Tento týden začalo předposlední kolo vyjednávání o podobě budoucích vztahů mezi Evropskou unií a Británií. Čas se ale krátí a navzdory spekulacím o chystaném prodloužení je odchod Spojeného království z Unie „bez dohody“ čím více pravděpodobný.

Minulé kolo přineslo namísto průlomu spíše zklamání a dlouhý seznam restů. Británie a EU se stále ještě nedohodly na podmínkách, za kterých by mohlo dojít k ujednání dohody o volném obchodu. Neshody se vedou také ohledně toho, zda se jejich budoucí vztahy budou řídit jednou nebo více smlouvami. Sporným bodem zůstává i regulace rybolovu v britských vodách.

Současné kolo, které odstartovalo 11. května, si klade za cíl zmíněné mrtvé body prolomit. Na oficiálním rozpisu jednání obchod, rovné podmínky a rybolov jasně dominují. Faktem ale zůstává, že právě v těchto oblastech se obě strany nejvíce rozcházejí a program současného kola se od toho dubnového zase tolik neliší.

Rybolov jako důvod krachu?

Například v otázce dohody o volném obchodu Unie trvá na tom, že jakákoli dohoda musí být v souladu s evropskými environmentálními, pracovními nebo sociálními pravidly, aby nedocházelo k podkopávání evropských standardů. Pro britskou stranu je vyjednání široké obchodní dohody prioritou, evropské nároky na rovné podmínky nicméně považuje za zásadní překážku.

Text Michala Šenka vyšel původně na serveru Euractiv.cz, s nímž HlídacíPes.org spolupracuje.

Podle Davida Frosta, britského vyjednavače pro Brexit, se podobné požadavky nenachází v žádných dalších evropských obchodních dohodách a neberou v potaz skutečnost, že Británie opustila EU jako nezávislý stát.

Podobně zapeklitá je i situace v regulaci rybolovu. Zatímco EU důrazně trvá na pokračujícím přístupu evropských rybářů do britských vod, který je v současnosti zajištěn v rámci společné rybářské politiky, pro Brity je taková možnost nepřípustná.

„V této oblasti se posuneme pouze v případě, že Spojené království bude mít na konci tohoto roku právo regulovat přístup do svých vod,“ uvádí oficiální britské stanovisko. Jak argumentuje Keith Johnson, novinář píšící pro Foreign Policy, otázka rybolovu by nakonec mohla být jedním z hlavních důvodů neúspěchu jednání.

Neshody v podobně zásadních oblastech by mohly nahrávat tomu, aby byl budoucí euro-britský vztah řešen v rámci většího množství separátních dohod, o což usiluje Británie. Takový postup by do určité míry eliminoval možnost, že celé jednání padne kvůli neshodám v jedné oblasti, jako je například rybolov. Evropská unie nicméně nadále trvá na tom, že vzájemné vztahy budou fungovat pod záštitou jedné celistvé dohody.

Pryč, nehledě na cla

Pokud ani současné vyjednávání nepřinese shodu, zbývá poslední kolo, které se odehraje začátkem června. Potom se obě strany budou muset dohodnout, zda prodlouží tzv. přechodné období, v rámci kterého Británie zůstává vázána pravidly evropského trhu. Vzhledem k tomu, že v již zmíněných oblastech nedošlo od začátku prakticky k žádnému pokroku, není mnoho důvodů k optimismu. Naopak se ozývá více a více hlasů volajících po prodloužení. Ke konci dubna se k němu přiklonila například ředitelka Mezinárodního měnového fondu Kristalina Georgievová.

Podobně se k otázce prodloužení staví i britská opozice. Minulý týden vyzvali zástupci Skotské národní strany (SNP) poslance Labouristické strany a dalších opozičních partají k tomu, aby se postavili za prodloužení přechodného období až do konce roku 2022. Šéf poslaneckého klubu SNP Ian Blackford tehdy uvedl, že s ohledem na koronavirus by bylo správné veškerou politickou agendu zastavit, aby se země mohla soustředit na záchranu lidských životů a ochranu příjmů.

