ROZHOVOR. Kdo sledoval předvolební debaty lídrů do krajských voleb v Ústeckém kraji, povšiml si zajímavého zastoupení žen a mužů. Záměrně píšeme debaty lídrů, neboť lídryně – kandidátka na hejtmana, jak se dnes také říká, mezi nimi není jediná. Ústecký kraj je v tomto ohledu výjimkou, ale ani jinde není situace o moc lepší. 

Nejvíc – pět žen v pozici lídryně kandidátky, mají strany a hnutí v Jihočeském kraji, po čtyřech pak v Plzeňském a Středočeském. Dohromady pak v celé ČR kandiduje z prvního místa 34 žen.

Žen na kandidátkách je letos v krajských volbách 27,6 %, jejich podíl na místech do desátého i do pátého místa je pak shodně zhruba čtvrtinový.

Platí přitom, že čím menší obec a politická úroveň, tím vyšší podíl zastoupených žen v Česku obecně je. „Nejvíce žen starostek najdeme ve vedení malých obcí do 1000 obyvatel (28 %), nejméně naopak ve vedení velkých měst nad 100 000 obyvatel (necelých 8 %). Stále platí nepřímá úměra: čím více financí a moci, tím méně žen o nich rozhoduje,“ uvádí analýza Fóra 50 %, které zastoupení žen v politice sleduje.

Politika jako mužská záležitost

Lenka Simerská

O tom, jak tento stav na severu Čech změnit, mluvilo minulý týden v Jiráskových sadech v Litoměřicích šest žen se zkušenostmi jak z celostátní politiky, tak na komunální úrovni.

Političky a ženy z byznysu sezvala Lenka Simerská, zakladatelka organizace LIBUSHE a mimochodem jediná žena v sedmadvacetičlenném litoměřickém zastupitelstvu. „Věřím na zipový princip. Dokud není střídavé zastoupení kandidátek a kandidátů, tak to nic neřeší. Naženou ženy někam na chvost kandidátky, nějakou občas vytáhnou nahoru, aby byla vidět,“ říká Simerská v rozhovoru pro HlídacíPes.org.

• Kdybyste měla jednoduše vysvětlit, proč jste se dnes sešly…

Bylo to setkání žen, který jsou nějakým způsobem aktivní. Nemám tam nějakou stopku nebo přesnou definici, prostě veřejně občansky aktivní ženy, které jsou buď v politice nebo třeba v občanském sektoru. Smyslem akce je vzájemné propojení napříč politickými stranami, nejde nám o nějaké partajní dělení. Účelem je posílení pozice ženy jako takové: aby se nebály kandidovat, aby se nebály vstoupit do stran nebo do občanského života, aby si mohly vytvořit podpůrnou síť. Vědět, že někde řeší podobné věci, protože postavení žen ve veřejné sféře je pořád dost specifické a není samozřejmé.

• Co se týče zastoupení žen ve veřejném životě, mísí se dva základní pohledy. První říká, že žen je málo, protože je mezi sebe muži nechtějí pustit. Druhý, že dveře jsou otevřené, ale ženy se samy málo prosazují. Jsou to jisté extrémy, mezi kterými je dost prostoru. Který je vám bližší?

Nevyzdvihuji ani jedno. Myslím, že je tam všechno a příčiny jsou natolik komplexní, že bychom tu mohli být do večera, a stejně bychom všechny neprobrali. Bavila jsem se nedávno neformálně s jedním předsedou regionální organizace nejmenované politické strany, proč nemá v regionu ženy. A on povídá: „Ale já je furt přesvědčuju, mám ředitelku v knihovně a tak dále.“ Ptám se ho, proč je nemá na kandidátkách, na vyšších postech. A on na to: „Když ony nechtějí.“ Já se jim moc nedivím, je v tom pro ženy a pro muže trošku jiná dynamika – jak se chtějí bavit a jak chtějí řešit věci. Mně už se kolikrát taky nechce sedět na schůzi v hospodě. Muži mají prostě víc času, je to dáno samozřejmě i tím, kolik si ho udělají a kolik ho vezmou rodině. Ale historicky, společensky i psychologicky stále mají větší prostor, aby někde seděli a dělali politiku.

