Poměrně nenápadně odešel do Číny dopis tamní vládě, v němž jedenáct zemí světa protestovalo proti špatnému zacházení se zadrženými čínskými právníky. Jedním ze signatářů je i Česká republika.

O dopise se v českých médiích nepsalo. Nepochlubila se jím oficiálně ani vláda, ani ministerstvo zahraničí. Upozornil na něj až český specializovaný web o Číně Sinopsis.cz.

Apel by pravděpodobně prošel zcela bez povšimnutí nebýt rozčilené čínské reakce.

Český podpis z Pekingu

Dopis je datovaný 27. únorem tohoto roku a adresátem je čínský ministr veřejné bezpečnosti Kuo Šeng-kchun.

Podle Washington Post jej podepsali velvyslanci a chargés d’affaires působící v Číně: z Austrálie, Kanady, Japonska, Švýcarska a sedmi zemí EU: Belgie, Británie, Estonska, Francie, Německa, Švédska a – České republiky.

To potvrzuje i české ministerstvo zahraničí. „Dopis podepsal mimořádný a zplnomocněný velvyslanec ČR v Čínské lidové republice Bedřich Kopecký, na základě oficiální instrukce Ministerstva zahraničních věcí ČR,“ vysvětluje za ministerstvo mluvčí Irena Valentová.

Dopis kritizující lidská práva v Číně posvěcený ministerstvem zahraničí lze s ohledem na pročínskou politiku České republiky z poslední doby hodnotit jako překvapivý. Iniciativa podle ministerstva vzešla ze strany Delegace Evropské unie v Pekingu.

„Jedná se o standardní krok, jehož prostřednictvím EU upozorňuje na situaci lidských práv v Číně. V souladu s dlouhodobými prioritami lidskoprávní politiky ČR, zejména podporou občanské společnosti a obránců lidských práv a podporou budování institucí právního státu, jsme se rozhodli k tomuto dopisu připojit,“ doplňuje Valentová.

„Dopis jedenácti“ však zdaleka neměl takovou publicitu jako říjnové společné prohlášení čtyř nejvyšších ústavních činitelů České republiky ujišťující Čínu vstřícném vztahu.

„Účinek únorového dopisu byl, zřejmě úmyslně, utlumen jeho neveřejným podáním. Světová veřejnost v důsledku toho nejprve četla prohlášení Pekingu v reakci na dopis, který neznala,“ konstatuje server Sinopsis.

Obsah dopisu neznámý

Zahraniční diplomaté v dopise požadovali vyšetření zpráv o mučení zadržených právníků a zrušení systému držení podezřelých v izolaci.

Kompletní text dopisu je podle českého ministerstva zahraničí neveřejný: „Adresátem dopisu je čínská strana. S ohledem na standardní diplomatické zvyklosti nemůže Ministerstvo zahraničních věcí ČR kopii tohoto dopisu poskytnout.“

I když se přesné znění dopisu na veřejnost nedostalo, jeho obsah však do značné míry prozradila reakce čínské strany.

V dopise je vyjádřeno „rostoucí znepokojení nad novými informacemi o mučení a dalším krutém, nelidském nebo ponižujícím zacházení či trestech v případech zadržovaných právníků a dalších obránců lidských práv“.

Na stránkách českého velvyslanectví v Pekingu visí jen text společného stanoviska EU z počátku února:

„Opakujeme svůj požadavek propuštění právníků a obránců lidských práv, kteří jsou stále ve vazbě, včetně Ťiang Tchien-junga,“ píše se tam mimo jiné.

Chcete podpořit HlídacíPes.org?

Udělejte to ZDE a získejte tak i unikátní publikaci ZE – MAN.

Podle vyjádření čínských úřadů jsou veškeré informace o mučení zadržovaného Sie Janga zahraničními médii „úmyslně šířené lži s cílem poškodit čínskou vládu“ a podle mluvčí čínského ministerstva zahraničních věcí je dopis jedenácti zemí „porušením ducha právního státu a čínského práva na nezávislost soudů“.

Deník Washington Post upozornil na to, že dopis nepodepsaly Spojené státy, ani EU jako celek.

„Diplomaté sdělili pod podmínkou anonymity, že podpisu EU jakožto bloku zabránilo Maďarsko, které také pohrozilo, že to učiní i napříště. Maďarské velvyslanectví v Pekingu se k celé věci odmítlo vyjádřit,“ napsal Washington Post.

Vysvětlení nabízí odborníci na Čínu ze serveru Sinopsis:

Neochota podepsat výzvu ze strany dalších zemí EU má nejspíš prozaické vysvětlení. Mnohé ze zemí EU uzavřely za poslední léta s ČLR obecné dohody o spolupráci, které v mnoha případech (jako třeba v případě České republiky, jejíž podpis pod dopisem je proto překvapením) ještě zdaleka nebyly naplněny (a s velkou pravděpodobností ani nebudou).

EU se proto raději vyhnula zodpovědnosti připomínkou svého separátně předaného lednového stanoviska, ve kterém s čínskou lidskoprávní politikou a průběhy zatčení a procesů s některými konkrétními osobami již nesouhlas vyjádřila