Dana Huňátová: Rusko do Evropy nepatří. Puškin z barbarů kulturní národ neudělá
Současná Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) zklamala na celé čáře, když ihned po vpádu ruských ozbrojených sil na Ukrajinu nedokázala Ruskou federaci vyloučit ze svých řad. Členství Ruska v organizaci, jejíž název jasně říká, že jde o spolupráci a bezpečnou Evropu, je absurdní za situace, kdy největší bezpečnostní hrozbou Evropy je právě Rusko. A o spolupráci také nemůže být řeč.
V letošním roce se Finsko chystá na oslavy 50. výročí Helsinské konference a tuto významnou příležitost zakomponovalo do programu svého předsednictví v OBSE (Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě), dříve KBSE (Konference pro bezpečnost a spolupráci), jehož se od ledna ujalo.
Závěrečný akt Konference pro bezpečnost a spolupráci v Evropě byl v Helsinkách podepsán 1. srpna roku 1975. Byla to tehdy obrovská událost: nejvyšší představitelé 35 demokratických i komunistických zemí z Evropy a Severní Ameriky se sešli a podepsali společný dokument.
Vůdce Sovětského svazu Brežněv považoval podpis helsinského dokumentu za své vítězství, získal jím mezinárodní potvrzení svých územních zisků v důsledku druhé světové války. Americký prezident Ford na druhé straně čelil po návratu z Helsinek tvrdé kritice, že ustoupil Sovětům.
Komunistická vláda ČSSR oficiálně deklarovala KBSE plnou podporu, ale přijaté závazky, zejména principy třetího koše „Lidská práva“ hrubě porušovala (prvním a druhým košem byla bezpečnost a obchod).
Helsinský proces měl však významný vliv na vznik a činnost Charty 77. Do určité míry i poskytoval disidentům ochranu před policejní brutalitou (nikoliv před pronásledováním a vězněním).
… a Klaus to smetl ze stolu
Mezníkem v historii KBSE se stal Pařížský summit v listopadu 1990, kdy před samotným slavnostním zahájením u jednacího stolu zasedlo šestnáct členských států Severoatlantické aliance a šest členských států Varšavské smlouvy.
Vše bylo dohodnuto, byly vybrány vhodné prostory, avšak obratem zasáhl tehdejší ministr financí Václav Klaus a celou naši slávu smetl ze stolu.
Obě vojenské aliance tehdy vydaly prohlášení, že se již nepovažují za protivníky; tím bylo oficiálně ukončeno blokové uspořádání Evropy. Přeměna KBSE na organizaci s názvem OBSE, Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, byla schválena v roce 1994 na budapešťském summitu.
Jedním z viditelných úspěchů české polistopadové diplomacie bylo konání zasedání Rady ministrů zahraničních věcí členských zemí KBSE v Praze 30. ledna1992. Československý ministr Dienstbier tehdy zároveň usiloval o umístění právě vytvářeného stálého sekretariátu KBSE do Prahy.
Musel přesvědčit ministry zahraničí všech 34 členských států KBSE o vhodnosti a výhodnosti našeho města. Souhlas získal, vše bylo dohodnuto, byly vybrány vhodné prostory, avšak obratem zasáhl tehdejší ministr financí Václav Klaus a celou naši slávu smetl ze stolu.
Šmahem zrušil šanci československé diplomacie získat prestiž na mezinárodním poli a samozřejmě i šanci Prahy na zajištěný příjem do městského rozpočtu. Po uvolněném místě ihned sáhla Vídeň, kde Sekretariát funguje dodnes, své kanceláře má v Hofburgu.
Praze zůstalo jako cena útěchy skromné Dokumentační středisko, neboli archiv OBSE, jehož politický vliv se blíží nule.
Rusko chtělo vždy jen mezinárodní organizace využívat, nikoliv s členskými státy spolupracovat.
OBSE se z nenápadného sekretariátu KBSE během let rozrostla do značných rozměrů, zahrnuje celkem 57 členských států z Evropy, Střední Asie a Severní Ameriky. Zaměřuje se na celou šíři témat, má své polní mise v krizových oblastech, sleduje průběh voleb, přispívá k řešení dlouhodobých konfliktů, podporuje svobodu médií, rovnost pohlaví, práva menšin, monitoruje úroveň dodržování lidských práv a přibyla i ochrana životního prostředí a další agendy.
