Víme, že vás reklamy otravují, můžete nezávislou žurnalistiku podpořit i jinak, například prostřednictvím systému Darujeme.cz.
Facebook: Viktor Orbán
Facebook: Viktor Orbán, zdroj

Můžete ho milovat, nebo nenávidět. Čeští fanoušci Orbána připomínají Babišovy voliče

KOMENTÁŘ. Můžete ho milovat, můžete ho nenávidět, těžko vám ale bude lhostejný. Z maďarského premiéra se stala v řadě zemí – Česko nevyjímaje – ikona obránců „tradičních hodnot“ proti „progresivistům“, ať už si pod těmito nálepkami představujeme cokoli. Nápadné je však ticho, kterým Orbánovi zastánci přecházejí Orbánovy kauzy, a namísto nich zdůrazňují hodnoty, které údajně prosazuje.

Podobnou provozní slepotou trpí i mnozí čeští sympatizanti Andreje Babiše, který Orbána označuje za svého přítele.

V Česku, kde Orbánovy příspěvky s pochvalným nádechem sdílí i mluvčí prezidenta republiky, se vyvážená debata o bezesporu schopném a stejně nepochybně kontroverzním maďarském premiérovi každopádně otevírá těžko.

A Jiří Ovčáček není sám. „Přál bych si, aby ČR zase měla premiéra, který podobně jasně a racionálně jako Viktor Orbán definuje náš postoj a očekávání směrem k EU a bude tyto pozice hájit. A taky ke green dealu,“ napsal začátkem července na Facebooku předseda Rady České televize Pavel Matocha.

Vidět hodnoty, ne fauly

Komentář je to zajímavý z několika důvodů. Mimo jiné je to pěkný šťouchanec Matochy směrem k premiéru Andreji Babišovi, s nímž má jinak šéf Rady ČT nadstandardní vztahy: nedávno byl Babiš hostem Matochovy šachové charitativní akce; sám Matocha dlouho píše pro Lidové noviny z Babišova vydavatelství Mafra.

Za druhé ukazuje, kolik sympatizantů ve veřejných funkcích premiér Orbán v Česku nasbíral. Maďarský premiér na tom ostatně léta pracuje, kromě budování politických kontaktů v tuzemsku občas pošle mezi českou veřejnost i placenou reklamu na sebe sama.

Maďarská vláda si před časem platila na Facebooku inzeráty cílené i na české publikum a nedávno v Mladé frontě Dnes či ve slovenských Hospodárských novinách vyšly i Orbánovy velkoplošné inzeráty. Oba deníky patří právě Babišovi.


KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG


Komentář šéfa televizní rady má však ještě jednu rovinu – ukazuje, jak se tuzemští konzervativci, či ti, kteří se za ně označují, na Orbána vlastně dívají. Tedy prizmatem hodnot jako je ochrana rodiny, národního státu či kulturního dědictví, případně přes některé Orbánovy politické kroky, které k ochraně těchto hodnot mají vést (a zbytkem EU jsou často kritizovány jako další posun Maďarska směrem k autoritářskému státu).

Z posledních případů můžeme zmínit kontroverzní maďarský zákon, který zakazuje zobrazování homosexuality nebo změny pohlaví publiku mladšímu 18 let. Nebo notoricky známý odpor Maďarska vůči povinným kvótám na přerozdělování migrantů v rámci EU.

Efektivita za každou cenu

Orbánovy české příznivce to často vede k závěru, že maďarský premiér je efektivní politik, který kromě toho, že to má „v hlavě srovnané“, také dokáže své cíle prosadit v praxi.

Co už ale většinou nezazní, jsou příčiny této domnělé efektivity. Orbánovi ve vládnutí pomáhá volební reforma, kterou jeho Fidesz prosadil, a také tvrdý  přístup k novinářům. V zemi, kde vláda nereaguje na dotazy kritických médií a neodpovídá ani na dotazy podle zákona o svobodném přístupu k informacím, se efektivně vládne nepochybně snáze než tam, kde tyto kontrolní mechanismy moci fungují.

Záměrně v tomto textu nebudeme znovu popisovat realitu na maďarském mediálním trhu, dobře zdokumentovanou a dostatečně alarmující – a přesto Orbánovými tuzemskými příznivci ignorovanou nebo zlehčovanou. Připomeňme jen, že v Maďarsku se veřejnoprávní média stala kanály vládní propagandy bez rovného přístupu opozice a desítky až stovky mediálních titulů zasahujících celý maďarský venkov skončily v rukách byznysmenů blízkých Orbánovi.

