Česko je prý majákem mediální svobody ve střední Evropě. Tma kolem ale houstne
KOMENTÁŘ. Čtrnáctá příčka Česka v letošním hodnocení svobody médií Reportérů bez hranic svádí k až nezdravému optimismu. Nový český prezident Pavel se v kontrastu k výrokům Miloše Zemana veřejně zastává novinářů, Senát schválil vítanou první novelu zákonů o veřejnoprávních médiích… I tak je ale svobodná žurnalistika v tuzemsku i okolních zemích jen krůček od vážných problémů – které také pravděpodobně v dohledné době nastanou.
Ještě předloni bylo v žebříčku svobody médií Reportérů bez hranic (RSF) Česko čtyřicáté. Na dvacáté místo ho loni dostala prostá výměna Babišovy vlády za kabinet Petra Fialy, na letošní lichotivou 14. pozici pak změna na postu prezidenta.
Vzestup je to na první pohled logický. Každodenní klima, v němž čeští novináři působí, se odchodem Miloše Zemana a nástupem Petra Pavla změnilo zásadně.
Nejen tím, že ustaly Zemanovy notorické výpady proti médiím, ale i v symbolické rovině – připomeňme třeba, jak se Zeman těsně před koncem mandátu odjel rozloučit do Srbska za svým přítelem, autoritářským prezidentem Aleksandarem Vučićem.
Pavel: Role novinářů je důležitější než dřív
Právě v Srbsku (v letošním hodnocení RSF na 91. pozici) je situace nezávislých, respektive k vládě kritických médií alarmující. Mezinárodní tiskový institut (IPI) připomněl incident z května, kdy do budovy televize N1 v Bělehradě vtrhlo několik desítek demonstrantů, kteří chtěli novináře vyhnat s tím, že údajně manipulují zpravodajství o protivládních protestech a spolupracují se zahraničními tajnými službami.
V souvislosti s protivládními protesty také někteří srbští veřejní činitelé označili televizi N1, televizi Nova S nebo deník Danas za „fašistická média“, která údajně pracují proti státním zájmům a šíří dezinformace. To vše s výraznou podporou provládních, respektive proprezidentských médií.
Pro česká média je nepochybně dobře, že tuzemští nejvyšší ústavní činitelé mají aktuálně jiné zahraniční vzory. Prezident Pavel se navíc nezávislých médií výslovně zastal, když na konferenci o Ukrajině pořádané tento týden Českým rozhlasem ocenil práci válečných reportérů:
„Role objektivního zpravodajství a novinářů, kteří mají odvahu cestovat až na bojovou linii, je proto důležitější než kdy dřív. Pomáhají nám odlišit reálný obrázek od toho zkresleného. Správně vyhodnotit situaci i její dopady.“
Oproti Zemanově éře to jsou slova jako z jiných světů. Když k tomu připočteme fakt, že premiér Fiala a jeho ministři se na rozdíl od Andreje Babiše neopírají do médií, ať už veřejnoprávních nebo soukromých, zdálo by se, že současné Česko je pro média bezpečný přístav.
Senátem navíc tento týden prošla novela zákona o České televizi a Českém rozhlase, která má snížit vliv vládnoucí garnitury na obsazení mediálních rad. Mohli by si novináři snad přát víc? Ale jistě…
Než Fico a spol. začnou „dělat pořádek“
Faktem totiž je, že téměř všechny výše zmíněné změny k lepšímu v mediálním prostředí v Česku jsou krátkodobé a závislé na tom, kdo právě vládne.
Jakmile by v příštích volbách výrazně uspělo hnutí ANO, jehož šéf ještě před minulými volbami obviňoval média z toho, že proti němu vedou kampaň, Česko by z prestižních žebříčkových pozic začalo zase rychle padat.
A padalo by ještě rychleji, kdyby se o podíl na moci jakkoli otřela SPD, která se nijak netají záměrem zestátnit veřejnoprávní média, respektive udělat z ČT a ČRo příspěvkové organizace ministerstva kultury.
To vše by navíc velmi pravděpodobně posilovala situace v sousedních zemích. Jestliže zmiňované Srbsko se může zdát jako přece jen trochu vzdálený varovný příklad, podívejme se na Slovensko.
