ANALÝZA. Česká veřejnoprávní média čeká rok, který zřejmě na dlouho rozhodne o jejich další podobě. Nová vládní koalice ANO, SPD a Motoristů směřuje ke zrušení koncesionářských poplatků a k navázání České televize s Českým rozhlasem na státní rozpočet. Argument vlády, že se tak „sníží zátěž pro občany“, je přitom jen špatně skrývanou snahou mluvit výrazně více do toho, co veřejnoprávní média vysílají – a to zdaleka ne jen o politicích.

Zrušení koncesionářských poplatků, pokud k němu skutečně dojde, vidí politici vládní koalice jako reálné nejdříve v roce 2027. Vláda zatím podpořila ústavní novelu, která rozšíří pravomoci Nejvyššího kontrolního úřadu a umožní mu prověřovat právě i hospodaření České televize s Českým rozhlasem.

Na rozšíření působnosti NKÚ směrem k veřejnoprávním médiím ostatně panuje shoda napříč politickým spektrem a zmíněná ústavní novela vznikla v Senátu, kde se za ni postavili například zástupci ODS a TOP 09 či STAN. Kontrolám NKÚ se nebrání ani samotná veřejnoprávní média.

Největší naději na zachování stávajícího a funkčního systému financování veřejnoprávních médií představuje strana, která za svůj vzestup vděčí výtlaku pseudomediálních byznysově-vlivových platforem. To pro Český rozhlas a Českou televizi není dobrá výchozí pozice.

Část současné vládní koalice, například hnutí SPD, však rozšíření pravomocí NKÚ bere ani ne tak jako kontrolní nástroj, jako spíš bič na Českou televizi a Český rozhlas. Jak by si využití nových pravomocí NKÚ představoval, ukázal šéf SPD Tomio Okamura už v roce 2017 v rozhovoru pro Radiožurnál. Už tehdy krátce po parlamentních volbách mluvil o tom, že až se jeho strana jednou dostane do vlády, ČT a ČRo zestátní.

„Tady je to totálně netransparentní. Například Český rozhlas Plus vytvářel z veřejných peněz kreslenou karikaturu, kde mě zesměšňoval před volbami. Kdo mu na to dal peníze? Koncesionáři? Kdo jim to dovolil v Českém rozhlasu Plus? To je normálně na hloubkovou kontrolu, jakým způsobem se tady vynakládají prostředky,“ vykládal emotivně Okamura.

Co pohlídá NKÚ?

Bez ohledu na to, co by od NKÚ chtěl předseda SPD, bude nepochybně zajímavé sledovat, co a jak bude v hospodaření veřejnoprávních médií Nejvyšší kontrolní úřad konkrétně hlídat a co ve svých následných zprávách vypichovat.

Jedna věc je totiž transparentní a hospodárný výběr například rozhlasových či televizních aut či vysílací techniky, a úplně jiná třeba náklady na – při pohledu zvenčí – „drahé“ zahraniční zpravodaje, služební cesty a celkové výdaje na zpravodajství či publicistiku – tedy náklady na nezávislou žurnalistiku jako takovou.

To, co svým voličům sugerují politici Okamurova typu, je však právě dojem, že NKÚ de facto může ovlivnit, co ČT a ČRo vysílají – což přirozeně není pravda.

Okamurovi a spol. navíc nahrávají i přešlapy či přinejmenším špatná komunikace některých editoriálních rozhodnutí samotných veřejnoprávních médií. Například nedávná informace, že tým diskusního pořadu Otázky Václava Moravce Okamuru naposledy pozval v roce 2017.

Také někteří politici hnutí ANO – počínaje Andrejem Babišem – mají s Českou televizí a Českým rozhlasem nevyřízené účty. HlídacíPes.org před časem popsal, jak si v hnutí ANO dělají „čárky“, kdy a kolikrát který moderátor skáče hostům z ANO do řeči, a vyvozují z toho zaujatost vůči Babišově straně.

