Na Tchaj-wanu se v posledních letech vůbec poprvé otevřelo veliké tabu: ve veřejném prostoru se začalo debatovat o hrozbě vojenské invaze ze strany Čínské lidové republiky. I když zatím pouze formou populární kulturní produkce.

Ve světle ruské agrese proti Ukrajině a eskalujícího konfliktu na Blízkém východě začínají Tchajwanci projevovat zvýšený zájem o vojenské záležitosti a připouštět si možnost otevřeného ozbrojeného konfliktu v případě čínské agrese v Tchajwanské úžině.

To se odráží i v novém typu kulturní produkce. Téma konfliktu s ČLR, které bylo po celá desetiletí tabu, se mimo jiné pod vlivem vyostřování vztahů mezi Čínou a Spojenými státy začíná pomalu otevírat. V nedávné době se objevilo v komiksu či románu, chystá se také uvedení televizního seriálu nazvaného Den nula o obsazení Tchaj-wanu čínskou armádou.

Autorkou textu je Kamila Hladíková. Text vznikl v rámci projektu Sinopsis, se kterým HlídacíPes.org spolupracuje.

To, že téma války ve společnosti rezonuje, zejména mezi mladými lidmi, potvrzuje i zvýšený zájem studentů. Podle Ču Jou-süna, autora románu Následující výpověď se zamítá v plném rozsahu, se studenti začali tomuto tématu věnovat v rámci soutěží tvůrčího psaní.

KJ Chang, zakladatel společnosti Mizo Games vydávající deskové hry, zase nedávno získal v crowdfundingové kampani přes tři miliony tchajwanských dolarů (tj. zhruba dva miliony korun) na novou hru, ve které se hráči snaží po invazi ČLR udržet Tchaj-wan, dokud mu nepřijdou na pomoc spojenci.

Autor hru prezentuje jako výukovou pomůcku umožňující „zažít válku na domácím stole před tím, než nás zasáhne“.

Tchaj-wan v současném světě

Ostrov se složitou koloniální minulostí, na nějž se po porážce v občanské válce v roce 1949 uchýlila Čankajškova Národní strana (Kuomintang), má na mezinárodní scéně komplikovaný diplomatický status. Plní sice všechny funkce a povinnosti státu, má vlastní nezávislou, demokraticky volenou vládu, armádu či cestovní pasy, formálně však nikdy nevyhlásil nezávislost.

Jeho vláda tedy navazuje na tradici Čínské republiky, která roku 1911 představovala vládu celé Číny a po porážce Čínskou lidovou osvobozeneckou armádou roku 1949 se uchýlila pod vedením Čankajška právě na Tchaj-wan. Obyvatelé ostrova si postupně vyvinuli vlastní distinktivní identitu odlišnou od čínské a spojení s Čínskou lidovou republikou pro ně rozhodně není lákavé.

Organizace spojených národů, stejně jako většina států světa (včetně České republiky, zemí Evropské unie nebo USA), přistupuje k Tchaj-wanu formálně podle „politiky jedné Číny“. To znamená, že uznávají existenci jediného státu, případně celku jménem „Čína”, a Čínskou lidovou republiku považují za legitimní vládu „Číny”, neříkají však, je-li Tchaj-wan součástí tohoto celku.

K otázce státnosti Tchaj-wanu se tedy státy a instituce řídící se „politikou jedné Číny” nevyjadřují, vyhrazují si ovšem právo s ním udržovat neoficiální vztahy.

Vzhledem k tomu, že Tchaj-wan nikdy nevyhlásil nezávislost, nachází se v absurdní situaci, kdy jej jeho zbývající oficiální diplomatičtí spojenci uznávají za výhradního reprezentanta oné „jedné Číny” a nemají oficiální diplomatické vztahy s Pekingem.

A to i přesto, že sám Tchaj-wan se tak již od devadesátých let nevnímá. I vzhledem k diplomatickým iniciativám Pekingu tak nyní v této skupině zbývá pouze několik málo států.

Kulturní reflexe stupňujícího se napětí

Narůstající polarizace v současném světě, která již přispěla k eskalaci válečných konfliktů na Ukrajině a Blízkém východě, vzbuzuje obavy i mezi obyvateli Tchaj-wanu. Ostrov je často svědkem vojenských cvičení Čínské lidové osvobozenecké armády a několikrát ročně zde dochází k manévrům čínského letectva nebo lodí.

Cílem dosud největší operace čínské armády, při níž bylo nad ostrovem odpáleno několik „varovných“ raket, se Tchaj-wan stal v létě 2022 během návštěvy tehdejší předsedkyně americké Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosiové.

Liang Šao-sien, autor komiksu o čínské invazi Západní Pacifik v plamenech (anglicky Western Pacific War: The Invasion of Taiwan), pro Wall Street Journal uvedl, že komiks, který od roku 2018 publikoval na internetu, zaznamenal v reakci na tuto událost obrovský nárůst zájmu čtenářů. Díky tomu získal lukrativní smlouvu na sérii knižních publikací svého díla.

Liang vystudoval vojenskou akademii a sloužil v politickém oddělení tchajwanské armády. Původně publikoval ve vojenských časopisech a získal ocenění tchajwanského ministerstva obrany. Nyní se toto téma dostalo mezi širší veřejnost a Liang se domnívá, že na reálnou hrozbu ozbrojeného konfliktu je třeba se mentálně i prakticky připravit.

