Česko plné plánů a strategií. Oficiálně jich má dva tisíce, často jen leží v šuplíku
Databáze strategií, celostátní informační systém strategických a koncepčních dokumentů vytvořených pro nejrůznější oblasti života v Česku, aktuálně ukazuje souhrnné číslo 2016. Celkem 62 je jich na mezinárodní úrovni, 288 na národní úrovni ČR, 292 na úrovni regionální, 200 na úrovni oblastní, 1174 na úrovni místní. A dalších 1033 se jich už přesunulo do archivu, často bez toho, aby se je kdokoli vůbec pokusil naplnit.
„Česká republika je šampiónem ve schvalování strategií, ale lidem ve veřejné správě nedochází, že tím práce nekončí, ale začíná,“ postěžoval si před časem v České televizi viceprezident Svazu průmyslu a dopravy Radek Špicar. Tehdy zmiňoval, že „strategií je snad sto“. Ve skutečnosti jich v průběhu let vzniklo přes dva tisíce.
Pěkné plány na papíře
Jejich soupis je veřejně k dispozici v Databázi strategií, portálu strategických dokumentů ČR. Povinnost vkládat do databáze informace o nových strategiích na všech úrovních mají jednotlivé instituce – ministerstva, kraje či obce.
Ve skutečnosti jich bude i více než zmíněných 2016. „Databáze není zcela úplná. Databáze nabízí jednotlivým institucím prostředí pro zveřejnění dokumentů a další práci s nimi a její naplňování je na jejich odpovědnosti,“ píše se na stránkách databáze.
Fakt, že nejrůznější české strategie ve skutečnosti po svém vzniku skončí v šuplíku bez snahy naplánované úkoly zavádět, potvrzuje třeba osud Aktualizace státní energetické koncepce z roku 2015 (ASEK 2015). Ta byla sice podle vyjádření tehdejších vládních politiků „klíčovým státním strategickým dokumentem v oblasti energetiky“, ale mnohé plány zůstaly jen na papíře.
„V ASEK 2015 byla i dlouhá příloha zaměřená na to, jaké zákony musí k jejímu naplnění nutně vzniknout. Nevznikl žádný z nich,“ říká energetický expert, který se na přípravě této koncepce osobně podílel (jméno s ohledem na své působení zveřejňovat nechce).
„Víme, co dělat. Horší je to prosadit,“ poznamenává na adresu záplavy nejrůznějších tuzemských strategií již citovaný Radek Špicar.
V jiných oblastech ale zase někomu strategie chybějí:
🇨🇿 se už před 20 lety zavázalo přijmout #euro. Během těch let jsme se neposunuli. Nemáme analýzu, aktuální plán ani strategii kdy a jak výhodně € přijmout. Je to nezodpovědné. Mělo by se začít znovu pracovat jmenováním národního koordinátora. Více zde: https://t.co/KXKeg1GgC6
— Euro v Česku (@eurovCesku) December 18, 2023
„Když jsem byl ve vládě, existovaly desítky strategií, ale problémem bylo, že nebyly nikdy realizovány. Popsala se spousta papírů, udělaly se různé komise (…), ale nikdy se na to nebere ohled, vítězí politika,“ potvrdil v debatě s Radkem Špicarem i exministr financí a podnikatel Ivan Pilný.
Podle něj je problém i v tom, že horizontem každé vlády jsou maximálně čtyři roky a zatím se nenašla taková, která by „realizovala strategii, která by přesáhla její horizont“. Běžná je i neschopnost či neochota pokusit se dosáhnout dohody na klíčových dlouhodobých reformách mezi aktuálně vládnoucími stranami a opozicí.
Strategie, jak na strategie
„Máme tady témata, která jsou dlouhodobější, jako je například dlouho chybějící strategická dlouhodobá vize, na které bychom se měli shodnout alespoň v tom základním společném jmenovateli, protože není možné mít strategie, které budou šity na volební období. To nás bohužel stále sráží zpátky,“ nechal se k tématu slyšet v Českém rozhlase i prezident Petr Pavel.
Podle něj Česku chybí sjednocující dlouhodobá vize, která by se neměnila s každou novou vládou.
„Připomněl bych třeba Finsko a jejich vzdělávací strategii. My máme strategií poměrně hodně, mnoho z nich leží v šuplíku, ale nemáme dlouhodobě nastavené priority, které by jednotlivé vlády tak, jak přicházejí, přebíraly jedna od druhé a v tom základním směru je nijak neměnily. Možná jenom v konkrétních detailech, jak je naplňovat. Pokud bychom takovou shodu měli, výrazně by nás to posunulo dál,“ řekl prezident Pavel.
Strategie na to, jak pracovat se strategiemi, zatím v oficiální české Databázi strategií chybí.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)
9 komentářů
Tohle by měly být vůbec ty nejdůležitější dokumenty, taková cestovní mapa, podle které naše země jede a drží kurz. A my voliči bychom měli hodnotit politiky ne podle sympatií, nebo podle toho co kde řekli a komu na pískovišti rozkopali bábovičky, ale jak moc ten kurz následují a jak moc nás přiblížili cíli.
No jo, ale které politiky a za který kurz?
