Foto: Jakub Stadler/ MAFRA/ Profimedia

Česko jako zlý muž Evropy. Uprchlíci se nám vyhýbají, spíše jen procházejí do Německa

Napsal/a Robert Břešťan 8. června 2023
FacebookTwitterPocketE-mail

Nejmenší počet lidí, kteří odešli ze země svého původu kvůli obavám z pronásledování, či kvůli válce a kteří žádají mezinárodní ochranu a udělení azylu, přichází do Maďarska, na Slovensko a do Česka. Naopak nejvíce žadatelů o azyl v rámci zemí EU míří do Německa, Francie a do Španělska.

Dlouhých 17 let trvalo, než si rodina původem z Ázerbájdžánu mohla v Česku oddechnout. Až nyní – po vyčerpávajících sporech s ministerstvem vnitra – získala definitivně povolení k pobytu. V mezičase již nejstarší syn dospěl a dvě mladší dcery, které se v Česku již narodily, studují na střední škole.

„Byl to klasický ping-pong s ministerstvem: vyhrajeme soud, ministerstvu se to nelíbí, najdou si tedy jiný důvod proč povolení neudělit a takhle se přetahujeme řadu let a u řady klientů, jimž ministerstvo azyl nechce poskytnout, což jsou téměř všichni,“ shrnuje příběh Martin Rozumek, ředitel Organizace pro pomoc uprchlíkům, která rodinu ve sporu právně zastupovala.

Podle něj patří Česko ve svém přístupu k nejméně otevřeným zemím v Evropě. „Konkrétně v Česku platí, že i když ve věci konkrétního uprchlíka vyhrajeme soud, a to opakovaně, ministerstvo stejně svůj přístup v obdobných případech nijak nezmění. Naopak na Západě, typicky v Británii nebo v Německu, práva dodržují lépe a lidé s dobrými azylovými důvody tam prostě mají šanci na azyl mnohem vyšší. My usilovně vysíláme signál – k nám nechoďte. A to funguje,“ dodává Rozumek.

A data jeho slova potvrzují.

Sýrie jako jasná jednička

Ve všech zemích Evropské unie požádalo za rok 2022 o azyl 881 tisíc lidí (občanů mimo EU), bylo to o 64 % více než v roce 2021 (537,4 tisíc). V počátku pandemie covidu, v roce 2020 žádost o azyl v EU podalo jen jen 417,1 tisíce osob. Na vrcholu byly žádosti v letech vletech 2015 a 2016, kdy byl v zemích EU evidován každoročně více než jeden milion žadatelů.

Kromě toho ale v roce 2022 členské státy EU udělily celkem 4 331 200 statusů dočasné ochrany Ukrajincům, kteří ze své země odešli v důsledku ruské invaze. Plyne to z údajů Eurostatu, na něž v aktuálním vydání měsíčníku Statistika&My upozornil Český statistický úřad.

Největší počet žadatelů o azyl přichází do Evropy z asijských států – je jich téměř polovina, konkrétně 46 %. Zhruba 22 % žadatelů se prokázalo doklady některé z afrických zemí a 17 % mělo evropské občanství (ze zemí mimo EU), dalších 14 % mělo občanství zemí Severní nebo Jižní Ameriky.

V absolutním počtu je nejvíce žadatelů o mezinárodní ochranu ze Sýrie: téměř 132 tisíc lidí (což odpovídá 15 % z celkového počtu prvních žádostí v EU. Sýrie je v tomto směru „jedničkou“ už od roku 2013.

Druhá příčka patřila již čtvrtý rok po sobě Afghánistánu, z něhož pocházelo 13 % z celkového počtu žadatelů (113 495). Žadatelé z Venezuely a Turecka zaujímali po 6 % z celkového počtu žádostí (50 050, resp. 49 720).

Zemí, v níž je v rámci EU registrováno nejvíce žadatelů, bylo v roce 2022 i nadále Německo s  217  735 prvožadateli o azyl (to odpovídá 25 % všech prvních žádostí). Následovaly Francie (137 510, tj. 16 %) a Španělsko (116 135, tj. 13 %), za nimi pak Rakousko (106 380, tj. 12 %) a Itálie (77 200, tj. 9 %).

