Češi lékaře milují. Jsme čtvrtí na světě v počtu návštěv v ordinacích
Výdaje na veřejné zdravotnictví v České republice se ročně pohybují kolem 250 miliard korun. Se započtením soukromých výdajů české zdravotnictví ročně spolyká zhruba 300 miliard korun.
Třetinu všech výdajů tvoří léky bez receptu a další léčiva, čtvrtinu pak léky předepsané lékařem a další čtvrtinu ambulantní zdravotní péče
Zde je struktura nákladů zdravotních pojišťoven na zdravotní péči za rok 2013
(zdroj: Ekonomické informace ve zdravotnictví)
Jak ukazuje graf Helgi Library níže (vycházející z dat Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj – OECD) v četnosti návštěv u lékaře v přepočtu na hlavu patří Česká republika (za rok 2013, za nějž jsou dostupná srovnatelná data) k naprosté světové špičce.
Průměrný Čech některého z lékařů navštíví zhruba jedenáctkrát do roka. S více než 14 návštěvami ročně vedou Jihokorejci, na opačném konci žebříčku jsou Brazilci, Finové a Jihoafričani.
Svou roli v tom hrají jak kulturní zvyklosti, tak dostupnost zdravotní péče, její cena a systém zdravotního pojištění v dané zemi.
Bez zajímavosti není, že právě v Japonsku a Jižní Koreji, jež mají nejvyšší počet návštěv u lékařů na hlavu, se za služby lékaře platí poplatky v hotovosti přičemž zdravotnické služby jsou velmi drahé.
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Recommended (5901)
Čtěte též
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
6 komentářů
To mi připomnělo, že jsem asi 10 let nebyl u lékaře: nachlazení řeším dovolenou a nic závažnějšího naštěstí nemám. Ukazuje to ale na závažnější problém – návštěvy jsou značně nevyvážené (někdo pořád, jiný nikdy) a je otázka, jestli by se nemělo s tím něco dělat – ten regulační poplatek nebyl až tak špatný nápad, stejně tak můj obvoďák mi měl dostal kapitační platbu za mě, až když mě dotáhne aspoň jednou za dva roky na prohlídku atd.
Ve srovnání s tím, na kolik přijde zdravotnictví v USA je české zdravotnictví jak levné, tak i podfinancované.
Možná že levnost je pak i jednou z příčin té kvantity návštěv – lidem se dostává jakési „chudinské péče“ , pacient (prostřednictvím zdravotních pojišťoven a hybridního veřejnosoukromého “ systému“ ) je brán za dojnou krávu atd.
V USA pak může být údaj zkreslen i tím, že řada lidí by propadla sociální sítí, kdyby šli k doktorovi.
Příklad Japonska, tak jak je podán, pak vyvrací demagogii , kterou užívali obhájci tkzv. „regulačních“ (byly vybírány např. i od lidí nemocných rakovinou) poplatků. Regulovat má dotyčný lékař, i za to je celkem solidně placen – aby jednal společensky zodpovědně. Pravomoc opodstatněně vyhánět lidi z ordinací by měl mít pouze on – ne nějací drábkové.
K poznámce: pacient „je brán za dojnou krávu“ – možná lékaři, kteří jsou motivováni „nahonit si body“. Ale motivace zdravotních pojišťoven by měla být opačná – mají nástroje, jak zjistit, jestli si někteří lékaři nedělají z ordinací diskusní kluby a nepředepisují zbytečnosti atd. Proč to nedělají? Pomohlo by pseudokonkurenci (souhlasím, že to je hybridní systém) změnit na skutečnou?
Ve skutečnosti zdravotní pojištovny podobné nástroje mají – a ani si nemusí nic zjištovat. Je to náramně snadné, každý doktor má ve smlouvě se zdravotní pojištovnou finanční limit na celý rok. Tudíž, když povolí diskuzní klub nebo předepisuje zbytečnosti, tak mu před konci roku dojde limit a víc mu už pojištovna nedá.
To nevím.
Spíše si myslím, že by dosti soukromých zdravotnických zařízení krachlo.
Nicméně hrálo by se více fér – jedna veřejná pojišťovna a x soukromých, skutečně konkurujících ( bez nároků na inkaso peněz z povinných odvodů).
Veřejný sektor by tak konečně musil jednat tak, aby se nemohl vymlouvat na soukromý, otázkou je, zda by se v tomto případě našli schopní správcové takovéhoto veřejného sektoru, čekalo by je totiž velké množství práce.
Kdysi jsem četl vysvětlení, je to prostě v přístupu doktorů. Český doktor když příjde pacient a na něco si stěžuje, tak mu předepíše nějaký lék, přijdťe na kontrolu. Pacient užívá lék, leč ten nepomahá, takže příjde, doktor mu předepíše něco silnější, to zase moc nepomahá, takže pacient příjde na třetí návštěvu, pak ho doktor pošle na odběry , příště ho pak ho pošle k nějakému odborníkovi na vyšetření (u toho je to taky na pár návštěv), z toho se doporučí nějaké léčení, s kontrolami.. Ovšem není vyloučené že to nepomůže, tak ho posílají na další vyšetření, pak na další návštěvy, at…Cili těch navštěv u doktora je spousta
Kdežto „americký doktor“ hned jak pacient příjde s nějakým závažnějším problémem, tak ho rovnou pošle na všechna možná vyšetření, a z těch pak rovnou vyčte problém a nasadí hned účinnou léčbu. Sice je to „na počet navštěv méně“, ale v celkové ceně všech těch vyšetření dražší