Osud dvou českých firem, které se staly symbolem toho, jakým způsobem vloni stát nakupoval za stovky milionů (a v součtu za 8,5 miliardy) korun ochranné pomůcky původem z Číny, nabral po roce zajímavý vývoj. Jednu původní majitel převedl na manželku, z níž je správkyně svěřenského fondu, druhá čelí návrhu na insolvenci a zároveň žaluje Ministerstvo zdravotnictví o zaplacení dlužné částky.

La Factory, původně spící firma z Lanškrouna, bez tržeb i bez zaměstnanců, získala vloni zakázky od ministerstva zdravotnictví na dodávky ochranných pomůcek za 1,2 miliardy korun. „Já tam nikoho neznám, ale nakonec jsem se dostal na krizový štáb, který sedí rovnou u vrátnice. Tam jsem absolvoval kolečko vysvětlování, co, proč a jak. A nakonec jsme si plácli,“ citoval tehdy jednatele firmy Radka Švece Seznam Zprávy. K první dodávce zboží z Číny pak firma dodala padělaný certifikát od polské laboratoře.

Za respirátory firma inkasovala od ministerstva zdravotnictví 170 korun za kus, za stejný výrobek ministerstvo vnitra platilo 80 korun… Dne 1. března 2021 se majitelkou firmy stala Hana Švecová (pravděpodobně manželka původního majitele), která působí i jako správkyně svěřenského fondu.

Další firmou, která se vloni náhle vrhla do byznysu s ochrannými pomůckami, je Recea Prague. Její jednatel  sice původně čelil osmnácti exekucím a do té doby se firma zabývala cukrářstvím a uzenářstvím, chvíli to ale vypadalo, že přichází úspěch. Firma náhle získala od ministerstva zdravotnictví zakázku na dovoz respirátorů FFP2 z Číny za 310 milionů korun.

KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG

Jenže ministerstvo později většinu objednávek stornovalo, prý proto, že firma nestíhala dodávat v termínu. Ty respirátory, které do Česka přišly, pak neprošly testem kvality. Majitelka firmy Lenka Knížková trvá na tom, že dodané respirátory měly uznávané atesty a certifikace a po Ministerstvu zdravotnictví se žalobou domáhá 188 milionů korun za odebraných 757 tisíc kusů respirátorů. Na druhé straně sama firma čelila návrhu na insolvenci kvůli údajným dluhům 119 milionů korun, soud ale o návrhu zatím nerozhodl (detaily k firmě Recea Prague jsme doplnili a aktualizovali po vydání původního textu, pozn. red.).

Příběhy těchto firem jsou jen jedněmi z mnoha. Celkový obrázek po téměř roce kontrolní práce zveřejnil tento týden Nejvyšší kontrolní úřad. Potvrdil, že nákupy ochranných pomůcek provázel chaos, že úřady mezi sebou nebyly schopné spolupracovat, nebo to, že ministerstvo zdravotnictví se od roku 2011 ani neobtěžovalo aktualizovat pandemický plán, i když to mělo povinně dělat každé dva roky. Tomu odpovídal i neutěšený stav zásob zdravotnických pomůcek.

„Pandemické plány vůbec nepočítaly se situací, že v době pandemie chřipky nebo jiného infekčního onemocnění může nastat citelný nedostatek OOP a ZP (ochranných a zdravotnických prostředků, pozn. red.), a to zejména těch prostředků, které jsou nezbytné k permanentnímu zajištění potřebné úrovně respirační ochrany u desítek tisíců zdravotnických pracovníků při výkonu jejich činnosti,“ popsali kontroloři NKÚ.

Chaotické nákupy, cenové výkyvy

Ochranné obleky, rukavice, roušky, respirátory a další pomůcky se pak narychlo začaly shánět především v Číně. Za podmínek nevýhodných pro stát, s výrazným rozptylem v ceně i v kvalitě. Je také pravděpodobné, že část z celkových 8,5 miliardy korun (7,5 miliardy za zboží a miliarda korun za jeho dopravu a s ní související služby) skončila neznámo kde, u bílých koní, ve schránkových firmách či podivných zahraničních společnostech s neznámými vlastníky. Celkem 5,6 miliardy korun si rozdělilo jen 14 dodavatelů.

„Výsledky kontroly ukázaly, že stát podcenil přípravy na krize a na problémy při jejich zvládání. Cílem naší kontroly je poučit se. Doufám proto, že informace, s nimiž NKÚ přichází, budou skutečně využity a napomůžou k tomu, aby nás v budoucnu podobné události nezaskočily, abychom byli připraveni rychle, smysluplně a zároveň hospodárně reagovat,“ hledal alespoň nějaká možná pozitiva k výsledkům kontroly prezident NKÚ Miloslav Kala.

