xeno_sapien on Foter.com / CC BY, zdroj

Benešovy dekrety stále živé. Konfiskace našeho majetku pokračuje i v roce 2018, vadí Lichtenštejnsku

Napsal/a Robert Břešťan 9. ledna 2018

I po více než sedmdesáti letech od konce druhé světové války české soudy řeší spory týkající se konfiskací na základě Benešových dekretů z roku 1945. A dá se očekávat, že přibudou i další žaloby. Ten, kdo věc žene k soudu, však nejsou neúspěšní restituenti, ale naopak český stát.

Česko chce na sebe nechat přepsat pozemky, které podle údajů v katastru nemovitostí nadále patří již zesnulému lichtenštejnskému knížeti Františku Josefu II., respektive nadaci, jež knížecí majetek spravuje.

Mezi lichtenštejnským knížectvím a Českou republikou kvůli tomu panuje zjevné napětí. Diplomatické vztahy mezi oběma zeměmi se přitom podařilo navázat až v roce 2009.

Do té doby Lichtenštejnsko Česko neuznávalo právě kvůli nevyřešeným nárokům na rozsáhlé pozemky a majetky, které Československo zabavilo v rámci Benešových dekretů. Spory ale pokračují i v roce 2018.

Až skončí dědické řízení

V tuzemském katastru nemovitostí zůstalo na lichtenštejnského knížete Františka Josefa II. i po desítkách let od konce války zapsáno několik pozemků v okolí Prahy a na jižní Moravě.

Když si – coby dědic – na sebe nechala první část majetku (lesní pozemky v okolí středočeských Říčan) přepsat Nadace knížete z Lichtenštejna, Česko ji obratem zažalovalo. Tento spor již doputoval až k Ústavnímu soudu. Přidělen jej má soudce Radovan Suchánek, termín jednání však zatím určen nebyl. 

„Stát se snaží v roce 2018 znovu dosáhnout konfiskace majetku, což mi přijde pikantní. Nikdo nechce vidět, že konfiskace právně neproběhla a i po 70 letech vlastnické právo trvá,“ konstatuje právní zástupce lichtenštejnské nadace Aleš Linhart z advokátní kanceláře TaylorWessing.

„Daná věc je v současné době řešena Ústavním soudem, a proto nelze komentovat argumentaci lichtenštejnské strany v posuzovaném řízení ani sdělovat argumenty ÚZSVM,“ říká Radek Ležatka, mluvčí Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, který za Česko spor vede.

Další soudy jsou na obzoru poté, co skončí probíhající dědické řízení o pozemky na jižní Moravě.

Pokud se objeví další obdobné případy, ÚZSVM bude efektivně uplatňovat nároky České republiky a hájit její zájmy,“ připouští Radek Ležatka.

Lichtenštejnsko se diplomatickou cestou důrazně ohradilo jak kvůli probíhajícímu sporu o lesy na Říčansku, tak kvůli výhledu na další soudy.

Podle lichtenštejnské strany je český postup „v příkrém rozporu se společnými deklaracemi z let 2009 a 2014“.

Nebyli jsme žádní Němci

V prohlášení lichtenštejnské vlády z konce loňského července se poměrně ostře píše, že „svým postupem v této věci se český stát dotýká jádra nevyřešených problémů a vyvolává pochybnosti o respektu České republiky k suverenitě Lichtenštejnského knížectví“.

Lichtenštejnská vláda v oficiálním prohlášení označuje za „zcela nepřijatelné, aby úřady českého státu postavily svou argumentaci – ještě v roce 2017 – na stanovisku, že s Lichtenštejnci má být jednáno jako s Němci“, a vyzývá k politickému jednání.

Redakce HlídacíPes.org se už vloni obrátila na lichtenštejnské ministerstvo zahraničí s dotazy na to, jak soudní spor může ovlivnit vztahy s Českem. Ministerstvo se omluvilo s tím, že v předvolebním čase s reakcí počká na novou českou vládu. Nyní již odpovědi dorazily. Plyne z nich zjevné rozladění lichtenštejnské strany.

„Pro lichtenštejnskou vládu je nepřijatelné, že české úřady usilují o konfiskaci majetku lichtenštejnských subjektů v České republice tím, že na něj i dnes aplikují zákon z roku 1945 zaměřený na kriminálníky, kolaboranty a nepřátele státu. Trváme na tom, že Lichtenštejnsko a jeho občané nikdy nepřítelem českého státu nebylo,“ konstatuje mluvčí lichtenštejnského ministerstva zahraničí Martin Frick.

Faktem je, že Lichtenštejnské knížectví v průběhu druhé světové války kupříkladu nikdy neuznalo vznik Protektorátu Čechy a Morava ani Mnichovskou dohodu.

„V posledních letech naše země rozvinuly velmi pozitivní vztahy s konkrétními dopady v oblasti kultury a vzdělání, i v daňové oblasti. I proto považujeme stávající postup českých úřadů za překvapující, z našeho pohledu zbytečný. Nerozumíme tomu a pochopitelně to nijak nepomáhá rozvoji budoucích vztahů,“ konstatuje Martin Frick.