Britská vláda ale o prodloužení nechce ani slyšet a nadále věří, že vyjednávání budou úspěšná. Minulý týden pro stanici Skynews tuto pozici potvrdil ministr zdravotnictví Matt Hancock s tím, že více času není potřeba, jelikož vše zásadní již bylo ujednáno. Navzdory charakteristicky optimistickému přístupu, který je z evropské strany často kritizován jako nezodpovědný, se ale zdá, že i britská vláda si možný neúspěch začíná připouštět.

Minulý týden to naznačil britský ministr Michael Gove, který má na starosti navázání obchodního vztahu mezi EU a Británií po brexitu. Gove při slyšení v horní komoře parlamentu uvedl, že vláda je ochotna vzdát se svého požadavku na nulová cla, pokud by to měla být jediná cesta, jak Británii vyvázat z unijních pravidel.

Pružní kvůli koronaviru

„Pokud je to daň, kterou musíme zaplatit, tak tedy prosím,“ uvedl Gove s tím, že budoucí vztah mezi EU a Británií by tak mohl stavět na dohodě podobné té, kterou má EU s Kanadou, kde jsou cla pouze na některé typy zboží. Vyjednávání s Kanadou ale zabrala více než sedm let a ve výsledku země musela přejmout výrazné množství unijních standardů.

V britském případě se země naopak snaží z evropských norem co nejvíce vyvázat. S méně než osmi měsíci, které zbývají na dosažení dohody, a odmítavým postojem Britů k dalšímu prodlužování se tak obchodování v rámci pravidel Světové obchodní organizace (WTO) – tzv. tvrdý brexit – opět stává reálnou možností.

Zdroje blízké jednání se však domnívají, že vzhledem ke koronaviru britská vláda na prodloužení nakonec přistoupí. Informoval o tom Euractiv.com. Minimálně navenek se ale zdá, že Britové svůj postoj myslí vážně. Právě pandemie covidu-19 je podle mluvčí kanceláře premiéra Borise Johnsona totiž důvodem pro rychlé vyvázání z unijních pravidel.

„Prodloužení přechodného období by pouze prodloužilo vyjednávání, prodloužilo nejistotu v podnikání a oddálilo okamžik, kdy převezmeme kontrolu nad svými hranicemi. Byli bychom spoutáni evropskou legislativou zrovna ve chvíli, kdy potřebujeme legislativní pružnost k reakci na koronavirus,“ uvedla kancelář premiéra.

Tento názor vyjádřil i Gove, podle kterého je možné, že by EU brzdila ekonomickou obnovu Británie poté, co budou restriktivní opatření uvolněna. „Nemůžeme si být jistí, že zejména v otázce státních subvencí budeme mít takovou svobodu rozhodování, kterou možná budeme potřebovat.“

Poslední slovo?

Odmítavý postoj k prodloužení ale ovlivňují i další skutečnosti. Gove zmínil, že každý rok navíc, kdy je Británie vázána unijnímu pravidly, bude zemi stát „něco mezi 20 miliardami liber hrubého a 10 miliardami čistého.“

Podle týdeníku The Economist se mnozí domnívají, že v takovém případě je tvrdý odchod menším ze dvou zel. Vzhledem k postojům na obou stranách není totiž jisté, že by dvanáctiměsíční prodloužení na vyjednání dohody o volném obchodu stačilo. Jisté je ale naopak to, že kromě povinných odvodů do evropského rozpočtu by po celou dobu Británie měla svázané ruce při vyjednávání obchodních dohod s dalšími zeměmi, jako například s USA, se kterými začala vyjednávat 5. května.

Důležitým faktorem, proč se Johnsonova vláda prodloužení brání, je navíc snaha vymezit se proti neúspěšné vládě Theresy Mayové, se kterou jsou nekonečné odklady často spojovány. Heslo „Get Brexit Done“ (Dotáhněme brexit do konce) je toho příkladem.

Možnost, že Británie v otázce odkladu nakonec povolí, stále existuje. Boris Johnson je známý svou nevyzpytatelností a častými změnami názorů, a přestože na neodkladnosti brexitu trval od začátku, nakonec i za jeho vlády došlo k odložení.

Vzhledem k tomu, jak hluboce zakořeněné jsou postoje obou stran, však dohoda může být ještě daleko. Cesta k ní navíc povede jedině přes hořké ústupky na obou stranách.