Česká média v roce 2018: Mezi sebezničením a sebeobrodou
Už je to vlastně hrozně dávno: Když se loni na jaře provalila další část babišovského seriálu „nikdy nebudu zasahovat do práce redaktorů v Mafře, a zejména redaktora Přibila“, vypadalo to, že česká média budou dlouho těžko hledat větší skandál. Byl to omyl stejně jako celá řada očekávání, jejichž destrukcí nás ničí současná politika a doba post-faktická obecně.
I v roce 2018 se hlavní spor kolem médií vedl o otázky etiky a důvěryhodnosti. Výzkum, který provedl Institut Reuters pro studium žurnalistiky ve 40 zemích, ukázal, že Češi svým médiím nevěří. Podle v červnu zveřejněných čísel má důvěru v média v Česku jen 31 % lidí, hůř už jsou na tom jen v Malajsii, Řecku, Maďarsku a Koreji. O více než šedesátiprocentní důvěře, jaké se těší třeba ve Finsku nebo v Portugalsku, se českým médiím může jen zdát.
Za této situace, řekněme vnějškové, navíc média řeší i své vlastní problémy. Pokud bychom měli zmínit hlavní, určující, je to podfinancování celého sektoru a s tím související jevy: najímání nekvalifikovaného personálu nebo nedostatek peněz na kvalitní investigativu a vlastní zprávy obecně. Což v konečném důsledku zase vede jen ke zvýšení nedůvěry a odlivu čtenářů.
Mediální uroboros, který nám přináší jedinou jistotu: na cestě od konce k začátku a zase vpřed nabízí vedle sebezničení i příležitost obnovy. Tedy možná.
Slon v místnosti
Pokud bychom měli stanovit pětici hlavních mediálních událostí roku 2018, vybrali bychom tyto: Pokračující boj o etiku a odchod dalších redaktorů z Mafry, založení Deníku N a související otázky spojené s placeným obsahem, útoky na veřejnoprávní média, akvizice na časopiseckém trhu a rostoucí vliv Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky. Pojďme se na ně teď podívat detailněji.
Minimálně tři z pěti uvedených kategorií nesou stopu působení současného premiéra Andreje Babiše. „V Lidových novinách se právě teď ději věci, se kterými nemohu souhlasit. Odmítám být sluhou Andreje Babiše a z Lidových novin PO 27 LETECH ODCHÁZÍM,“ napsala na konci září na Facebook zahraniční reportérka Petra Procházková.
Šlo o kauzu syrských sirotků a dopis zástupkyně údajné humanitární organizace, který podporoval Babišovu pozici a byl do Lidovek podstrčen Úřadem vlády. Připomeňme si slova dnes už bývalého novináře Tomáše Němečka, který z Mafry odešel vzápětí poté, co ji Babiš převzal. „Andrej Babiš je pro své novináře slonem v místnosti, prostě k němu musí zaujmout nějaký postoj. Můžete předstírat, že tam ten slon není, ale to je směšné,“ řekl v roce 2014 Respektu.
Související články
Šéfredaktorská přestřelka. O Válkovou i (ne)závislost na Babišovi
Signálů byla celá řada, kromě zmíněného případu Přibil, který stál loni na jaře Babiše místo ministra financí, šlo například o „dělostřeleckou přípravu“ odchodu Heleny Válkové a Karly Šlechtové z vlády nebo Adriany Krnáčové z postu pražské primátorky.
Zkorumpovaná pakáž
Útoky na média, hlavně veřejnoprávní, patří poslední dobou v určitých politických kruzích k dobrému tónu. Už to budou dva roky, co Andrej Babiš pronesl slavnou urážku o zkorupované pakáži. Dodnes má poněkud uvolněné mravy, pokud se mu nezdají otázky na tiskové konferenci – viz kádrování novinářů a kauza „budu odpovídat, komu chci“.
Abychom v našem výběru zmínili Jaromíra Soukupa, zařadíme ho právě sem, i když by jistě snesl samostatnou kapitolu. Oč jsou jeho za zpravodajství vydávané pořady dál za hranicí zákona a vysílací licence, o to šťavnatější jsou jeho útoky na Českou televizi. A pak je tu Tomio Okamura a jeho SPD, která si z útoků na ČT udělala přímo politický program.