To jsou veřejně známá a dobře dostupná fakta, jenž však v oslavných textech o Orbánovi chybí. Například Konzervativní noviny nedávno po vraždě nizozemského novináře Petera de Vriese zveřejnily text Orbánova mluvčího Zoltána Kovácse, který všechna podobná obvinění z potlačování svobody médií v Maďarsku odmítá s cynickým argumentem, že v Maďarsku přece novináři neumírají.

Kdo vypráví správný příběh?

Přístup „psi štěkají, ale karavana jede dál“ vůči Orbánovi zřejmě jeho fanouškům nijak nenahlodá ani čerstvé odhalení, že maďarská vláda nasadila vůči svým kritikům, mimo jiné i proti investigativním novinářům, sledovací systém Pegasus.

Stejně tak v českých konzervativních tweetech či komentářích o Maďarsku a jeho lídrovi chybí ekonomicko-korupční rovina Orbánova vládnutí, rovněž dobře popsaná. Konkrétně to, jak například Orbánův otec nebo zeť profitovali ze zakázek financovaných ze státních nebo evropských peněz, o což se zajímal i evropský úřad pro boj proti podvodům OLAF.

 

 

Existuje řada příběhů o tom, jak Viktor Orbán za víc než dekádu nepřetržité vlády nasměroval státní benefity ke své rodině, přátelům a známým. Jeho příznivci v Česku to však přecházejí mlčením.

Podobně blahosklonně a bez ohledu na fakta přistupuje řada voličů hnutí ANO k osobě premiéra Andreje Babiše. Jeho kauzy si přece „vymysleli ti, co ho chtějí očernit“.

Kdo má tedy ve sporu o Orbána pravdu? Jeho konzervativní obhájci nepochybně míří do černého v tom, že část veřejné, mediální i politické kritiky směřuje do Maďarska bez skutečné znalosti věci a tamních poměrů.

Na druhou stranu, v jejich vlastním, „hodnotovém“ příběhu o Maďarsku jakákoli kritika Orbána téměř úplně chybí. Pokud by se do ní totiž pustili, nemohlo by to být už jen stávající vzletné povídání o hodnotách, ale i o technologii moci, nepotismu a nebezpečném kultu osobnosti.

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

20 komentářů

  1. Tondach napsal:

    Jak Ovčáček, tak Matocha, když například vstoupí do rybářského spolku, budou dodržovat jeho stanovy a ani neceknou! A jsme ve spolku s názvem Evropská unie? Tak budeme neustále kecat proti němu?

    • A. S. Pergill napsal:

      Byli jsme „dobrovolně“ v RVHP a to nám nijak nezabránilo se podílet na její likvidaci. Nyní jsme „dobrovolně“ v EU (která je úplně jiná než ta, do níž jsme vstupovali) a nevidím důvod, proč neudělat to samé.
      IMHO mělo být o setrvání členství v EU v souvislosti s přijetím Lisabonské smlouvy, zcela měnící poměry v ní, schváleno (nebo neschváleno) referendem.

    • Pavel Liška napsal:

      Tondachu zapomínáte na oblíbenou mantru všech eurohujerů, a to, že EU můžeme změnit jenom když v ní jsme.
      A jak to teda budete dělat, když na všechny výmysly budete jenom kývat ?? Logika nebude Vaše silná stránka, co ?

    • A. S. Pergill napsal:

      Jinak Tondachu, jerště jedna věc: Do rybářského spolku vstupuje každý na svoje triko a může z něj i bez problémů odejít, pokud se mu v něm nelíbí, nebo líbit přestane. Zde máte miliony lidí, kteří byli do EU „vstoupeni“, protože buď hlasovali proti, nebo se nechali zblbnout propagandou a zůstali sedět doma v naději, že to hlasování bude neplatné (šířili ji třeba sládkovci). A máme zde určitě hodně přes milion lidí, kteří sice hlasovali pro vstup, ale už dostali rozum (a dnes, se současnými zkušenostmi s EU, by hlasovali proti a přiznávají to v různých průzkumech).

      • Honza napsal:

        To máte těžký Pergille, pro Zemana a Babiše také nehlasovaly miliony lidí. To jsou jen vedlejší účinky demokracie.

        • A. S. Pergill napsal:

          Vámi jmenovaní mají svá období, po nichž končí. Toho prvního dokonce už nebude možné zvolit znovu. EU prohlašuje, jako před ní kdosi jiný, že tu bude „na věčné časy a nikdy jinak“.

          • Honza napsal:

            Ale těch škod co stihnout nadělat. Některé i nevratně.

