Češi i Němci končí s uhlím, česká cesta bude těžší. Pomůže spolupráce právě s Německem?
Německo by chtělo s využíváním uhlí pro energetiku skončit do roku 2030, nová česká vláda počítá s odklonem od uhlí v roce 2033. Kvůli úzké návaznosti českého energetického trhu na ten německý Česku podle analytiků ani jiná cesta nezbývá. Obě země jsou ale při využívání uhlí ve zcela odlišné situaci a Němci jsou navíc mnohem dál ve výstavbě obnovitelných zdrojů energie. Právě německé zkušenosti by mohly Česku v příštích letech pomoci tuto ztrátu dohnat.
Německo plánuje ukončit používání uhlí k výrobě elektřiny do roku 2030 – téměř o dekádu dříve, než původně zamýšlelo. Dělá to především proto, aby dostálo cílům Pařížské dohody, jak si předsevzaly německé vládní strany v koaliční smlouvě. „V ideálním případě se to podaří do roku 2030,“ píší.
Řešení pro německou energetiku vidí vláda především v budování obnovitelných zdrojů energií i výstavbě plynových elektráren, které by měly zajistit dostatek energie při zvyšující se poptávce i její stabilní ceny. Právě obavy z energetické chudoby ale vyvolávají otázky, zda je cesta zelené transformace Německa vůbec možná.
Deadline se blíží
Přestože je dřívější uhelný deadline Německa ambiciózní, je v zásadě splnitelný, uvedl pro server Euractiv.cz analytik Asociace pro mezinárodní otázky (AMO) Oldřich Sklenář. Pokud je ale hlavním cílem snižovat emise, záleží na tom, čím budou uhelné elektrárny nahrazeny.
„Kromě rozvoje nových OZE (obnovitelných zdrojů energie – pozn. red.) je zapotřebí řešit i výstavbu záložních zdrojů na zemní plyn,“ vysvětlil Sklenář. Ty by se podle něj však ideálně měly využívat co nejméně, protože jejich emise jsou výsledně, při započtení úniků zemního plynu při těžbě a zpracování, srovnatelné s uhelnými elektrárnami. Problematické jsou také výkyvy cen plynu, které jsou v současné době jednou z hlavních příčin zvýšení cen elektřiny.
Text Barbory Pištorové vyšel původně na serveru Euractiv, s nímž HlídacíPes.org spolupracuje.
Německo má s výstavbou OZE obecně bohaté zkušenosti – jejich podíl na výrobě elektřiny se podařilo zvýšit z přibližně tří procent ze začátku 90. let na současných více než 45 procent. „Toto tempo by se ale nyní muselo ještě výrazně urychlit,“ uvedl Sklenář. Podle něj je kromě rychlosti výstavby zdrojů problém mimo jiné i v budování přenosových vedení od samotných elektráren. „Každé další procento se do stávající sítě začleňuje o něco obtížněji.“
V praxi je tak podle Sklenáře například náročné přenést výkon z větrných farem v Severním moři do průmyslových oblastí na jihu země. Na pevnině zase byla již velká část vhodných oblastí pro větrné farmy využita, a nabízí se tak výměna stávávající technologie OZE za modernější, nebo využití méně vhodných oblastí.
ČR vs. Německo: Není uhlí jako uhlí
K ozeleňování energetiky bude směřovat i Česko. Vyhnout se mu není možné hlavně vzhledem k úzkému provázání německého a českého trhu s energiemi. Silová elektřina se pro české zákazníky obchoduje na energetické burze v Lipsku, a německý energetický mix tak má přímý vliv na ceny české elektřiny, vysvětlil Sklenář.
Minulý týden se česká vláda ve svém programovém prohlášení zavázala ke konkrétnímu roku konce uhlí v ČR. „Budeme vytvářet podmínky pro energetickou transformaci a rozvoj uhelných regionů tak, aby byl možný odklon od uhlí do roku 2033.“ Podle prohlášení je především potřeba, aby přechod teplárenství k nízkoemisním zdrojům proběhl bez skokového zdražování.
I podle nového ministra průmyslu a obchodu Josefa Síkely (STAN) je potřeba především brát v potaz ekonomickou realitu. Jak řekl v rozhovoru pro Seznam Zprávy, u energetiky nejde o rozhodnutí, která dělá ČR sama. Je naopak důležité držet krok s Evropou, a zůstat u fosilních paliv by tak pro Česko do budoucna bylo velmi nevýhodné.