Související články
Jak vyřešit střet zájmů. Změňte kvůli nám zákon, napadlo členy Rady ČTK
ČTK a Krameriovy ceny. „Řediteli jsem nic nenařizoval, jen navrhoval,“ říká radní Žantovský
Terč: Ženy 40+
A Babiš do třetice: měsíce očekáváná akvizice Agrofertu na časopiseckém trhu se stala skutečností v říjnu. Skupina ze svěřenského fondu předsedy vlády koupila tuzemskou část vydavatelství Bauer Media. Krátký výčet ze tří desítek titulů ukazuje, kam Agrofert míří: Bazaar, Cosmopolitan, Esquire, Chvilka pro tebe, Pestrý svět, Tina, TV Max a Televize nebo Žena a život. Tedy na volnočasové a oddychové časopisy s převážně ženským publikem. V portfoliu tak Agrofertu v tuto chvíli schází už jen celoplošná televize.
Nákup bez problémů schválil antimonopolní úřad. Na časopiseckém trhu tak Babišova skupina výrazně ztlumila dosavadní nadvládu skupiny CNC Daniela Křetínského. Dochází tak k postupnému předání velkých vydavatelských domů ze zahraničních rukou do českých: poslední državou v německých rukách zůstává vydavatelství Burda Praha.
Nový deník Deník N
Velká kampaň, velká očekávání a jedno velké riziko. 28. října odstartoval Deník N, na webu a za paywallem. Tištěná verze začne vycházet od ledna. Start provázela nevídaná kampaň – ředitel Ján Simkanič na Czech Internet Foru řekl, že crowdfunding vynesl 7 milionů korun a přes 5 tisíc předplatitelů.
Jde zatím o největší pokus obstát s výhradně placeným obsahem, přičemž know-how dodal slovenský Denník N. Česká verze sice pracuje s étosem nezávislých novin, které mají pomoci zachránit demokracii, chybí jí ale onen počáteční impuls redakce, která na protest proti oligarchizaci opustila slovenský deník SME.
Deník N má silné zázemí investorů, kteří se našli mezi zakladateli Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky a společně drží 51 procent akcií. A zmíněná hrozba? Projekt skutečně i díky kampani vzbudil obrovskou vlnu očekávání a chuti se na jeho chuti podílet i za cenu placeného obsahu. Pokud by se ovšem ukázal jako neživotaschopný, může to na dlouhou dobu ochromit dárcovskou ochotu pro celý segment nezávislé žurnalistiky. Což se týká jak velkých investorů z fondu, tak drobných předplatitelů.
Fond pro investigativu
Když si letos na jaře přebírala Saša Uhlová Novinářskou cenu za svou sérii reportáží Hrdinové kapitalistické práce, nebylo to velké překvapení. Nic podobného tady dlouho nevzniklo – a týká se to i způsobu, jakým Uhlová mohla pracovat.
Několik měsíců v utajení – díky podpoře Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky, který nahrazuje neschopnost velkých vydavatelských domů platit náročnou investigativu. Zároveň ovšem pomalu začíná fungovat i jako náhrada za léta kritizovaný a ne zcela funkční Syndikát novinářů. Ať už svými veřejnými výstupy na obranu novinářů (třeba proti verbálním útokům ze strany politiků) nebo uspořádáním listopadového Novinářského fóra – první akcí svého druhu vůbec.
Jaká budou česká média v roce 2019? Slon v newsroomech nejspíš zůstane, ti, kdo tam pracují, už si na něho tak či tak museli zvyknout. Útoky na média neustanou, na to je kořist příliš lákavá a politická realita den ode dne truchlivější. O tom, jak úspěšná byla Babišova akvizice do časopisů, rozhodnou některé z dalších voleb.
Tak bychom mohli pokračovat. Jako předpověď zkusíme malou odbočku. Člen správní rady Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky Michal Klíma v rozhovoru pro server Mediaguru zmínil nenápadnou, ale důležitou věc: Nezávislá média, která vznikla po roce 2013 v reakci na oligarchizaci, se dlouhodobě těžko uživí sama. Klíma se domnívá, že jejich podpora je přímo úlohou státu: posílí to demokracii a sníží vliv fake-news. Dospěje k tomu i česká společnost?
Text vznikl ve spolupráci HlídacíPes.org s týdeníkem Marketing&Media. Více o médiích a marketingu najdete v aktuálním vydání M&M, které vychází každé pondělí.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Čtěte též
Kdo jsou poradci šéfa ČT Součka. Televize hledá seznam jmen už měsíc a půl
Aleš Rozehnal: Charta pracovníka ČT, kterou navrhuje Jan Souček, je protiústavní
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
19 komentářů
Ty útoky na ČT a jiná veřejnoprávní média jsou „úspěšné“ jen díky mizející obecné inteligenci obyvatelstva, jejímž důsledkem je i prezident a premiér…….. nápravu nevidím, ba naopak! Bude ještě hůř….
Novinář má informovat a ne komentovat a soudit.
Dokazujete, co jsem napsal….
