Brusel proti „kurvítkům“. Zákazníci získají větší práva na opravu vadných výrobků
Zaštupovat si děravé ponožky, opravit televizi, kutit něco v motoru auta… Kdysi bylo běžné si věci opravovat, dnes se staré a porouchané obvykle vyhodí, koupí se nové. Proti tomuto trendu jde nedávno přijatá evropská směrnice o „povinnosti zajistit opravy zboží“: Right to Repair Directive. Autoři směrnice předpokládají, že „tento právní předpis usnadní spotřebitelům vyhledávání oprav namísto výměny“ a že opravárenské služby budou „dostupnější, transparentnější a atraktivnější…“
„Dnes jsou výrobky plánovány a designovány tak, aby v podstatě nepotřebovaly opravu, pak se vyhodily a koupily se nové. Na tom stojí ekonomika mnoha výrobců. Řada lidí si obměňuje mobilní telefon i jednou za rok a výrobci na to celkem tlačí. Tohle opatření jde proti tomu. Není to nějaká nová cesta, spíše návrat k dobrým stránkám průmyslové historie,“ říká advokát a partner právní kanceláře Kinstellar Kamil Blažek.
V té směrnici nejde samozřejmě o v úvodu zmíněné děravé ponožky, ale hlavně o výrobky typu pračka, sušička, vysavač, myčka, lednička nebo i chytré telefony. Co je v tom ale nového nad rámec té běžné dvouleté záruky, kterou dnes známe?
Je to snaha o řešení situace, kdy se většinu běžných spotřebních výrobků dnes v podstatě spotřebitelům nevyplatí opravovat. Když potřebuji opravit pračku nebo kotel, vyměnit nějakou zásadnější součástku, tak zjistím, že je to skoro stejně drahé, ne-li dražší než oprava. Případně by to trvalo tak dlouho, že by to ekonomicky nedávalo smysl. I proto má tahle směrnice veřejnou podporu mezi běžnými lidmi, protože všichni cítí, že ta dnešní situace není úplně optimální. Vede to k plýtvání nejenom na úrovni domácností, ale na úrovni ekonomiky jako takové. Zbytečně se využívají zdroje, energie a zatěžuje to i dodavatelské řetězce, protože nové výrobky vyžadují nové suroviny, novou dopravu, novou logistiku, velmi často ze zemí, kde sice zítra už neznamená včera, ale kde dodávky nemusí vždy fungovat tak, jak bychom si představovali.
S tím souvisí téma nedostatku určitých specifických surovin (viz předchozí podcast o Raw Material Act). V řadě spotřebičů se používají vzácné kovy, jejichž dostupnost je na území EU omezená nebo tam často vůbec nejsou. Obsaženy jsou třeba v mobilních telefonech, ale týká se to i „obyčejného“ hliníku, který na tom seznamu už dneska také je, protože v Evropě je ho málo, nejsme schopni si ho za konkurenceschopnou cenu vyrobit a tak ho musíme dovážet.
Rozhovor je textovou verzí podcastu Bruselská setba, který upozorňuje na nové nařízení a zákony s původem v Bruselu a na jejich dopady na Česko. Připravuje jej šéfredaktor HlídacíPes.org Robert Břešťan a Kamil Blažek, advokát a partner právní kanceláře Kinstellar.
Tahle směrnice o právu na opravu je součástí takzvané cirkulární ekonomiky. Co přesně to znamená?
V češtině se tomu říká oběhové hospodářství. Ten pojem je trochu zavádějící, ale cílem je zamezit plýtvání zdroji a dojít k tomu, aby ekonomika byla méně náročná finančně, materiálově, energeticky… Snaha o snižování nákladů na pracovní sílu a výrobu nás dovedla k tomu, že se výrobky velmi často vyrábí tak, že v podstatě není možnost je rozebrat, vyjmout nějaký porouchaný díl a nahradit ho jiným. To chce ta směrnice změnit. I tohle je mimochodem součást Green Dealu, takže tam zjevně jsou i opatření, která by měla být i obyčejným lidem blízká. Dnešní technologie jsou také tak komplexní, že spousta lidí ani neví, jak funguje třeba mobilní telefon, co je v něm za součástky a jak se ta krabička vůbec dá otevřít.