• Poslankyně a předsedkyně TOP 09 Markéta Pekarová Adamová tady před chvílí řekla, že měla vstup do nejvyšší politiky snazší, protože si ji jako předsedkyni přáli otcové zakladatelé strany. V tom je určitý paradox…

Ale je to jistě dobrý způsob, jak ženy do politiky dostat. Sami ti lídři by si měli uvědomit: Sakra, já je tady nemám, tak co bych měl udělat? Jít do té knihovny s tou paní ředitelkou se víc pobavit, co by tedy potřebovala, aby mohla v politice být, protože o ni stojím. Mělo by to být víc vzájemné, a ne říkat – ony tu nejsou, protože samy nechtějí, ale já jim přece nebráním.

• Jste zastánkyně kvót? Historicky zde byl jeden významnější pokus o jejich zavedení, měla je ČSSD a vyznělo to poněkud rozpačitě. Koneckonců tady na severu Čech s tím máme zkušenost, jedním z produktů paroubkovské éry byla pozdější zdejší hejtmanka Jana Vaňhová coby místopředsedkyně ČSSD, a to nebyla zrovna zářivá éra.

To asi ano. Já si každopádně myslím, že vnitrostranické kvóty jsou super. Do ČSSD úplně nevidím, ale možná to udělali jen jakoby, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Já věřím na zipový princip. Dokud není střídavé zastoupení kandidátek a kandidátů, tak to nic neřeší. Naženou ženy někam na chvost kandidátky, nějakou občas vytáhnou nahoru, aby tedy byla vidět. Ale ten princip, že skončí schůze, ženy jsou domů a pak se dělá ta pravá politika, ten zůstává.

• Existuje zajímavý fenomén, a to jsou malé obce. Tam je podíl žen jako starostek vyšší, čím to je?

To je spojené s jakýmsi genderovým uspořádáním celé společnosti. Ukažte mi chlapa, který je ochoten něco někam stokrát datlovat, papírovat a razítkovat. Je tam strašně moc nevděčné práce, starosta na malé obci nemá často žádný aparát, všechno táhne sám a kolikrát není ani zaplacený. Já pracuju v oblasti odměňování a vidím velké rozdíly, když si má muž nebo žena říct o odměnu, o zvýšení platu, o postup v zaměstnání. My k tomu nejsme vedené, čekáme, jsme vyčkávací element, až nás někdo vyzve a řekne: Jo, ty jsi dobrá pojď. Takhle nějak to probíhá, jsou tam vnitřní pochybnosti – já vím, že je mají i muži, mohli bychom psychologizovat, ale obecně jsme ve dvou různých světech a musíme si to přiznat a zacházet s každým tím světem trochu jinak.

• Věříte na kultivaci politiky prostřednictvím zapojení žen?

Rozhodně by se změnila. Cítím to i na sobě. Když přijdu mezi zbylých 26 litoměřických zastupitelů – mužů, přestanou mluvit sprostě, mají pocit, že se nemohou tak uvolnit, hlídají se. Nevím, jestli je to úplně dobře nebo špatně, protože na druhou stranu ten prostor pro uvolnění potřebují. Mělo by to začít být normální, sejmout z obou skupin ten ostych, že tam tedy ta žena je a teď nevíme, jestli někomu nepřekáží. Jeden se snaží být galantní, jiný naopak ne, protože neví, jestli smí, jestli se to teď má, či nemá.

• Když se podíváme na mediálně exponované političky, vidíme dnes třeba Alenu Schillerovou nebo hejtmanku Jaroslavu Pokornou Jermanovou. Řekla byste, že právě ony patří k těm, které by politiku kultivovaly?

Musíme si přiznat, že máme různé ženy a různé muže, a ti všichni tam patří. Je to o reprezentaci celé společnosti. Stejně tak nemáte ve společnosti jenom dobré ženy, jsou mezi nimi jistě i mrchy, ženy nevzdělané nebo hloupé.

Projekt HlídacíPes.org – Ústí nad Labem byl podpořen základním grantem Active Citizens Fund.