Alespoň jednoho čínského vlastníka má v České republice celkem 2772 firem. V drtivé většině jde o velkoobchod, maloobchod či restaurace. Spíše v jednotkách jsou velké výrobní podniky jako je třeba Žďas nebo výrobce televizí Changhong Europe.

Právě společnost Changhong Europe Electric, která na okraji Nymburka už od roku 2005 montuje na export LCD televizory, lze označit za stálici většího čínského byznysu v Česku.

Přišla už dlouho před deklarovaným boomem čínských investic, který sliboval díky svým – prý tehdy nadstandardně dobrým – vztahům s Pekingem bývalý prezident Miloš Zeman a jeho okolí.

Pohrobci po CEFC

V březnu to bude osm let od velkolepě prezentované návštěvy čínského prezidenta Si Ťin Pchinga v Praze. V Lánech se tehdy sázel pamětní strom, na Pražském hradě probíhaly ekonomická jednání a konference a výsledkem byl (nenaplněný) slib, že do roku 2021 v Česku Číňané proinvestují až 270 miliard korun.

V té době už v Česku operovala čínská společnost CEFC. Ta sice později zkrachovala, pozůstatky jejích nákupů jsou ale v seznamu čínských firem v Česku stále patrné. I když ubývají: jak se ukazuje na nedávném prodeji fotbalového klubu Slavia Praha a nově i čínském odchodu z nepovedeného partnerství v letecké společnosti Smartwings.

Čeští akcionáři kolem byznysmena Jiřího Šimáně vykoupili zpět podíl 49,92 procenta od čínské společnosti Rainbow Wisdom Investment.  Právě ta je mateřskou společností čínského státního konglomerát CITIC Group, který po CEFC převzal tuzemská aktiva.

Alespoň nějaký majetkový podíl CITIC lze v Česku dohledat přibližně ve stovce českých firem. Nadále vlastní například pivovary ze skupiny Lobkowicz Group či lukrativní nemovitosti jako je pražské Florentinum, hotel La Palais či Mandarin Oriental.

Statistika každopádně potvrzuje, že slibovaný čínský investiční boom v Česku se nad rámec obchodů CEFC (převzatých následně CITIC) ve skutečnosti nekonal.

Byť, jak plyne z dat společnosti CRIF – Czech Credit Bureau zpracovaných pro HlídacíPes.org, aktuální podíl čistě čínského kapitálu v tuzemsku působících firmách donedávna činil 14 miliard korun; a například v roce 2018 to bylo 5,79 miliardy.

Významnou roli v celkovém součtu hraje právě CITIC, respektive firmy, jež vlastní. Třeba strojírenská společnost Ždas, kde mají Čínaně 100 %, má základní kapitál 1,4 miliardy, Pivovary Lobkowicz Group, a.s. 1,87 miliardy atd. (tato data také stále ještě zahrnují i fotbalový klub Slavia Praha, jejíž prodej do rukou miliardáře Pavla Tykače byl až počátkem února „posvěcen“ Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže, pozn. red).

Kupte si jantar

Společnost CRIF – Czech Credit Bureau pro HlídacíPes.org zpracovala soupis všech firem s libovolně vysokým či nízkým podílem čínského vlastníka v Česku.

Přehled ukazuje na pestrou škálu podnikatelských aktivit, kde převažuje velkoobchod a maloobchod, případně provoz restaurací.

Firmy s čínským (spolu)majitelem působí například i v developmentu, logistice, vzdělávání, výrobě textilu či v reklamě a „činnosti pro osobní a fyzickou pohodu“.

Firmy často nemají žádné webové stránky, výjimkou je třeba prodejce šperků z jantaru Fambu, 100% ve vlastnictví čínského podnikatele Hong Ma.

Jak jsme již zmínili v úvodu textu, firem s čínským vlastníkem je v Česku aktuálně evidováno 2772. Řada z nich má ale více majitelů s nižšími podíly. Příkladem pro ilustraci může být třeba Wan Shun Trade s.r.o., velkoobchod se sídlem na Praze 1 v Ječné ulici, který má jedenáct různých čínských majitelů.

V realitě pak platí teze, že prakticky všichni Číňané žijící s dlouhodobým či trvalým pobytem v Česku jsou podnikající osoby a jejich rodinní příslušníci.

Podle údajů Českého statistického úřadu mělo ke konci roku 2022 trvalý či dlouhodobý pobyt v Česku 7981 občanů Číny (včetně cizinců s uděleným azylem, kterých bylo 65).

Zabydlet se jako podnikatel

Jak popisuje web Cizinci.cz, pro Číňany je ve světě běžné, že se v nové zemi snaží etablovat právě prostřednictvím podnikatelských aktivit:

„Jako nově příchozí bez pevných vazeb, bez znalosti jazyka a kultury nové země, Číňané neměli jinou možnost, než si skrze své podnikání vytvořit pracovní příležitosti pro sebe, svou rodinu a přátele. V podnikání se brzy stali soběstačnými, ale jejich uzavření se do tzv. etnické ekonomiky současně vedlo k další izolaci a segregaci v rámci majoritní společnosti.“

První malá čínská komunita vznikla v Československu již za první republiky: „Byli to především mladí muži, kteří se v Čechách oženili s místními dívkami, založili rodiny a získali české občanství. Zabývali se obchodováním, ať už podomním prodejem nebo provozováním kamenných obchodů. Podle archívních dokumentů byli ve velké většině katolického vyznání,“ píše web Cizinci.cz.

Následně i ve 40. letech se v Čechách objevilo několik čínských rodin, které se věnovaly obchodu, který jim byl ale počátkem 50. let komunisty zkonfiskován a „celé čínské rodiny opouštějí Československo a odjíždějí do západní Evropy“. Nově začali přicházet Číňané do střední a východní Evropy – obvykle s nadějí na založení vlastní firmy – znovu po roce 1989.