Pokud bude dost opravářů…
Je ovšem otázka, jestli někteří výrobci budou tu krabičku chtít nechat otevřít. Třeba Apple je známý tím, že si hodně chrání svoje výrobky… Nemůže se stát, že evropský trh bude ochuzen o výrobky některých firem, které si řeknou, že nechtějí dávat k dispozici všechny náhradní díly, garantovat pozáruční opravy a že pro některé výrobce budeme jako trh méně atraktivní?
Teoreticky ano. Na druhou stranu, byť si říkáme, jak je Evropa nemocný muž světa, jak je na tom evropská ekonomika špatně, tak ekonomika EU je pořád z pohledu spotřebitelského trhu a koupěschopnosti největší trh na světě. Čína má sice víc obyvatel, Amerika je zase bohatší z pohledu investic a HDP, ale Evropa pořád představuje trh 450 milionů lidí, z nichž naprostá většina je na tom (v porovnání se zbytkem světa) ekonomicky středně až velmi dobře. Takže si nemyslím, že by se nějaká firma o takový trh dobrovolně připravila. Ta směrnice taky neříká, že se musí dát opravit všechno. Povinnosti pro výrobce se promítnou do národní legislativy a jde o to, aby byly zajištěny podmínky pro opravu, pokud je to možné. A i když třeba zmíněný Apple si sice chrání své know-how, není to do úrovně toho, že nemůžete otevřít telefon. I když je to zatím tak, že konstrukce těch zařízení je velmi často dělána už s předpokladem, že se nevyplatí je opravovat. A na to právě ta směrnice míří.
Už jsme zmínili, že cílem je zamezit plýtvání. Evropská komise popisuje, že předčasná likvidace spotřebního zboží produkuje v EU každoročně asi 261 milionů tun emisí CO2, spotřebuje 30 milionů tun zdrojů, vyprodukuje 35 milionů tun odpadu, a že sami spotřebitelé ročně přicházejí až o 12 miliard eur tím, že to zboží vymění místo, aby ho opravili. A kromě toho se prý tedy očekává, že nová pravidla přinesou skoro pět miliard eur na růst investic. Vy už jste řekl, že je to součást Green Dealu, jak důležitá součást to je?
Jistě se nedá říct, že by na tom Green Deal stál. Pokud je jedním z jeho základních cílů dekarbonizace, snížení emisí oxidu uhličitého v rámci boje s globálním oteplováním, tak i když opravy a recyklace budou také snižovat uhlíkovou stopu, třeba s dopravou, zemědělstvím a energetikou se to objemově nedá srovnat.
Kdo má být garantem pozáručních oprav: prodejce nebo výrobce? Respektive – ony do toho mají vstupovat i třetí strany, chystá se podpora různých opraven, různých komunitních opravárenských center, kaváren a podobně…
Ono to má mít potenciálně řadu benefitů pro malé a střední podniky a pro ekonomiku jako takovou. Jako malé podnikatele si typicky představíme řemeslníka, třeba právě opraváře. Primární zodpovědnost ponese výrobce zboží, ale může ji delegovat, dohodnout se subdodavateli, prodejci, distributory, obchodními řetězci, servisními společnostmi, cechy řemeslníků a podobně, že budou ve vztahu k jeho výrobkům zajišťovat opravy. A tak to asi bude ve většině případů i fungovat. Důležité je, jakkoli to zní velmi gumově, že ta směrnice říká, že oprava musí být provedena buď bezplatně nebo za přiměřenou cenu. Bezplatně to asi bude jen ve výjimečných případech, ale možné to je, protože si tu bezplatnou opravu můžete promítnout předem do ceny výrobku. I to bude součást konkurenčního boje, kdy řeknu, že můj výrobek je sice dražší, ale je kvalitnější, déle vydrží a my vám ho zdarma opravíme příštích pět let.
Už nyní se u některých výrobků objevuje příslib doživotní záruky…
I to je možné. Druhá varianta je, že výrobce bude mít nasmlouvanou síť opraven a ty budou plnit požadavek, aby cena za opravu byla přiměřená. Samozřejmě, že ta směrnice ani zákon neřekne, kolik ta cena má za opravu být. Každý má při podnikání právo na přiměřený zisk; jestli je to 8 %, nebo 30 %, nebo 1000 %, to bude na praxi daného odvětví. Určitě to ale nebude ani těch tisíc procent, ani osm, protože obojí je nepřiměřeně nízké respektive vysoké. Vytvoří se ale trh s opravami a přiměřená cena tím bude modelována. Pokud tedy budeme mít dost opravářů.