V těchto pěti zemích EU byly v roce 2022 podány dohromady tři čtvrtiny všech prvožádostí o azyl v EU.

V poměru k počtu obyvatel byl počet žádostí nejvyšší na Kypru, kde v loňském roce zaznamenali 23 864 prvožadatelů na milion obyvatel. S odstupem následovaly Rakousko (11 848) a Lucembursko (3 711).

Naopak nejnižší počty byly zaznamenány v Maďarsku (pět prvožadatelů na milion obyvatel), dále na Slovensku (92) a v Česku (127).

Stovky tisíc lidí z Ukrajiny

„Evropské státy mezi sebou soutěží, kdo bude k uprchlíkům méně vstřícný a nakonec to odnesou ty země, které jsou ochotné práva uprchlíků férově dodržovat. Významnou roli ale hrají i komunity v daných zemích, zda v nich uprchlíci mají nějaké vazby. Je například takřka jisté, že uprchlík ze Somálska nebo Afghánistánu v Česku nezůstane. Kromě toho, že jsme tu k uprchlíkům velmi nevstřícní, rozhoduje právě ta neexistence komunit,“ podotýká Martin Rozumek.

Z toho také ale naopak plyne – vedle geografické a kulturní blízkosti – i jeden důvod pro to, že se Česko stalo cílem pro statisíce Ukrajinců prchajících před válkou: ti totiž vazbu na Česko dlouhodobě mají. Zázemí, podporu a status dočasné ochrany zde získalo na půl milionu lidí z Ukrajiny.

Dočasná ochrana ale představuje jiný, výrazně slabší status než přiznaný azyl. Zatímco azyl se uděluje na neurčito, zpravidla do doby, než nebezpečí pomine, doplňková ochrana trvá jeden až dva roky.

Hlavní žadatelé o azyl v Česku podle národnosti (za rok 2022)

Turecko – 220
Ukrajina – 205 *
Rusko – 135
Vietnam – 105
Uzbekistán – 75

* azyl je jiný právní status než dočasná ochrana

„K 1. 4. 2023 bylo v České republice evidováno celkem 325 266 aktivních registrací dočasných ochran lidem, kteří prchají z důvodu ruské vojenské agrese na Ukrajině. Celkově jich bylo od začátku konfliktu do letošního 1. dubna vydáno 504 107,“ shrnuje ve své Zprávě o migraci za 1. čtvrtletí roku 2023 ministerstvo vnitra.

Naopak žádostí o azyl nebylo letos mnoho. „O mezinárodní ochranu v České republice požádalo v roce 2023 k 28. únoru celkem 251 osob. Nejvíce žádostí o mezinárodní ochranu v tomto období podali státní příslušníci Uzbekistánu, a to konkrétně 34 žádostí. Dalšími v pořadí byli žadatelé z Ukrajiny (28), Ruské federace (25) a Moldavska (25),“ dodává ministerstvo.

Sdílení už jen dobrovolné

Téma uprchlíků a toho, jak by členské státy měly tuto problematiku sdílet, je v rámci EU dlouhodobě sporné. O migrační a azylové reformě se jednalo i na konci května v rámci zasedání velvyslanců EU, kde Polsko důrazně protestovalo proti návrhu švédského předsednictví na program solidární relokace migrantů.

Stockholm zde podpořil návrh Evropské komise na přemístění 120 000 migrantů ročně v rámci zemí EU, nebo úhrady ekvivalentu 22 000 eur za migranta u zemí, které odmítnou tyto uprchlíky přijmout.

Povinná relokace – o níž se v rámci EU mluvilo v minulosti – však v návrhu „nebyla, není a nebude“, zdůraznila švédská ministryně pro migraci Maria Malmer Stenergardová.

Pop-up mobil Mobile (207451)
ReklamaSMR mobil článek Mobile (207411)
ReklamaSMR mobil článek 2 Mobile (207416)
ReklamaSMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
ReklamaSMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
ReklamaSMR mobil pouze text Mobile (207431)

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.

Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

ReklamaSkyscraper 2 Desktop (211796-4)