KOMENTÁŘ. Nový šéf sněmovny Tomio Okamura dnes jede na Slovensko – jak tvrdí – obnovit „nadstandardní vztahy“. A nadstandardní vskutku budou, cestu lze totiž popsat i nějak takto: Obžalovaný předseda parlamentu země se vznikající vládou obžalovaného premiéra jede navštívit zemi s obžalovaným místopředsedou parlamentu a ministrem vnitra v exekuci. A to jsme zatím nezmínili byznysové zájmy některých klíčových aktérů. Vítejte v novém Česko-Slovensku.

V příštích dnech, týdnech a měsících uslyšíme z budoucího vládního tábora ještě hodně frází o tom, že Slovensko je náš nejbližší partner, se kterým si máme jen pomáhat a neříkat si nepříjemné věci.

Pod touto kašírovanou snahou o česko-slovenskou vzájemnost jsou však pragmatické zájmy aktérů na obou stranách bývalé federace, jak ukazuje i cesta Tomia Okamury. A jak nepochybně brzy – dojde-li k jeho jmenování – dokáže i první premiérská cesta Andreje Babiše.

Setkání obžalovaných

Protokolárně je sice Okamurovým partnerem při návštěvě Bratislavy šéf slovenské Národní rady Richard Raši, pro pochopení, o co Okamurovi a potenciálně celé Babišově vládě na Slovensku vlastně jde, je však v tomto případě užitečnější pohled o patro níž.

Místopředseda slovenského parlamentu a bývalý policejní prezident Tibor Gašpar má s Okamurou leccos společného. Například to, že je už několik let obžalován. V takzvané kauze „Očistec“ prokuratura Gašpara spolu s dalšími obžalovanými viní ze založení a podpory zločinecké skupiny, přes kterou podle ní ovládali policii. Čeká se na začátek soudního procesu.

Skoro to vypadá, jakoby systém navzájem se kryjících „našich lidí“, kteří se podrží a nepotopí navzdory okolnostem včetně trestně-právních, který na Slovensku nechvalně zlidověl díky předchozím vládám Roberta Fica a v Česku je spojován s politickým stylem Andreje Babiše, čekalo povýšení na mezistátní, česko-slovenskou úroveň.

Okamura může naopak v Bratislavě povyprávět o aktuálním vývoji kauzy kolem rasistických plakátů své SPD, za které byl v létě rovněž obžalován a následně prozatím „vysvobozen“ znovunabytou poslaneckou imunitou.

Pokud si troufneme odhadnout, že Tibor Gašpar bude součástí uvítacího výboru pro českou delegaci, zřejmě nebudeme daleko od pravdy.

S Gašparem i ostatními špičkami strany SMER Roberta Fica si Okamura bude rozumět i v otázce Ukrajiny. Nedávné video, jak nový šéf české sněmovny sundává osobně ukrajinskou vlajku z budovy parlamentu, si přirozeně našlo cestu i na Slovensko.

Uvítací výbor z Volgogradu

V Česku méně známý, ale o to výmluvnější je naopak Gašparův projev z Volgogradu, kde se letos na jaře účastnil konference k výročí konce 2. světové války s účastí samotného Vladimira Putina. Gašpar v Rusku řečnil o nutnosti míru, o údajném přepisování dějin a o vřelém vztahu k hostitelskému ruskému městu, kde poznal i svou budoucí ženu. Ruskem rozpoutanou válku na Ukrajině a jiné nepříjemnosti už vynechal.

Do Ruska ostatně kromě místopředsedy parlamentu jezdí i další špičky Smeru, v posledním roce třeba europoslanec Ľuboš Blaha, který se přímo v Moskvě omluvil za „západní rusofobii“, nebo premiér Robert Fico.

A když už jsme u příjmení Gašpar a u česko-slovenských souvislostí: Syn Tibora Gašpara Pavol, jinak též momentálně šéf slovenské tajné služby SIS, musel v minulých týdnech vysvětlovat, proč nezmínil v majetkovém přiznání podíl v české firmě Colbey Company.

