V Kadani by mělo na základě sociální podobnosti propadat stejné množství žáků jako v Sokolově (3,5 %) nebo Teplicích (2,8 %). Propadá jich ale téměř o polovinu méně. Tento konkrétní příklad zmíněný v nové studii Aspen Institute Central Europe ukazuje, jak i děti ze znevýhodněných lokalit mohou mít dobré školní výsledky. V Česku jde však stále spíše o výjimku, systému navzdory.

V českém vzdělávání chybí jasná odpovědnost za mnohé klíčové oblasti, neexistuje například povinná předškolní docházka dětí od tří let věku. Kvalitní péče o znevýhodněné děti a vynikající výsledky v některých – třeba i nepravděpodobných – lokalitách jsou tak důsledkem dobrovolné spolupráce aktérů, konstatují autoři studie Aspen Institute Central Europe, z níž následující text vychází.

Jako jeden z příkladů dobré praxe zmiňuje studie osmnáctitisícovou Kadaň. Město se sociálně vyloučenými lokalitami Prunéřov a Hradec u Kadaně už před lety zavedlo systém „prostupného bydlení“:

„Udělali jsme první dva stupně, kde člověk z holobytu může postoupit do druhé kategorie. Aby se do ní lidé dostali, jejich děti musí chodit do školy a oni se věnovat práci a zapojit se do systému oddlužení. Pokud se ve dvojce uplatní, mají tam asistenci pracovníka, tak pokračují do centra,“ cituje studie bývalého starostu Kadaně Jiřího Kulhánka.

Text vychází z expertní studie Aspen Institute Central Europe připravené ke konferenci Aspen Annual Conference 2023 (konala se 16. listopadu v Praze). HlídacíPes.org byl mediálním partnerem akce. Autory studie jsou Jan Zeman a Karel Gargulák z organizace PAQ Research.

V obci s rozšířenou působností Kadaň bylo loni 3,4 % dětí v bytové nouzi, což je trojnásobek průměru České republiky, a 18,8 % rodičů v exekuci (dvojnásobek průměru ČR). Přes vysokou míru destabilizující chudoby chodí ve městě do mateřských škol 90 % žáků ve věku 3–5 let, tedy o šest procentních bodů více než je průměr Ústeckého kraje.

Školka, která „nekouše“

Základní školu nedokončí v Kadani 5,5 % žáků, ale průměr Ústeckého kraje je devět procent. Je to právě důsledek proaktivního přístupu města v řešení situace s bytovou nouzí s přesahem do snižování vzdělávacího neúspěchu.

V sousedním Klášterci nad Ohří je dobře nastavená komunikace škol s orgánem sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) sídlícím v Kadani. Pracovníci sociálního odboru se pravidelně setkávají s výchovnými poradci a jsou také kdykoliv k dispozici v případě akutního problému. Výchovný poradce předává problémy a zajišťuje vstupní informace, aby mohly sociální pracovnice jednat v rodině. Každá sociální pracovnice odboru má ve svém obvodu jednu ZŠ a jednu MŠ.

Pouhý jeden rok povinné předškolní docházky je proto nedostatečný pro žáky ze znevýhodněného prostředí, u kterých dva roky ve školce zvyšují odhadovanou pravděpodobnost zařazení do klasické (ne speciální) základní školy zhruba o deset procentních bodů

Díky tomu lze například snadno vyhledat pětileté děti, které se nedostaví k zápisu do mateřské školy. Děti, které k zápisu nepřijdou, si pracovnice rozdělí podle obvodů a hledají důvody neúčasti.

„Asistent pro sociální znevýhodnění má za úkol hlídat si ovečky, které má na starosti. Plní-li žák pravidelnou školní docházku, ale do školy nepřijde, volá asistent rodičům, aby zjistil, proč není omluvený. Pokud chybí pomůcky, zjišťuje proč, kde se stala chyba, snaží se být mediátorem mezi učiteli a rodinou. V některých případech také asistenti pomáhají ve středisku volného času,“ popisuje ředitel ZŠ Petlerská v Klášterci Jiří Kypta.

Účasti v předškolním vzdělávání napomáhají také Dny otevřených dveří a Dny volného hraní, během nichž může přijít kdokoliv. Děti a rodiče si prohlédnou školku a zjistí, že v ní nikdo „nekouše“.

Obědy zdarma jsou v lokalitách s nadprůměrným vzdělávacím neúspěchem téměř standardem. V Kadani i v Klášterci je využívají všechny školy se sociálně znevýhodněnými žáky. V některých případech jsou obědy silnou motivací pro docházku dětí do školy.

Neziskovky – síť mezi úřady, školou a rodinou

Ekonomicky znevýhodněné děti jsou městem podporovány dávkami okamžité materiální pomoci při potřebě hrazení škol v přírodě nebo lyžařských kurzů. Dále zřizovatel podporuje školy v účasti na projektu Darujme kroužky dětem a zapojeným dětem je poskytnuto 2 000 Kč na pololetí, které mohou využít v městském domě dětí a mládeže (DDM). Kroužky zde stojí 300–600 Kč na rok.

Problémy s bydlením a exekucemi vysoce souvisí s absencemi, propadáním a nedokončováním povinné školní docházky

Zdejší školy také ve vysoké míře využívají podpůrné pozice výchovných poradců nebo speciálních pedagogů. Všichni zmínění pracovníci mají stejný úkol – propojovat rodinu, školu, město a sociálně aktivizační služby. Prostor mezi rodinou, školou a úřady pak svými aktivitami vyplňují neziskové organizace.

Právě na ně se školy obracejí s žádostmi o pomoc při rozvoji rodičovských kompetencí. Jedná se o základní hygienické návyky, časoprostorovou orientaci, dodržování denního režimu nebo domácí přípravu s dětmi. Cílem aktivit je, aby dítě bylo připraveno na účast v mateřské nebo základní škole.

Pět minut nestačí

„Do rodiny dochází pracovnice a setkává se s matkou a dítětem, s nimiž společně řeší, jak zvládat učivo. Často bývá problém s angličtinou. Když mají mobily, tak ukazujeme, jak by to matka měla dělat. Mají dobré pracovní sešity a také na základě učebnic ukazujeme rodičům, jak to funguje a jak se s dětmi učit. Klíčová je pravidelnost. Rodiče nemají návyky – myslí si, že pět minut stačí,“ popisuje Kateřina Fišerová, sociální pracovnice z poradny Tilia Kadaň.

Jak upozorňují autoři zmíněné studie Aspen Institute, předškolní vzdělávání má v českém prostředí silný efekt na čtenářskou a matematickou gramotnost žáků. Pouhý jeden rok povinné předškolní docházky je proto nedostatečný pro žáky ze znevýhodněného prostředí, u kterých dva roky ve školce zvyšují odhadovanou pravděpodobnost zařazení do klasické (ne speciální) základní školy zhruba o deset procentních bodů.

Problémy s bydlením a exekucemi vysoce souvisí s absencemi, propadáním a nedokončováním povinné školní docházky. Regiony, které tuto situaci aktivně řeší, mají překvapivě dobré výsledky v docházce do mateřských škol nebo vysoké množství podpůrných pozic ve školách. Jde o však o dobrovolné úsilí zúčastněných aktérů, ne o státem podporovaná systémová opatření.