Během svého dlouholetého působení podala chvályhodné výkony. Problematickým se ovšem v posledních letech jeví míra rozpínavosti ruské diplomacie. Ruská federace s arogancí sobě vlastní využívá každou, i sebemenší příležitost k ovládání této organizace, bez ruského posvěcení se tam neprosadí nic.
Rusko chtělo vždy jen mezinárodní organizace využívat, nikoliv s členskými státy spolupracovat. V původním jednomyslném mezinárodním odsouzení ruské agrese se dnes objevují závažné trhliny, řada členských zemí OBSE bez problému zasedá s Rusy u jednacího stolu a naslouchá jeho lžím.
Ruské chorobné ambice
Jsem přesvědčena, že Rusko do Evropy nepatří, většina jeho území leží na asijském kontinentu a ruská mentalita, historie i nízká vzdělanost jsou západním hodnotám velmi vzdálené. Jeden Čajkovskij, Puškin či Tolstoj neudělá z barbarů kulturní národ.
Naděje a nadšení z pádu komunismu na počátku 90. let minulého století jíž dávno patří do historie. Dnešní svět ovládají jiné hodnoty než spolupráce a bezpečnost, převládají mocenské zájmy.
Civilizační hodnoty Západu jsou pro Rusy nesrozumitelné, nebude je tedy hájit, naopak. Slušnost považují za slabost. Rusové vždy jen brutálně dobývali, plenili a zabíjeli. Celými dějinami Ruska se táhne primitivní touha po moci.
Tato chorobná ambice slavila největší úspěchy ve 20. století, kdy Sovětský svaz opanoval a zničil řadu zemí v Evropě, Africe, Asii i Jižní Americe. Rusku jde jen o moc, ovládání a vykořisťování území, která považuje za svá.
Do evropského prostoru nemusí zasahovat vojensky, stačí Evropu rozeštvat a rozdělit pomocí jemnějších a zprvu nenápadných prostředků. Evropa se stala cílem hybridních útoků a výborně se hodí i pár užitečných idiotů jakým je Fico, Orbán, Klaus a další.
Rusku se daří působit cíleně na vybrané skupiny obyvatel, a ty už se samy starají o šíření lží a nenávisti ve společnosti.
Naděje a nadšení z pádu komunismu na počátku 90. let minulého století jíž dávno patří do historie. Dnešní svět ovládají jiné hodnoty než spolupráce a bezpečnost, převládají mocenské zájmy.
Spojené státy, Čína i Ruská federace si rýsují mapy sfér svého vlivu a Evropa v tomto boji ztrácí sílu. Ruská federace dnes všemi svými podlými a zákeřnými prostředky usiluje o území, jež před 35 lety ztratila.
Jeho úporná snaha rozvrátit jednotu Evropské unie je zejména pro nás velmi nebezpečná. Nenechme se kvůli neschopnosti politiků vtáhnout znovu do područí ruské nadvlády. Velmi se dnes hodí výstižná slova Ivana Martina Jirouse: „Opět kremelská apokalyptická bestie vystrčila pazoury.“
Zlu se nesmí ustupovat. Vezměme si příklad ze statečného odporu Finska, když bylo 30. listopadu 1939 napadeno Sovětským svazem a obrovské přesile Rudé armády se ubránilo.
O důvod víc popřát finské diplomacii úspěšné předsednictví OBSE a Helsinkám důstojné oslavy výročí Závěrečného dokumentu, který měl kdysi i zásadní vliv na budoucnost demokracie v Československu.
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Recommended (5901)
Čtěte též
Rada plzeňského obvodu nahradila bývalého agenta STB jeho manželkou
Čech z Ruska opravuje vztahy s Moskvou. S pomocí „Ne základnám“ a komunisty Skály
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
12 komentářů
… a z hlediska času se jako správné rozhodnutí projevilo to, že sídlo OBSE je ve Vídni – tedy v neutrálním státu… Pokud by OBSE mělo mít sídlo u nás, tak nevím jak by se to vnímalo v době (i našich) „aktivních“válek v Afghanistánu, Iráku, ale i už v době bombardování Jugoslávie v r. 1991, které de iure a de facto podporoval takový „mírotvůrce“ Václav Havel… Jeho slogan byl, že „proti zlu je třeba bojovat…“ – a tak jsme bojovali…
Stačil mi jen nadpis a už je to fakt nudné a stále dokola. Huňáková do Evropy nepatří a Fialu si může sbalit na cestu. At‘ jde pomáhat do L.A.