Tu mimochodem začal kvůli porušení zákonných povinností a nezveřejňování účetních závěrek prověřovat pražský finanční úřad. Zde si jen připomeňme, kdo má mít ve vznikající vládě Andreje Babiše na starosti ministerstvo financí a přesuňme se plynule k druhé části významu Okamurovy cesty na Slovensko – tedy umetání cesty Andreji Babišovi a Agrofertu.

V zájmu Agrofertu

Ne, že by si Babiš, který stále neřekl, jak vyřeší střet zájmů spočívající právě ve vlastnictví Agrofertu, slovenskou cestičku postupně neumetal sám.

Jeho opakované schůzky s ministrem životního prostředí Tomášem Tarabou lze sice vysvětlit třeba koordinací společného postupu proti emisním povolenkám, to by ale jako pověstný slon v místnosti nesměla z kouta tiše koukat kauza Istrochem.

Aktuálně se na Slovensku řeší, kdo zaplatí sanaci areálu bývalé chemičky Istrochem v Bratislavě. Areál vlastní společnost Istrochem Reality, tedy Andrej Babiš přes skupinu SynBiol.

Než bude možné plochu využít třeba k lukrativním realitním projektům, je třeba celou oblast vyčistit od nebezpečných látek. Náklady budou obrovské, podle některých odhadů až půl miliardy eur. A světe div se – ministr Taraba prosazuje, aby se na nich nepodílel vlastník pozemků Babiš, ale aby všechno zaplatil slovenský stát.

Agrofert má na Slovensku i pekárenský byznys a i v něm má s úřady co „řešit“. Dva dny po českých parlamentních volbách zveřejnil Správní soud v Bratislavě oznámení, že v dubnu zamítl žalobu společnosti Penam Slovakia kvůli inspekci vykonané v roce 2017 v prostorách této Babišovy firmy. Aktuálně o věci rozhoduje slovenský Nejvyšší soud v rámci kasační stížnosti.

Kauza se týká v přepočtu půlmiliardové pokuty, kterou slovenský antimonopolní úřad udělil a následně po ročním zkoumání i potvrdil pekárenské skupině Penam kvůli převzetí dvou pekáren v Bratislavě a Žilině.

I když úřad nákup v roce 2012 zakázal, Agrofert, tehdy stejně jako dnes vlastněný právě Babišem, získal v příštích letech obě pekárny oklikou, aniž by to úřadu oznámil. Bratislavskou pekárnu koupila malá firma založená právníky, kteří měli k Babišovi blízko. A obdobně to dopadlo i s podnikem v Žilině.

Taktní mlčení „našich lidí“

A konečně je tu Babišova sága o spolupráci s komunistickou StB, kvůli které se řadu let na Slovensku soudil. Nakonec loni celou věc ukončil smír se slovenským ministerstvem vnitra, který za Slovensko uzavřel ministr Matúš Šutaj Eštok.

Odmítl při tom, že by smír s Babišem byl revanšem za jeho předvolební podporu tehdejšího prezidentského kandidáta za stranu Hlas Petra Pellegriniho, kterého v čele strany po zvolení prezidentem vystřídal právě současný ministr vnitra Šutaj Eštok.

Ministr Šutaj Eštok mimochodem právě čelí hrozbě exekuce za to, že ignoroval jednání soudu v jedné z kauz, v níž sám figuruje.

„Nadstandardní“ česko-slovenské vztahy v příští éře Babiš-Fico tedy budou ve skutečnosti znamenat zejména úsměvy do kamer a taktní mlčení když dojde na konkrétní kauzy přítomných aktérů. To vše na pozadí uspokojování byznysových, právních a jiných potřeb všech zúčastněných.

Skoro to vypadá, jakoby systém navzájem se kryjících „našich lidí“, kteří se podrží a nepotopí navzdory okolnostem včetně trestně-právních, který na Slovensku nechvalně zlidověl díky předchozím vládám Roberta Fica a v Česku je spojován s politickým stylem Andreje Babiše, čekalo povýšení na mezistátní, česko-slovenskou úroveň.