Pokud v české politice hledáme cokoli, co by ve prospěch veřejných financí využívalo moderní postupy behaviorální ekonomie, například při výběru daní, zdravotní péči nebo spoření na důchod, mnoho toho nenajdeme.

Poukazují na to i přední čeští behaviorální ekonomové, zástupci moderního směru, který na rozdíl od klasické ekonomické teorie zkoumá psychologické faktory, které stojí za rozhodováním lidí v ekonomice.

„Byl bych rád, kdyby se na nás, na akademickou sféru, obraceli i politici s tím, že chtějí pomoci aplikaci nějakého zákona, přimět lidi k nějakému žádoucímu jednání. Zatím to tak ale není,“ říká Lubomír Cingl, behaviorální ekonom z Vysoké školy ekonomické v Praze.

Kdyby přišel ministr

Za příklad toho, jak to fungovat může, dává Británii. Tam vláda zřídila tým behaviorálních ekonomů, kteří moderní poznatky o (i)racionalitě lidského chování uvádějí do praxe. „Průkopníkem v tom byla vláda Davida Camerona. Tehdy vznikl Behavioral Insights Team; další vlády a politici v zahraničí je začali následovat,“ říká Cingl.

Nobelovu cenu za ekonomii za rok 2017 získal Američan Richard Thaler. Oceněn byl právě za svou práci v oboru behaviorální ekonomie.

V Británii tamní „nudge team“ (nudge = šťouch, pojem typický právě pro behaviorální ekonomii, pozn. red.) přinesl například funkční nápady, jak zvyšovat bezpečnost na silnicích či přimět lidi k nižší konzumaci nezdravých sladkých nápojů.

Aspoň první drobné pokusy v českém prostředí zaznamenal Lukáš Tóth, ekonom z Amsterodamské univerzity, který působí i v české společnosti BehavioLabs. Mezi klienty firmy lze najít i Úřad vlády.

„Mile nás překvapilo, že nějaký základní zájem tu byl. Pro Úřad vlády jsme dělali testy, které se týkaly toho, jak lidé budou reagovat na zákon o regulaci hazardu,“ říká Tóth.

Zatímco komerční firmy zavádějí moderní metody do praxe přirozeně, rychle a ve vlastním zájmu, v politice to tak není.

„Máme v Česku špičkové behaviorální ekonomy a bylo by hezké, kdyby přišel premiér nebo ministr, šéf nějakého úřadu, a tyhle přístupy si vzal za své a zkusil je prosadit, protože znalosti tu na to jsou,“ říká Tóth.

Příkladem může být motivace lidí ke spoření na důchody, možnosti, jak lidi vést k vyšší poctivosti při placení daní či k lepší péči o vlastní zdraví, což může mít v důsledku pozitivní vliv na veřejné rozpočty.

Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD) ve své studii zaměřené právě na praktické využití poznatků behaviorální ekonomie mnoho příkladů z Česka nenašla. Vlastně jen jediný – zařadila mezi ně zavedení elektronické evidence tržeb. Jenže tuto volbu odborníci v oboru zpochybňují.

„EET, respektive účtenková loterie, je snaha přimět lidi, aby tím, že jim nabídnete možnost nějaké odměny, sami kontrolovali obchodníky. Jenže obvykle se takzvané šťouchy používají tam, kde se lidé musí rozhodovat mezi několika možnostmi, což případ účtenkové loterie není,“ říká Lukáš Tóth.

Racionalita versus emoce

Behaviorálně by bylo možné pohlížet i na návrh vlády Andreje Babiše v demisi na zavedení dopravy na železnici zdarma pro důchodce starší 65 let a studenty mladší 26 let.

Z určitého úhlu pohledu by nápad šlo vnímat právě jako za užitečný „šťouch“ – vládní pobídku k využití ekologického způsobu dopravy na úkor osobních automobilů. Jenže ani v tomto případě to tak není.

„Nemyslím si, že by podobné plošné zavedení výhod pro tyto skupiny mělo požadovaný účinek. Řešil bych to jinak – zavedl bych výrazné slevy pro tyto skupiny mimo dopravní špičku,“ navrhuje Lubomír Cingl. Výrazná sleva je podle něj také větší motivátor než plošná nabídka cest zdarma.

„V politice je spousta věcí takzvaně zdarma – vzdělání, návštěvy u lékaře… Jedním z cílů takového přístupu je řešit příjmovou nerovnost mezi lidmi, věkovými skupinami. Jestli tohle je cílem tohoto návrhu, nemá to s behaviorální ekonomií nic společného,“ doplňuje Tóth.

Poznatky o tom, jak a na základě čeho se lidé rozhodují v běžném životě, je možné aplikovat i na volební chování.

„Vloni jsme měli v BehavioLab velký projekt Mapa voličů. Z něho jednoznačně vyšlo, že emoce při sněmovních volbách hrály prim. Toho racionálního až strategického rozhodování tam bylo opravdu málo,“ podotýká Tóth.

Podle Cingla to souvisí s přemírou informací s různorodou kvalitou: „Lidé už si nejsou jistí, čemu nohou věřit, a čemu ne, a přirozeným důsledkem je, že se rozhodují podle emocí.“

Více se o behaviorální ekonomii a možnostech jejího využití dozvíte v pořadu Řečí peněz, který HlídacíPes.org připravuje ve spolupráci s Českým rozhlasem Plus.