„Lidé chtějí slyšet, že vyhráváme válku, a nejlépe, že jsme dva kilometry od Moskvy,“ popisuje rizika pro objektivní novinařinu v době války Andriy Shestak, šéf katedry žurnalistiky Ukrajinské katolické univerzity ve Lvově. Média nejen na západní Ukrajině čelí kvůli ruské invazi náročným výzvám. Nejde jen o finanční nejistotu a kolísavý zájem publika unaveného válkou, ale i o riziko autocenzury a snahu potlačovat některé špatné zprávy.

„Ještě včera mluvíte ve vysílání o opravách silnic a najednou řešíte válku. Vhodí vás to do jiného pracovního módu, nikdo na to nebyl připravený.“ popisuje první momenty války z pozice moderátorky Iryna Shubinets, editorka zpravodajské relace v soukromém rádiu Lvivska Hvylia (v překladu Lvovská vlna, pozn. red.). 

Ve zpravodajství na Ukrajině podle Shestaka chybí čísla o zemřelých, aktuality z prvních linií, případně informace o korupci. „Pochopitelně teď není korupce ten největší problém země. Ale pokud se těm negativním tématům média nebudou věnovat, budou je lidé hledat jinde,“ doplňuje.

Její redakce sídlí ve sklepení v jednom z vnitrobloků ve Lvově. Místo představuje do jisté míry bezpečný úkryt před případnými raketovými útoky. Shubinets vzpomíná, že na začátku vůbec netušila, co bude, a jestli za chvíli nepřijdou ruští vojáci i do jejího města.

„Zaplavily mě emoce, cítila jsem strach a obavy z toho, co nás čeká. Určitě jsem nezůstala zcela seriózní, jak se od nás běžně očekává,“ vypráví s tím, že to byla právě její stanice, která jako první v regionu ohlásila ruskou invazi. Rádio tehdy podle ní bylo „klíčovým zdrojem v časech chaosu“, zatímco život ve městě byl ochromený. 

Její stanice i další ukrajinská média se musela přizpůsobit válečnému stavu. Pro novináře to znamená boj s psychickými obtížemi, ruskou propagandou, ztrátou finančních jistot či s jednotvárností témat a úpadkem zájmu veřejnosti.

Válka, válka a zase válka

„Přetrvávají jisté problémy, jako je nedostatek zaměstnanců a potíže s financováním. Je patrná válka z únavy, zejména pokud jde o výzvy a oblasti vyžadující pozornost. Stále méně lidí si tvoří plány s vidinou skončení konfliktu,“ píše ukrajinská mediální organizace Media Developement Foundation ve svém výzkumu lokálních médií za rok 2023.

To potvrzují i regionální novináři z měst na západě Ukrajiny. Válka zásadně ovlivnila jejich práci. Téměř okamžitě se pochopitelně stala hlavním a na dlouhé měsíce také v podstatě jediným tématem lokálních médií. „První půlrok jsme vysílali výhradně jen o válce. Poté jsme se vrátili k nějakým lokálním tématům, ale i ta s válkou často souvisí,“ říká moderátorka.

Podobnou zkušenost mají i novináři z Novinářského klubu v Užhorodě. Probíhající konflikt diktuje charakter jejich zpravodajství a je podle nich náročné se od válečné žurnalistiky přesunout k jiným tématům:

„Přesto, že jsme postupně začali do zpravodajství zařazovat i jiná témata, například kulturu, jsou tato témata nevyhnutelně spojena s hlavním tématem války,“ říká Ania Semeniuk, členka klubu a reportérka místního zpravodajského webu Zaholovok.

Foto: Jan Žabka

Právě tematická jednotvárnost a negativita v podobě dlouhotrvající války ale mohou vést k frustraci publika a poklesu konzumace zpráv. Počáteční boom nárůstu čtenosti opadl po prvních pár měsících, podobně jako to bylo v začátku pandemie koronaviru.

„Zdá se, že dlouhé trvání války se podepsalo na zájmu veřejnosti o zpravodajství a její důvěře v média. Zájem publika kolísá. Stoupá a klesá v reakci na události na Ukrajině, ale nevrátil se na stejnou úroveň, jaká byla pozorována na začátku konfliktu,“ dodává Semeniuk.