K tomu má přispět i jeho komiks, který zachycuje válku mezi USA pod vedením Donalda Trumpa a Si Ťin-pchingovou Čínou. Ču Jou-sünův zmíněný román vydaný v roce 2022 zase vykresluje dystopickou vizi Tchaj-wanu po jeho vynucenému připojení k Čínské lidové republice.

Přestat strkat hlavu do písku

Televizní seriál Den nula (Útok ze dne nula; anglicky Zero Day), jehož natáčení mělo být dokončeno v listopadu, rovněž vzbuzuje vysoká očekávání a již teď rozdmýchává vášně. Jeho osmnáctiminutový trailer zveřejněný v červenci, v době každoročního protiraketového cvičení na Tchaj-wanu, má nyní téměř dva miliony zhlédnutí.

Autoři v něm zobrazují dění několika dnů před vypuknutím války, kterou zahájí Čínská lidová osvobozenecká armáda. Finanční systém se hroutí, hackeři prováději rozsáhlé útoky, které po celé zemi šíří propagandistické projevy vyzývající k mírovému odevzdání se Čínské lidové republice, eskalují sociální nepokoje.

Vzhledem k politické polarizaci Tchaj-wanu si seriál vysloužil kritiku nejen z Číny, která veškeré zmínky o něm okamžitě zcenzurovala, ale i od tchajwanské opozice. Seriál totiž získal asi třímilionovou dotaci (přibližně 40 % rozpočtu seriálu) od tchajwanského ministerstva kultury a obdržel i povolení natáčet přímo v prezidentském paláci.

Tchajwanský ministr kultury Li Jüan, který je sám spisovatel a filmový scénárista, seriál označil za dílo odrážející reálné nebezpečí:

„Konečně přestáváme strkat hlavu do písku před hrozbou, že nás Čína může skutečně obsadit. Pouze společnost, která čelí svým největším strachům, je zdravá společnost.“

I kvůli této podpoře seriál někteří kritici označili za propagandu vládnoucí Demokratické pokrokové strany. Opoziční kuomintangský kandidát na viceprezidenta Čao Šao-kchang například pro Wall Street Journal popsal seriál jako „pokleslý“.

S odkazem na úvodní zápletku, kdy čínské armádě před útokem pomůže chaos vyvolaný propuštěním vězňů, dodal: „Kdo ví, kolik lidí teď bude falešně obviněno coby ‚pátá kolona [čínského režimu]‘“. Tím částečně narážel na pozici vlastní strany, která dlouhodobě prosazuje smířlivější politiku vůči ČLR.

Touha obchodovat s Čínou a autocenzura

Kuomintang, který po svém příchodu na Tchaj-wan z pevniny v roce 1949 vyhlásil na ostrově stanné právo a čtyři desetiletí vládl tvrdou rukou „bílého teroru“, si stále udržuje silné vazby na Čínu. Od uvolnění režimu a po zrušení stanného práva jako vládnoucí strana zintenzivnil obchodní styky mezi oběma břehy Úžiny.

V osmdesátých a devadesátých letech, kdy Čína zažívala rychlý ekonomický růst a alespoň zpočátku i mírnou liberalizaci díky Teng Siao-pchingovým reformám, se ČLR stala nejen pro Tchaj-wan, ale i pro další sousední země nejdůležitějším ekonomickým partnerem.

V případě Tchaj-wanu to ještě umocňoval společný jazyk, kultura a kořeny části obyvatel. Scénáristka seriálu Den nula Čeng Sin-mej pro WSJ uvedla, že ještě před pár lety by seriál na toto téma neměl na Tchaj-wanu šanci na úspěch. Jedním z důvodů byla touha po spolupráci s ČLR a s tím související autocenzura.

Tvůrci různých typů kulturní produkce zpravidla mířili na čínský trh, mnohonásobně větší než ten tchajwanský. Z toho důvodu mnohdy přistupovali na autocenzuru a vyhýbali se jakýmkoli kontroverzním tématům spojeným s Čínou. Obávali se nejen reakce Pekingu, ale i negativních reakcí čínských konzumentů na internetu, kteří v minulosti vyvolali bojkoty kdykoli měli pocit, že někdo svými činy nebo slovy „zranil city čínského lidu“.

Když se zhmotní noční můra

S narůstajícími geopolitickými tlaky nicméně na Tchaj-wanu dochází k postupnému odklonu od čínského trhu a ekonomické spolupráce s Čínou. Ruku v ruce s tím padají některá dřívější tabu, včetně tématu možnosti čínské vojenské invaze.

Noční můra, která dosud strašila obyvatele Tchaj-wanu jen v těch nejčernějších představách a nikdo o ní nemluvil nahlas, nyní dostává svou podobu v románech, komiksech, hrách i na televizních obrazovkách.

Podle autorů i současné tchajwanské vlády to může přispět k lepší připravenosti obyvatel v případě nejhoršího scénáře. Zdá se tak, že, slovy scénáristky Čeng Sin-mej, „čínský sen“ Tchaj-wanu opravdu skončil – a nahradila ho noční můra.