Chceme dýchat. Punk, láska a smrtící ovzduší v komunistickém Československu
RECENZE. V dokumentárním filmu 1989: Chceme dýchat nejsou žádné mluvící hlavy, střih je rychlý, dynamický a realitu sklonku normalizace odráží tak, až se z plátna na diváka málem vyvalí ten šedožlutý severočeský smog. Potěší (a místy i pobaví) práce s archivy, srozumitelný komentář, či originální ilustrace, které posouvají děj. A pochopitelně dobová punková hudba – domácí i zahraniční.
Potud je deklarovaná orientace na mladšího diváka (žáky a studenty škol) zjevná, ale – soudě podle ohlasů na premiéře v rámci slavnostního zahájení 19. ročníku projektu Příběhy bezpráví – téma i zpracování zaujalo i diváky vyššího věku.
„Na severu se lidé dusili, smog a inverze doslova zabíjely. A teplický specifický punk a místní alternativní kultura jsou legendární,“ říká s odkazem na kapely jako F.P.B. Šanov či Vyžvejklá bambule autor filmu (zdarma k přehrání ZDE) Karel Strachota, jinak též dlouholetý šéf projektu Jeden svět na školách Člověka v tísni.
Lovestory na konci normalizace
Foto: Robert Břešťan/ HlídacíPes.org
Nechybí dnes směšně působící archivní záběry s výlevy o zkažené mládeži, o ideální výchově či o tom, že kvalita československých kopacích míčů je šestkrát až sedmkrát nižší než v zahraničí…
I když na první dobrou vyvolají smích, nakonec je člověku spíše nevolno z toho, jak svou absurditou dokreslují povahu komunistického režimu a ochotu významné části společnosti hrát s ním tu hru až do konce.
Příkladem je vzpomínka na koncert v Málkově u Kadaně, který péčí Veřejné bezpečnosti skončil dřív, než začal – a jak vzpomínají aktéři, místní bdělí občané včetně dětí i důchodců se srotili a na „závadovou mládež“ házeli kameny a pořvávali na ně nadávky. Esenbáci se jen smáli a když si někdo chtěl krýt hlavu před letícím kamenem, dostal obuškem.
Ve filmu jsou i nenápadné detaily silně vyjevující odpornost totalitního režimu. Třeba případ sedmnáctileté (!) dívky, kterou koncem roku 1988 režim odsoudil k deseti měsícům do vězení pro dospělé za to, že se dvěma kamarády na severu Čech hodili kámen do okna místních soudruhů, sídla Okresního výboru KSČ, a pokáceli sochu Klementa Gottwalda. Z vězení v Pardubicích vyšla 22. listopadu 1989.
Děj filmu se odehrává právě v 80. letech, na sklonku komunismu, a je to vlastně dokumentární lovestory dvou mladých lidí, Pavla a Renaty – na pozadí hroutícího se režimu, v kulisách permanentní inverze, šedivé oblohy a měnící se barvy ovzduší podle toho, jestli zrovna fouká z chemiček v Ústí nad Labem nebo odjinud.
Komunistické Československo mělo zdevastované životní prostředí a sever Čech to se svými hnědouhelnými neodsířenými elektrárnami a rozsáhlým chemickým průmyslem dostával z první ruky. Důsledky byly zjevné: kratší věk dožití, nádorová onemocnění, alergie, vyšší úmrtnost.
Už ne „jen“ čistý vzduch
Film vrcholí demonstracemi, které v Teplicích kvůli nedýchatelnému ovzduší začaly týden před 17. listopadem 1989 a které se postupně změnily v politické protesty.
Už se nedemonstrovalo „jen“ za čistý vzduch, ale za dodržování lidských práv a propuštění politických vězňů. Typické je, jak rychle se mezi nově vznikající Občanské fórum hlásili ti, kteří předtím nejvíc kádrovali.
Hlavní příběh ústřední dvojice je ve skutečnosti složen z více životních osudů, má však zcela reálný základ. Ostatně Pavel ve své současné podobě se na konci filmu mihne. Renata žije ve Vídni. Jejich láska skončila její emigrací. Lovestory je tedy bez happy-endu, ale aspoň ten vzduch na severu Čech se o něco zlepšil, punk není mrtvý a komunisti konečně po letech nejsou v parlamentu.