Riziko pozitivní propagandy

Podle šéfa katedry žurnalistiky Ukrajinské katolické univerzity ve Lvově Andriye Shestaka aktuálně převládá touha po pozitivních zprávách z probíhajícího konfliktu. „Lidé chtějí slyšet, že vyhráváme válku, a nejlépe, že jsme dva kilometry od Moskvy,“ popisuje rizika pro objektivní novinařinu.

Příkladem je takzvaný národní Telemaraton placený státem. Jde o spolupráci různých ukrajinských televizních stanic, které společně vysílají centralizované zprávy. „Cílem je poskytnout komplexní zpravodajství, ale zároveň jde o nástroj pozitivní propagandy, který má posílit morálku a udržet v divácích pocit optimismu,“ vysvětluje Shestak.

Dodává však, že ačkoli původně šlo o cenný nástroj pro řešení paniky v prvních dnech války, dnes se na něj pohlíží spíše skepticky. „Místní novináři nejsou nadšení, že máme takový nástroj propagandy. A skutečně jde o nástroj propagandy pro lidi, kteří stále sledují televizi,“ říká.

Ve zpravodajství na Ukrajině podle něj chybí čísla o zemřelých, aktuality z prvních linií, případně informace o korupci. „Pochopitelně teď není korupce ten největší problém země. Ale pokud se těm negativním tématům média nebudou věnovat, budou je lidé hledat jinde,“ doplňuje.

Foto: Jan Žabka

„Dává to Rusku příležitost ten prostor vyplnit. Založí si bezejmenné účty na sociální síti Telegram, který teď využívá téměř padesát procent Ukrajinců ke konzumaci zpráv, a budou tam šířit cokoli chtějí, nehledě na to, že jde o polopravdy či úplně lži,“ říká Shestak.

Podle něj lidé budou hledat alternativu, když jim tradiční média neposkytnou úplný obrázek dění: „Státem financovaná média by se do toho měla vložit podobně jako BBC v druhé světové válce a nabídnout lidem jistou tvrdost a upřímnost. Poskytnout lidem veškeré informace, včetně těch bolestivých.“

Do nedávna podle něj platilo, že šíření jakýchkoli negativních zpráv znamenalo ztrátu důvěryhodnosti. „Když jste řekli smutnou pravdu, je dost možné, že by na vás zanevřeli, že byste ztratili práci, publicitu a podobně, říká.

To může vést k autocenzuře se záměrem „neškodit“. Podle výzkumu Media Development Foundation je typickým projevem autocenzury v místních médiích „neochota nezávisle nastolovat témata, která by se mohla potenciálně znelíbit místním vojenským správám nebo vést k obvinění z nevlasteneckého postoje či konfliktu s obrannými a donucovacími orgány“.

Ředitelka organizace Lviv Media Forum Olga Myrychova však říká, že většina témat oficiálně může být běžně novinářsky pokryta. „Embargo platí pouze na vojenské operace a zásobování armády. Novináři tak nemají informace o válce v reálném čase. Z mého pohledu je to ale dobrá rovnováha mezi národní bezpečností a svobodou slova,“ říká.

Podle Shestaka si ale lidé zaslouží více informací, pokud je Ukrajina svobodná země. „Musíme se rozhodnout důvěřovat ukrajinské veřejnosti, že je dostatečně zdatná si s bolestivými informacemi poradit,“ uzavírá.

Z inzerce ke grantům

Olena Geletiuk je novinářka z Kolomyje, historického města na západě Ukrajiny. Tam před pěti lety založila nezávislou redakci Gluzd, kde se dnes tým žen věnuje především sociálním problémům a lidským příběhům v regionu.

Redakce sídlí u ní doma. Na okně leží staré logo redakce, se zvýrazněným písmenem Z.  „Dříve jsme to tak měli, protože se považujeme za generaci Z, ale když se to písmeno stalo symbolem ruské invaze, někteří lidé se nás začali ptát, jestli jsme na straně Ruska,“ říká a dodává, že logo proto změnili.

