Víme, že vás reklamy otravují, můžete nezávislou žurnalistiku podpořit i jinak, například prostřednictvím systému Darujeme.cz.
Baťovy domky ve Zlíně. "Baťa věděl, co lidé chtějí," říká Martina Vítková. Foto: Profimedia
,

Byty a domy už nikdy levnější nebudou. Rostou ceny staveb, brzdou jsou i úředníci

Lidi vědí, co chtějí, věděl to Baťa, víme to i my, jenže představy úředníků se s tím míjejí, říká Martina Vítková, spolumajitelka a finanční ředitelka NWT Holding. Ta má zkušenosti jako developer a prodejce i jako dodavatel pro větší stavební firmy. A sleduje, jak rychle rostou ceny materiálu, práce a tak i nemovitostí. Svou vinu na nedostupném bydlení mají podle ní i tuzemské úřady.

Rodinná firma NWT má sídlo ve Zlíně a široký záběr od stavebnictví přes development po IT nebo výrobu užitkových elektroaut. Obrat firmy přesahuje dvě miliardy korun ročně a Martina Vítková se řadí mezi nejúspěšnější ženy českého byznysu. Aktuální žebříček časopisu Forbes ji zařadil na 22. místo v řebříčku nejvlivnějších žen Česka.

„Máme široké portfolio a známe pohled z obou stran. Díky tomu jsme pokornější. Tím, že jsme rodinná firma a uvažujeme dlouhodobě, dáme hodně na kvalitu, na dlouhodobou investici. Snažíme se o poměr cena a kvalita, což zejména u státních zakázek moc nefunguje. U nich je hlavní zájem cena a běžte se podívat, jak vypadají stavby, které měly být na padesát, sto let, a jak vypadají po deseti letech, jak se opravují, jaké potřebují investice,“ říká pro ekonomický podcast MakroMixér, který připravují hlavní ekonom Patria Finance Jan Bureš a šéfredaktor HlídacíPes.org Robert Břešťan.

Jen za pozemek čtyři miliony?

Současná situace na trhu je podle Vítkové dost nepředvídatelná. Rychle rostou ceny materiálů, například kovy jsou nedostatkové zboží, trvá i nouze o kvalitní zaměstnance.


Článek je textovou verzí ekonomického podcastu MakroMixér, který připravují hlavní ekonom Patria Finance Jan Bureš a šéfredaktor HlídacíPes.org Robert Břešťan. Podcast najdete ve všech běžných podcastových aplikacích: SpotifyApple PodcastsSoundCloud a Google Podcast.


 

„Pokud jde o zakázky, jsme sice celkem vyprodaní, ale trápí nás cena komodit. Řešíme, zda vůbec další zakázky brát. Když dnes nasmlouvám zakázku, obvykle jako subdodavatel velkých stavebních firem, dodělám ji zhruba za 18 – 24 měsíců. Pracujeme obvykle s marží deset procent a musíme řešit, zda na tu marži dosáhneme, protože ceny materiálu rostou. Každý investor tlačí na pevnou cenu díla a tak je těžké zdražovat. Šéfové mých firem mne nutí, abych jim dovolila nakupovat na sklad, jenže to pak neustojíte v hotovosti. Zhoršila se i platební morálka, neplatí se v termínech,“ popisuje realitu trhu.

Martina Vítková, Foto: se souhlasem NWT

Připouští, že neumí odhadnout, „kam se vrhnou ceny nemovitostí“, nevěří však, že by se nové byty mohly zlevňovat. „Stavebnictví se stále zdražuje, už nikdy nepostavíme za stejné ceny jako dneska.

Nejsme ani schopni pořádně predikovat, kolik bude stavba stát, protože se stavební řízení táhne třeba tři roky a za tu doby vyletí ceny práce a materiálu,“ vysvětluje.

Její firma v okolí Zlína staví na klíč i pasivní rodinné domy. „Rodinné domky se kromě okolí Prahy a Brna moc developersky na klíč nestavěly. My si myslíme, že je na to čas, ale je to těžké. Očekávání zákazníků, za co si dům koupí, vůbec neodpovídá tomu, za kolik se to skutečně dá postavit,“ upozorňuje.

„Pokud se dnes někdo vrhne na stavbu rodinného domku, myslí si, že to bude tak za tři, čtyři miliony, ale to je už nereálné. Znalost trhu, kolik by měl stát za metr rodinný dům, neexistuje, u bytů je jiné, tam se o tom píše, lidé zhruba tuší, kolik stojí, ale u domů je to jiné,“ dodává.

Postavte to pěkně rovně

V budoucnost nájemního bydlení, alespoň ze strany soukromých developerů, příliš nevěří.

„Otázka je, zda se vrátí družstevní bydlení, to by mohlo fungovat, ale potřebujeme ke spolupráci banky. Nájemní bydlení je totiž těžké v bankách profinancovat, protože vyžadují i u nájemného záruky. Češi navíc nejsou zvyklí chodit do nájmu a být tam dlouhodobě,“ konstatuje s odkazem na vlastí zkušenost:

„Máme nějaké nájemní byty, ale průměrná doba nájmu je tam dva roky, pak mají už nájemníci snahu pořídit si vlastní bydlení. Těžko říct, kam se trh ubere, ale dlouhodobě to nepůjde jinak, než že se trh nějak změní,“ myslí si.

