Příští týden se budou v hlavním městě Černé Hory Podgorici konat komunální volby. Ty můžou v mnohém naznačit budoucí politický vývoj v zemi, která má sice v plánu vstoupit do Evropské unie, zároveň je ale pod sílícím vlivem sousedního Srbska. Podle politického analytika Marka Banoviče teď v oblíbené prázdninové destinaci Čechů probíhá bitva o budoucnost země.

Marko Banovič vystudoval politické a mezinárodní vztahy na Westminsterské univerzitě v Londýně. Žije a pracuje v černohorské metropoli Podgorici jako analytik Digitálního forenzního centra (Digital Forensic Center), první instituci svého druhu, která se v oblasti západního Balkánu snaží snižovat dopad škodlivých informačních aktivit na demokratické procesy a instituce. Zabývá se analýzou dezinformačních kampaní a vlivu zahraničních médií na situaci v Černé Hoře a okolních státech.

Černá Hora je oblíbenou destinací českých turistů. Čím dál častěji ale slýchám, že dovolená u vás vyjde draho. Na úvod rozhovoru se tedy nemůžu nezeptat, proč?

Máte pravdu. Je u nás draho a začíná to být drahé nejen pro turisty, ale i pro nás, občany Černé Hory. Proč? To je těžká otázka, ale myslím, že důvodů je několik. Snažíme se etablovat jako luxusní turistická destinace. Cestovní ruch je jedním z hlavních ekonomických příjmů místních obyvatel a pak bych řekl, že určitou roli hraje i nějaký prvek chamtivosti.

Ceny prudce stouply po covidové pandemii, jež nás zasáhla opravdu tvrdě a pak je tu globální inflace, se kterou se každá země potýká jinak, ale postihla i Černou Horu.

Mezi srbským a ruským vlivem není velký rozdíl, mají stejné cíle. Srbsko dokonce vyvinulo stejné metody jako Rusko.

Další aspekt je vnitropolitický. Například některá populistická rozhodnutí vlády, která také ovlivnila růst cen. Takže myslím, že jde o kombinaci všech těchto věcí, ale obávám se, že se to pro Černou Horu stává problémem, protože naše ceny se přibližují Chorvatsku a my přitom nemáme takovou úroveň služeb, ani infrastrukturu jako Chorvaté.

Co se týká infrastruktury, vláda chce pobřeží propojit se Srbskem dálnicí, která je ve výstavbě osm let a první 41kilometrový úsek se otevřel vloni. Jakkoliv je dálnice z jihu na sever potřeba, její stavba vyvolala mezinárodní kontroverze kvůli velkému obnosu, který si Černá Hora půjčila od Číny. Dokonce se jí jednu dobu přezdívalo „nejdražší silnice světa“…

Důvod, proč byla tak drahá, je skutečně obtížný terén. Dálnice je rozdělena na tři části a my jsme se rozhodli postavit tu nejnebezpečnější a nejobtížnější jako první. Je to opravdu dálnice, jakou jste ještě nikde na světě neviděli. V úseku 41 kilometrů se z Podgorice a v podstatě nulové nadmořské výšky vyšplháte do 1000 metrů nad mořem.

Takže to je jeden z důvodů vysoké ceny, pak zpoždění výstavby i kvůli covidu. Ale pro občany i návštěvníky Černé Hory jde o zásadní usnadnění i zvýšení bezpečnosti cestování, protože před otevřením prostředního úseku plánované dálnice se muselo jezdit velmi obtížným terénem kaňonu jedné řeky a byla tam obrovská nehodovost. Bylo to opravdu nebezpečné, zvlášť v létě při velkém provozu.

Takže jde o úspěšný projekt?

Úspěšný bude, až když dokončíme další dvě části. Celých více než 160 kilometrů.

Ptala jsem se i kvůli kontroverzím spojeným s čínským financováním. O Černé Hoře se u nás nepíše často, ale i v Česku proběhly titulky hlásající, že Černá Hora možná přijde o přístav nebo část svého pobřeží kvůli neschopnosti splatit Číně úvěr. Se splácením dluhu nakonec měla pomoct Evropská unie?