Jedině díky,vaší pseudointeligenci a IQ mentálně retardované škeble,mohou být naše media taková,jaká jsou!! Názorně jste nám to tady ukázal-hlupáčku !!
Vy chcete něco vykládat o pseudointeligenci a IQ mentálně retardované škebl? A kde? A komu? Leda na uzavřeném oddělení v Bohnicích, tam vás budou poslouchat s nadšením i tři Napoleonové….
„Nezávislá média, která vznikla po roce 2013 v reakci na oligarchizaci, se dlouhodobě těžko uživí sama. Klíma se domnívá, že jejich podpora je přímo úlohou státu:“
a) V naší situaci, kdy nezávislá média většinou bojují proti státu, je tento požadavek contradictio in adjecto.
b) Na Slovensku existuje kromě DennikN i nezávislý .týžden .. a vypadá to , že ze uživí.
Jestli bych si dovolil malou polemičku
a1) V demokracii nemají (nezávislá) média proti státu bojovat (to by naplňovalo trestný čin velezrady), leč pouze o stavu státu a činnostech státních činitelů a institucí objektivně INFORMOVAT, případně KRITIZOVAT a2) Jak vidíte, dal jsem i to nezávislá do závorek, protože takto je dána možnost aby i závislá média (placená třeba z peněz opozičních stran, či různých subjektů, zájmových skupin, atd)) státní činitele kritizovala a informovala o jejich činnosti. Pro občana v tom nemusí být rozdíl – jen si musí být vědom (protože fakta doprovází téměř vždy i názory) kdo za koho kope..
a3) Jak vidno, nic z tohoto nenaplňuje Vámi zmíněný
contradictio in adjecto. Protože – tato role (a právě jen tato role) médií je součástí západní demokracie. Jestliže nepřináší ty správné výsledky (přesněji situace se stále zhoršuje), tak musíme hledat odpovědi v mnohem hlubších strukturách demokracie. Nejen u nás.
b) Pokud jde o fakt že „..Na Slovensku existuje kromě DennikN i nezávislý .týžden .. a vypadá to , že ze uživí.“. Zůstanu u DenikuN , kde se dají ty údaje líp dohledat. A z těch vyplývá, že byl ztrátový a teprve v posledních měsících je z pohledu provozní náklady – příjmy dostává do kladných čísel. Což by bylo nádherné. Než si zjistíme, že do něj určití investoři na začátku nasypali 1,2 milionu eur.. Tudíž – buď bude dlouhodobě ziskový – aby jim zajištoval zisky (srovnatelné se zisky z jiných investic) -a jinak ho zruší,
A NEBO se musíme vrátit k bodu a2)
Volici prezidenta lhare, kteri za noviny nekupuji, jsou obvykle erudovani odbornici na kvalitni novinarinu – hned za sefredaktory na vyplatni pasce politiku samotnych.
Propagandisti plačou, že se jim nedaří propaganda.
Každá doba měla své hrdiny. Dnes jsou to novináři. Akorát problém je ten , že na své hrdinství potřebují nejen odvahu ale i peníze. V Rusku by novináře jako Soukup zastřelili na ulici, v Číně by ho použili na tělesné orgány a v Severní Korei by ho nechali roztrhat psy. Mediální vládce jako Soukup může působit jen v schizofrenní společnosti jaká je dnes Česká republika. Nebo se pletu?
Ano peníze jsou důležité. Bez peněz se nedá dělat pořádná propaganda.
To dá rozum.
Bakala a Soroš už nechtějí platit „nezávislé“ novináře
Já si samozřejmě namáhavé, obětavé i nebezpečné práce nezávislých novinářů vážím (a počítám mezi ně i redakci Hlídacího psa a a děkuji za jejich činnost – i když se někdy názorově nesejdeme).
Leč přeci jen – vzhledem k faktu uvedeném v úvodu „.. „důvěru v média má v Česku jen 31 % lidí“
je v závěru uvedený názor, že „..jejich podpora je přímo úlohou státu“ něco na úrovni židovského chucpe.
Jistě – v tom závěru se specifikuje „nezávislá média“, leč není vůbec funkcí státní moci aby nějak rozlišovala kontrolovala a rozhodovala zda nějaká média jsou skutečně „nezávislá“…a podle toho jim rozdělovala peníze…(To by byla spíš parodie demokracie)
Ostatně už, náš současné fungování takto financované „veřejnoprávní televize“ se státem z(a)řízenou podporou 7 miliard Kč ročně ukazuje slabiny takového přístupu..
