Nově uniklé dokumenty ze sinťiangské prefektury potvrzují přímé zapojení čínské centrální vlády do brutálních represí proti příslušníkům turkických menšin a dalším „nedůvěryhodným“ osobám. Naznačují také, že ústřední roli při plánování postupu proti Ujgurům, který některé státy označují za genocidu, sehrál samotný čínský prezident Si Ťin-pching.

Den po zahájení návštěvy Vysoké komisařky pro lidská práva OSN v Číně zveřejnil badatel Adrian Zenz ve spolupráci se světovými médii analýzu několika tajných dokumentů získaných z prefektury Ili v Sin-ťiangu (Východní Turkestán).

Záznamy neveřejných projevů vrcholných představitelů sinťiangské i ústřední vlády společně se směrnicemi pro řízení převýchovných táborů a dalšími detailními dokumenty poskytují poměrně ucelený přehled o vlivu Pekingu a především generálního tajemníka Si Ťin-pchinga na to, jakým směrem se autonomní oblast vydala po roce 2014.

Oslava lidskoprávních „úspěchů“

Dlouho očekávaná cesta vysoké komisařky Michelle Bacheletové do informačně odříznutého Sin-ťiangu začala 23. května setkáním s čínským ministrem zahraničí. Čínská diplomacie vzápětí vydala tiskovou zprávu, podle níž Bacheletová pogratulovala Číně k úspěchům na poli lidských práv.

Text Filipa Jirouše vznikl v rámci projektu Sinopsis, se kterým HlídacíPes.org spolupracuje.

Co jsou pro úředníky z OSN možná běžné a prázdné fráze, je pro čínskou propagandu cenný materiál, který využívá naplno. Cesta, kterou někteří považovali za dobrou příležitost vyjádřit se k flagrantnímu porušování nejzákladnějších lidských práv v ujgurské oblasti, se tak nejspíš zapíše do dějin jako pomoc Pekingu při jejich retušování.

Den nato oznámil badatel americké Nadace památníku obětem komunismu (Victims of Communism Memorial Foundation) Adrian Zenz společně se světovými médii jako BBC, Bloomberg nebo Le Monde, že se mu podařilo získat až tisíce souborů uniklých z počítačů čínské policie. Ty obsahují řadu zásadních dokumentů i několik tisíc fotek odhalujících fungování bezpečnostního aparátu v sinťiangské prefektuře v letech 2017 až 2018. A co je klíčové, prokazují míru zapojení ústřední vlády do plánování a řízení této rozsáhlé operace.

Si Ťin-pching v hlavní roli

Dokumenty získané od anonymního hackera Zenz s pomocí médií ověřil a nazval Xinjiang Police Files (Sinťiangské policejní dokumenty). Na zastřešujícím webu zveřejnil dvanáct z nich v originále a v pracovním překladu do angličtiny. Na web také nahrál skoro tři tisíce fotografií vězňů, ve formátu podobném serveru Xinjiang Victims Database, který už přes čtyři roky mapuje osudy osob zadržovaných v sinťiangských lágrech a vězeních.

Zenz doprovodil webové stránky dvěma analytickými články – první představuje krátké shrnutí nejdůležitějšího obsahu a druhý, recenzovaný, vysvětluje metodologii ověřování pravosti dokumentů a jejich zasazení do kontextu dalších uniklých předpisů a oběžníků z minulých let.

Hlavní význam uniklých souborů spočívá především v tom, že propojily již dříve známé direktivy a nově uniklé manuály na řízení bezpečnostních a vězeňských operací s utajovanými projevy ministra veřejné bezpečnosti Čao Kche-č’a a bývalého stranického tajemníka Sin-ťiangu Čchen Čchüan-kuoa.

Ty opakovaně odkazují na ústřední roli samotného čínského prezidenta Si Ťin-pchinga v plánování celé operace, která se spustila s převelením Čchena z Tibetu (kam ho Peking poslal pacifikovat tamní „separatisty“) v roce 2016. Následně se fráze a strategie přisuzované Čchenem a Čaem právě generálnímu tajemníkovi opakují i v detailnějších manuálech pro konkrétní aktivity jako například transport vězňů nebo řízení a bezpečnost převýchovy.

Bezpečnost režimu na prvním místě

Zenz uvádí, že Si Ťin-pchingovo zapojení do operací v Sin-ťiangu začalo už během jeho inspekce v roce 2014, v rámci níž generální tajemník vyhlásil „lidovou válku proti teroru“, známou také jako „kampaň tvrdého úderu proti terorismu“. Ve skutečnosti ale kampaň cílí proti „třem zlům“ – tedy kromě terorismu také proti extremismu a hlavně separatismu.

