POZNÁMKA. Dokumentární pořad České televize Modrá krev válcuje ve sledovanosti dlouho zaběhnuté pořady i reality show ostatních tuzemských kanálů. Díky své popularitě byla dotočena už i řada čtvrtá a z moderátora hraběte Kinského se stala celebrita. Co za tím stojí?

Zvláštní: celý český národ se, byť v pohodlí vlastních domovů, na chvíli semkne a každou středu sleduje pořad, který by měl být z podstaty spíše něčím, co bude oslovovat nepočetnou skupinu zájemců o české dějiny.

Protagonisté dokumentu Modrá krev hned v úvodu na otázku moderátora hraběte Kinského sdělí, kolik mají křestních jmen. Mám za to, že odtud se odvíjí zájem sledujících diváků.

Mít tolik křestních jmen, to přeci odráží úctu k předkům. A právě odkaz na rodinné vazby a vlastní minulost je i ukotvením člověka v současném reálném světě.

Doložení předci dávají současným potomkům, i těm bez šlechtického původu, pocit jistoty a sebedůvěry, která se line časem a je potvrzena jejich nepřerušenou existencí.

Mít na co se upnout

Nejen jména předků, ale i rodový majetek je ve světě šlechtických rodů brán jako dědictví, které předci vybudovali pro svoje potomky a ti jej od nich pouze převzali do správy.

I to je fascinující. Jste ne majitel, ale jen správce majetku, s povinností jej opečovávat a předat dále pokračovatelům rodu.

Nejspíš si u televizních obrazovek u Modré krve do tuzemských šlechtických rodů leccos sami projektujeme.

Říkáme si, že alespoň ve vztazích mezi šlechtickými potomky panuje upřímnost, to, že slovo platí a sliby se naplňují a panuje důvěra. Něco, čeho je v dnešním světě pomálu.

Divák očekává archetyp elegantního šlechtice a také ho dostává. Dostává tím i to, co mu chybí v reálném životě.

Vždyť celá existence starobylých šlechtických rodů by nemohla přetrvat bez pravidel a jejich dodržování. Tam, kde jsou pravidla, je řád. Kde je řád, tam je také pokrok.

Intriky nechme stranou. Znalost a dodržování pravidel má v sobě obsaženou odpovědnost. Odpovědnost k sobě samému, k nebližším lidem kolem mě a v případě šlechtických rodů také k celé společnosti.

Opět něco, k čemu se lze alespoň u televize na chvíli upnout.

Na padesát minut týdně

Lidem se dost možná líbí i věc celkem povrchní: odívání. Lidé dnes běžně nosí stejné oblečení pro mnohé příležitosti: do práce, na návštěvu, na nákupy, do lesa i do kina (někdo i do divadla). Mikina, tepláky, k tomu odlehčená obuv, kšiltovka a v ruce mobil…

Dnešní společnost si to možná nepřipouští, ale vnitřně cítí frustraci ze světa, ve kterém vládne hlavně pohodlí a mantra nekonečných zážitků.

Závan historie je pak paradoxně i závanem svěžího větru. Na obrazovce vidíme potomky šlechtických rodů v padnoucím a barevně vyladěném obleku, košili a kravatě a s elegantními botami. Ženy mají kostýmky s halenkou a šátky na krku a k tomu na krku bílé perly.

Divák očekává archetyp elegantního šlechtice a také ho dostává. Dostává tím i to, co mu chybí v reálném životě.

Přestože šlechtické tituly byly už dávno zákonem oficiálně zrušeny, rádi se díváme na pana hraběte, vzpomínáme na knížete a s potomky šlechtických rodů cítíme sounáležitost.

Popularitu Modré krve lze proto číst i jako volání po umírající šlechetnosti. Ta je praotcem označení „šlechta“ a je i jejím vnitřním obsahem.

Zdá se, že chceme poctivost, empatii, spravedlnost, odvahu a moudrost. Jen je škoda, že nám to stačí na těch zhruba padesát minut týdně.

Autor je právník, zakladatel a majitel vzdělávací akademie Molinek Business Academy, s.r.o.