„Brzký odklon od uhlí má nepopiratelné ekonomické výhody,“ konstatuje analytik Sklenář. K těm patří dostupné unijní fondy, ze kterých je možné takovou transformaci financovat, ale například i úspora za nákup emisních povolenek.
„Při současné ceně emisních povolenek je o osudu uhlí de facto rozhodnuto,“ dodává Jana Austová Pikardová ze Svazu moderní energetiky. Naopak prezident Zaměstnavatelského svazu důlního a naftového průmyslu Vladimír Budinský upozorňuje na odlišné postavení Česka a Německa.
Německo hlavně importuje, a může mu proto být lhostejné, zda dováží uhlí, nebo plyn – přičemž otázkou zůstává, nakolik se v tomto ohledu chce spoléhat na Rusko. Naopak země těžící své vlastní uhlí, jako ČR, jsou v odlišné situaci. Uhlí jim dává zaměstnanost, vytváří bohatství v regionech a přináší jim energetickou a surovinovou bezpečnost.
Na rozdílnou situaci Česka a Německa upozorňuje i Sklenář: V Česku má uhlí ještě vyšší podíl na výrobě elektřiny než v Německu. V loňském roce to u nás bylo 38 procent, zatímco v Německu „pouze“ 24 procent. K tomu výstavba nových OZE v Česku dlouhodobě stagnuje, a je proto potřeba začít jednat.
Jak nepromrhat miliardy z EU
Do roku 2030 však ČR ani teoreticky nemá šanci postavit nové jaderné elektrárny, a bude se proto podobně jako Německo muset spolehnout na kombinaci OZE, doplněných o nové plynové zdroje, myslí si Sklenář.
Takovou proměnu energetiky může Česko zvládnout, ale musí se chopit příležitostí, které se mu nabízejí, říká Jana Austová Pikardová. „Jen možnosti rozvoje solární energetiky během tohoto desetiletí dosahují na 9–12 terawatthodin ročně. Větrná energie může přidat podobnou část a stále máme nevyčerpaný potenciál bioplynových stanic, které by mohly využívat část biologicky rozložitelného odpadu z domácností a potravinářství,“ vypočítává.
Právě na budování OZE bude ČR v nadcházejících letech moci čerpat miliardy z unijního Modernizačního fondu, Fondu spravedlivé transformace nebo kohezních fondů. Je pak na Česku, aby umělo tyto zdroje výhodně investovat.
Strategii však nemusí hledat samo. Podle Sklenáře se nabízí spolupráce právě s Německem: „Může probíhat jak v politické, tak i technologické rovině, kde je příležitost pro zapojení obou zemí. I s ohledem na omezené lidské zdroje nebo vzájemnou provázanost našich energetických trhů je vhodná přeshraniční spolupráce univerzit a příslušných expertních skupin.“ Další možností je sdílení existujících příkladů dobré praxe nebo inovativních obchodních modelů.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Čtěte též
Brusel proti „kurvítkům“. Zákazníci získají větší práva na opravu vadných výrobků
Konec praní špinavých peněz? Střídání v dohledu nad bankovním sektorem
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
25 komentářů
Prokristapána. A že akurát se zkuŠeností z současné energetické krize je prihláseni se ke spolupráci s Německem v tomto oboru na podobné úrovni, jako se SSSR v minulém režim, a může pro nás mít podobné ekonomické dopady. Aneb, jak se rikávalo, země kde zítra již znamená včera? No a pritom neni vylouceno, ze nam z politickych a financnich duvodu (rozumëno na urovni státu) nic jiného nezbude ), Recku taky sklaplo kdyz EU na doporuceni Nemecka sanovala jeho statni dluhy aby nezbankrotovalo..
Co znamená přihlásit se k Rusku zná starší generace dokonale. Nesvobodu – od zabavování majetku až k zabíjení a vraždám; hospodářský svrab; vládu kariéristů, včetně totálních idiotů. Pod Rusem je prostě o hodně hůře než po Němcem. Jinak by rozdíl mezi oběma velký nebyl, řekl by můj dědeček: společně zahájili 2. světovou válku napadením Polska; brzy se začali mlátit i mezi sebou…a nebýt toho, že Německo mělo více front po celém světě, mělo proto více nepřátel a tak mohlo Rusko nakonec patřit k vítězné koalici. Ivani z toho „žijí“ dodnes a to je je průšvih jejich nadvlády…je to válečný, barbarský režim i proti vlastním lidem, natož pak vůči porobeným národům a zemím.
