české zemědělství = Agrofert, který je jeho určující silou. A jeho role je mnoha ohledech velmi negativní! Čistě teoreticky, jak pan Sedláček zmiňuje, konkurence formálně existuje, v praxi to je horší…Známý se snažil prodávat hnojiva z Itálie, avšak menší zemědělci mu říkali, „já bych si to od vás klidně rád koupil, ale holding ví, kdo od něj co bere nebo nebere a nevykoupil by pak ode mne úrodu. Sorry, jako“. Eufemisticky je to důsledek marketingového sloganu „Z pole na vidličku“, v reálné praxi se jedná o holdingovou mafii, která zneužívá svoji dominantní pozici na trhu 🙁
My jsme strední podnik. Většina pozemků v nájmu. Musím říci, že minimum obchodu děláme přes Agrofert. je tu opravdu spoustu společností, které se zabývají a prodávají hnojiva, chemii, osiva atd. Obchodovat můžete s kýmkoliv. Výkup komodit jde většinou přes další společnosti, které se zabývají výkupem komodit a dané obchody si můžete v určitém čase, množství a cenu dohodnout. Vždy ale většinou cenu určuji cenu obchodníci. Prvovýrobě cenu nemůže ovlivnit.
Netahejte do toho Babiše. Kolektivizace byla proto,, že po válce nebylo co žrát a ti malí zemědělci by národ neuživili, zažil jsem to. Polsko bylo a je agrární země. Řepka se pěstuje od nepaměti a nejen u nás.
Příčinou poválečného nedostatku potravin bylo vyhnání 300.000 zemědělců německé národnosti (1 třetina všech zemědělců z r. 1938). Jednalo se o pracovité a pokrokové hospodáře, které několik set negramotných rumunských Slováků a Madarů nebylo schopno nikdy nahradit, i kdyby vydrželi na místě déle než půl roku..Oni ovšem cestovali z kraje do kraje. Čeští osídlenci hleděli v pohraničí vybít a prodat hospodářská zvířata, nabrat cenné věci, pole předat státním statkům a zmizet (po roce 1989 se jejich potomci hlásili o restituce).
Řepky se pěstuje méně než před rokem 1989, změnou je, že je z Prahy viditelná, neboť se její pěstování přesunulo z pohraničních kopců do vnitrozemských níži.
Pohraničí v té době sotva zvládalo výrobu potravin pro vlastní spotřebu. Půda je tam vesměs neúrodná a nějaká větší úroda se dá dosáhnout jen pomocí chemických hnojiv. Vedle zlatokopů šli do pohraničí i ti, kteří tam opravdu následně zůstali. A s nimi i část těch, co je odtamtud Němci vyhnali v roce 1938.
Mimochodem, ono je to jinak. Netahejme do toho Beneše, ona kolektivizace u nás začala až po únoru 1948, když už měli komunisté totalitní moc. A Beneš už s tím nemohl dělat nic.
Jestli byla kolektivizace lepší z hlediska obživy národa, by byl dosti hutný spor i s fakty. Nezapomeňme že u nás byl přídělový systém až do roku 1953, takže skutečně do té doby ani té potravinářské produkce nebylo dost.
Nezapomeňte, že se hodně vyváželo do SSSR. Bez toho bychom byli potravinově samostatní asi i dříve.
Vítězství komunistů vr. 1948 vedlo k znarodnvani průmyslu a kolektivizaci zemedelstvi. Trvalo to několik let než se rozvrat zemedelstvi zdaril, když se komunistům podarilo zlikvidovat sedláky. Trvalo to až do šedesátých let a stovky miliard než se podařilo konsolidovat JZD, přesto se dovazely zemědělské komodity, ale i vyvážely.
Rok 1968 zemědělci preckali, nebyla to jejich parketa, jako v městech a průmyslu.
Poražení potomci kapitalistu za pomoci západních vlivu, začali zvolna realizovat rok 1989a hodili se studenti a povedl se zvrat ekonomicky a politický. Zemědělstvi bylo stranou procesu šlechty a statkaru k navrácení půdy. Rozlozilo se co nějak fungovalo a začala se prodávat puda, nastal pokles zemědělské výroby, vše se dováží, aby byl zajištěn trh potravin. Po vstupu do EU nastal dotační proces, který dal pokračuje a pokles výroby klesá. Ještě, že velkopodnikatele něco vyrábějí, další vývoj je v mlze.
Viníkem dnešní velké inflace v potravinách je Babišův AGROFERT a Tomanův AGROKOMBINÁT, bývalý premiér a bývalý ministr zemědělství jsou ti, kteří tahají za nitky velkého zdražování zemědělských výrobků. Tito 2 bývalí komunisté spolu s dalšími z bratrstva kočičího drápu pochopili, že v dnešní době platí staré komunistické heslo- Čím hůř, tím líp pro lidi odchované stranou komunistickou.
