ANALÝZA. Pokud jde o lásku k hotovosti, jdou politici a státem placení úředníci lidu příkladem. Motorista Filip Turek v majetkovém přiznání napsal, že drží hotovost ve výši devíti milionů korun, Jindřich Rajchl má ve štrozoku šest milionů a rekordmanem poslední doby je – už bývalý – šéf Správy železnic Jiří Svoboda s osmdesáti miliony „v keši“.

Experti sice kroutí hlavou nad finanční negramotností jmenovaných pánů a nad tím, že jim nevadí inflační ztráta hodnoty peněz (pomiňme teď různá podezření a podivná vysvětlení původu peněz), to nic nemění na tom, že mít doma peníze v hotovosti se prostě může. Povinný přechod na ryze digitální placení v Česku ani nikdo neplánuje.

Jsou to ale právě členové plánované vládní koalice, kdo si do vládního programu vepsali, že parlamentu navrhnou „ukotvit českou korunu v Ústavě ČR – stejně jako právo držet a používat hotovost jako zákonné platidlo“.

Do koaličního programu to prosadili Motoristé. Ti ve svém předvolebním programu explicitně odmítali plány na digitální peníze centrálních bank (CBDC) a naopak posílení práva na hotovost ústavní cestou „jako základní prvek osobní svobody v tržním hospodářství“.

Zajímavé je, že stejné vládní prohlášení obsahuje závazek zavedení EET (prvek z programu ANO, proti němuž byli naopak Motoristé), které spíše nahrává bezhotovostnímu placení a implicitně dedukuje, že platby v hotovosti slouží k daňovým únikům.

Hotovost už v zákoně je

Málo se to ví, ale v Česku právo na hotovost v zákoně zakotveno dávno je. Respektive jde o povinnost obchodníků hotovost přijímat. Najdeme ji v zákoně č. 136/2011 Sb. o oběhu bankovek a mincí.

„Máme nastavenu preferenci hotovosti, protože všichni, kteří prodávají nějaké výrobky, služby, všechny obchody musí podle zákona přijímat hotovost. Naopak žádná zákonná povinnost přijímat karty nebo elektronický způsob placení v zákoně není,“ říká Mojmír Hampl, bývalý viceguvernér ČNB, dnes předseda Národní rozpočtové rady.

„Každý je povinen přijmout tuzemské bankovky a mince bez omezení, ledaže je oprávněn jejich příjem odmítnout – jedná se např. o nestandardně poškozené bankovky a mince, bankovky a mince, které byly Českou národní bankou prohlášeny za neplatné, pamětní bankovky a mince nebo i použití více než 50 ks mincí v jedné platbě,“ potvrzuje i Česká národní banka.

Pokud tedy nějaký obchodník vyžaduje jen platbu kartou, porušuje platný zákon. Žádná sankce za to ovšem není.

„Já bych věřil svobodnému trhu, rozhodování spotřebitelů i firem. Pokud budou preferovat bezhotovostní placení, tak ten podíl hotovosti bude dál klesat. Bude to přirozený vývoj, jemuž bych se nesnažil klást žádné překážky. Ale ani obráceně – určitě bych nedělal vrchnostenské rozhodnutí, že hotovost nemá existovat. Myslím, že to celkem spontánně funguje dobře a podle mě je tohle téma pro ekonomiku otázka tak patnáctého řádu,“ doplnil k úvahám o ústavní ochraně hotovosti Hampl v nedávném rozhovoru pro Český rozhlas. 

Lidi v Česku skutečně hlasují svou peněženkou – v tomto případě doslova. Častěji z ní loví platební kartu (případně platí mobilem, prsteny či hodinkami) než mince a bankovky.

Podle průzkumu (ve věci zainteresované) společnosti Mastercard tvoří digitální platby už 59 procent běžných nákupů. Což na druhé straně znamená, že pořád skoro půlka transakcí (tedy 41 %) se řeší „z ruky do ruky“. Navíc významná část použití platebních karet je výběr hotovosti v bankomatech.