Problém je, že ještě starší generace má zkušenosti s Německem, a to podstatně horší 🙂
OZE nejsou s to dodávat energii v potřebném množství a s potřebnou spolehlivostí. Jejich zálohování (úložiště energie) není technicky vyřešeno a je potenciálně problematické (museli bychom zálohovat energii ekvivalentní několika hirošimským bombám, která by v případě havárie úložiště vyrobila výbuch odpovídající brizance).
Naše uhlí je +- „skleníkově“ odpovídající zemnímu plynu, protože úniky silně skleníkového metanu doplňují emise CO2 z pálení plynu na skleníkový efekt CO2 z pálení uhlí. Jinými slovy, je z hlediska skleníku naprosto lhostejné, pokud budeme pálit uhlí až do přechodu ne nějaký bezuhlíkatý zdroj (patrně jádro), nebo zda zde bude nějaké mezidobí s produkcí metanu a CO2. To druhé nás ovšem přijde podstatně dráž.
S druhým odstavcem lze souhlasit, plyn je na tom emisně podobně, jako uhlí.
Co se týká ukládání energie, tam již pravdu nemáte. Dnes je již realitou ukládání vyrobené elektřiny (například z FV panelů) do vodíku a takové stanice již reálně existují. Dlouhodobě s tím experimentuje například Tatra ve své koncepci „elektronáklaďáku.“ A spolupracuje na tom například s takovou autoritou, jakou je bezpochyby ÚJV Řež.
Je tak naštěstí vidět, že pokud napneme technologické síly k vyřešení nějakého problému, máme často během relativně krátké doby k dispozici funkční řešení.
Ukládání energie do vodíku je nesmysl. Stlačený má obrovský objem (museli bychom mít opravdu gigantické plynojemy) a ukládání do kapalného vodíku není o moc lepší – drasticky klesá účinnost (vydolujete z toho jen kolem 50% energie, kterou jste do toho vložil) a i tak má 1 litr kapalného vodíku v sobě jen asi 1/2 energie, co litr benzínu (a porovnání s naftou vychází ještě hůř).
„Reálně“ to existuje jen jako penězovod dotačních peněz na celé OZE (které platíme my všichni, částečně i přímo z účtu ze elektřinu), žádný jiný význam to nemá. Proste je to celé jen podvod a záminka na tahání peněz z lidí.-
Vím, že vás nepřesvědčím, ale jen pro zajímavost:
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/ekonomika-byznys-trendy-analyzy-koprivnicka-tatra-chysta-vodikove-auto-a-vlastni-vyrobu-zeleneho-vodiku-186228
Jde přinejmenším o zajímavý koncept, během pár let uvidíme, jak to celé dopadne. A zda to bude životaschopný projekt i bez dotačních pobídek.
Je to jen ukázka křivení trhu (a celé ekonomiky) dotacemi. Podniky jsou od toho, aby přinášely peníze, ber kde ber. Budou klidně vyrábět auta poháněná perpetuum mobile, pokud za to budou mít peníze. Fyzika, resp. fyzikální chemie, je v takovém případě opravdu nezajímá.
Přesvědčovat mě budete těžko, když jsem pár let učil chemii na vysoké škole a umím trojčlenku 🙂
Možná ještě něco:
Teď jsem zrovna viděl pěkný rozbor náhrady nafty pro kamiony vodíkem. Současná cena paliva za 1 km jsou necelé dvě koruny (kačka devadesát a něco). Současná cena vodíku na jeden km jízdy kamionu je 250 Kč. Během pár let, možná, se to podaří srazit na polovinu. Já osobně tomu začnu věřit až poté, co bude vodík v takové ceně na trhu a v množství, pokrývající potřebu kamionové dopravy v současnosti.
Nicméně znamenalo by to drastické zdražení všeho, co se vozí kamiony, na několikanásobek. V situaci, kdy část populace už nemá na ceny současné a za pár měsíců na ně nebude mít možná až polovička populace. A to je zbídačování lidí grýn dýlem v samém počátku.
Planeta se otepluje, tak proč topit. Stačí dobrý svetr a ponožky.Vítejte v kapitalismu!