Nevstupuje právě v tom Evropská unie až příliš do trhu? Říkám si, že když by byla poptávka po opravách, tak by těch opraven přirozeně přibývalo už teď.
Jenže ono je to teď ekonomicky nevýhodné. Dnes se to nikomu nevyplatí, proto opravy a opraváři nejsou. Dnes jsou výrobky navrhovány tak, aby v podstatě nepotřebovaly opravu, pak se vyhodily a koupily nové. Na tom teď stojí ekonomika výrobců, kdy cyklus výrobku není jednou za deset let, ale třeba jednou za dva roky. Řada lidí si obměňuje mobilní telefon i jednou za rok a výrobci na to celkem tlačí. A tohle jde proti tomu.
To dobré z průmyslové historie
Na tom, že si lidé pořád kupují nové věci, stojí idea nepřetržitého růstu. Nebude to další opatření, které nakonec ve svém důsledku podváže evropskou ekonomiku?
Řekl bych, že nepřetržitý růst nutně neznamená, že musím pořád vyrábět nové věci. Když opravujete staré věci, taky potřebujete pracovní kapitál, materiál, energie. Čili jde spíše o to omezit plýtvání. Samozřejmě to do jisté míry může omezit křivky růstu rychloobrátkového spotřebního zboží, pro jejichž výrobce to je aktuální byznysmodel, ale upřímně řečeno: to je jejich problém, ne náš.
Ta směrnice má tedy motivovat výrobce k tomu, aby vyráběli produkty s delší životností, snazší opravitelností… Zkrátka, že nebudou mít to, co lidé běžně označují jako „kurvítka“, kdy se výrobky třeba už krátce po záruce porouchají a člověk jde a koupí si nové.
To jsem se teď naučil nové slovo… Každopádně ano: idea, že tu budou kvalitnější výrobky, tu je. V tom smyslu, že jednak vydrží déle, jednak, že musí být opravitelné. Není to nějaká nová cesta, ale spíše návrat k dobrým stránkám průmyslové historie. Kromě toho ta směrnice říká, že ty opravy musí být provedeny v přiměřené lhůtě. Přiměřené k tomu, že lidé budou moct předmět, který dají do opravy, znova používat pro daný účel. Pokud by oprava vašeho mobilního telefonu měla trvat šest měsíců, tak to by smysl nedávalo. Výrobci a distributoři proto mohou svůj byznysmodel rozšířit nejen o opravy, ale i zápůjčky.
Co má motivovat nás, spotřebitele, abychom se naučili ty koupené a po záruce porouchané výrobky nechávat opravovat? Je to například prodloužení záruky o dalších 12 měsíců?
Ta směrnice počítá po opravě s novou zárukou právě na 12 měsíců. Je to logické, protože by jinak nedávalo úplně smysl jít do rizika a nechávat si výrobek opravit. Ten primární motiv pro spotřebitele má ale být, že to pro něj bude finančně výhodnější. Nebude muset kupovat novou pračku za dvacet tisíc, ale nechá si vyměnit vadnou součástku. Důsledkem by mělo být i to, že vznikne nová opravárenská síť a celá řada podnikatelských příležitostí přesně pro segment trhu, který dneska není. Bude to příležitost hlavně pro menší a střední podnikatele, protože se to z koordinačních, organizačních a finančních důvodů nebude nutně vyplácet těm velkým výrobcům. Ta směrnice byla schválena letos na jaře, a zhruba v polovině roku 2026 budou muset být ve všech členských zemích schváleny národní zákony, které budou upravovat detaily. Bude o tom určitě velká diskuze v příštím volebním období.
Takže můžeme být i zvědaví na typickou českou kreativitu, co ten zákon doprovodí za různé přílepky…
Ano, to je přesně ten takzvaný goldplating – „vylepšování“ evropských norem tím, že k tomu přidáváme další a další požadavky. To, co všechno se tam takto může objevit, si zatím nedovolím předvídat.