Stavba těch 41 kilometrů byla financována z úvěru od čínské banky Export-Import Bank of China a stavby se účastnila společnost China Road and Bridge Corporation (CRBC). Výběrové řízení na stavbu Čína vyhrála, protože její nabídka byla zdaleka nejlevnější. Ale z hlediska bezpečnostního i otázek korupce bylo riskantní si takovou půjčku brát.

Na druhou stranu myslím, že příběh kolem neschopnosti splácet dluh byl mediálně nafouknutý. Podgorica obdržela úlevu od skupiny evropských a amerických bank kvůli splácení dluhu Číně, několik splátek je splaceno a není s tím v zásadě problém. Ten představují spíše podmínky smlouvy mezi černohorskou vládou a Čínou, protože jsou částečně utajené a veřejnosti nedostupné, a pak řada kontroverzních věcí, které stavbu provázely jako případy korupce, zvyšování ceny kvůli „opomenutí“ zavedení elektřiny a vody podél dálnice, nešetrnému zacházení s chráněnou přírodou, kdy stavitelé změnili tok chráněné řeky a velmi neekologické likvidování odpadu ze stavby. Těch věcí bylo víc.

Černá Hora byla jednou z prvních evropských zemí, která se připojila k projektu Nové hedvábné stezky. Jaký vliv Čína ve vaší zemi reálně má?

My se v rámci našeho centra zabýváme sledováním čínského a ruského vlivu nejen v Černé Hoře ale v celém regionu. Řekl bych, že oproti vlivu Ruska je ten čínský, kromě ekonomického vlivu spojeného se stavbou dálnice, teď trochu omezený. Je to spojené i s válkou na Ukrajině, protože od jejího vypuknutí se Čína snaží příliš nevystavovat, nebýt tolik vidět. Na rozdíl od ruského vlivu, který je u nás značný, se Číňané snaží využívat spíše tzv. měkké síly. Tedy diplomatického vlivu, vlivu prostřednictvím médií, jejichž pracovníky zve na placené výlety, stejně tak podporuje výjezdy studentů, akademiků do Číny.

A nese to své ovoce. V Digitálním forenzním centru jsme publikovali studii o čínském vlivu na západním Balkáně, včetně Černé Hory. Pět let jsme prováděli monitoring černohorských online médií, a ten ukázal, že negativní články o Číně se objevují jen zřídka. Jsou buď neutrální, nebo pozitivní. Vynáší se čínská kultura, historie, technologický pokrok, umělá inteligence…

Naše politické elity Čínu také nekomentují v nějak negativním světle. Součástí vládní koalice je dokonce proruská strana, jejíž vedení veřejně vyzvalo Čínu, aby se víc podílela na změně světového řádu. Vnímá Čínu jako mocnost, která je důležitá k „vyvážení imperiální přítomnosti Západu.“

Jak vnímá vliv Číny a Ruska černohorská veřejnost?

K vlivu Ruska se dostanu ještě později, ale co se Číny týká, tak ji veřejnost vnímá spíš neutrálně. Čína je velmi vzdálená země, takže ji lidé znají jako globální supervelmoc. A tak ji presentují i média.

Takže lidé nesledují zahraniční média, třeba BBC nebo CNN? A v jakém stavu jsou tedy černohorská média? Jsou svobodná? Profesionální?

Přístup k BBC samozřejmě lidé mají, ale řekl bych, že se příliš nezajímají o zahraniční politiku ani o to, co se děje v Číně interně nebo geopoliticky. Co se týká médií v Černé Hoře, popsal bych je jako svobodná. Nicméně v každé zemi, která je v procesu demokratizace, jsou média pod velkým tlakem. A u nás je značně polarizovaná společnost a stejně tak i média. V těch soukromých jsou zásadní vlivy vlastníků médií a veřejnoprávní jsou zas ovlivňována rozhodnutími vládních elit.