Co to má probůh společného s kapitalismem? Kapitalismus je zjednodušeně řečeno systém založený na svobodné dobrovolné směně výrobků, služeb. Pokud někdo úřední mocí nařizuje výrobu něčeho a zakazuje výrobu něčeho jiného, je to všechno jiné jen ne kapitalismus.
Kapitalizmus je založen na vykořisťování člověka člověkem,zatímco v socializmu je tomu naopak.
Trefná definice 👍😂
Vítejte v dotačním socialismu, jsi chtěl říct.
Snaha priblížit se k Německému OZE je nesmysl,my nemáme možnost stavět větrné farmy v severním moři a spoléhat na Ruský plyn…..?EU se stane rukojmím Ruska pokud budeme závislí na dodávkách jejich plynu.Hydro elektrárny jsou závislé na dostatku vody a větrné nemají dostatečnou kapacitu,myslím že pro nás je nejlepší volba jádro a nesnažit se za každou cenu zalíbit se ekologickým snahám populistů v EU.Za 20 let při první energetické krizi budeme plakat.
Je zbytečné opakovat komentáře zde komentujících.. 🙂 Nechme hovořit realitu – podívejte se občas na online výrobu elektřiny a strukturu jejích zdrojů na https://app.electricitymap.org/zone/DE . Lepší nápovědu o tom, co je pro nás dobré, neznám.
Jen abychom nedopadli jako v Rumunsku když to tam vedl Nikolae s Evelínou.
Můj zesnulý otec, živnostník – říkával :
“ Blahoslaveni chudí duchem – jejichž království je nebeské ! “
Hovgh
Německo současnou krizi vyvolalo. Bylo by tedy logické odstřihnout se od německé politiky i německého energetického trhu. Jen šílenec opakuje stejné chyby v naději na lepší výsledek.
Naprostý souhlas.
Problém je, že pod Rusem…a jinou alternativu nemáme… budeme v latríně až po uši.
Jen ne vlastní cestu…na to my Češi (Moravané. Slezané, Chodové, atd…) nemáme ani schopnosti, ani morálku; historicky jsme to už opakovaně prokázali.
Spíš na to nemáme ekonomiku, lidnatost atd. A EU pracuje na tom, abychom nic takového nikdy neměli.
Jinak, po zkušenostech z minulého století se Rusko jeví jako jednoznačně menší zlo než Německo, je mi líto.
Teoreticky by se samostatnost udělat dala. Znamenalo by to ovšem brannou povinnost pro obyvatelstvo, jakou mají v Izraeli (a už slyším, jak nějaké absolventky „gender studies“ ječí, že mají jít na tři roky na vojnu jako ženy v Izraeli). A znamenalo by to vyrobit alespoň pár desítek jaderných hlavic (a příslušných nosičů), jak to má ten Izrael taky.
Byl byste ochoten do něčeho takového jít a platit to svými daněmi (a taky svým potem, krví a slzami, jak pravil klasik)?
Problém vidím v tom, že „německá cesta“ je naprosto bezperspektivní a zatím neskončila masívními blackouty jen kvůli jaderné a uhelné elektřině od nás a uhelné z Polska. MMCH kdyby Poláci nemuseli tak masově energeticky dotovat Německo, nemuseli by tolik tumlovat v tom Turowě.
Pokud se uhlí a jádro odstaví, tak prostě přijdou blackouty, protože energii nebude odkud brát. „V zásuvce“ ji zelení aktivisté prostě nenajdou. V principu jsou mi jedno fatální blackouty v Německu, tamní obyvatelstvo si to prostě svým „zeleným“ fanatismem zaslouží, jako si svým nacistickým fanatismem zasloužila generace jejich prarodičů kobercové nálety na německá města.
Vadí mi, že bychom v takovém případě byli do blackoutu byli strženi i my, přestože je u nás duševně méněcenných lidí, věřících na přínosnost OZE, podstatně menší procento.
A, MMCH, bateriové úložiště, schopné dodávat několik dní tolik, co dodává jeden blok Dukovan nebo Temelína, stojí řádově víc než ten jaderný blok. A ten je, na rozdíl od toho úložiště, schopen tu energii dodávat víc než rok. V případě ukládání energie do vodíku je ten nepoměr ještě horší. A pravděpodobnost havárie u bateriového nebo vodíkového úložiště je o mnoho řádů vyšší než pravděpodobnost havárie jaderného bloku.