Bývalý ministr vnitra a chartista Tomáš Hradílek drží už třetí týden hladovku proti prezidentské kandidatuře Miloše Zemana. Aby zabránil jeho znovuzvolení, je prý ochoten i zemřít. Co bylo rozhodujícím impulsem k tak radikálnímu kroku?

HlídacíPes.org mluvil s Tomášem Hradílkem v Lipníku nad Bečvou, kde byl nedávno na návštěvě i Miloš Zeman. Sám počítá s tím, že případného znovuzvolení Miloše Zemana už se kvůli hladovce nemusí dožít.

Odpusťte takovou otázku, ale – máte hlad?

Už ne. Abych pravdu řekl, tak mě to překvapilo, protože jsem myslel, že to bude horší. Sem tam se objeví nějaký tlak v žaludku, ale hlad tedy nemám. Kdyby tady přede mnou bylo jídlo, nevrhl bych se na to ani náhodou. Až tak divoké to není. Jediný problém je, že hubnu. Jinak dobře spím a i když mám lehkou cukrovku, tak se žádný problém neprojevuje. Překvapilo mě to, že ten pocit hladu není až tak krutý.

Jak dlouho si myslíte, že to vydržíte?

Až do konce.

Takže třeba do té doby, než bude Miloš Zeman znovu zvolen prezidentem?

To nezvládnu.

Jste tedy pro toto ochoten umřít?

Ano.

A bojíte se smrti?

Nebojím. V mém okolí už zemřelo hodně lidí. Jsem smířený s tím, že jednou to stejně musí přijít. Nejsme nesmrtelní.

Je to ale nutná oběť? Nenabízí se žádná jiná forma protestu?

Jasně, to mi navrhují všichni jiní a já jsem přesvědčen, že kdybych nedošel k tomuto rozhodnutí, používal bych jiné způsoby, protože mi to není lhostejné. Došel jsem k závěru, že je nejvyšší čas, aby se stalo něco, co by mohlo působit jako exploze. Jestli se to povede, to nevím, je to však mé rozhodnutí v souladu s mým vnitřním svědomím a myšlením.

Chtěl jsem to slyšet od něj

Vyjadřují vám lidé podporu?

Ano, lidé mě podporují, ale také mi říkají, ať toho nechám, že tudy cesta nevede.

A pokud umřete, nevnímáte to tak, že tím spíše oslabíte Zemanova protikandidáta, byť pouze o jeden hlas?

Vnímám, ale já doufám, že pokud k tomu nejhoršímu skutečně dojde, může to pozitivně ovlivnit volby. Ale v to pouze doufám, nejsem si tím jistý. Budu to případně maximálně sledovat z nějakého obláčku.

Od té doby, co vám tady v Lipníku nad Bečvou Miloš Zeman řekl, že přeci jen kandidovat bude, změnilo se něco na vašem přístupu?

Ne. Já jsem s tím v podstatě počítal. Jsem však poměrně životní optimista, a tak stále doufám, že se naskytne něco, abych tu hladovku mohl ukončit. Ta jeho odpověď mě ale vůbec nepřekvapila.

Co by se mělo naskytnout?

To já nevím, to je ve hvězdách.

Na váš dotaz, který jste mu při jeho návštěvě Lipníku nad Bečvou položil, odpověděl, že nejste více než 113 000 občanů, kteří mu podepsali kandidaturu. Možnost reagovat už jste nedostal, odpověděl byste mu něco?

Ne. Já už ani nechtěl odpovídat, potřeboval jsem tu odpověď jen slyšet přímo od něj, že to myslí vážně.

Zemanovi chybí moudrost

Myslíte, že by to mohla zastavit osobní schůzka s Milošem Zemanem?

Tak jestli přijde, já ho určitě rád přijmu, i proto, že se s ním ze začátku devadesátých let poměrně dobře znám. Jenže mohlo by to změnit jen to, že by on na základě té osobní schůzky zrušil svou kandidaturu. Stále je reálné, že může tu druhou volbu vyhrát. Není to jisté, ale dosti značná míra pravděpodobnosti tady je.

Je mezi kandidáty někdo, kdo by vám vadil stejně nebo podobně jako Miloš Zeman?

Ne. Mezi těmi nejpravděpodobnějšími soupeři Zemana je ještě Horáček a teď nově ten Topolánek, ale v každém případě bych v tom druhém kole, pokud bude Zeman kontra někdo z nich, vždy volil proti Zemanovi.

Při Zemanově návštěvě Lipníku nad Bečvou paralelně s jeho setkáním s občany probíhal i protest. Co říkáte na hojně diskutovaný zákrok policie proti zvukaři, který pustil píseň Modlitba pro Martu, a dodatečné Zemanovo vyjádření?

Je to katastrofa. Já jsem stál kousek od Zemana a hudbu jsem sotva slyšel, nikoho v čele to nerušilo. Samozřejmě to bylo slyšet, ale jak on to nazval kakofonií, to je absurdní, protože nebylo tak hlasité. Na druhou stranu jsem hrozně rád, že se to stalo. Já s tím neměl nic společného, a i když se na tom podílela moje dcera, o této akci jsem nevěděl. Ale jsem rád, protože v tom byla jakási symbolika.

Od sametové revoluce jste nikdy neměl nutkání se vyjádřit podobným způsobem jako teď?