Když chybí důvod a kulhají argumenty

Na rozdíl od SPD sice ANO zrušení koncesionářských poplatků navenek rámuje jako úlevné opatření ve prospěch občanů spíš než jako osobní pomstu, zástupci veřejnoprávních médií ale i tak upozorňují, že pro rušení poplatků chybí reálný důvod. Platební morálka poplatníků je v Česku vysoká a systém dlouhodobě funguje.

Falešný je i základní argument, že se uleví občanům: Pokud nebudou lidé za ČT a ČRo platit tak jako dosud napřímo, zaplatí za fungování veřejnoprávních médií oklikou přes daně ze státního rozpočtu.

K tématu veřejnoprávních médií se začaly vyjadřovat organizace, které dlouhodobě s médii tematicky nemají nic společného. Proti zvýšení poplatků tak například aktivně bojovala – včetně zřízení petice „Stop poplatkům“ – neziskovka Aliance pro rodinu.

Hnutí Andreje Babiše jako jeden z argumentů používá i tvrzení, že evropské země systém koncesionářských poplatků opouštějí. Faktem je, že začátkem roku 2025 poplatky fungovaly v deseti z 27 členských zemí Evropské unie.

Některé země, které poplatky v posledních patnácti letech opustily a nahradily nějakou formou státního či polostátního financování, však s Českem nejsou srovnatelné co do politické kultury. Platí to například pro skandinávské státy, kde o mediální politice jedná vláda s opozicí a „veřejnoprávní“ formáty stát zadává i některým komerčním médiím.

V Česku je něco podobného nemyslitelné, jak ukázala i vyhrocená loňská a letošní debata o zvyšování koncesionářských poplatků. Kromě politických střetů a obstrukcí ve sněmovně kvůli poplatkům soukromá rádia spustila i antikampaň proti zvýšení poplatků Českému rozhlasu a v televizním prostředí zase dávala velký prostor kritikům záměru stanice CNN Prima News. Vedení televize Prima také tehdy navržený model zvyšování poplatků otevřeně kritizovalo.

Obránci veřejnoprávnosti z XTV

Současný ministr kultury Oto Klempíř ještě před svým jmenováním do funkce tvrdil, že na téma zrušení poplatků proběhne ještě v koalici „velká diskuse“. Jeho strana Motoristé sobě se jako jediná z koalice nestaví jasně za zrušení poplatků. Sám Klempíř se nechal slyšet, že „veřejnoprávní média jsou grál“.

To je paradox sám o sobě, protože mediálně jsou Motoristé úzce propojeni s videoplatformou XTV, která kritikům veřejnoprávních médií dává dlouhodobě velký prostor a její hlavní tváří je radní České televize Lubomír Veselý.

XTV a s ní propojený youtubový kanál Xaver Live dlouhodobě zviditelňoval tváře Motoristů coby moderátory živých streamů. Z nich se nakonec rekrutovali rovnou čtyři nově zvolení poslanci – šéf strany Petr Macinka, Filip Turek, Vladimír Pikora a Matěj Gregor.

Největší naději na zachování stávajícího a funkčního systému financování veřejnoprávních médií tedy představuje strana, která za svůj vzestup vděčí výtlaku pseudomediálních byznysově-vlivových platforem. To pro Český rozhlas a Českou televizi není dobrá výchozí pozice.

Slovenská kuchařka pro ČT a ČRo

Povzbudivé není ani to, že nejbližším referenčním bodem, s nímž se politici nové vládní koalice nejen v mediálních otázkách inspirují, je Slovensko.

To, jak známo, zrušilo koncesionářské poplatky předloni bez jakékoli veřejné diskuse v rámci vyjednávání o státním rozpočtu. Když se pak k moci vrátil Robert Fico, stačilo mu jen snížit státní příspěvek pro veřejnoprávní telerozhlas, následně celou mediální firmu zrušit a založit novou.