Už vloni na chaotické nákupy respirátorů s obrovskými cenovými výkyvy a často bez ověření jejich kvality upozorňovala nejen média, ale například i Pirátská strana. „Závěry NKÚ pochybení potvrzují. Členové vlády by měli vyvodit odpovědnost za tato závažná selhání, způsobené škody a naprostou ignoraci českých výrobců ochranných pomůcek. Je absolutně nepřijatelné, aby způsobené škody platil běžný poctivý daňový poplatník,“ říká předseda Pirátů Ivan Bartoš.

Piráti tehdy také zveřejnili anketu mezi zhruba 200 českými výrobci roušek a respirátorů. Ukázalo se, že je vláda při nákupech prakticky zcela ignorovala. Nynější kontrolní závěr NKÚ to potvrzuje: ministerstva raději nakupovala ve velkém respirátory neznámé a pochybné kvality, ačkoliv prověřené respirátory bylo možné již po poměrně rychlém náběhu výroby nakupovat od domácích výrobců.

Ministr vnitra Jan Hamáček v reakci na zprávu NKÚ připustil, že poměrně věrně popisuje loňskou realitu. „Úkolem ministerstva vnitra nikdy nebylo zajistit plošný nákup osobních ochranných prostředků, ujali jsme se toho až ve chvíli, kdy bylo evidentní, že ministerstvo zdravotnictví ani jiná složka státu to není schopná sama zvládnout,” uvedl Hamáček.

Vnitru se prý nákupy dařily lépe i díky kontaktům, které v Číně měli Jaroslav Tvrdík (prezentoval se jako poradce nákupního týmu) a prezident Miloš Zeman.

I to si zasluhuje připomenutí, protože do obchodu s českým ministerstvem vnitra se i na čínské straně zapojily i firmy s neprůhledným pozadím. Jak upozornil expertní web o Číně Sinopsis, šlo například o společnost Liyi Trade Limited Co, Ltd. Vznikla až na podzim 2019 se základním kapitálem v přepočtu 33 tisíc korun, obchodovala do té doby s alkoholickými a nealkoholickými nápoji a čajem. Mnoho informací k ní nelze dohledat ani z čínských veřejných zdrojů, přesto si ji české vnitro našlo a nakoupilo od ní zhruba 1,5 milionu respirátorů FFP2 v přepočtu za 113 milionů korun.

Tomu, že významná část zboží dodaného z Číny byla pochybné kvality, či že se výrobky zaštiťovaly nesouvisejícími či zcela zfalšovanými certifikáty, jsme se věnovali v tomto textu. „Někteří koncoví uživatelé obdrželi osobní ochranné prostředky, které nesplňovaly deklarované kvalitativní požadavky, aniž by o tomto nedostatku věděli,“ konstatuje kontrolní zpráva NKÚ s tím, že hlavními příjemci byli tehdy zdravotničtí pracovníci.

Drahé Česko, levnější Británie

Na rozdíl od Jana Hamáčka se premiér Andrej Babiš proti kontrolním závěrům NKÚ k nákupům zdravotnického materiálu a ochranných pomůcek důrazně ohradil: „Všechny státy situaci podcenily, to NKÚ objevil Ameriku. Pokud přišla pandemie, kterou nikdo nečekal, tak na to nikdo nemohl být připravený.”

V té době však existoval pandemický plán, byť neaktualizovaný. Babiš byl navíc v čele vlády již přes dva roky (a předtím ANO spoluvládlo čtyři roky v kabinetu Bohuslava Sobotky), a i jeho vinou proto nebyly ve skladech hmotných rezerv prakticky žádné ochranné prostředky. Sám Babiš situaci zlehčoval a tehdejší ministr zdravotnictví Adam Vojtěch poslance při interpelacích v parlamentu ujišťoval, že se ve vztahu ke koronaviru nic moc neděje, a kdyby ano, jsme připraveni.

Ukázalo se, že připraveni jsme nebyli. „Na konci roku 2019 bylo v Skladu státních hmotných rezerv k dispozici 10 tisíc respirátorů. Fakultní nemocnice měly ve svých zásobách necelých 5,5 tisíce respirátorů FFP3, což jim stačilo jen pro 20 % odborného personálu, a to na dobu v řádu hodin,“ připomíná zpráva NKÚ.