Ne. Byly různé krizové situace. Bez problému jsem se smířil s rozdělením Československa a byl jsem Klausovi i Mečiarovi vděčný, že to proběhlo tak klidným způsobem, což se ukázalo jako dobrý krok, protože ty přátelské vztahy mezi Českem a Slovenskem jsou teď intenzivnější.

Pak tady byla samozřejmě opoziční smlouva, což byla nechutná záležitost, ale v zásadě to nic neměnilo na orientaci České republiky směrem do západního civilizačního okruhu. To je pro mě rozhodující, abychom se skutečně nedostali do enormního vlivu východních velmocí, protože to, co tam je, v Rusku a Číně, není demokracie.

Takže to je to, co vás přesvědčilo k hladovce?

Přesně tak. A ještě i Zeman jako takový tím svým chováním, kterým rozděluje a rozeštvává veřejnost. Chybí mu v tomto směru státnická moudrost.

Uvedl jste, že ten rozhodující impulz byl i výsledek parlamentních voleb. Co vám na tom výsledku vadilo?

To obrovské vítězství hnutí ANO, to je jednoznačné. Samozřejmě mi taky vadil poměrně velký úspěch toho Okamury. Já jsem nevěřil, že to dopadne až tak špatně a připravoval jsem se na tu hladovku nezávisle na volbách. Je to však bezpochyby další prvek, který mě zásadním způsobem ovlivnil.

Ne extremista, ale zodpovědný občan

Jaký je rozdíl v boji proti demokraticky kandidujícímu prezidentovi a totalitnímu režimu nebo diktátorovi?

Já jako signatář Charty jsem velmi vřele přivítal to, co se začalo odehrávat v Sovětském svazu na konci osmdesátých let. Že se do jeho čela dostal Gorbačov, to byl pro nás tady v podstatě dar z nebe. S mým kamarádem Rudolfem Berezou jsme reagovali na zásadní dokument Charty 77 k jejímu desátému výročí Slovo ke spoluobčanům.

Charta v něm vyzývala k narovnání hřbetu, zvednutí hlavy a zodpovědné občanské angažovanosti. My jsme o tom s Rudolfem přemýšleli v souvislosti s myšlenkou Václava Havla, který řekl, že někdy stačí spustit sněhovou kuličku a ta se tak nabaluje, až je z toho lavina, která může nastolit zásadní společenskou změnu.

Řekli jsme si, že bychom mohli vyzkoušet nějaké ty sněhové kuličky. Proto jsme Gustavu Husákovi společně s pár dalšími lidmi napsali v březnu roku 1987 otevřený dopis, kde jsme mu velmi slušně navrhli, ať se vzdá funkce, pokud chce přispět té přestavbě, o které se tak mluvilo.

To se ale nestalo.

Ne, ale byl jsem následně informován, že se o tom dopise baví i lidé v pražských tramvajích, takže svou úlohu sehrál. Možná i proto si uvědomili, že už není doba, kdy je potřeba být tak, s prominutím, předposraný. Hned potom jsme to doplnili tím, že jsme celý obsah společně s dokumentem Charty zkoncentrovali do jediné věty, a to „Charta 77 vybízí k občanské kuráži“.

Vyrobili jsme si tedy transparent a v Olomouci na prvomájový průvod, kousek od slavnostní tribuny, jsme se postavili na chodník a transparent rozvinuli. Stáli jsme tam půl hodiny, průvod chodil kolem nás, než nás tedy sbalili do vazby. Z té nás ale brzy propustili, protože se to propojilo s naším otevřeným dopisem a oni si byli vědomi, že pokud budeme dále trestně stíháni, tak bude v lidech vzpomínka na ten dopis neustále obnovována.

Takže chcete být sněhovou kuličkou, která otevře diskuzi a bude volat po občanské odpovědnosti?

Doufám v to. Jde mi hlavně o to probuzení společnosti. Protože co vidím. V loni byl 28. říjen a bylo plné Staroměstské náměstí. I jiná náměstí po republice se zaplňovala a byl tam cítit ten protestní vzdor, ta atmosféra. Ale letos? Bylo po volbách, které dopadly, jak dopadly, a prakticky se 28. října nic nedělo.

To dokazuje, že moje obavy jsou oprávněné, protože se těmi postupnými, plíživými kroky můžeme octnout tam, kde jsme ani nechtěli být. A já jednoznačně vidím v Zemanovi, jako znovuzvoleném prezidentovi, v kombinaci s hnutím ANO a Okamurou nebezpečí a neštěstí pro tuto zemi.

Jsem v podstatě umírněný, dvacet pět let nejsem v politice, mám parádní rodinu a po stránce osobního života žiji velmi spokojený život. Takže skutečně nejsem exhibicionista, nechci upoutat zbytečně pozornost, a nejsem žádný extrémista, ale mám pocit, že se chovám jako velice zodpovědný občan této země.

Kde budete 17. listopadu vy?

Doma, já už nikam nechodím. Jsem oslabený natolik, že si netroufnu jít mezi lidi, abych se třeba nenakazil. Onemocnět v kombinaci s hladovkou, to by byl průšvih. Dávám si na sebe dostatečný pozor, neustále piju, snažím se být v teple a jedině udělám pár kroků, že si jdu koupit noviny.