Je to minimálně dva roky co jsem potkala dvacetiletou dceru mé dobré přítelkyně . Během hovoru jsem od ní byla upozorněna jak jsou moje slova nebezpečná. Podle jejího názoru už zase nejsme svobodni. A pokud si nedám dobrý pozor , tak mě zavřou. Bylo mně to strašně k smíchu. Na moji poznámku, že mě zase pustí dodala ,že mě zabijí. V té době jsem byla téměř slepá ,Viděla jsem jen 9%.a tak jsem sledovala jen určitý primitivismus TV. Po oční operaci mne smích přešel. Noviny mně připomněly období druhé světové války a padesátá léta , Používání hodnocení všeříkajícími slovy bez faktů ,používání zákrytných forem jako je otázka presidentů ABY SI SNAD LIDÉ NEVŠIMLI CO SE SKUTEČNĚ DĚJE se zákony ,s půdou , se zemí a s historií. Je mně líto ,že i já píšu jen obecně i když vím kde se dějí chyby. Základní myšlenka webu hlídacího psa ovšem zasluhuje i finanční podporu. Snad se věci napraví.
Skoro všichni jsme „nezávislí“, ale skoro každého z nás někdo platí. Ten výraz „nezávislý“ mě přímo irituje. Pak si ale můžeme zvolit toho, kdo nás bude platit. Ať jde tedy každý tam, kam ho srdce táhne. A dělá poctivě to, co umí. Jinak smolík. Fakta, ne vymývání mozků a ještě s pravopisnými chybami.
Existuje jakési “ sdělení Evropské komise 2009/C 257/01 “ o použití pravidel státní podpory ( koncesionářských poplatků ) na veřejnoprávní vysílání. Vůbec nehodnotím ( a ani neznám ) jeho obsah. Ovšem již samotná existence něčeho takového mne šokuje. Každý suverénní stát si snad pravidla pro svoje veřejnoprávní i jakékoliv jiné vysílání snad určuje sám, ne ?! Co je jakési k(K)omisi vůbec do toho ? Existence podobných sdělení a doporučení někým pro mne osobně znamená pokles důvěryhodnosti médií veřejné služby.
Suverénní stát si sdělení přečte a zajisté zjistí, že to nic šokujícího není.
Že je to podaná pomocná ruka.
Šokující jsou pro mně výroky Zemana, Babiše, Pitomia a jiných zvířátek kterým nevoní pravda,
šířená veřejnoprávními médii.
Takže pane Liško, jsem si téměř jistý i přes to, že jsem vámi zmiňované sdělení nečetl. Že bude nezávislost médií pouze chránit, před zvůlí národních států. To ovšem vy ve své euroskeptické zaslepenosti nikdy nepochopíte. Tahle zemička má velmi dobře našlápnuto ke zničení zárodku opravdové demokracie, kterou jsme v její dospělosti doposud neměli čest poznat a pokud stát média začne přímo ovládat, tak nikdy demokracii nepoznáme. Hezký nový rok.
Ano, nezávislost médií za nás ochrání EK . Bezpečí nám zaručí NATO ( jsem PRO členství v něm, aby bylo jasno…, všemi deseti ), i když si závazky vůči němu moc neplníme. Práci nám zajistí německé a jiné korporace. Infrastrukturu vybudujeme díky dotacím z EU…. To se nám to žije, když se o nás všichni postarají…. Pane PM, my dva se asi ve většině věcí neshodneme, ale i tak Vám přeji hezký Nový rok !
Když ono opravdu často stojí za to použít Google a přečíst si původní zdroj té informace. Třeba i ono Sdělení Evropské komise 2009/C 257/01 “ o použití pravidel státní podpory“ . A zjistíme že říká pravý opak. Totiž že ani nenařizuje, ani nezakazuje podporu veřejnopŕávního vysílání. V úvodu konstatuje že „Televizní vysílání .. (v Evropě) od počátku bylo většinou provozováno veřejnými podniky s dominantním postavením, „. (se silnou podporou státu).
Leč že „později“ /asi od 70.let / vstupovalo na televizní trh stále větší množství „..silných (privátních) provozovatelů – a ti si oprávněně stěžovali na porušování podmínek hospodářského trhu, v případě veřejného financování veřejnoprávních vysílacích organizací.“ (jako jejich, státem zvýhodňovanou konkurenci)) Tudíž – tomuto se tedy věnuje ono sdělení EK2009/C 257/01, velice dále právně rozepsané, vřele doporučuji ke studiu.
Ono je totiž bohužel nutné si přiznat, že sice některé .směrnice EU jsou pro nás omezující a byrokratizující, leč v řadě jiných případů u nás zavádějí alespoň trochu západní civilizované právo, jehož naši zákonodárci vůbec nejsou schopni.
Tondach jen tak dál. Ať všichni vědí jak jsou hloupí.