Dokumenty nám dávají vhled do uvažování čínských aparátčíků, kteří se právě separatismu (tibetského, ujgurského, mongolského nebo i tchajwanského) tehdy báli nejvíce. Tak to alespoň mohlo působit z projevu Čchena v roce 2018, kdy zdůraznil, že „Čína není Sovětský svaz“, v odkazu na tradiční obavy čínského komunistického režimu z „rozpadu říše“.

Při čtení projevů Čaa a především Čchena je zřejmé, že hlavní motivací pro rozsáhlou a nelidskou převýchovnou kampaň naplňující definici genocidy byla bezpečnost režimu, nikoliv bezpečnost obyvatel Sin-ťiangu. Ministr veřejné bezpečnosti Čao Kche-č’ v projevu z roku 2018 upozorňuje na nebezpečí „importu terorismu“ ze sousedních zemí, jako je Afghánistán nebo Pákistán. Ale hovoří i o hrozbě zneužití radikálů v Sin-ťiangu protičínskými silami ve Spojených státech.

Dokumenty a projevy často odkazují na Si Ťin-pchingovo „Komplexní pojetí státní bezpečnosti“, které prioritizuje především politickou bezpečnost, tedy bezpečnost režimu. Xinjiang Police Files tak celkem jasně potvrzují, že Ujguři, další nechanská etnika, i Chanové, kteří například pomáhali svým spoluobčanům nebo byli křesťany, skončili v lágrech kvůli obavám o politickou bezpečnost Komunistické strany Číny.

„Nejprve střílej a až pak se ptej“

Uniklé dokumenty také přinášejí další důkazy do debaty o možném celkovém počtu osob, které sinťiangskými lágry a vězeními prošly. Ministr Čao v roce 2018 mluvil dohromady o dvou milionech separatistů a dvou milionech náboženských extremistů. Další dokumenty hovoří ještě o 500 tisících „nedůvěryhodných“ (či doslova „zneklidňujících“) osobách.

Jsou to často například ti, kdo překročili vládní limity počtu dětí (ty byly v roce 2017 rozšířeny kvůli „etnické rovnosti“ i na příslušníky nechanských etnik, kteří se tak se svými tradičně většími rodinami ocitli mimo zákon). Tento počet se ale může překrývat s čísly udávanými Čaem. Celkově se horní odhady množství zadržených blíží dvěma milionům. Sám Zenz odhaduje, že jde o více než 12 % nechanské populace. Jelikož podle čínských údajů žije v Sin-ťiangu necelých 13 milionů Ujgurů, blíží se tento odhad k 1,5 milionu osob.

Xinjiang Police Files dále poukazují na inherentní rasismus sinťiangského bezpečnostního aparátu. Už samotný výběr cílů pro převýchovu se celkem jasně zaměřuje na nechanská etnika. Zenz navíc upozorňuje na několik bodů, v nichž jsou praktiky veřejné bezpečnosti zaváděné Čchenem v přímém rozporu s tehdejší praxí v „chanských“ regionech Číny. Jde například o nařízení střelby téměř při jakémkoliv náznaku pokusu o útěk vězňů a o praxi „nejprve střílej a až pak se ptej“.

Čchenem vyžadované nasazování pout na ruce i nohy a pytle přes hlavu v kombinaci s neustálým ozbrojeným dohledem při převážení vězňů odpovídá zacházení s nejtěžšími zločinci (mafiány a vrahy) ve zbytku Číny. Tento přístup také podle výpovědi svědků často vedl k tomu, že se věznění nedostali ke zdravotní péči, jelikož příslušníci veřejné bezpečnosti neměli kapacitu nebo nebyli ochotni zajistit jejich ozbrojený doprovod k lékaři.

Rasismus je evidentní i ve skladbě bezpečnostních složek – v jednom konkrétním vězení byli střelnými zbraněmi ozbrojeni pouze chanští příslušníci, zatímco Ujguři na pomocných pozicích byli většinou vyzbrojeni tyčemi a obušky. I mezi elitními příslušníky veřejné bezpečnosti byla jasná hierarchie, kde vždy měl důležitější roli Chan.

I přesto byl Čchen ve svém projevu zjevně přesvědčen, že totalitní režim v Sin-ťiangu je „humánní“.