Problém vidí i v délce a nepředvídatelnosti stavebních řízení v Česku: „Žádné lhůty neplatí, udělat stavební povolení v České republice je nemožné. Je to doopravdy neuvěřitelné. Dnes se každý bojí rozhodnout, chce další papír a pak zase další papír.“

Jak upozorňuje, stát sice prosazuje, aby se nové domy stavěly již v pasivním standardu, informace ale na konkrétní úřady příliš nedoputovala. „Nám se takto vrátil projekt deseti pasivních dvojdomků. Úřednice trvá na tom, že je chce natočit rovně na uliční čáru. My jí vysvětlujeme, že princip pasivního domku je, že natočený na slunce, ale ne – ona trvá na té uliční čáře.“

Jedním z důvodů menší dostupnosti bydlení je pod Vítkové i to, že je územní plánování města obcí stále velmi konzervativní v představě, že například rodinný dům má mít kolem sebe aspoň tisíc metrů pozemku.

„Jenže kdo si dnes dovolí dát tři nebo čtyři miliony jenom za pozemek? Zákazníci dnes chtějí tři sta čtyři sta metrů a půldomek jak za Bati, protože to jsou schopni zaplatit. Chtějí v podstatě dům naležato – se zahradou a za cenu bytu. Naopak město to nechce. Vůbec se tedy nepotkává představa městského úředníka a požadavky zákazníka. Lidi to sice takto chtějí, už Baťa stavěl, co lidé chtěli, my víme, co chce dnes zákazník, ale nejsme schopni na to získat stavební povolení,“ zlobí se Vítková.

Elektrické vozítko asi ne

Na samotný „baťovský“ Zlín si ale nestěžuje. Město je prý hodně probyznysové a výborně prý funguje spolupráce s tamní univerzitou Tomáš Bati.

„Třeba ve Zlíně nemáme problém vyřizovat stavební povolení. Město se i jinak snaží, je tam i schopná univerzita, dohodli jsme se například, že tam udělají studijní obory na blockchainy, na krypta. Kombinace dobrého vzdělání, výchova odborníků a relativně levného bydlení, funguje a ti lidé pak mohou klidně ze Zlína působit globálně,“ je přesvědčena Vítková.

Firma, kterou v roce 1992 založila spolu s manželem Davidem, kromě jiného provozuje i několikahektarové skleníky pro pěstování rajčat, vyvinula třeba i užitkový elektromobil Enviel. S tím, že by naskočila do boomu elektromobility a vyvinula „vozítko“ i pro širší veřejnost, ale nepočítá.

„Na lidové vozítko nemáme cash, to bychom neufinancovali. I vývoj toho užitkového elektromobilu stál nemalé prostředky a teď se v rámci pandemie trh zastavil. Trhem jsou hlavně municipality, které ale nevědí, jak to bude s daňovým systémem, nevědí, kolik dostanou, a každý starosta se bojí utrácet. Ne, že by na trhu nebyl zájem, ale jen samotné výběrové řízení na elektromobily je složitá věc,“ konstatuje Martina Vítková.

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější. A zabere vám to maximálně jednu minutu...Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1 000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

3 komentáře

  1. Anofertí zmar napsal:

    Krásné, jak je zde vidět, že paní si pod sebou větev nenařízne.

    Kdyby byla tak zběhlá ve financích, jak se snaží vystupovat, pak jí musí být jasné, že ekonomika brzy zakusí další krizi. Protože trh se chová a trpí úplně stejnými problémy jako za minulé krize okolo r.2008. A jak to dopadlo s cenami obecně „víme“ (reálně už neví skoro nikdo).

    Po boomu přijde korekce. To platilo a vždycky platit bude. Za minulé krize se našlo několik zajímavých studií, kde se psalo o tom, jak se zkracuje doba mezi jednotlivými krizemi. Odhaduju, že nejpozději do 2025 přijde řádná krize, rozsahem větší než předchozí (protože minulá krizová doba byla vyřešena značně nevhodným způsobem a tedy rovnou položila základ o stupeň výš té budoucí přicházející).

    • Sámo napsal:

      Co tu píšete za nesmysly o tom, že minulá krize v roce 2008 položila základy pro dnešní krizi. Pravdou je skutečnost, že pro nynější krizi si položila základy dnešní vláda hnutí ANO a ČSSD s komunisty v zádech. Ačkoliv nastoupila prakticky do období růstu ekonomiky, tak tento růst vůbec nevyužila pro investice a jako rezervu pro horší léta a ty nastaly už v roce 2019, ještě před pandemií coronaviru a tato pandemie ji ještě prohloubila a vláda místo toho, aby měla z těch dobrých let rezervu, tak navýšila státní dluh se schodkovým rozpočtem v dobách růstu a když příšla pandemie tak dělá už třetím rokem rozpočet s 500 miliardami Kč schodku. Hospodaření této vlády zvyšuje každoročně inflaci o 5% a nyní v posledních letech je tato inflace je ještě vyšší. Základy pro tuto inflaci položila tato vláda svým 10-15 procentním zvýšením sobě a všem státním zaměstnancům, kterých zároveň přibylo za Babiše 50 tisíc a tímto brutálně zvýšila mandatorní výdaje státu.

    • Karl napsal:

      No neviděl bych to tak jasně.

      Je tu sice v mnoha ohledech podobná situace, ale v celkovém kontextu to stejné není. Takže ano, můžete se trefit. A nebo taky vůbec…

      Ano, ve zdravém kapitalisticky fungujícím světě jsou krize běžné a i prospěšné. Ale v takovém světě nežijeme. Tedy to co by mělo platit, platit už nemusí. Politika států tomu nenahrává, tlačí tu káru před sebou a budou se snažit v tom pokračovat, kdo ví jak dlouho se jim to bude dařit.

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *