Turecko a Egypt obnovily spolupráci na nejvyšší úrovni. Po dvanácti letech. Stvrdila to středeční návštěva tureckého prezidenta Erdoğana v Káhiře, kde se setkal s egyptským protějškem Abdelem Fattahem Sísím. Někdejší nepřátelé dali celému světu najevo, že chladné vztahy mezi oběma zeměmi jsou minulostí a rýsuje se spolupráce v oblasti bezpečnosti i turistického ruchu. Jejich cílem je prý stabilizace Blízkého východu.

Přivítání někdejších blízkovýchodních rivalů bylo jak vystřižené z knihy Karla Maye. „Bratře,“ titulovali se navzájem Erdoğan se Sísím a médiím i světu dávali ostentativně najevo, jak moc jim záleží na tom, aby jejich setkání působilo vřele a přátelsky.

Sísí dokonce porušil tradiční protokol, když jel osobně tureckého kolegu přivítat na letiště.

„Věřím, že tato návštěva bude novým bodem obratu v našich vztazích,“ řekl pak Erdoğan na tiskové konferenci, kde společně se Sísím informovali o budoucí domluvené spolupráci.

Ta by se měla týkat třeba importu tureckých dronů, o které mají Egypťané velký zájem, ale i dalších společných projektů v rámci obranného průmyslu. Už v loňském červenci, kdy se setkali ministři zahraničí obou zemí a obnovili oficiální diplomatické styky, zaznělo přání zvýšit obchodní výměnu mezi Tureckem a Egyptem z deseti na patnáct miliard dolarů ročně.

To by bylo výhodné pro obě země, vzhledem k tomu, že jejich ekonomiky se dlouhodobě potýkají s vážnými problémy.

Mír, ale jak?

Erdoğanova návštěva má ale další rozměr, který se netýká jen bilaterálních vztahů, ale může z ní potenciálně benefitovat celý region.

Prezidenti, jejichž vztahy byly ještě před deseti lety na bodu mrazu kvůli tomu, že Erdoğan podporoval bývalý egyptský establishment spojený s Muslimským bratrstvem a to i po převratu a nástupu Sísího k moci, chtějí urovnáním vzájemných vztahů stabilizovat i celý blízkovýchodní region. Zjistili, že „spolupráce“ může být výhodnější.

Čeho konkrétně se jejich plány týkají?

Nejjednodušší, ale i nejakutnější, je pro oba státníky téma Gazy a řešení izraelsko-palestinského konfliktu. Turci dávají od jeho začátku najevo jasnou podporu Palestincům, Egypťané se snaží s Izraelem uchovat lepší vztahy, nicméně shodují se na nutnosti ukončení války v Gaze a řešení humanitární krize. Ta byla podle Erdoğana jedním z hlavních témat jeho rozhovorů se Sísím.

„Humanitární tragédie na palestinských územích byla hlavním bodem naší agendy. Prioritou je co nejdříve dosáhnout příměří a dodávat do Gazy humanitární pomoc, bez jakýchkoli překážek,“ uvedl ve středu Erdoğan.

Egypťané se den předtím účastnili schůzky mezi Izraelem, Katarem a Spojenými státy, kde se snažili společně nalézt způsob ukončení krize, nicméně bez úspěchu. Káhira také trvá na tom, že neotevře svou hranici Palestincům, kteří by chtěli do Egypta utéct.

Podle americké televizní stanice CNN jich v tuto chvíli u společné hranice v Rafahu táboří přes milion.

Středozemní moře jako rozbuška

Erdoğan se Sísím ale řešili i složitější vztahy, které mají například ohledně Libye, ale také Řecka. A koneckonců i Muslimského bratrstva, jehož mnozí členové, poté, co bylo islámské hnutí v Egyptě v roce 2013 zakázáno, našli azyl právě v Turecku.

Jak se prezident Erdoğan vyrovná se situací, kdy chce mít vřelé vztahy s Abdelem Sísím, ale zároveň na svém území podporuje jeho opozici?

Veřejné prohlášení v tomto ohledu nepadlo žádné, do budoucna ale bude zajímavé sledovat, jestli se vstřícný přístup Turků k egyptským islamistům začne „potichu“ měnit.

Ohledně Libye a Řecka byli Erdoğan a Sísí otevřenější. Vztahy s těmito zeměmi jsou totiž spojené nádoby.

Turci a Egypťané stojí v libyjském konfliktu na opačné straně barikády. Zatímco Erdogan poskytl vojenskou pomoc a podporu libyjské vládě v Tripolisu, Sísí společně s Ruskem a Spojenými arabskými emiráty podporuje Libyjskou národní armádu generála Chalífy Haftara.

Právě s ním podepsali Egypťané společně s Řeky tzv. antidohodu o vymezení námořních hranic ve východním Středomoří. Reagovali tím na kontorverzní Smlouvu o námořní hranici uzavřenou mezi Erdoğanem a vládou v Tripolisu v roce 2019.

Turci s libyjskou vládou národní jednoty (GNA) si podle dohody vytvořili výlučnou ekonomickou zónu ve Středozemním moři, podle níž si mohli nárokovat i práva na zdroje z mořského dna.

Proti „nefér smlouvě“, jíž mimochodem odmítl ratifikovat i libyjský parlament, se vymezilo několik zemí, včetně Egypta, Řecka, Evropské unie a Spojených států, které ji označily za provokaci a potenciální zdroj ohrožení stability v regionu.

Zkušený provokatér

Řekové a Egypťané pak v srpnu 2020 podepsali námořní smlouvu, která vymezila výlučnou ekonomickou zónu ve Středozemním moři pro těžbu ropy a zemního plynu. V roce 2021 turecko-libyjskou dohodu zrušil libyjský soud, jenže Erdoğan s libyjským premiérem Fáizem Sarrádžem podepsali novou dohodu o energetickém průzkumu založenou na předchozí úmluvě.

Na to opět reagovalo Řecko a Egypt, které varovaly, že se postaví proti jakékoli činnosti ve sporných oblastech Středozemního moře a že dohoda není v souladu s mořským právem. Což byl postoj i například Evropské unie.

Dohodu pak vloni v lednu opět pozastavil libyjský soud v Tripolisu, na což Ankara reagovala slovy, že GNU podporuje dohodu i navzdory rozhodnutím soudu, kterým se nebude řídit.

Spor kolem kontroverzní dohody, která má zjevný potenciál napáchat mnoho zla mezi středomořskými státy, je tak téma, kterému by mohly vylepšené vztahy mezi Erdoğanem a Sísím značně pomoci.

Turecký prezident je zkušený politický hráč, který umí i „jasné provokace“ využít jako výhodnou politickou kartu, jak ostatně prokázal například ve kauze přijetí Švédska do NATO. Dohoda o energetickém průzkumu tak zřejmě bude jednou z karet, kterou bude Erdoğan operovat, aby případně „ztratil, co ztracené dopředu bylo“ a přitom pro sebe získal něco jiného.

Dobré vztahy mezi Káhirou a Ankarou a snaha o dialog či případné nové dohody, můžou mít paralelně vliv také na vylepšení vztahů mezi Tureckem a Řeckem, jež jsou dlouhodobě napjaté a v nichž došlo k drobnému posunu k lepšímu po loňském ničivém zemětřesení na východě Turecka, kam Řekové velmi operativně vyslali 80 tun humanitární pomoci – stanů, pokrývek atd. – a tým 36 záchranářů.

Turci humanitární gesto regionálního rivala ocenili, mezi oběma zeměmi ale přetrvává řada nevyřešených témat jako jsou územní práva na ostrovy v Egejském moři nebo etnicky rozdělený Kypr.