Válka ale přinesla i další změny – hlavně z pohledu financování. Na začátku musel tým pracovat zadarmo, pouze na bázi přesvědčení a novinářského zápalu. Redakce přišla o peníze z reklamy a podle Geletiuk nebyly ani příhodné podmínky žádat o peníze veřejnost, když jejich finance mohou raději jít na vojenskou pomoc.

Foto: Jan Žabka

„Když už jsme si mysleli, že skončíme, dostali jsme granty od místních i mezinárodních organizací, které podporují média,“ říká. Podpora však postupem času klesá a dnes tyto organizace podporují především média ve válečné zóně.

„Nechci, aby to znělo nevděčně, jsem ráda za to, co jsme dostali. Jen mě mrzí, že jsme jediná nezávislá redakce v tomto městě, a v situaci, kdy lidé média na Ukrajině nepodporují dotacemi, by byla škoda, kdyby zanikla. Média jsou zde potřebná i proto, že místní obyvatelé jsou obětí dezinformačních kampaní, žijí zde oběti války a také lidé, kteří čelí diskriminaci. A my o těchto problémech píšeme,“ dodává.

O všechny inzerenty na začátku války přišlo také rádio Lvivska Hvylia. „Fungovali jsme jen na bázi nadšení, nebyly peníze na platy. Až postupně jsme získali nějaké granty, které nám pomohly finančně nastartovat a získat nové inzerenty,“ popisuje jeho editorka Iryna Shubinets obdobný příběh jako v redakci Gluzd. A ztrátu inzerentů přiznávají i novináři z Užhorodu.

„Díky podpoře občanské společnosti a dárcovských organizací se ale všem kvalitním ukrajinským médiím podařilo přežít. Překvapivě se ukázalo, že mnoho médií je flexibilnějších a přizpůsobivějších, než se předpokládalo. Řekla bych, že ukrajinské mediální týmy lze považovat za mistry v přežití, kteří mohou teď předávat odborné znalosti v krizovém managementu,“ říká Olga Myrychova.

Nalomené duševní zdraví

Neustálé informování o válce a atmosféra všeobecné nejistoty je náporem pro duševní zdraví všech Ukrajinců, novináře nevyjímaje. Podle zmíněného výzkumu 61 % pracovníků v médiích od začátku války prožívá psychickou únavu.

Iryna Shubinets vzpomíná na první dny, kdy četla ve vysílání zprávy, třásly se ji ruce a nemohla v jistých momentech dýchat. „Četla jsem zprávy, ale nešlo to, brečela jsem, protože jsem se nemohla zbavit pocitu, že už jsou tady a že přijdou do rozhlasové stanice. Takže jsem předávala zprávy kolegům, ať čtou za mě,“ popisuje.

Její tým neměl žádného psychoterapeuta a řešení těchto problémů zůstalo především na vzájemné podpoře. Podpůrnou roli sehrál tým i v redakci Gluzd.

Foto: Jan Žabka

„Když začala válka, necítil jsem strach ani úzkost. Ani na vteřinu mě nenapadlo, že bychom mohli přijít o zemi nebo o hlavní město. Možná proto, že věřím, že máme jeden z nejsilnějších národů na světě, ale i Gluzd hrál velkou roli. Pomohl mi můj tým a to, že děláme něco, co má smysl,“ dodává Olena Geletiuk.

Novinářský klub vedle toho v uplynulém roce realizoval cyklus psychologických diskusí s psychology a sociology pro novináře. „Ukázalo se, že to byla pozitivní a přínosná zkušenost pro nás všechny. Kromě toho jsme pořádali akce pro místní novináře, jako jsou horské túry a relaxace s kolegy nejen z našich médií, ale z celého regionu,“ říká Ania Semeniuk.

„Když se ponoříte do vojenských témat, může to mít dopad i na vaše duševní zdraví. Otázky duševního zdraví patří v současné době k nejpalčivějším problémům. V loňském roce jsme zahájili program zaměřený na podporu duševního zdraví ukrajinských novinářů, zejména těch, kteří pokrývají události na frontové linii a citlivá témata, jako jsou válečné zločiny,“ doplňuje Olga Myrychova.

Její organizace Lviv Media Forum nabízí novinářům individuální poradenství poskytované profesionálními psychologickými poradci. Spustila také program pobytů v evropských horách pro novináře.