Jízda autem přes obec Milovice – Boží dar dodnes připomíná tankodrom. Tlumiče dostávají na podkladu z betonových panelů pěkně zabrat. V desítky let veřejnosti nepřístupném vojenském prostoru kdysi tuhle silnici položili vojáci; tanky a obrněná vozidla už ale rovných třicet let jejich pevnost netestují.

Průjezd obcí Boží dar je na cestě od Benátek nad Jizerou krátký. Nejprve smíšený les, rozbitá silnice, několik zrekonstruovaných paneláků, kdysi sloužících vojákům Rudé armády a jejich rodinám, na závěr zmíněný panelový „tankodrom“ a zcela vybydlený a zbývající zničený panelák, který se majitel už roky snaží marně prodat alespoň jako druhotný stavební materiál.

Boží dar je jen jedním z míst, která v bývalém Československu po srpnu 1968 pro své potřeby zabrala sovětská armáda.

Ta měla na území Československa od roku 1968 do počátku 90. let celkem 33 posádek ve 110 lokalitách, například v Děčíně, Mimoni, Turnově, Mladé Boleslavi, Trutnově, Šumperku, Jeseníku, Bruntále, Libavé a dalších místech.

KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG

Kromě toho byly po republice rozmístěny i sklady a letiště. Sovětská armáda si zřídila vlastní nemocnice a využívala pět výcvikových prostorů: Mimoň, Libavá, Lešť, Mladá a Malacky.

Nyní je to rovných třicet let, co po třiadvacetileté „dočasné“ přítomnosti překročil československé hranice v Čierné nad Tisou poslední transport se sovětskými vojáky, technikou a municí.

Rytíři bolševického střihu

Úplně posledním vojákem sovětské armády v Československu byl generál Eduard Vorobjov (invaze v srpnu 1968 se osobně účastnil tehdy jako velitel roty), který se po odjezdu své armády o pár dní zdržel: odletěl z letiště ve Kbelích 27. června 1991.

Celkem Československo v 925 transportech postupně opustilo 73 500 vojáků a 39 000 rodinných příslušníků, 1 220 tanků, 2 500 bojových vozidel pěchoty a obrněných transportérů, 103 letadel, 173 vrtulníků a 95 000 tun munice. Vypraveno bylo 33 tisíc plně naložených vagónů.

Prvním krokem k odchodu sovětských vojsk byla cesta do Moskvy, kde již 26. února 1990 ministr zahraničí Jiří Dienstbier podepsal se svým sovětským protějškem Eduardem Ševarnadzem mezivládní dohodu o odchodu sovětských vojsk z ČSSR. Jako finální datum byl určen 30. červen 1991. A to se k překvapení mnohých také podařilo.

Hlavní tváří parlamentní komise pro dohled nad stažením sovětských vojsk z Československa byl hudebník a tehdy i poslanec Michael Kocáb.

„I když bylo ve vzduchu cítit napětí, do žádného konfliktu jsme se nedostali,“ vzpomínal Kocáb pro projekt Paměť národa na svou první návštěvu na velitelství Střední skupiny sovětských vojsk v Milovicích.

„Většina sovětských tváří byla vážná a neproniknutelná. Někteří připomínali jakési rytíře Falstaffy bolševického střihu, kteří vnitřně bojovali s pocitem hořkosti, výsměchu, zneuznání a opovržení. Přijeli nám přece poskytnout bratrskou pomoc a my je nyní vyhazujeme,“ vybavoval si Kocáb průběh jednání.

Poslední oběť: listopad 1990

Jen vstup vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968, střelba do lidí či nehody přímo vedly ke smrti 108 lidí, ke zhruba 500 těžce zraněným a dalším stovkám lehce zraněných.

Své přímé oběti měl i samotný následný pobyt sovětských vojsk. Za období od 1. ledna 1969 do 21. června 1991 zahynulo v Československu v důsledku autonehod způsobených přesuny sovětské vojenské techniky 248 lidí. Plyne to z výsledků bádání historiků Prokopa Tomka a Ivo Pejčocha z Vojenského historického ústavu.

„To znamená každý měsíc jedna oběť. Samozřejmě na tyto počty připadá neznámý a mnohem vyšší počet zraněných, někdy s doživotními následky,“ řekl už dříve serveru HlídacíPes.org Prokop Tomek.

Jak uvádí Paměť národa, poslední obětí sovětské okupace se stal 16. listopadu 1990 Josef Vajdak, kterého usmrtil v Liberci řidič sovětského nákladního vojenského automobilu.

Celé období vnucené přítomnosti „bratrských vojsk“ provázela i kriminalita, vedle krádeží, loupeží a sexuálních útoků je zdokumentováno i dvanáct vražd.

Stopy po pobytu sovětských vojsk jsou na řadě míst Česka stále patrné, když ve volné přírodě vystupují zbytky obytných budov, kasáren, silnic či letišť.

Z Milovic se ale od devadesátých let stala vyhledávaná obec – díky velké nabídce volných bytů i dobré dostupnosti do Prahy či Mladé Boleslavi se počet obyvatel rekordně zvýšil; desetinásobně – z necelých 1200 v roce 1990 na současných bezmála 12 tisíc. Průměrným věkem svých obyvatel jsou dnes Milovice nejmladší obcí v zemi.

Bývalé vojenské prostory Milovic pak ovládla místo okupačních vojáků vedle lidí i příroda. Oblast Milovice – Mladá je evropsky významnou lokalitou, cenné jsou zachovalé otevřené stepi s řadou vzácných rostlin a živočichů. Do volné přírody zde byli také vypuštěni divocí koně, zubři a pratuři.