Českoslovenští vojáci RAF, stateční letci z Británie i trpaslíci z komunistického vězení

Navzdory komunistické totalitě se na nikoho z někdejších československých letců (a dalších vojáků) ve službách britské RAF nezapomnělo. Prohlédněte si fotografie z archivu letců Ondřeje Krejcara, Oty Hrubého a Miroslava Liškutína.

V létě 1940 vznikly tři ze čtyř československých perutí v RAF: 310. československá stíhací peruť vznikla v Duxfordu 12. července 1940, 311. bombardovací peruť 29. července 1940 v Honingtonu a 312. stíhací peruť 5. září 1940, rovněž v Duxfordu.

Perutě pochopitelně nevznikly „samy od sebe“. Mnichovská dohoda, odtržení Slovenska, okupace zbytku Čech, Moravy a Slezska…

Tyto události ovlivnily odchod budoucích příslušníků RAF do exilu. Odcházeli nejen vojáci, ale civilisté, ochotní bojovat za znovuobnovení své vlasti.

Čechoslováci, ale nesloužili jen u svých perutí. Létali i více či méně rozptýleni po britských perutích. Tři z nich, Otto Smik, František Fajtl a Jiří Maňák britským perutím dokonce veleli.

 Celý článek o letcích RAF ZDE

Hodně Čechoslováků sloužilo u 68. noční stíhací perutě, kde 20. ledna 1942 vznikla československá letka. Poslední československá peruť, 313. československá stíhací peruť vznikla v roce 1941.

Domů se jich nikdy nevrátilo na 500 z 2 500, kteří v RAF sloužili.

Ti, co se vrátili, byli nejprve rozčarování, že se nemohli zúčastnit se svými letadly podpory Pražského povstání, posléze, že se vrátili téměř tři měsíce po konci války v Evropě. Všichni se vrátili s nadějemi, co doma.

Někteří z nich, ti židovského původu a Josef Horák s Josefem Stříbrným z Lidic s očekáváním nejhoršího. To, že budou tři roky po skončení války vyhazování z armády, ale asi neočekával nikdo z nich.