Pochvala od ministra

Ministr veřejné bezpečnosti Čao přednesl zmiňovaný projev v rámci inspekce, na niž byl do Sin-ťiangu podle svých slov vyslán přímo Si Ťin-pchingem. V projevu pochválil sinťiangskou veřejnou bezpečnost za velmi efektivní postup včetně „likvidace 99,9 % teroristických skupin ještě před tím, než mohly provést své útoky“. Zároveň ale zdůraznil, že hrozby (hlavně ty vnější) nepolevily a že by bezpečnostní složky měly ve svých aktivitách pokračovat i nadále a vězněné nepropouštět. Zároveň přislíbil další finance z ústředí a pomoc při budování nových detenčních zařízení, neboť předchozí kapacity nebyly dostatečné (což znovu poukazuje na rozsah operace).

Uniklé soubory obsahují též časovou osnovu, podle níž se Čchen a ústřední vláda při řízení operace řídili. Plán připisovaný Si Ťin-pchingovi počítá s postupnou stabilizací, přesunem nepřevychovatelných do „legálních“ věznic (tento proces začal nejpozději v polovině roku 2019) a následným „návratem k normálu“ během pěti let. Ačkoliv Čchen původně deklaroval ochotu zůstat v ujgurské oblasti deset let, cíle bylo zjevně dosaženo už během pěti let.

V roce 2021 jej na pozici stranického tajemníka Ujgurské autonomní oblasti vystřídal Ma Sing-žuej, technokrat z provincie Kuang-tung. Toto některá média a komentátoři označili za signál nebo naději, že se v Sin-ťiangu blýská na lepší časy.

Představa, že by snad personální výměna měla automaticky znamenat zásadní obrat v politice jakékoliv části Číny, je ale lichá. Podle Zenze to signalizuje, že represi bude doplňovat snaha o ekonomický rozvoj, jak to ostatně předpokládal pětiletý plán. Čínský politický systém je čím dál více centralizovaný a především správa „autonomních“ oblastí podléhá, poněkud paradoxně, mnohem větší kontrole ústředí než ostatní oblasti. Čchen i Čao navíc v roce 2018 jasně uvedli, že ačkoliv bezpečnostní složky mají být méně viditelné, v jejich aktivitách k žádným změnám dojít nemá. A nakonec i sám nový tajemník po svém nástupu v článku pro stranický tisk uvedl, že proces deradikalizace sinťiangské populace bude pokračovat.

Skutečná hrozba nebo paranoia?

Zenz také otevírá debatu o tom, zda komunistický režim hrozbu terorismu používá jako ideologickou záminku pro ujgurskou genocidu, nebo zda této hrozbě skutečně věří. Poukazuje na existující literaturu, jež popisuje extrémní paranoidně-schizofrenní postoj nacistů k židovské populaci během 2. světové války, který byl v rozporu s předchozím přístupem z 30. let, kdy šlo spíše o vypočítavou kampaň.

Zenz se na základě nově získaných dokumentů kloní k tomu, že i v případě Ujgurů jde o podobné „sebenaplňující se proroctví“. Si Ťin-pchingova éra se totiž vyznačuje krizovým řízením, a v případě Sin-ťiangu extrémním krizovým řízením (tedy zvýšenou centralizací pod záminkou vnitřních i vnějších hrozeb), ne nepodobným válečnému stavu.

Na druhou stranu komunistický aparát funguje odlišně od nacistického. Systematicky udržovaná společenská hierarchie umožňuje existenci „vypočítavého“ centra, které využívá ideologii k manipulaci nižšími vrstvami. Koneckonců, ačkoliv jsou Čao i Čchen ve stranické hierarchii poměrně vysoko, stále se nedají počítat do samotného “centra”. Není tedy vyloučeno, že Čchen Čchüan-kuo během svého dlouholetého působení v Tibetu a Sin-ťiangu skutečně uvěřil této fiktivní realitě plné ozbrojených teroristů a nutnosti nelidského zacházení a zavedení totalitního režimu, přičemž mocenské centrum ho v této víře podporuje.

Samotné centrum přitom nemusí nutně věřit v existenci hord teroristů (skupiny, které Čína oficiálně označila jako teroristy, byly s největší pravděpodobností vždy marginální) a separatistických lámů či imámů a pouze těchto obrazů využívat k upevnění kontroly nad „autonomními“ oblastmi i stále se prohlubující kontroly nad jednotlivci.