Vemte si tohle
-vláda 1 vyhlásí svou strategií 1. S opozicí se nedohodne, takže ta už předem prohlašuje že jí nebude dodržovat. Voliči taky dávají najevo že s ní nesouhlasí
pak jsou volby, voliči si zvolí z opozice vládu 2 – ta zruší strategii 1 a vyhlásí si strategii 2 S opo se opět nedohodne
v příštích volbách zvítězi sice strana z vlády 1 ale dohodne si jinou vládní koalici. Takže je to
vláda 3 ta zruší strategii 2 a vyhlásí si strategii 3
Podle čeho by to měli hodnotit voliči, je dost záhadný. Leda by jim ta jediná a správná média řekla které reformy jsou ty správné a které ty špatné…
Ale raději v nějaké tabulce, když jak výše v článku je jich hodně :))
Mám obavu, že patrně nechápete co je smyslem strategie…Ty naše „šuplíkové“, o kterých se v článku mluví, většinou vytváří špičky daného oboru (a těch nemáme nekonečné množství), takže když za nimi přijde vláda A, později vláda B, a pak třeba ještě vláda C, tak dostanou víceméně stejná doporučení a vzniknou víceméně stejné materiály (pominu-li, že během střídání těch vlád ztratíme dekádu, takže podmínky se trochu změní). Jinými slovy, ze strategického pohledu víme celkem přesně, kde nás nejvíce tlačí bota a co je třeba dělat (například zásadní reformy důchodů, zdravotnictví, školství, státní správy, daňového mixu…).
Strategie, ale nehovoří o konkrétních zákonech, které si každá vláda může dělat a dělá podle sebe…To pak není strategie 🙂 Bohužel díky tomu, že žádnou strategii nenásledujeme, pak se u nás pohybujeme ve většině agend stylem ode zdi ke zdi a současně šlapeme na plyn a brzdu, čemuž bohužel odpovídají výsledky.
My skutečně většinou víme co a jak v daném oboru dělat, to co potřebujeme nejvíc je odvaha politiků a úředníků věci od základu měnit, odvaha jít proti mocným zájmovým skupinám, odvaha skoncovat s flikováním a naopak začít s koncepční dlouhodobou prací, odvaha jít do střetu s pohodlím a klasickou českou zaprděností, odvaha dělat nepopulární, za to nezbytné kroky, odvaha otevřít se novým myšlenkám a přístupům…To jsou ty zásadní problémy, díky kterému tato země stagnuje, mrhá svým potenciálem (který stále ještě máme, bohužel jej nerozvíjíme ) a díky kterým jsme minulou dekádu(y) trestuhodně prospali. Úspěšné země nečekají, úspěšné země tvrdě pracují a připravují se na budoucnost. Bohužel u nás si stále myslíme, že účelem vlády je udržovat status quo a petrifikovat minulost 🙁
Zavedení eura by bylo katastrofa.
K tomu ostatnímu: Nestačí mít „geniální koncepci“. Je nutno mít alespoň představu, jak ji uvést do reality. A v praxi vidíme, jak „geniální koncepce“, prosazované z Bruselu, demaskují snahy o jejich uvedení do praxe jako snůšky nesmyslných blábolů.
Gratuluji, naprosto přesně popsáno, až do konce.
Tohle je bohužel jeden z problémů polistopadových režimů – přenášet prvky totality dočasně do demo systémů,
Jakmile se vyhrají volby,a sjedná se koala – okamžitě vyházet lidi od předešlé vlády z vedení státní správy, zrušit veškeré její běžící programy, vymyslet nové nové reformy a zákony a ty od začátku zavádět. Pochopitelně bez jakékoliv snahy o konsensus s opozicí. Takže ta – po dalších volbách jich zase většinu zruší..
Ekonomicky je to nesmysl, ale i politicky spousta lidí dává najevo, že o tohle vůbec nestoji..
Je to důsledek rozdělení společnosti na dvě v podstatě antagonistické skupiny, které se v principu nemohou dohodnout na oboustranně přijatelné koncepci (kterou by byla s to opozice alespoň zčásti realizovat, když se po volbách dostane k moci). Navíc většina těch koncepcí je taková, že lidé automaticky volí ty, kdo jsou proti.
Nové vlády by měly mít přímou povinnost pokračovat v tom, co schválila předchozí vláda a co se nestihlo dokončit. To by aspoň trochu podpořilo logické úvahy.
Proč? Když jedna vláda zavede třeba otrokářství, tak má druhá vláda, která zvítězila s programem na jeho zrušení, mít povinnost v něm pokračovat? To je snad nesmysl, ne?
V tomto státě chybí odvaha nejen cokoliv smysluplného prosadit, ale hlavně uvést do života. Nejvíc chybí jednota názorů. Už můj tatínek mi říkal: Pracuj, vytvářej, dokončuj. Do práce jsem se sice přinutil, ale k dalším fázím mi často chyběla energie. Bývalý prezident Zeman měl vize, ze kterých mu nezbylo prakticky nic: spolupráce s Ruskem a Čínou, průplav Labe-Odra-Dunaj, hedvábná stezka atd. Kolem toho bylo totiž spousta negativ. Aby je brala v potaz každá nová vláda, musí být návrhy ucelené, konkrétní a realizovatelné v současných podmínkách a to by měli v případech výměny vlád garantovat státní úředníci s takzvanou definitivou. Pak se třeba konečně z místa pohneme.