Každopádně se dá čekat, že je to téma, které bude zajímat konečné spotřebitele a až si toho politici konečně všimnou, může to být zajímavé i v politickém boji.
To určitě ano. Pro českou implementaci se bude nabízet i inspirace z Německa, které svůj zákon o právu na opravy chce předložit ještě v tomto roce, i když těžko říct, zda se to vzhledem k německé politické situaci stihne. Ale z toho, co je známo, tak tam má být třeba povinnost výrobců skladovat náhradní díly pro svoje výrobky po dobu minimálně deseti let od té doby, co je vyrobí, a mít je dostupné k odběru během 14 dnů, od doby, kdy si o ně požádáte. A taky za přiměřenou cenu. Dneska, vzhledem k tomu, že řemeslníků je opravdu méně, než jich bývalo, když si chcete nechat opravit něco na pračce nebo na kotli, největší položka je většinou doprava. V Praze běžně dáte 1500 Kč za dopravu a za práci samotnou, třeba výměnu, někdy i jen 500 Kč.
Takových stesků na sociálních sítích člověk najde opravdu spousty. Se závěrem, že se snad dotyčný začne taky živit jako opravář…
A tenhle trh se tu znovu vytvoří. Může to být skutečně dobrá podnikatelská příležitost.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Čtěte též
Brusel hlídá nedovolené státní subvence. Řeší se Čína, USA, PPF i Dukovany…
Konec praní špinavých peněz? Střídání v dohledu nad bankovním sektorem
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
25 komentářů
Jako servisní technik pracuji více než 30let.Na tento problém poukazuji vlastně celou dobu.Myslím,že se nemůže na opravách moc změnit.Ano výrobce dodá náhradní díly,ale za jaké ceny.Technik přijede/už to je finanční rána/a vyčíslí opravu na x tisíc.Posiední dobou prakticky stejný obrázek.Zákazník výrobek vyhodí a koupí si opět další poruchový.
Docela jsem se zasmál
„.. I to bude součást konkurenčního boje, kdy řeknu, že můj výrobek je sice dražší, ale je kvalitnější, déle vydrží a my vám ho zdarma opravíme příštích pět let.“
Když se to přece dělá marketingově úplně jinak – ten výrobek zůstane ve stejné ceně a rovněž ve stejné kvalitě – ovšem prodavači jsou instruováni aby při nákupu výrobku přesvědčovali zákazníky, aby si tu prodlouženou záruku o pár let zaplatili k ceně výrobku ještě navíc…
Ono je to až trapné když už zákazník vybraný výrobek platí u kasy a najednou na něj prodavač od kasy vyhrne „chcete k tomu
určitě prodloužení záruky“ – a lup ho, najednou platí tak o 3 stovky víc.
Z ideologických důvodů už ani nejde odpovědět na sprosté urážky … Od debatérů ideologicky prověřených se správnou stranickou knížkou. Nikoho tímto nechci osočit, ale když je 50% komentářů od takového … Co se od silvestra89 změnilo ?
Co se změnilo?
Dnes mohu svobodně cestovat, svobodně hlásat své názory, svobodně cokoliv vlastnit a s vlastnit majetek svobodně nakládat… Napsal bych, že před zákonem jsme si všichni rovni, ale bohužel to v ČR nikdy neplatilo, jinde ano.
Nic z toho před silvestrem 1989 nešlo.
Socialismus byl dobrý systém pro podprůměr, líné a hloupé, protože je povinně živili ti druzí. Kvalitu systému v koncentračním táboře socialismu představovaly hranice obehnané třemi ploty z ostnatého drátu, hlidané samopalníky a psy, kteří neváhali a vraždit.