Lidé si začali šít roušky sami, pro zdravotníky se roušky, respirátory a obleky sháněly, kde se dalo. A jak se potvrzuje, i skoro za jakoukoli cenu bez ohledu na kvalitu. Ilustruje to fakt, že vláda jednou nakupovala respirátor FFP2 za cenu 40 Kč za kus a jindy za 777 Kč za kus. Značné cenové rozpětí bylo ale i u dalších položek.

Nejnižší cena například za nakoupenou ústenku byla v prvním půlroce loňského roku 2,20 Kč, nejvyšší ale 190 korun. Nejlevnější návleky na obuv vyšly na 19,20 Kč, nejdražší byly koupené za 252,90 Kč. A třeba plicní ventilátor s příslušenstvím se podle NKÚ podařilo koupit jak za 24 200 Kč, tak za 701 800 Kč… A dalo by se pokračovat.

Česko nakupovalo draze i v mezinárodním srovnání. NKÚ si pro něj vybralo ceny britských nákupů totožného zboží. Zatímco britská vláda nakoupila ochranné obleky v přepočtu za 132,50 Kč za kus nebo ochranný štít za 30 Kč za kus, v Česku to bylo 559,20 Kč, respektive 84,90 Kč. Byť NKÚ připouští, že se „cenové rozdíly dají vysvětlovat objemem nakupovaných komodit a případnou množstevní slevou z ceny pořizovací“.

Za všechno může Brusel

I když NKÚ popisuje loňskou realitu, nejde o uzavřenou záležitost. Jak totiž upozorňuje například pražský podnikatel Aaron Günsberger, který se důsledně věnuje prověřování kvality respirátorů dodávaných na český trh, dodávky ochranných pomůcek jsou i nadále lukrativní byznys plný podivných obchodů i nekvalitního zboží.

„Ověřování kvality respirátorů by tu přitom měl dělat stát. A ne já nebo další soukromníci,“ konstatuje Günsberger, podle nějž jsou i nadále ochranné pomůcky velký byznys. „Zdaleka to překovává ten Klondike, co tu byl v 90. letech,“ řekl v pořadu Osobnost Plus Českého rozhlasu.

„Na správném respirátoru by měla být napsána třída ochrany, tedy FFP2 nebo FFP3. Musí tam být vypsána také norma, podle které je vyroben, ale hlavně každý respirátor musí projít zkušebnou, což je značka CE. Vyšší dívčí je, jestli to CE není zfalšované. Třeba z Itálie jsem dostal seznam asi 300 respirátorů, které jsou zfalšované: mají na sobě CE, ale neodpovídají tomu. A 45 typů těchto výrobků se šíří i po České republice,“ varuje Günsberger.

Podobně existují i výrazné rozdíly v kvalitě a spolehlivosti v Česku dostupných antigenních testů, což je zásadní i s ohledem na smysl povinného testování zaměstnanců ve firmách. Vláda vytvoření seznamu všech v Česku registrovaných testů a jejich rozřazení s ohledem na jejich kvalitu a pravděpodobnost záchytu onemocnění covid-19 dosud nezadala, i když to při veřejné debatě na půdě Univerzity Karlovy jako plán zmínil ministr Jan Blatný.

Stejně jako v počátcích pandemie vláda ignorovala vlastní pandemické plány (které navíc za posledních deset let – z nichž osm je ve vládě ANO a ČSSD – nikdo neaktualizoval), pozdě začala i práce na očkovací strategii.

Už v polovině října Evropská komise vydala doporučení členským státům, které se týká přípravy na očkování. Česká republika tak nejméně od října oficiálně věděla, že je nutné mít silnou očkovací a infrastrukturní strategii. Dne 3. prosince 2020 EK oznámila uzavření smluv o dodávkách více než dvou miliard vakcín pro státy EU. Premiér Babiš až 14. prosince řekl, že „na očkování připravujeme velice podrobný plán“.

Počátkem ledna Andrej Babiš prohlásil, že Brusel ve společném postupu zaspal, Evropská komise se bránila tím, že distribuci nestíhají především výrobci a i kdyby ČR dostala více, stejně by to nestihla využít kvůli nedotáhnuté očkovací strategii.

Jak zjistily Hospodářské noviny z evropských dokumentů, vláda Andreje Babiše původně ani nevyužila plnou možnost objednávky vakcín v rámci společného nákupu Evropské unie. Objednala jen 81,1 procenta z celkového množství dostupného pro Česko. Ministr zdravotnictví Jan Blatný včera potvrdil, že rozhodnutí o pořizovaném nižším množství vakcín skutečně padlo, avšak ještě před jeho příchodem do funkce.

Po svém nástupu nechal prý objednávky zvýšit tak, aby do konce srpna byl dostatek vakcín pro osm milionů lidí.