Už za tři měsíce se tam po volbách může do vlády vrátit strana Smer expremiéra Roberta Fica, jejíž politici se netají tím, že by v takovém případě „udělali pořádek“ s neziskovými organizacemi a právě s médii.
Co znamená „dělat pořádek“, naznačil přitom sám Fico, když letos vzkázal směrem k veřejnoprávnímu Rozhlasu a televizi Slovenska: „Jdeme samozřejmě po hlavě a po krku šéfovi RTVS panu Machajovi,“ řekl na tiskovce před sídlem veřejnoprávního rozhlasu s tím, že „veřejnoprávní média na Slovensku zmizela jako ranní mlha“. Podobnou tiskovku si dopřál i Ficův potenciální koaliční partner, postfašistické hnutí Republika, který před sídlem slovenské televize vyhlásil, že „vedení RTVS bude vyměněné“.
Do toho navíc sem tam přijde nečekaný šrapnel i z tábora těch stran, které se nezávislých médií (alespoň formálně či ve vládním programu) zastávají. Slovenský parlament tak například tento týden přijal spolu s novelou občanského zákoníku i málo viditelný přílepek, podle kterého mají média zodpovídat i za faktickou správnost citací jiných osob.
Znamenalo by to, že novináři by byli vystaveni vyššímu riziku žalob na ochranu osobnosti ze strany politiků, pokud by citovali například větu z tiskové konference obsahující nepravdivou informaci. Přijatá změna však vyvolala kritiku z různých stran a novelu může v létě vetovat prezidentka Zuzana Čaputová.
Využít klid před bouří
Volby v příštích měsících budou i v Polsku (v žebříčku RSF mu patří 57. místo) a příští rok i v Rakousku (aktuálně na 29. pozici). Polská strana Právo a spravedlnost už si veřejnoprávní média ochočila, rakouská strana Svobodných coby dlouhodobý lídr průzkumů preferencí se na to chystá. O nezávislých médiích v Maďarsku (72. pozice v hodnocení RSF) lze mluvit až na výjimky již jen v minulém čase.
A jak tenhle klid před bouří využívá Česko? Reformy klíčových mediálních zákonů slibované kabinetem Petra Fialy jsou sotva v poločase, po zmiňované „malé“ novele zbývá představit a prosadit tu „velkou“, včetně zásadní otázky udržitelného financování veřejnoprávních médií.
Letošním zrušením funkce zmocněnce pro média a dezinformace vláda ukázala spíš nezájem o novináře než naopak. A vstřícným krokem k médiím rozhodně není ani letos oznámené zvýšení sazby DPH u novin.
Přiměřená radost ze 14. místa České republiky v celosvětovém žebříčku svobody tisku je tak sice na místě, byla by ale chyba se na to spoléhat jako na důkaz, že česká nezávislá média jsou definitivně v bezpečí. To platí možná tak do příštích voleb.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Čtěte též
Kdo jsou poradci šéfa ČT Součka. Televize hledá seznam jmen už měsíc a půl
Aleš Rozehnal: Charta pracovníka ČT, kterou navrhuje Jan Souček, je protiústavní
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
12 komentářů
Jenomže no právě Při posuzování té loňské a ještě nedávné situace u nás, kdy kdy ta veřejná média vůbec nekritizovala chybné kroky současné vlády, ale naopak jí adorovala a citovala sama její (už tehdy pochybné projevy) jakožto slovo Boží,
by ta zahraniční instituce měla tu naší situaci vyhodnotit nikoliv jako „optimistickou“ , ale spíše jako podezřelou. Ostatně, při té připomínce, ona byla a jsou u nás i „jiná média“ – která tu vládu kritizovala, ovšem ta skončila na černých seznamech, ale to se asi ztratilo v překladu.
A jak snad naznačeno v závěru článku, ta situace se skutečně začala měnit až počátkem tohoto roku, kdy ta veřejná média si uvědomila svou úlohu, a začínají dělat to co mají, totiž kritizovat hlavně a právně ty chybné kroky vlády.. A slovy klasika „výsledek se brzo dostavil“..
„..vládní zmocněnec pro média vyhozen z funkce, DPH pro noviny navržena ke zvýšení…a že zrovna teď bylo nutné poslat před soud lékařku/publicistku Klímovou za její nepřesné informace během covidové krize, to asi novináře taky moc neuklidní..
No a fajšmekry demokracie by dokonce mohlo napadnout, že zákaz vlastnictví a ovládání médií politiky má legitimní význam právě a jen u nejvyšších státních činitelů VÝKONNE moci. Zatímco, o tom proč ta ta média NESMÍ vlastnit OPOZIČNÍ POSLANEC a skrze ně kritizovat vládní politiku, tak tuhle teorii by mohli vykládat leda tak na politologické fakultě Fialovo univerzity, kterážto jistě bude po svém zasloužilém absolventu, takto přejmenována:)))))
Novináři, píšící záměrně lži a dezinformace jsou největším problémem demokracie. Stačí porovnat články o Ukrajině a dění ve světě které píší zahraniční média s českými články, a hned máte jasno, proč novinařina v ČR je synonymem lží a nenávisti.
Novináři si za to můžou sami. Probruselsko-americký styl se prostě nevyplácí a nikdo už novinářům nevěří.
Je mi líto. V demokratickém státě má vládnout občan. Ne politik, ne politický aktivista, ne novinář. A k té vládě, aby byla správná, potřebuje občan všechny zveřejnitelné informace, padni komu padni. Ne nějakou kastrovanou příšerku, polovinu nebo tři čtvrtiny podstatných informací neobsahující. Utajovat před občany by se měly maximálně podrobné informace vojenského a zpravodajského zaměření, které zpravidla potenciál ovlivnit rozhodování o politických preferencích nemají.
A pokud nějací slovenští novinářští aktivisté dostanou v případě Ficova vítězství kartáč, stane se jim jen to, co si sami zasloužili. A pokud svým zjevným lhaním popudili proti současné „demokratické“ politické garnituře SR dost voličů, aby Fico vyhrál, mohou si za to jen a jen sami.
Nejsem Babišuv volič, ale manipulaci veřejného mínění ze strany rádoby nezávislých novinářů jsem vnímal velmi silně. Co to je za způsoby, urážet voliče protistrany na všechny způsoby? A co má Fiala a spol, banda rádoby intelektuálů, společného s vítězstvím demokracie?! Vždyť prohráli volby? Ať novináři, s vámi včetně, píší pravdu. Soud Babiše osvobodil. Skutek se nestal. Tak někam celá investigace seznamu zalezte, případně se omluvit, ne? Ale ono ne, napíše se že budeme pátrat dál… Ale za čí prachy? No přece toho, kdo ho chce znemožnit, páni novináři. Nikdo by jeho plátky nečetl, kdyby se dalo věřit těm vašim. Konec konců : Fiala by taky rád vlastnil média… Pomahej vám EEK
Ty chvalozpěvy v článku jsou více k pláči než ke smíchu.
MMCH, „zlí dezoláti“ vytáhli citát Václava Havla z roku 1991: „V zemi s cenzurou může oficiálním zprávám věřit jen blbec!“
Zlí dezoláti nerozlišují cenzuru a postih šiřitelů poplašných zpráv. Šíření poplašných zpráv je u nás trestným činem. Díkybohu.
Znaky poplašné zprávy měly jednoznačně desinformace, šířené vládními („veřejnoprávními“) médii. Ty silně nadhodnocovaly riziko covidu s cílem zpanikařit občany, aby se nechali „očkovat“ vysoce toxickou mRNA o mizerné účinnosti. Protože to řídili distributoři toho sajrajtu, placení od píchnuté dávky.
Jsou i lékaři, kteří se chlubí, že sajrajt vylili do kanálu a pacientovi dali potvrzení, že je očkovaný (protože cosi o promoci slibovali).
Vy jste Pergille/Šimůnku takovým zastáncem statistik všeho druhu a když české nemocnice pošlou ministerstvu zdravotnictví statistiky o úmrtí na covid a statistiky ukáží, že na covid u nás zemřelo přes 40000 nakažených, tak podle vás jsou to pouze poplašné zprávy vy komiku? A k těm lékařům, tak už Pergille/Šimůnku ksakru konečně uveďte nějaký konkrétní!!! a ověřitelný!!! údaj a uveďte ty konkrétní!!! lékaře, kteří se chlubí, že ten podle vás „sajrajt“ vylili do kanálu, abych si tento váš „údaj“ mohl ověřit vy žvanile. Jestliže se tím ti lékaři podle vás dokonce chlubí, tak to jistě nebude žádný tajný údaj. Já takový údaj nikde nenašel.