Se svobodným cestováním problémy jsou (zkuste se vypravit podívat do Treťjakovské galerie nebo Ermitáže, to je skoro jak za minulého režimu se dostat do Jugoslávie). Za hlásání názorů už ti řada lidí sedí (jeden dokonce se „vtipnou“ hláškou soudce, že jako politický byl vězněn už za minulého režimu, takže je vlastně recidivista), další „jsou v procesu“. Vyhazov z práce hrozí i za „nesprávné“ názory na covid, klima apod. Nemáte svobodu vlastnit a provozovat některé typy kotlů a dalších zařízení, brzy vám nařídí „zateplit“ dům, což u běžných staveb z doby konce Rakouska, první republiky i začátku poválečného období znamená, že tam spadnou stropy, protože v důsledku „zateplení“ uhnijí konce trámů a popadají stropy. Musely by se shodit všechny vodorovné příčky a dřevo nahradit ocelí a hurdiskami (obojí nebude, protože energií z OZE to nevyrobíte). A další škodlivé restrikce na tomto poli se chystají (v některých státech EU už zakázali auta na naftu, přestože produkují méně škodlivin než auta na benzín, a mnohonásobně méně než elektromobily.
Pokud tyto svobody opravdu chceme, budeme muset eliminovat (rozbít, nebo z ní odejít) EU a zbavit moci její tuzemské pohůnky.
Nemusíte mi tady fňukat.😂
Je to čistá „národní“ zbabělost, nechat si všechno libit. Druhá možnost je, že si to většina ve volbách přeje, aby to tak bylo. Většina si asi myslí, že je to tak správně… Každý svého štěstí strůjcem…🙂
No a k tomu Rusku. Já si myslím, že není žádní problém odjet do Ruska, maximálně to nejde přímou linkou… 🙂Nejel bych mezi ty agresivní ruské nacisty, primitivní okupanty a vrahy, ani kdyby mě za to platili. Navíc nejsem žádný Slovan, jak by si asi přál Lavrov a mnoho dalších. Jejich mentalita je mi odporná už od dětství… Rusko je pro mě chudobinec a hlupákov, který nechci nikdy navštívit a nechci se nikdy s Rusáky potkávat ani v Evropě, natož v ČR. Mám rád vyspělou techniku a anglosaskou civilizaci. Takže USA, Izrael, Velká Británie a potom zbytek…🙂
Ale já si to nechci nechat líbit, proto podporuji odchod z EU, která je primárním zdrojem těchto svinstev a nesmyslů.
Pro A. S. Pergill
Zatím podporují odchod z EU pouze proruští šmejdi, asi 15%. S proruskými šmejdy jako SPD apod. se z EU nikdy nedostanete. Myslící člověk raději zůstane v EU, než by se znova ušpinil a zchudl s ruskými primitivy. 🙂 Mám to též tak nastavené. Jakýkoliv závan ruského odpadu, tak se otáčím a hned odcházím…🙂
Pro A. S. Pergill
Primárním zdrojem svinstev a nesmyslů jsou většinoví voliči v ČR. To oni chodí k volbám a vy se na EU jenom vymlouváte.🙂
Pro Karel Doucha
Primárním problémem je to, že nějakých 70 – 80 procent naší legislativy je přijímáno na základě befélu z EU, něco takového tu nebylo ani za minulého režimu. Takže ani moc neovlivníme podobu zákonů tím, komu dáme své hlasy.
Pokud jsou průzkumy ohledně podpory členství či odchodu, je to kolem těch 50 %. Preference politických stran jsou něco jiného a výsledky v reálných volbách také.
Jsem toho názoru, že pokud by u nás bylo referendum jako ve Velké Británii, mohlo by dopadnout +- stejně.
Pro A. S. Pergill
Primární problém příznivců odchodu z EU je, že se druží s ruským odpadem.
Normální člověk se k vám a SPD nikdy nepřidá. Okecávat si můžete co chcete. 🙂 Končíte na 15% včetně komunistů, Trikolóry a všech dalších proruských odpadů. Nejste žádná alternativa k EU, hlavně inteligencí a ekonomickou budoucností. 🙂
Pro Karel Doucha:
To, že je každý kritik EU příznivcem Ruska, je asi stejná lež, jako když za minulého režimu byli všichni kritici nešvarů označováni za podpůrce imperialistů.
Ve skutečnosti je tu příznivců Ruska velmi málo. Naprostá většina kritiků EU by se spokojila s nezávislostí na Rusku i Bruselu, jaká tu byla v 90. letech, kdy jsme ekonomicky nejvíce rostli.
Druhou věcí je, že bruselská squadra pracuje jak houf pilných včeliček na tom, aby co nejvíce lidí začalo chápat Rusko jako menší zlo než Brusel. Za to ale žádný „dezolát“ rozhodně nemůže. To si vyřiďte s bruselskými soudruhy všech 666 genderů.