Paní Huňátová. Rusko do Evropy nepatří? Pro válku na Ukrajině? 🙂 🙂
To by v Evropě nebyl nikdo. Všichni válčili.
Naopak. Bez Ruska není Evropy.
Redaktorko Vy máte ty rusy už všude v lednici,na záchodě i pod postelou.O čem budete psát až to skončí.O jakém nebezpečí pořád melete,zatím se tam melou ukrajinci mezi sebou.Putin nemá důvod nikam chodit.Jenom rozeštváváte lidi.
Svatá pravda.
Pokud by někdo měl být vyloučen z Evroipského kulturního prostoru, mělo by to být Německo za rozpoutání dvou světových válek a genocidní aktivity, z nichž nejvýznačnější byl holokaust.
Rusko, čí bývalý SSSR má pochopitelně plejádu dalších umělců, než jsou zmiňovaný Puškin, Čajkovskij či Tolstoj (autorka patrně ani neví, že spisovatelů tohoto příjmení bylo víc). Řada z nich je naprosto nesmrtelných a vytvořila mnoho kultovních děl. Včetně toho, že někteří tvůrci se mohli rozvinout až po pádu SSSR totality.
Obávám se, že v některých oblastech je nám ruská kultura bližší než americká.
Rusy známe všichni,většinou jsou to běloši,ale tím veškerá podobnost končí.Jsou jiní,krutí,zaostalí,
vlezlí,panovační.Vlastně jsou docela odporní.Jenže vyhnat je z OBSE na nás nezáleží,za to nesou zodpovědnost ti velcí a především Brusel.
Karel Havlicek Borovsky u rusku skoro pred 200 lety:
.
Odjel jsem do Ruska jako Slovan a vrátil jsem se jako Čech. Je to země bídy, zmaru, chlastu a rozsáhlých literárních děl o zmaru, bídě a chlastu. A světu přináší jen výše zmíněné. Bez výjimek.
.
Rusové rádi nazývají všechno ruské slovanským, aby pak mohli tvrdit, že všechno slovanské je ruské.
.
Dosvědčiti mohu, že Rusové s ostatními Slovany nikoli bratrsky, nýbrž nepoctivě a soběcky smýšlejí
.
v rusku se od ty doby nic nezmenilo
Už dlouho jsem nečetl článek, který by tak přesně a výstižně vystihl Rusko, jako článek paní Dany Huňátové. Lze jen litovat, že se tento článek neobjeví v MfDnes, Lidových novinách nebo alespoň v Hospodářských novinách. O Blesku, který čte nejvíce lidí, už ani nehovořím. Tento článek by si měl několikráte přečíst a za trest stokrát opsat bývalý soudruh Babiš, současná soudružka Konečná a pánové Okamura a Turek. Nevadilo by mi, kdyby se ke jmenovaným přidali také Alena Schillerová, Karel Havlíček a Radim Fiala.
Ono je ovšem nutné dodat že Finsko dokázalo zorganizovat ten zmíněný „-podpis Závěrečného aktu Konference pro bezpečnost a spolupráci v Evropě v Helsinkách v roce 1975“ – tedy právě že ještě v období -finlandizace-, tedy kdyby bylo samo ve stádiu Ruskem vnucené neutrality. A přesto se mu tuto událost globálního charakteru podařilo diplomaticky dojednat a zorganizovat.
Opravdu lze jen ocenit jen tu vysokou schopnost jednat diplomaticky slušně – na všechny strany. Což je tedy schopnost, která našim politikům zcela chybí.
Ti se jen naučili štěkat na ty druhé, podle toho u čí boudy zrovna sedí..
děkuji,
to sedí
Nebít SSSR dnes Rusko tak 2 sv. válka by trvala o hodně dlouhý čas a bylo by více mrtvých. Tak debilní komentář jsem čítal v Rudém Právu.