Teď jen pozor na to, aby nakonec nepřišel po třiceti letech svobody někdo další podobný – a neotrávil vzduch k nedýchání a k nežití.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Čtěte též
Plátno ztratilo rám a obraz se stal mapou. Miloš Šejn nenašel u komunistů pochopení
Když Krkonoše připomínaly polomrtvou ještěrku bez ocásku a přežily svou smrt
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
16 komentářů
Pokud jde o ekologii, to už se přiznávalo ke konci socíku veřejně, že to je špatně a musí se s tím něco dělat.
A už tenkrát se o tom točily ekologické filmy. Třeba Ropáci (1988) od Jana Svěráka jsou dodnes umělecky nepřekonatelní. Nebo Panelstory od paní Chytilové.
Akurát že tenhle nově natočený film má tak čtvrt století zpoždění. S ohledem na dnešní klima-eko-byznys politiku se stačí podívat na fakturu za energie a člověka přejde chuť chodit na tohle ještě do kina..
Ve skutečnosti první oficiální přiznání, týkající se ostravska byla kniha reportáží, jestli si to správně pamatuji „Letem nad Československem díl 2. Morava“. Pak přišli Rusáci, takže Slovensko už, myslím, nevyšlo (nebo jsem ho alespoň neviděl).
Zase, všechno je trochu jinak:
V Severočeském kraji byla skutečně v těžebních okresech zvýšená úmrtnost a kratší délka dožití. Rodilo se i více dětí se zdravotními stigmaty (např. vrozená dispozice na vznik alergií). Nicméně nebyl tam stejně špatný ukazatel „ztracená léta“ (signalizující předčasnou úmrtnost), řada netěžebních okresů s málem průmyslu na tom byla paradoxně hůř než tyto těžební okresy.
Bylo ale zjištěno podstatně vyšší procento kuřáků, bylo zjištěno velké procento „agresívních kuřáků“ (kouřících v přítomnosti nekouřícího partnera/ky a dětí), což by samo o sobě pokrylo většinu výše uvedených zdravotních karambolů (přepočty kouření, i pasívního, na předčasnou úmrtnost jsou dobře metodicky zvládnuty).
Je jistě otázka, zda tomu kuřáctví nepřispívalo neutěšené prostředí. Pokud je mi známo, na to se žádný výzkum v této oblasti nedělal.
V současnosti je stav ovzduší v těchto oblastech podstatně lepší. Paradoxně ho zhoršují ekologické organizace, snažící se zabránit rekultivacím. Nejhorší v Česku je nyní Ostravsko s tím, že část znečištění do něho jde z Polska.
S těmi smogovými situacemi je to tak, že podle řady studií se celková úmrtnost nezvýší, takže za smogové situace pravděpodobně v krátkém časovém úseku zemřou především lidé zdravotně stigmatizovaní, kteří by bez ní zemřeli také, jen o něco později a rovnoměrněji rozloženě (řečeno s trochou cynismu).
Navíc se na začátku 90. let objevila práce, zpochybňující metodiku počítání statistické významnosti nárůstu těch úmrtí (ve smyslu falešné pozitivity). Dělali to „čistí matematikové“, navíc zahraniční, čili je nelze podezírat z nějaké vazby na znečišťovatele u nás, a navrhli jinou metodu. Když byly naše úmrtnosti za smogových situací propočteny touto metodou (dělali pracovníci hygienické služby), vyšly ty výkyvy jako statisticky nevýznamné.
Něco o tom se dá najít v Československé (později České) hygieně z raných 90. let, kdy byly publikovány i výsledky, které za komunistického režimu publikovány být nesměly. Něco se dá najít i v časopise AHEM (Acta Hygienica Epidemiologica et Microbiologica), což byl časopis s omezeným přístupem (jen pro služební potřebu) a některé jinak utajované věci v něm mohly být zveřejněny. ČH je běžně po vědeckých knihovnách, AHEM snad v těch větších. Nepodařilo se mi najít archiv ČH na internetu, ale možná jen neumím hledat.