Mimochodem, snad chápete že tvrzení „pro líné a hloupé, protože je povinně živili ti druzí“ je samo o sobě nesmyslné, protože právě za socialismu platil paragraf o příživnictví, takže pracovat museli naopak, na rozdíl ode dneška, všichni.
Ten
kdyz bude pracka stat 3 mesicni mzdy jako za komousu, tedy dnes 100+tisic, tak se opravovat vyplati.
predstava, ze se vyplati opravit nejlevnejsi pracku za 10tis, kdyz jen prijezd technika prijde na tisicovku a kazda hodina na dalsi tisicovku, pricemz je velkej predpoklad, ze nahradni dil u sebe mit nebude, je zcestna.
.
u elektroniky je samotna oprava casto mnohem slozitejsi a narocnejsi na znalosti i zrucnost nez jeji vyroba.
predstava, ze servisak bude vymenovat elektronicke soucastky treba v telefonu, ktere vidis jen pod mikroskopem a potrebujes dost specielni vybaveni, je uplne mimo misu. a to se nebavime o tom, jak narocne je vubec zjistit, ktera soucastka je spatna.
.
tohle nejspis povede k tomu, ze ta levnejsi kategorie vyrobku se nebude vubec nabizet, protoze nebude ekonomicke zrizovat servisni strediska, coz bude vlastne dobre.
dalsi vec je, ze nebudou lidi, kteri by to byli schopni a ochotni opravovat.
.
takze pracku za ctvrtinu prumerny mzdy si do budoucna nekoupis, narozdil ode dneska. ale na trojnasobek mesicni mzdy jako za komousu, se to snad nedostane
„Brusel proti „kurvítkům“?
To je oxymóron.
Že bych s dovolil ještě jednu poznámku. Ono o na tom příkladů je vidět že naše drahá EU ve snaze občanům vnutit i jimi nechtěně dobro ani nedokáže počítat.
Protože – zrovna u těch smartphone to smysl nemá, protoze krom obyčejné životnosti (včetně opravy poruch) je nutne brát do uvahy i morální životnost – a ta je mnohem kratší. Jsou to přece státy které nutí do digitalizace tim i k částemu přechodu na novější typy vybavené jak novymi technologiemi tak i stále vyssim zabezpečení i.
Takže zrovna v tomto případě nutit vyrobce aby vyráběly konstrukčně složitější robustni modely, s možností výměny. Ještě až deset let udržovaly produkci náhradních dílů, řešit jejich logistiku, atd.. A výsledek je že takový si e opravený ale zastaraly mobil, už bude stejně nepoužitelný,?
Tam je bohužel špatná ta zákonem vynucovsna povinnost. I dnes se dá (někdy se štěstím) sehnat opravář který, opraví i starší elektroniku treba dvě dekády starou,pokud se opravit dá. Ale je to na jeho dohodě se zákazníkem, podle toho zda on sám určí zda tu piplavou práci přijme a kolik si za to řekne.
Jenomže naridit to jako povinnost bruselskym zákonem, který bude kontrolovat tisíce uředniku, zda jsou ty mobily ‚správně vyrabeny‘ zda jsou i ty sítě opraven správně zmanagerovany i s těmi správnými ESG reporty, jo to bude fakt sukcess.
I dnes se dají koupit kvalitní věci.
Pokud samozřejmě kupujeme to nejlevnější zboží, nemůžeme počítat s tím, že za cenu ojeté Škodovky si pojezdíme v novém Mercedesu.
Samozřejmě, výrobci si vychytali kurvítka, což je někdy na zbláznění a lituju i servisní techniky.
Na druhou stranu. I dělníci v automobilkách v továrnách na pračky a fény… požadují stále vyšší platy, stát chce stále vyšší daně a sociální odvody, aby uspokojil fňukající důchodce, kterým nestačí nové auto a jedna dovolená u moře ročně… Kruh se uzavřel. Továrna musí prodat víc výrobků, aby se více nažrali zaměstnanci a všichni na výrobu přilepení, jako pijavice.🙂 Největším zlodějem je stát.
