Miliardy korun, nejvyšší patra politiky a podezření z propracovaného systému tunelování evropských fondů. Kauza GP Gate, která hýbe Bulharskem, otřásá tamní politickou scénou. V síti podivných obchodů s eurodotacemi našla své místo také firma založena Bulhary v Česku, či oligarcha, který poskytl kapitál na akvizici balkánských aktiv skupiny ČEZ.

Na dnešní mimořádné valné hromadě ČEZ by minoritní akcionáři rádi prosadili to, aby se management polostátní energetické firmy nepouštěl do nových byznysových dobrodružství v zahraničí a soustředila se výhradně na český a slovenský trh. Hlavním argumentem jsou právě nepovedené investice v Bulharsku.

Bulharští bílí koně

Bulharská kauza se týká především společnosti GP Group. Ta jako kontraktor a konzultant rozdělovala desítky lukrativních zakázek dalším subdodavatelům. Problémem bylo, že mnoho z těchto firem nemělo zaměstnance, reálně nepodnikalo a takřka nikdy nedisponovalo dostatečnými zkušenostmi a referencemi.

Vyšetřování bulharských investigativních novinářů odhalilo, že mnoho z konečných uživatelů výhod ze zakázek sedí v bulharském parlamentu, či na úřadech, které peníze z Bruselu přes státní správu přesouvají k dodavatelům. Samotné firmy jsou často jenom schránky a jejich majitelé jeví všechny příznaky toho, že jde o bílé koně.

Jedno ze schémat zahrnuje dodávku strojařského zařízení. Mezi hlavní dodavatele evropských projektů v rámci Programu rozvoje venkova (RDP), který jako konzultant provozuje společnost GP Group, je společnost se skrytým vlastníkem – ESB Sofie.

Formálně je vlastněná britskou společností, jejímž majitelem je britský občan žijící na Kypru. Na stejnou osobu jsou registrovány další stovky firem. I zde je na místě předpoklad, že jde o nastrčenou figuru.

Hlavní činností společnosti ESB je dovoz stavebních strojů. Z českého pohledu je zajímavým fakt, že společnost byla v roce 1994 založena v Sofii jako společný podnik českého Brno Power Plant a bulharských společníků. Tak se prezentuje i samotná firma ESB Sofia na svých stránkách.

Společníky ESB Sofia byli do roku 2009 Boris Krumov Stojanov a Silvia Borisova Stojanova-Videnova.

Fotografem v Česku

Stojanov je ekonomicky aktivní i v České republice, v obchodním rejstříku ale figuruje jen jako živnostník v oboru fotografie a reklamních služeb.

Z dokumentů vyplývá, že ESB se v úspěšných evropských projektech věnuje hlavně stavebním a montážním pracím. Dosud ovšem dělala pouze malé zakázky a podle účetních výkazů je na hraně krachu. Přesto získala zakázky za desítky milionů eur.

Dalším dodavatelem, který se mnohokrát objevuje na fakturách za strojařské, či stavební práce a na výpisech z účtů, je společnost Silkopi, jejíž majitelka je stejná Silvia Stojanova – Videnova.

Manžel Stojanové Videnove – Ivo Lyubomirov Videnov, byl v minulosti v představenstvu teplárny Maritsa East 2. Ta nakupuje uhlí od státní společnosti Mini Maritsa – Iztok, která koupila rypadlo za takřka miliardu korun od české společnosti Noen.

Stojanov i Stojanova – Videnova svůj podíl v ESB Sofia prodali po roce 2009 offshore firmě Allegra Asset Limited, po níž se vlastnictví změnilo ještě dvakrát přes různé offshore společnosti ovládané britskými občany, formálně žijícími na Kypru.

I když na skutečné majitele není vidět, bulharští investigativci některé finanční toky směřující ke skutečným vlastníkům zmapovali.

Česká stopa a ČEZ

GP Gate s Českem podle nich spojuje i další stopa. Jedním z těch, kdo složitý systém tunelování eurofondů přes konzultační firmu GP Group vymyslel, je údajně Paata Gamgoneishvili. Gruzínec, který začal v 90. letech obchodovat s bulharskou mafií, inkasuje velkou část peněz z veřejných zakázek z kauzy GP Gate. Peníze ze stavebních a strojařských zakázek často složitými převody přes nastrčené společnosti končí na fakturách jeho penziónu, či restaurace.

Gamgoneishvili byl zároveň jedním z věřitelů, kteří letos půjčili záhadné bulharské firmě Inercom (jde o malou firmu provozující tři solární elektrárny) kapitál na to, aby mohla odkoupit bulharská aktiva skupiny ČEZ.

Navzdory mnohým podivnostem a podezřením na propojení Inercomu na organizovaný zločin si firmy plácly. Obchod zamrzl až po medializaci seznamu těch, kdo na osmimiliardovou akvizici měli půjčit peníze.

Transakci zastavil antimonopolní úřad Bulharska, ČEZ pak bulharský stát zažaloval o patnáct miliard korun za nedodržení závazků při privatizaci elektrických sítí, které chtěl právě prodat Inercomu. Účastníci obchodu se však odvolali a čekají na definitivu. Dlouhodobý termín pro splnění všech podmínek je definován ve smlouvě uzavřené mezi společností ČEZ a Inercom na 30.11. 2018.

Jak upozornil týdeník Euro, ČEZ se nechal nachytat od bulharských šíbrů i v případě uhelné elektrárny Varna. Tu ČEZ vloni jako odstavený provoz prodal jen za necelých 50 milionů eur. Jenže elektrárna se s novým majitelem vrací do provozu.

Před dvanácti lety přitom ČEZ za fungující elektrárnu na pobřeží Černého moře zaplatil 206 milionů eur a dalších 100 milionů eur použil na navýšení kapitálu. ČEZ tedy na transakci prodělal téměř sedm miliard korun.

Komu patří ČEZ

Majetkovou strukturu tuzemské energetické jedničky jsme zmapovali v projektu Pavučiny byznysu:

©HlídacíPes.org