Tedy, jestli bych si dovolil drobnou úvahu i k tomu závěru „..Něco o tom se dá najít .. kdy byly publikovány i výsledky, které za komunistického režimu publikovány být nesměly. Něco se dá najít i v časopise AHEM (Acta Hygienica Epidemiologica et Microbiologica)..“
V čem je problém, ona samozřejmě ekologická, a sanační opatření byla a jsou strašně drahá. O nákladech na léčení postižených pacientů ani nemluvě. Čili bych zase nedal ruku do ohně ani za tehdejší pozitivní informace z kapitalistických států , kde by ty náklady měly platit privátní firmy nebo privátní pojišťovny (a nedej bože, kdyby se pak někdo soudil).
Čili i v těch odborných zprávách se už tehdy mohly projevit subjektivní postoje, podle toho kdo tu kterou studii zaplatil.
To že v těch silně průmyslových oblastech jsou z důvodu průmyslových exhalací špatné podmínky, snad nikdo nezpochybní.
Nakonec, jak praví staré přísloví „Lepší zdravý a bohatý než chudý a nemocný“ ..(a ještě k tomu pracovat).
Subjektivní postoje těžko pohnou rutinní statistikou úmrtnosti. Na to je to moc automatizovaný a rigidní proces. A to kouření tam prostě bylo a v takovém kvantu, že se jím dala většina negativních znaků zdravotního stavu populace vysvětlit.
Právě ta příčina průmyslových exhalací do určité, míry zpochybněna byla, a pokud tam je, tak to není jednoduchý vztah.
Např. se prokázalo, že hladina SO2 pozitivně koreluje se sebevražedností. Znamená to ale, že si čuchnete k tomuto plynu a jdete si hodit mašli? Jistě ne. Nehledě k tomu, že by se pak museli sebevraždit i vinaři, kteří tímto plynem čistí sudy a upravují i víno. A v dobách fotografie na film a papíry byli exponováni i fotoamatéři (je součástí „smradů“ ustalovačů i vývojek).
Čili takový vztah chce přímo detektivní pátrání, o co tam vlastně jde.
Jistěže v pracovním prostředí takové příčinné vztahy mezi znečištěním ovzduší a zdravím byly, ale tam šlo o podstatně vyšší koncentrace. Navíc to, že dělníci byli placeni za práci v rizikovém ovzduší (rizikové příplatky), vedlo k tomu, že aktivně sabotovali techniku, která je měla zlepšit, aby nepřišli o peníze (znám z vyprávění jedné bývalé okresní hygieničky).
Možná ještě jedna drobnost: Počty zemřelých na 100000 obyvatel tam byly dlouho příznivé, protože tam bylo hodně mladých lidí, co se do těžebních okresů přistěhovali za prací. Teprve až se provedl přepočet úmrtnosti na standardní věkovou strukturu obyvatel (odborně věková standardizace úmrtnosti), tak ty okresy v tomto ukazateli vyskočily vysoko nad průměr státu.
Souhlas, Bábiš nesmí už nikdy přijít k moci. To by nás všechno to komunistické svinstvo dusilo znova.
Jenže právě za Babiše se situace v severních Čechách zlepšovala. Dnes to tam spíš stagnuje kvůli některým ekologickým nevládkám.
Daleko větší problém jsou ekologické organizace, ženoucí nás do bídy opatřeními, která paradoxně té ekologii škodí.
Jako gymnazista jsem byl členem ekologické organizace TiS, jejímž heslem bylo „poznej a chraň“. A ono „poznej“ vadilo nejvíce, proto ji normalizátoři násilně rozpustili a založili naprosto bezcenný „Svaz ochránců přírody“, jehož aktivity by se daly charakterizovat heslem „nemysli a ‚chraň'“. A od toho hesla se odvíjí prakticky celá současná ekologie v EU: Prosazování bezcenných pitomostí, které neobstojí před logickým rozborem nebo, elementárními kupeckými počty.
Víte sám dobře že Babiš byl ve vládě osm let a žádné komunistické svinstvo se tu nedělo. Spíš naopak, v tom byl i Babiš měkkej a nechal si od Brusele nakomandovat začátek Green Dealu.
Víte, ať chápete můj postoj, já samozřejmě nevylučuju možnost nejakeho totalitního puče, ale k tomu by to chtělo překročení mnohem víc hraničních podmínek, než to že ve vládě byl pan B. a na Hradě pan Z.