Do jisté míry bych řekl, že média odráží pozici politických stran a my teď máme velmi polarizovanou politickou situaci v zemi. Takže najdete proruská média, prosrbská média, ale i černohorská a prozápadní média. Všechna v podstatě prosazují nebo odrážejí stejné hodnoty a názory jako různé politické strany.

Může to být důvod, proč se tak daří proruským nebo prosrbským názorovým směrům?

Současná situace je poměrně složitá. Není snadné ji popsat, zvlášť pokud jde o proruskou propagandu. Proč je tak úspěšná. Rusko se už v Černé Hoře přímo neangažuje. Od neúspěšného pokusu o převrat v roce 2016 se neangažuje svou přítomností nebo sabotážemi a podobně. Využívá jako prostředníka Srbsko.

Je to mnohem jednodušší, protože sčítání lidu v roce 2011 ukázalo, že 27 nebo 28 procent občanů Černé Hory se hlásí k srbské národnosti. Takže Rusko využívá Srbsko jako svého vlivového prostředníka nebo zástupce, chcete-li. Mezi srbským a ruským vlivem není velký rozdíl, mají stejné cíle. Srbsko dokonce vyvinulo stejné metody jako Rusko. Asi znáte ruský koncept „ruského světa“ (politická doktrína definovaná jako sféra kulturního, vojenského a politického vlivu Ruska, pozn. red.).

Srbové přišli se svým vlastním konceptem „srbského světa“. Představou, že všichni Srbové žijí v jedné zemi, což je stará idea tzv. Velkého Srbska, která byla rozbuškou válek na Balkáně v devadesátých letech. Teď se znovu pokoušejí o stejnou myšlenku, ale prosazovanou jinými metodami. Už nepoužívají armády a tanky, ale média, finanční pomoc, propagaci kultury, revizi historie, dezinformace a propagandu.

Například pomocí médií placených ze Srbska?

V Černé Hoře máme několik proruských a prosrbských médií, která dostávají dotační pomoc od srbské vlády, potažmo jejího ředitelství pro diasporu. Dobře to ilustrují třeba televizní kanály. Máme u nás pět televizních kanálů s národní frekvencí. Jeden je veřejnoprávní, ale čtyři zbylé jsou buď ve většinovém vlastnictví nebo s 50% podílem srbského kapitálu. Vlastně postrádáme média, která by vlastnila černohorská společnost nebo televizi, kterou by vlastnila černohorská společnost, která by měla národní licenci na volné vysílání.

A co třeba tyto kanály vysílají?

Velmi přítomná je v posledním období jistá revize historie, kultury. Ta popírá v podstatě cokoliv černohorského. Tedy popírá existenci černohorského jazyka, národnosti, identity, černohorské historie a kultury. Výklad je takový, že všechno je srbské.

Dá se zjistit, jestli se na tom nějak finančně účastní i Rusko?

My vidíme jen do transparentních struktur, tedy veřejných dokumentů. Vidíme například, kolik peněz jde ze Srbska na propagaci nějakých kampaní. Pokud jde o ruské peníze, nevíme, nejsou. Respektive, domníváme se, že můžou být, ale nemáme důkazy. Je to vidět na těch nákladných kampaních, které mají velký dosah a daří se jim. Černohorský mediální trh je přitom velmi malý a konkurenční a peněz na marketing a reklamu je relativně málo. Nicméně sledujeme, že tato zmiňovaná média prosperují a to za poměrně těžkých podmínek.

Jak se odehrál pokus o převrat v Černé Hoře? Jakými způsoby se Srbsko snaží zvrátit snahy Černé Hory o vstup do Evropské unie a jakou roli v tomto ohledu hraje černohorská vláda?

Druhá část rozhovoru s Marko Banovičem vyjde v pátek.

Rozhovor vzniknul v rámci druhého ročníku Programu knížete Václava, který Ministerstvo zahraničních věcí ČR pořádá pro mladé pracovníky státních i nestátních institucí ze zemí Východního partnerství, západního Balkánu a Turecka.