REPORTÁŽ. Je podvečer a u pražské stanice metra Vltavská se srocují desítky lidí. Sedají si na betonovou zídku, povídají si mezi sebou, někteří popíjejí víno z PET láhve a vytváří přitom padesátimetrovou řadu. Jde o lidi bez domova, kteří si přišli pro jídlo od neziskové organizace Sant´Egidio. Mezi čekajícími se pohybují i mladí medici ze spolku Medici na ulici, kteří přítomným poskytují základní zdravotní péči.

Už na první pohled je v davu vidět několik osob, které sužují jisté zdravotní obtíže. Napuchlé nohy, hnisavé odřeniny, nepříjemný kašel. Právě proto se mezi nimi pohybuje také šest mladých lidí se zelenými bundami, červeným křížem na zádech a se zdravotnickým batohem.

Jsou to studenti lékařských fakult, kteří pod hlavičkou spolku Medici na ulici pomáhají lidem bez domova se základní zdravotní péčí. Za své aktivity teď získali mezinárodní ocenění SozialMarie za inovativní přístup v sociální oblasti.

Nejdřív si popovídáme

„Já přišel s nohama. Zpotil jsem se a vyškrábal jsem si to až do krve,“ říká muž původem z Polska, který v Česku žije téměř dvacet let. Na ulici prý skončil teprve nedávno a na Vltavské se cítí jako štamgast: „Už jsem tady po čtvrté nebo po páté.“

Trpí bércovými vředy, jedním z nejčastějších zdravotních problémů, se kterým se mladí medici setkávají. Ti mu je proto ošetří, vydezinfikují a obvážou obvazem. U toho si s mužem povídají. Pečlivě mu vysvětlují, jak ke zranění přistupovat a jak o nohy pečovat. On přikyvuje a dodává, že přijde znovu.

Studenti při ošetřování mají rozdělené role. Na každého pacienta je vždy dvojice, ve které jeden je takzvaně „špinavý“ a druhý „čistý“. „To znamená, že jeden sahá na pacienta a druhý ne. Špinavý tak většinou převazuje a čistý podává věci z batohu podle instrukcí,“ říká student Matěj, který se zrovna zacvičuje na zkušenějšího dobrovolníka, aby mohl do budoucna vést svůj tým.

Ne na všechno ale mladí medici stačí. „Konkrétně tady pánovi se na ruce udělal vřídek, který si rozškrábal a ruka mu údajně znecitlivěla a ochrnula. Má toho na těle ale více a my nevíme, co to je zač,“ říká Matěj a ukazuje na ruku dalšího muže bez domova, který dobrovolnou zdravotnickou pomoc využívá již po několikáté.

Jeho kolegyně Žofie proto vředy nafotila, aby je mohli konzultovat s odborníky z fakulty. Příště tak budou moct muži poskytnout efektivnější pomoc, a zároveň mu poradit, co s nemocí má dělat.

Jsou však i situace, které vyžadují okamžitý zásah lékařů. Když tedy mezi lidmi, kteří čekají na jídlo, dochází k krátké šarvátce, při které jeden z aktérů po pádu na zem upadne do bezvědomí, mladí medici okamžitě volají záchrannou službu.

Během čekání na sanitku se jim úspěšně podaří muže probrat. „Ono to vypadalo hrozivě, ale naštěstí spadl poměrně dobře. Nešel rovnou na hlavu, ale padal dopředu, na koleno, na rameno a pak se škrtl hlavou o beton. Nebyla to tupá rána, která by šla přímo na tu hlavu,“ popisuje situaci Vojtěch, který má dnešní ošetřování na starosti.

Nedůvěra k doktorům

Když pro zraněného muže, navíc pod vlivem alkoholu, přijela sanitka, odmítal pomoc a bránil se záchranářům. Nakonec však ustoupil a hlavu si nechal ošetřit. Kdyby studenti ale pomoc nezavolali, nejspíše by žádnou nevyhledal.

Podle studentů je nedůvěra lidí bez domova k lékařům běžná. „Teď už to je lepší, ale kdysi tady panovala velká stigmatizace lidí bez domova ze strany zdravotníků. To způsobilo, že si tito lidé často nechtějí nechat od zdravotníků pomoct, protože očekávají stále stejný přístup jako kdysi,“ říká Matěj.

Nedůvěra zdravotníků a lidí bez domova se ale zdá být oboustranná. Sám mladý medik přiznává, že práce s lidmi bez domova není vždy jednoduchá vzhledem k absenci jejich sociálního zázemí. To si často kompenzují vysokou konzumací alkoholu a drog.

Iniciativa Medici na ulici se to ale snaží změnit. Kromě poskytování základní zdravotní asistence, kterou by si jiní zvládli obstarat z pohodlí domova, chtějí také v lidech bez domova vzbudit důvěru ve zdravotníky a sebe do budoucna připravit na situace, kdy se jim na sále nebo v ordinaci může člověk bez domova objevit.

Právě proto se studenti medicíny snaží se své terénní ošetřovny vždy navázat na nějakou dobročinnou akci nebo rozdávání jídla. Tyto události se často pořádají pravidelně – na stejném místě a ve stejnou dobu. Lidé bez domova jsou na to zvyklí a při tom si zvykají i na přítomnost mladých zdravotníků.

„Obecně lze říct, že jsou spíše ochotni si přijít pro jídlo než se nechat převázat. Ale když už dostanou jídlo, tak se nechají převázat. Je to výhra jak pro nás, tak hlavně pro ně,“ popisuje Matěj.

Zájem studentů převyšuje poptávku

Obdobné terénní ošetřovny fungují pravidelně po celý rok, kromě Prahy také v Brně, Plzni a Olomouci. Někde i pětkrát do týdne a vždy na místech, kde bývá největší koncentrace lidí bez domova. Spolek Medici na ulici má téměř dvěstě aktivních členů a chystá nové týmy v Hradci Králové nebo v Ostravě.

Ročně studenti provedou nižší tisíce ošetření a jejich klienti je již vnímají jako součást života na ulici. „Už to nějakou dobu funguje a mezi námi bezdomovci se to všechno rychle roznese,“ říká jeden z přítomných poté, co mu medici ošetřili vředy na rukou.

Popularita spolku mezi studenty lékařských fakult vzrostla s jejich aktivitou během pandemie koronaviru a také se zájmem médií. V současnou chvíli má spolek dokonce tolik dobrovolníků, že se ne každý dostane do terénu tak často, jak by chtěl.

„Máme společnou tabulku, kde se zapisujeme na ošetřovny podle toho, jak nám to vyhovuje. Ale spíše to vychází tak, že se nestihneme zapsat a ne, že by nebyli lidi. Místa jsou často rozebrána do minuty poté, co se zveřejní možnost zapisovat se,“ říká studentka Žofie.