Podle ČNB „mají lidé hotovost rádi, používají ji spíše na menší platby a více ji využívají starší lidé“. Zaujme i statistika, že 10 až 15 % osob starších patnácti let nevlastní nebo nepoužívá bankovní účet.

Digitál není bez rizika

Množství mincí a bankovek v oběhu, respektive jejich celková hodnota, taky v čase výrazně roste. Třeba v roce 2000 byla hodnota oběživa v Česku 180 miliard korun, o dvacet let později téměř 650 miliard a suma každoročně rok od roku roste zhruba o pět procent.

Hotovost má v platebním styku své mnohé výhody. Je to jediný běžný způsob platby, který je anonymní a zejména v krizových situacích nezávislý na infrastruktuře: na bankách, platebních terminálech, elektřině a internetu. Hotovost také nemohou ohrozit hackerské útoky.

Hotovost má ale i rizika spojená například s korupcí a praním špinavých peněz. Právě proto – už 22 let – platí striktní limity pro hotovostní platby. V Česku jsou omezeny sumou 270 tisíc Kč za den a jednu transakci nebo související platby mezi stejnými stranami.

Pokud by tedy Filip Turek chtěl třeba peníze z bankovní schránky řádně vložit na účet, legálně by mu to zabralo nejméně 34 dní.

Kdo chce či potřebuje platit víc, musí to povinně udělat bezhotovostně – převodem.

Varování před „digitální totalitou“ se zdá být dnes přepjatá. Ale tam, kde nastoupí politická totalita, přijde nutně i ta digitální. Nelze se tedy tvářit, že potenciální (a u nás stále ryze teoretický) přechod na čistě digitální placení, by nebyl bez rizik pro svobodnou společnost.

Stát nebo banky by mohly okamžitě zablokovat účet kteréhokoli politicky nepohodlného občana. A bohužel se to stalo už i v demokratické společnosti.

V roce 2022 kanadská vláda dočasně zmrazila bankovní účty a zablokovala finanční transakce stovkám účastníků a organizátorů protestu kamioňáků proti covidovým opatřením. Opřela se při tom o zákon o nouzovém stavu, který jí to umožnil udělat i bez soudního příkazu.

Peníze sice celkem rychle opět uvolnila, ale v lednu 2024 kanadský Federální soud rozhodl, že použití zákona o nouzovém stavu bylo nepřiměřené a neoprávněné.

Připravenost na katastrofu

Zakotvení hotovosti v ústavě (na což ale tvořící se šestikoalice nemá většinu ani v jedné  komoře  parlamentu) by skutečně aspoň na papíře znamenalo vyšší právní ochranu. Potenciální zákaz hotovosti by byl možný opět jen ústavní změnou, tedy hlasy tří pětin všech poslanců a tří pětin přítomných senátorů.

Pokud by se nakonec právo na hotovost do ústavy přeci jen dostalo, přibylo by v ní trochu „plevelu“, ale fakticky by se nestalo nic. Hotovost nám zkrátka nikdo nebere.

Občany dlouhodobě uklidňuje i centrální banka: „Nadále platí, že bankovky a mince jen tak z našeho života nezmizí a budou tady s námi ještě dlouho. A to nejenom proto, že určité skupiny obyvatel, resp. subjekty ekonomiky budou preferovat platby bankovkami a mincemi, ale i pro jejich nesporné výhody, jako je jednoduchost použití hotovosti nebo obezřetnost při použití hotovosti, kdy nemůžeme utratit více hotovosti, než máme v peněžence.“ ČNB také zdůrazňuje, že ve vztahu k platbám v hotovosti či bezhotovostně „zaujímá neutrální postoj“.

Drobný detail, který důležitost a zakotvenost hotovosti v systému dokládá, je pohled do (minulou) vládou nedávno vydané publikace 72 hodin. Ta lidem vysvětluje, jak se připravit na potenciální problémy spojené například s blackoutem nebo přírodní katastrofou  a v odpovědi na otázku Jaké zásoby jsou nejdůležitější? je i tato: „Hotovost – mince a bankovky různé hodnoty.“