Český exil pro slovenská média. Blízko svému publiku a mimo dosah zákonů Fica a spol.

Když před pár dny česká internetová televize DVTV oznámila expanzi na Slovensko, nebyl to blesk z úplně čistého nebe. Zprávy o tom, že by v Česku mohla vzniknout alternativa k nedávno zrušeným slovenským veřejnoprávním médiím, už nějakou dobu kolují zdejší slovenskou krajanskou komunitou. Že se pozornost nezávislých slovenských novinářů obrací k Česku, naznačuje i pohled do obchodního rejstříku. Tam v dubnu přibyl zápis o založení české pobočky Investigativního centra Jána Kuciaka se sídlem v Brně.

Česko by se brzy mohlo stát novou základnou pro část nezávislých slovenských médií. Vláda Roberta Fica zrušila veřejnoprávní telerozhlas v jeho dosavadní podobě a útočí i na část médií soukromých. Sousední Česká republika se proto jeví jako logický bezpečný přístav pro ty slovenské novináře, kteří by doma čelili problémům. Indicií, že k takovým mediálním přesunům dojde, přibývá.

Praha je ostatně cílem pronásledovaných zahraničních novinářů dlouhodobě. Zpravidla se to týká těch pocházejících ze zemí bývalého Sovětského svazu. Někteří z nich v Česku prozatím zakotvili pod hlavičkou zde sídlícího Rádia Svobodná Evropa/ Rádia Svoboda, někteří mimo něj.

With Belarusian leader Alyaksandr Lukashenka stifling independent voices, journalists with @RFERL‚s Belarus Service are forced to report from outside the country.@Svaboda‚s Anna Sous explains how she continues her work while in exile. pic.twitter.com/Jn5PlDZdtL

— RFE/RL Pressroom (@RFERLPress) June 25, 2024

Právě Rádio Svobodná Evropa už také zvažuje obnovení slovenské verze svého informačního servisu, prozatím v online podobě. S odvoláním na své české a slovenské zdroje to minulý týden napsal maďarský investigativní novinář Szabolcs Panyi.

Svobodná Evropa už podobným způsobem obnovila své online aktivity také v Maďarsku a Bulharsku. Svou novou kancelář otevřela i v Litvě.

Náhradní RTVS z Prahy?

Že by se k běloruským či ruským exilovým novinářům v Česku měli brzy přidat ti slovenští, ještě loni čekal zřejmě jen málokdo. Vláda Roberta Fica ale splnila předvolební rétoriku a začala kromě jiného rychle podnikat kroky ke zrušení veřejnoprávních médií.

Příslušný zákon prošel v červnu parlamentem a od 1. července místo původní RTVS existuje nový telerozhlas STVR, podstatně pevněji svázaný se státní a vládní mocí.

Vedle toho však slovenská vláda začala tvrdě vystupovat i proti nezávislým privátním médiím. Fico a spol. několik redakcí zařadili na „nepřátelský“ seznam, což v praxi znamená, že jejich novinářům neodpovídají a místo toho exkluzivně mluví s alternativními či rovnou dezinformačními weby typu Infovojna, eReport, Hlavné správy a podobně.

Fico také hned po volbách veřejně naznačil nejsledovanější komerční televizi Markíza, že v ní stát přestane inzerovat a připraví ji tak o značné příjmy. V televizi se poté rozhořel spor mezi vedením zpravodajství a částí zaměstnanců, jehož hlavní tváří byl moderátor politické diskusní relace Na Telo Michal Kovačič.

Ten v květnu v živém vysílání svého pořadu varoval před „orbanizací“ slovenských médií. Televize ho nejprve stáhla z obrazovky a na konci června dostal výpověď. Svou televizní diskusní relaci navíc v minulých měsících zrušila i konkurenční TV Joj a výraznou změnu prodělal i moderátorský tým třetí televizní debaty na televizi TA3.

Kuciakovo centrum v Brně

Že se pozornost nezávislých slovenských novinářů obrací k Česku, naznačuje i pohled do obchodního rejstříku. Tam v dubnu přibyl zápis o založení české pobočky Investigativního centra Jána Kuciaka (ICJK) se sídlem v Brně.

Předsedou zapsaného spolku je stejně jako v případě mateřské slovenské organizace novinář Lukáš Diko. Centrum nese jméno novináře Jána Kuciaka, který byl v roce 2018 zavražděn společně se svou snoubenkou.

U těch redakcí, které jsou z hlediska právní formy neziskovými organizacemi, dává přesun do Česka smysl i v souvislosti s chystaným novým zákonem o mimovládních organizacích, který aktuálně leží ve slovenském parlamentu.

„Členská rada ICJK s cílem zachovávat odkaz Jána Kuciaka rozhodla na konci roku 2023 o rozšíření aktivit našeho centra i do České republiky,“ říká Diko pro HlídacíPes.org. První aktivitou centra v Česku je spolupráce na vytvoření systému na ochranu novinářů ve spolupráci s českou pobočkou Mezinárodního tiskového institutu (CZ IPI). Podobný projekt funguje už druhým rokem i na Slovensku.

„Díky naší iniciativě Bezpečná žurnalistika máme informace o tom, že za první měsíc po parlamentních volbách se v porovnání s průměrem předchozích měsíců počet útoků vůči novinářům zdvojnásobil,“ komentoval Diko povolební situaci novinářů na Slovensku už loni v prosinci v rozhovoru pro Deník Referendum. V něm také zmínil omezování práva na informace jako další riziko pro práci médií na Slovensku.

O půl roku později pak koaliční Slovenská národní strana skutečně v parlamentu předložila kontroverzní novelu zákona o svobodném přístupu k informacím, který má po žadatelích požadovat úhradu za „mimořádně rozsáhlé vyhledávání informací“. Podle kritiků je však zákon nejasně formulovaný a může vést k tomu, že se veřejnost nedostane k informacím, na které má dnes právo.

To se týká i nezávislých slovenských médií, která jsou často na žádosti podle takzvaného „infozákona“ při svých rešerších odkázaná. Pokud se totiž ocitnou na zmíněné černé listině vlády, odpověď normální cestou nedostanou. S podobnou ignorací ze strany státu bojují už řadu let novináři v Maďarsku ve vztahu k vládě Viktora Orbána.

Rozpuštěný z vůle ministerstva

Vraťme se ale ještě k možným přesunům některých slovenských médií do Česka. U těch redakcí, které jsou z hlediska právní formy neziskovými organizacemi, dává taková změna smysl i v souvislosti s chystaným novým zákonem o mimovládních organizacích, který aktuálně leží ve slovenském parlamentu.

I když vyvolal pozornost hlavně kvůli možnému explicitnímu označování těch neziskovek, které mají příjmy ze zahraničí, problematických míst v zákoně je víc. Například rozšířená pravomoc ministerstva vnitra kontrolovat obsah výročních zpráv neziskových organizací.

„Pokud ministerstvo zjistí nesrovnalosti, vyzve sdružení k odstranění nesrovnalostí, a pokud sdružení nesrovnalosti neodstraní, bude rozpuštěno přímo rozhodnutím ministerstva vnitra,“ popsala nedávno v rozhovoru pro HlídacíPes.org ředitelka občanského sdružení Via Iuris Katka Batková.

Podle ní v zákoně chybí také přiměřené lhůty na případné dohadování s ministerstvem. Úřad tak může rovnou bez pokuty a bez dalších kroků občanské sdružení rozpustit. O zákoně bude slovenský parlament jednat znovu po prázdninách. To už bude také zřejmě jasnější, jaká slovenská média se mezitím usídlila v českém „exilu“.