          • A. S. Pergill napsal:

            Milý Honzo,
            tohle je demokracie, kdy skutečně může k něčemu podobnému (škody vyrobené řádně zvoleným zastupitelem) dojít. Jenže demokracie má mechanismy, jak se toho dotyčného zbavit, minimálně jeho nezvolením v následujících volbách.
            A kouzlo demokracie spočívá také v tom, že vyjma naprostých začátečníků (a těch je strašně málo, ani ten Drahoš nebyl před presidentskými volbami homo novus) má každý politik nějaké to máslíčko mezi oušky. A v tom okamžiku záleží na tom, zda je pro významnou většinu voličů víc zkousnutelný Čapák a korunové dlužní úpisy (nebo jak se to jmenuje) , nebo vymývání dětských mozků LGBT+ propagandou (viz „dětský program“ letošní Gay Pride) a styky s teroristickou organizací. A většina rozhodne.

          • Honza napsal:

            Pergille,
            ve většině bychom se i shodli. Až na jeden malý detail. Nemyslím si, že by demokracie měla mechanismy, jak se dotyčného zbavit. Historie ukazuje spíš opak.

          • A. S. Pergill napsal:

            Honzo,
            nezvolení do dalšího období. Nebo můžete podpořit SPD, která má v programu odvolatelnost politiků 🙂

  2. pamětník napsal:

    Milovat či nenávidět? – Nejlépe jeho snahy o návrat (přimknutí ČR k východu – „velkému dubisku“) ve volbách ignorovat! Můžeme totiž očekávat, že vývoj justice se za „jeho vlády“ bude odehrávat v trendu MS A. Čepičky, shrnutém v prohlášení po 1948: “ Zákon poruším tolikrát, kolikrát to bude politicky potřebné…“

    • A. S. Pergill napsal:

      Vzhledem k tomu, že v Rusku je v současné době tržní ekonomika daleko výrazněji bližší zlaté době EHS (60. léta), asi bychom jednoznačně špatně nedopadli.

      • pamětník napsal:

        Jde o hodnoty a druh měřidla. Zřejmě dáváte přednost okamžité „tržní spokojenosti“ – a nezáleží vám na tom v jakém morálním marasmu budou žít vaše děti…

        • A. S. Pergill napsal:

          To, kam EU jednoznačně směřuje, vychází hůř.

        • A. S. Pergill napsal:

          Zatím jsem nikdy nebyl svědkem toho, že by EU odvolala / změnila něco, co se jednoznačně neosvědčilo. V RVHP pod hegemonií SSSR se tak stalo vícekrát.

  3. petrph napsal:

    To je nějaká podivná mediální logika. Přece, když vezmeme do úvahy ty opravdu hluboké rozdíly v názorech a požadavcích, mezi progresivisty a konzervatisty, tak přece nemůžete chtít, aby jedna ta skupina hledala a publikovala chyby u svých vlastních politických zástupců. I když tam ty chyby skutečně jsou ( Nobody’s Perfect, jak se říká), ona to ta druhá strana ráda udělá a publikuje za ně.. (a naopak).

    V čem je bohužel, riziko, jak uvedeno v posledním ostavci, že pokud se ty rozpory budou nadále prohlubovat, tak to může vést až ke krizové situaci, že jedna či druhá strana bude stupňovat své extrémní požadavky a uzurpuje moc – jako se to opravdu stávalo v první polovině minulého století..Jenomže, jak rozpoznat která strana to bude, a jak tomu včas a demokraticky zabránit?

  4. Jiří napsal:

    Politici se nemiluji,ale volí nebo nevolí.Premier Orbán se rozhodl bojovat se satanem,což je hrdinský čin,který zasluhuje obdiv a uznání.Kolik se takových odvážných lidí najde.Jak si my starší pamatujeme z hodin katolického náboženství naděje na vítězství se satanem bývají malé a proto i remiza je úspěchem.

  5. Honza napsal:

    A pointou tohoto komentáře je co? Nějak mi uniká smysl sdělení.

  6. Tom napsal:

    Ale Orbán je ochránce tradiční bolševické hodnoty:
    Kdo nekrade okrádá rodinu!
    To Orbánovi a Babišovi jde moc dobře…

    • Josef Mašek napsal:

      pan nick Tom je skutečný znalec tradičních bolševických hodnot a určitě bude mít pravdu…pravda vítězí a nejsme jako oni a pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí…a za to nick Tom bojuje….a tak je to správné tak to má být

Přidávání komentářů není povoleno