Senátor Žaloudík ty statistiky odhalil jako desinformační: V podstatě kdokoli byl „covid +“ a zemřel, byl označen jako oběť covid bez ohledu na skutečné příčiny smrti (s trochou nadsázky – jakákoli oběť dopravní nehody, která přežila odvoz do nemocnice a stačili jí odebrat vzorky krve než zemřela).
A pravděpodobně se nemálo lidí v nemocnicích nakazilo. Opět něco, co by se do korektních úmrtnostních statistik dostat nemělo.
Druhá věc je, že stále roste počet oficiálně uznaných obětí „vakcinace“.
Prostě, ta nemoc nebyla tak závažná, aby ospravedlnila užití „vakcíny“ s tak vysokým procentem závažných negativních důsledků.
Je to něco jiného než např. vzteklina, kdy úmrtnost po pokousání vzteklým zvířetem je kolem 30 % a úmrtnost na komplikace klasické vakcíny byla jedno promile. Nebo očkování proti tetanu, který má taky cca 30% úmrtnost.
A, MMCH, když jsem šel na druhou dávku, měl jsem sepsán seznam zdravotních potíží po té první. Oni to házeli rovnou do koše, ani se nenamáhali s předstíráním, že to někam ukládají.
Pochopitelně, takto dělaná statistika nežádoucích účinků má cenu leda kusu použitého toaletního papíru.
Opět mnoho blábolů Pergille/Šimůnku. Senátor Žaloudík je expertem na boj s rakovinou, ne na boj s covidem. Vám to ovšem nevadí, neboť se vám právě hodí, jestliže se senátor Žaloudík vyjadřuje k oblasti, ve které odborníkem není. A vůbec vám nevadí, že senátor Žaloudík byl předsedou organizace KSČ v onkologickém ústavu? Na prezidenta Pavla kvůli něčemu podobnému dštíte oheň a síru. Také vám zdá se nevadí, že se nikde na internetu senátor Žaloudík nevyjadřuje o statistikách o covidu jako o statistikách „dezinformačních“. To jste si vymyslel vy. A kolik bylo Pergille/Šimůnku těch obětí dopravních nehod, kterým následně diagnostikovali covid? Jeden? Dva? Tři? Těch zemřelých ale bylo přes 40000. A pokud nějaký nemocný člověk měl i covid a pak zemřel, pak mu ten covid k úmrtí zcela jistě pomohl. À propos, dozvím se od vás, kteří že to lékaři podle vás vylévali ten „sajrajt“ do kanálu, jak jsem vás o to žádal? I tento blábol jste si vymyslel? Zdá se, že ano.
1. Senátor Žaloudík, se vyzná v onkologických statistikách, a ty se od těch covidových zase tolik neliší. V obou případech platí „garbage in, garbage out“.
2. Nevadí, protože jeho skutečné názory a postoje znám z doby studia (byl to můj spolužák z ročníku).
3. Pokud někdo měl nějakou závažnou chorobu a na ni i zemřel a vedle toho měl pozitivní covid, pak se to lege artis píše do oddělení „další diagnózy, nesouvisející s úmrtím“.
4. Pokud covid k úmrtí přispěl, byla to „komplikace která bezprostředně vedla ke smrti“.
5. A teprve pak je kategorie těch, kdo na ten covid skutečně zemřeli jako na takový.
Tohle je ovšem věda a ne žvástání výrobců a prodejců toxických sajrajtů.
MMCH před pár dny se provalilo (na základě chemické analýzy „vakcín“), že ty jsou kontaminovány až kolem 10% DNA, lineární i cirkulární (nemá tam co dělat a „vakcíny“ jsou vyráběny takovým způsobem, že neexistuje důvod, proč by v nich DNA měla být, mimo naprosto nepatrné stopy). Její přítomnost ve „vakcíně“ je ovšem v totálním rozporu s tím, co výrobci a distributoři o těchto prostředcích prohlašují.
Pokud se týká těch lékařů, mám to od důvěryhodného zdroje ze sezení praktiků na téma „vakcinace“. Zdroj to řešil tak, že vakcinovat nebude.