Jsem toho názoru, že pánové B a Z byli spíš zárukou toho, že strůjci nějakého totalitního puče to budou mít těžké. O pánech F a P si to nemyslím, vzhledem k tomu, že sami aktivně prosazují prvky totality.
no tak predne,Babis alias agent Bures c 25085 je potvrzeny StBAcky donasec,coz je samo o sobe dost skarede,ale budiz. predne je to oligarcha kteremu jde v prve rade o jeho vlastni prospech, tedy o prospech jeho holdingu, to je alfa a omega..to uz nema s komunismem nic moc spolecneho,ale hezke to vubec neni. dale je posedly moci a chce ji jiste zpet, tedy tu vykonnou, o tom zadna,protoze zase bude moct ridit statni a dotacni penezovody ke svym firmam a ma dost dobrou sanci, ze se mu to za dva roky zase povede, o tom taky neni sporu, vlada to ma extra slozite a dela nevynucene chyby, takze BAbisovi staci si pockat, nemusi delat v podstate nic a asi mu to spadne do klina..jinak to samozrejme nejak ustojime, neomezny vladce nebude, navic uz na hrade nebude mit spojence, ale skody jiste nadela za dalsi volebni obdobi dost velke, o tom vubec nepochybuju..njn proste si to zase asi vyyzereme..
Ondřeji, prakticky vše, co jste napsal, podepisuji. Je tu ovšem jedna věc, kterou jste pominul: Zájmy holdingů pana Babiše se docela (jistě ne stoprocentně ale spíš ze 4/5 než ze 3/4) kryjí se zájmy obyvatel ČR (a platí to i naopak). Oproti tomu, zájmy EU, u nás prosazované Fialou a spol. a řadou politických nevládek, jsou prakticky ve stoprocentním rozporu se zájmy obyvatel tohoto státu.
Oproti špatnému socialismu stouplo užívání psychofarmak u dětí a mladých lidí za posledních 5 let 10x. Léčebny jsou plné psychicky nemocných dětí, nejsou dětští psychiatři, zdravé a normální dítě ve škole téměř neexistuje. Poruchy osobnosti, poruchy chování, agresivita, nezralost, a samé dysfunkce.
Ale pořád budou propagandisté tvrdit, že se máme nejlépe, že děti jsou šťastné a jsme bohatí a zdraví.
1 000 000 lidí žije pod hranicí chudoby, 2 000 000 lidí je těsně nad tou hranici. 1/3 národa je ohrožená chudobou a pořád se máme nejlépe v EU.
Nějak vám ty lži nejdou, novináři lžou, jak Fiala v televizi.
Něco z toho koinciduje s poklesem spotřeby nikotinu a alkoholu, což jsou psychoaktivní látky s podobnými účinky jako léky, jejichž spotřeba nyní roste. Podívejte se třeba na film „Kopretiny pro zámeckou paní“, jak tam školačky pijí pivo. Soudruha Nešpora by při té scéně jistě kleplo, ale ty holky rozhodně psychofarmaka, daleko účinněji měnící psychiku a patrně i daleko návykovější, nepotřebovaly.
A u toho nikotinu je docela zajímavé, jak EU zuřivě bojuje proti jeho méně škodlivým způsobům konzumace (bez hoření tabáku), protože cca 90 %, ne-li víc, je dáno látkami vznikajícími při suché destilaci tabáku (tedy hořením cigarety) a ne působením nikotinu.
Něco je dáno silnou motivací škol nemít ani jednoho normálního žáka, protože na ty s nějakými problémy dostane škola od státu peníze navíc.
A už se u nás asi projevují i účinky řádění LGBTQ+ aktivistů na školách, kteří se snaží vysvětlit dětem, že nejsou normální a měly by se nechat vykastrovat. Na západ od bývalé železné opony je takových případů mnohem víc.
Budu hodně ošklivý: Z tohoto pohledu by byla pozitivní okupace Ruskem, kde jsou podobné aktivity zakázány a jsou za ně opravdu nepříjemné tresty (většinou mnohaletý pobyt v nějakém sibiřském lágru). Aby bylo jasno, negativa takové okupace by zcela jistě převyšovala. Bylo by proto lépe, abychom takový zákon, chránící děti a mladistvé, zavedli sami (mají ho snad v Maďarsku). I přes řev bruselských zvrhlíků.