I před zrušením koncesionářských poplatků však byla slovenská veřejnoprávní média finančně podvyživená a závislá na státu, i kvůli odpouštění povinnosti platit poplatky širokým skupinám obyvatel, například seniorům. Také takové návrhy přitom z prostřední současné české vlády zaznívají. Slovenský příklad však jasně ukazuje, k čemu vedou.

Nová slovenská vysílací společnost STVR je ještě pevněji svázaná s vládní a parlamentní většinou – například pokud jde o nominace do mediální rady.

Druhá šance pro kontroverzní jména

Obsazení mediálních rad bude klíčovým tématem následujícího roku také v Česku. Rozhodovat se bude o řadě uprázdněných křesel v Radě České televize i Českého rozhlasu a je pravděpodobné, že někteří současní kontroverzní radní – třeba zmíněný Lubomír Veselý – si díky současnému složení Poslanecké sněmovny půjdou pro druhý mandát.

Vládní koalice také zřejmě z šuplíku vytáhne některá starší osvědčená jména – jak už dříve popsal HlídacíPes.org, pro Radu České tiskové kanceláře hnutí ANO počítá například s bývalým dlouholetým radním ČRo Tomášem Kňourkem.

Ten v Radě ČRo strávil dva mandáty v celkové délce dvanácti let. Proslul například kauzou „porno na Vltavě“, kdy obviňoval kulturní stanici rozhlasu z šíření obsahu nevhodného pro děti.

Opakovaně se v radě dotazoval na to, proč v publicistických pořadech Českého rozhlasu nemá větší zastoupení konkrétně hnutí SPD Tomia Okamury, den před invazí Ruska na Ukrajinu v roce 2022 zkusil neúspěšně na radě protlačit návrh odpovědi na stížnost posluchače kritizující rozhlas za „jednotvárné a nepluralitní“ pohledy na politiku Kremlu a ještě dříve tvrdil, že by se ohledně fungování veřejnoprávních médií jel inspirovat právě do Ruska.

„A čí je tedy Česká televize?“

Ona „velká diskuse“ o budoucnosti veřejnoprávních médií, kterou pro nadcházející měsíce avizuje nastupující ministr kultury, navíc téměř jistě nebude jen odborná. Stejně jako nebyla v případě zvyšování poplatků.

Tehdy se k tématu veřejnoprávních médií začaly vyjadřovat organizace, které dlouhodobě s médii tematicky nemají nic společného. Proti zvýšení poplatků tak například aktivně bojovala – včetně zřízení petice „Stop poplatkům“ – neziskovka Aliance pro rodinu.

Její místopředseda Jan Gregor teď bude poradcem v týmu nového ministra práce a sociálních věcí Aleše Juchelky (ANO), mimochodem jednoho z těch, kdo se za Babišovo hnutí obvykle vyjadřují k otázkám médií – včetně veřejnoprávních.

Za zmínku stojí i spolek Společnost pro obranu svobody projevu (SOSP), jehož zástupkyně Natálie Vachatová má podle týdeníku Echo v nové Babišově vládě dohlížet na dodržování svobody slova ve státní správě. Ve stejné organizaci se mimochodem angažuje i další člen Rady ČT Pavel Matocha.

Natálie Vachatová letos v rozhovoru v podcastu moderátorky Martiny Kociánové (mimochodem další tváří SOSP) spekulovala o možném napojení České televize na americkou vládu skrze financování grantovým systémem USA. „A čí je tedy veřejnoprávní televize? To je otázka, kterou bychom si měli pokládat,“ zaznělo v rozhovoru.

Dá se čekat, že podobné hlasy bez hlubší znalosti mediálního prostředí, zato se silným názorem a vlastní agendou, budou v příštích měsících spoluutvářet i debatu o budoucnosti českých veřejnoprávních médií. Pro Český rozhlas a Českou televizi to nejsou dobré zprávy.