… jen technická poznámka na začátek…, zde několikrát uváděný AGROKOMBINÁT Tomanův není ve skutečnosti to správné jméno, protože „Tomanův“ (holdindový) podnik se nazývá AGROTRADE… A jinak je dobré sledovat na potravinářských výrobcích čárkové kódy na obalech, protože ty ve většině udávájí konkrétní zemi původu.. Čárkový kód pro ČR začíná 8 59……., Slovensko má 8 58…., ale Německo má 4 04….. Pak se třeba dozvíte, že nejlevnější mléčné výrobky prodávané v největším tuzemském obchodním řetězci mají velice často kód 4 04…. ! Je to paradox, že tyto výrobky jsou z Německa, kde obecně cenová úroveň je určitě 2-3 vyšší, má u nás nejnižší ceny u těchto skoro základních potravin a shodné výrobky našich dodavatelů jsou skoro až dvojnásobně dražší…. I když mě osobně se stalo něco těžko pochopitelného, že jsem si koupil masný výrobek s kódem 8 59…, který měl na obale uvedeno, že „vyrobeno v Belgii z masa původu z EU…“. To chápu jako dokonalý galymatyáš v označení…. To vše dokazuje, že pozice našich výrobců v těchto řetězcích je velice těžká a obranou tudíž musí být, že tento výrobce musí být jakžtakž silný, aby ten tlak ustál…. Ale není to pozice jen o českých (ale i o československých) výrobcích, ale je to třeba i o mechanizační technice jako třeba paletové vozíky (na které se tedy já také dívám při „čekání“ u vozíku) – a tam už české „paleťáky“ (KOVO Cheb, Belet Vejprty) vidět vůbec nejsou… Naopak je tam přehršle německých, švédských, japonských výrobků, které zřejmě byly mnohokráte levnější než ty naše (u nich je ale otázka, zda tyto podniky ještě fungují, zda-li nebyly zlikvidovány těmito“ levnějšími“ dovozy z uvedených zemí…).
Všichni dobří rodáci začátek,velké celky po vzoru Sovětského svazu konec socialistického zemědělství.Dnešní stav je dozvuk soc.zemědělství.Lidé ztratili vztah k půdě,jak říkala Krnáčová jsou zpovykání,i kdyby chtěli začít hospodařit,tak z chlévů jsou garáže,zadlužit se do nejistého živobytí odváží málokdo.Rodinní příslušníci nemají zájem pracovat 12 hod,-sedm dní v týdnu.Pomocníky seženete pouze z místních nespolehlivých alkoholiků.Tak máme dnes co jsme chtěli.Družstva převzali zemědělští oligarchové a spekulanti co kupují zemědělskou půdu aby mohli čerpat dotace.Ještě nedávno jsem dostal nabídku na odkup mých ubohých 1000 m2 kamenité půdy,mimo lán.
Jistěže by pomohlo zrušení jakýchkoli dotací do zemědělství (v celé EU, a pokud by to nešlo, tak pryč z ní a na dotované výrobky z ní nasadit cla).
Druhou věcí je, že větší podniky jsou vždy efektivnější, i v tom zemědělství, takže ty menší potřebují dotací víc (a je otázka, zda to není zbytečné plýtvání penězi). Tento trend existuje i na západě, byť se tam vytváření velkých podniků neděje krádežemi, jako u nás za komunistů, ale demokraticko tržním přivedením menších zemědělců ke krachu.
Třetí věcí je, že se menší podniky uživí jen nějakou speciální (a hodně pracnou) činností typu eko bio potravin (jejichž přínos je ovšem silně problematický a odbyt jim zajišťuje jen permanentní nepravdivá propaganda o značné intenzitě).
Je jistě otázka, co udělají současné posuny cen potravin. Nakolik se lidé budou ochotni a schopni vrátit k zahrádkaření, protože pamatuji doby, kdy jsme na zahradě u chalupy pěstovali některé plodiny, které tam jdou, ve množství, pokrývajícím v podstatě sezónní potřebu a něco z toho se i konzervovalo na zimu.
To by ale tvůj guru bureš zkrachoval, lžirgile … jak jsme si mnohokrát vysvětlit.
1. Babiš není můj guru
2. By nezkrachoval, protože spousta lidí výše popsanou možnost nemá a ti, co ji mají, nejsou soběstační ve všech komoditách (včetně u nás pěstovatelných). Nicméně by možná vznikl tlak na slevňování některých plodin.
Pergille,vy jste asociál,kdo by to do vás řek.Zrušení dotací do zemědělství by byl dobrý důvod ke zdražení potravin.Zdá se vám,že jsou dnes málo drahé.Nestačila by řádná kontrola dotací?O jakém tlaku to píšete?
Ano, je pravděpodobné, že některé potraviny by šly cenově nahoru. Jiné by patrně slevnily. Důležité také je, že by lidem zbylo víc peněz (dotace se platí na náš úkor z našich peněz) a že by i na ty zdražené potraviny měli (jakože tč nemají ani na některé dotované).
Problém vidím také v tom, že dotace natolik šíleně pokřivují celou ekonomiku, že dnes už vám nikdo zodpovědně neřekne, jak vypadají reálné, nepokřivené ceny (protože se dotace rozlézají svými sekundárními, terciárními (atd.) vlivy celou ekonomikou jako rakovina a nedá se to exaktně spočítat).
„Řádná kontrola dotací“ povede jen k nárůstu korupce.