Tyto báchorky jsou již ohrané. Nedávno jsem byl nucen dát do šrotu zcela funkční, garážovaný, nehavarovaný, vůz Fiat Uno, 140 000 km, minimum koroze, jednocestný kat nezapsaný v TP (dříve se nic takového neřešilo). Zločinná daň 10 000 za převod nebo handrkování s výrobcem o uznání katu do TP. Touto daní se stal vůz neprodejný. Technickou zcela bez úplatku prošel. Někomu by do začátku posloužil než si koupí lepší jako já. To je asi ta ekologie. O přírodu bohužel jde až v poslední řadě, nebylo by tak nutné vyrobit nové.
Souhlas s martinem v tom, že je možné i relativně pozitivní věc udělat totálně špatně, tak, ža tím budou zákazníci spíš poškozeni než aby to pro ně bylo přínosem.
Ostatně, o tom je celá EU, která má naprosto jedinečný talent i pozitivní věci zmastit tak, že výsledek je zhola negativní.
jestli to povede k tomu, ze ten nejlevnejsi odpad, kterej se po par letech stane skutecne odpadem, se prestane prodavat, tak to bude dobre pro vsechny.
i pro toho, co si dnes koupi nejlevnejsi pracku za tretinu svyho duchodu, a po par letech se rozciluje ze nic nevydrzi, a se slzou v oku vzpomina, jak mu za komusu pracka za 3 vejplaty, na kterou si pred elektrou vylezel ve spacaku frontu od vecera do rana, vydrzela s nekolika opravama 15 roku (jen co ja pamatuju – nekolikrat programator, prasklej remen, loziska, prorezlej buben … a pak konecne prisel listopad 1989 a konec bolsevika)
Jenže pračku, která by vám dnes vydržela 15 let jen s dostupnými opravami a výměnami opotřebovaných dílů, prostě v EU neseženete. To samé ledničky a mrazničky (u nichž je to v důsledku „ekologických“ regulací made in Brusel ještě horší) a to samé spousta dalších výrobků. I blbej fén, co jsme s ním v prakticích ofukovali preparáty, aby na ně studenti neprskali (hlavně za covidu), máme od konce 70. let a pořád jede, zatímco moderní výrobky zdechnou krátce po záruce. Dokonce i když se s nimi moc nedělá.
ale houby, pracku se susickou sme menili po 13 letech, kdy u pracky odesly loziska a usoudili jsme, se koupime novej set. predtim oprava zadna a pracka i susicka tocily kazdej den i nekolikrat, protoze deti…
pritom obycejna kategorie set za cca 40tis
lednicku s mrazakem mame samostatne 8 roku, ta puvodni ma 17 roku a nechali jsme ji v byte, kterej jsme prodali a porad funguje
kdyz kupujes nejlevnejsi smejd, tak se nediv, ze ti to nevydrzi
Takže vám 15 let nevydržela 🙂
Lednička s mražákem made in EU je pro mnoho lidí bezcenná, protože si ekologové vyřvali a EK to „uzákonila“, že toto zařízení smí mít jen jeden kompresor a výsledek je ten, že když to normální člověk dá do chladné místnosti (aby ušetřil energii), tak lednička má potřebu zapínání chlazení tak nízkou, že vyteče mražák. Takže se to musí „ekologicky“ dát do vytápěné místnosti. Nebo, rovněž „ekologicky“, koupit zařízení dvě – extra mražák a extra chladničku.
Dělníci v továrnách nejen na pračky chtějí stále přidávat peníze, stejně tak řidiči co je rozvážejí, automaticky už policajti, hasiči, učitelé, doktoři, důchodci,… Kde bude stát stále brát ty peníze, když vám vydrží pračka 20 lety?
V každých volbách si to sami volíte. Bezpracné peníze nerostou na stromech a pračka, která vydrží 20 let nestojí určitě 6 000,-Kč…
To je zase socialistická představa. Ti dělníci mohou dělat ještě jiné zboží (a řidiči je rozvážet, atd.), takže se ztvýšenou výdrží ledniček nic hrozného nebude konat. A pokud stávající výrobce převálcuje nějaký nový, který ty ledničky bude vyrábět levnější a kvalitnější, tak to je právě trh, největší nepřítel socialistické ekonomiky.