V současnosti je Lichtenštejnsko významným přispěvatelem do takzvaných Norských fondů, z nichž Česko čerpá finanční prostředky na nejrůznější projekty. Mluvčí Frick ujišťuje, že těchto příspěvků se současný nesoulad nedotkne.

Přerušení diplomatických styků?

České ministerstvo zahraničí ve své reakci (ještě za působení ministra Lubomíra Zaorálka, pozn. red.) připustilo, že žaloba ve věci říčanských lesů „potvrdila bohužel přetrvávající rozpor mezi oběma zeměmi v nahlížení na majetková práva řady někdejších lichtenštejnských majetků na území dnešní České republiky“.

O riziku možného přerušení relativně nedávno navázaných diplomatických styků české ministerstvo zahraničí odmítá spekulovat. “Česká strana bere pohled lichtenštejnské strany na vědomí, ale neztotožňuje se s jejím hodnocením. Přerušení diplomatických styků si česká strana nepřeje a nehodlá o podobném riziku spekulovat,“ říká mluvčí MZV Irena Valentová.

Zástupci lichtenštejnské nadace, která spravuje významnou část majetku knížecího rodu, jsou přesvědčeni, že Česká republika pokračuje v křivdě, kterou v 50. letech 20. století završilo komunistické Československo.

Definitivní verdikt o potvrzení konfiskace, jíž se Lichtenštejnové po roce 1945 vytrvale bránili soudní cestou, totiž vynesl československý Nejvyšší správní soud až v roce 1951.

„Lichtenštejnové celou dobu od roku 1945 tvrdí, že právně Benešovým dekretům nepodléhají. Nejsou proti nim jako takovým, jen opakují, že na ně neměly být aplikované, protože oni nebyli Němci ani kolaboranti,“ říká právník nadace Aleš Linhart.

Pokud u českého Ústavního soudu Lichtenštejnové neuspějí, jejich další cesta prý jednoznačně povede k Evropskému soudu pro lidská práva.

 

14 komentářů

  1. Petr Kaminsky napsal:

    1) Nebylo by jednodussi ty proklate dekrety zrusit? Tim bychom konecne narovnali vztahy s Nemci. S cirkvemi to nakonec taky slo. 2) Zaroven navrhuji zrusit lex Benes. Zadny jednotlivec se tolik nezaslouzil, aby tady vladla diktatura proletariatu. Nebo aspon zmenit z „Edvard Benes se zaslouzil o stat“ na „Edvard Benes se zaslouzil o komunisticky stat“. 3) Je priznacne, jak ctizadost lidem nakonec zabrani v tom odejit se cti. V tom jsou stejni Benes, Klaus i Zeman.

    • teufel3424 napsal:

      Souhlas, Beneš byl prolhaný a závistivý dědek. Stačí připomenout, jak se odvděčil svým podporovatelům z doby války, kteří jej v Londýně živili a starali se mu o živobytí (např. J.A. Baťa) a on je pak označil za kolaboranty, aby jim mohl ukrást majetek. Fakt státnický počin jako z učebnice marxismu.

    • nováček napsal:

      Co se stalo, nemůže se odestát, ale křivda může být napravena. Ovšem česká vychcanost je pověstná a prokazatelná – viz židovské majetky ukradené německými nacisty a tytéž majetky českým státem sebrané co by německé, podle benešových dekretů a už nikdy původním majitelům – Židům, nevrácené.
      De jure, šlo přece o majetky Němců!

      • petrph napsal:

        Mimochodem, vůbec ne. I v těch dekretech jsou ustanovení, že osob „, jenž mohou hodnověrně prokázati, že byly obětí politické, nebo rasové persekuce “ se mají jejich majetky vrátit, pokud o to požádají. Ale chápu že pro většinu skutečně německých Źidů bylo jistější přejít s ostatními do Německa /kde už probihala denacifikace/ a až odtamtud přes právníky žádat o nějaké náhrady-

    • petrph napsal:

      1) Případným zrušením Benešových dekretů se vrátíne do právních i majetkovych stavů protektoratu Böhmen und Mähren (o právnosti Mnichovské dohody ani nemluvě). Neboli – je to jeden ze základních kamínků našeho právního řádu, sice už dávno překonaného dalšími zákony , ale nelze je tak snadno vysunout. Jakože skutečně nejde o právní platnost těchto dekretů – ale ->pouze<- o výklad konkrétních právních případů podle něj. Nebo ještě hůř, pokus o jejich opětovné otevření po 70 letech.
      2) S církvemi to "taky nějak šlo", ale nikoliv zrušením zákonů, ani soudním rozsudkem, ale politickou dohodou mezi vládou a církvemi (jak správně konstatoval i ÚS). Tudíž, totéž může udělat i nějaká naše prozápadní česká vláda. Vydat, zaplatit Lichštejnsku majetek -tuším že jsem někde četl že jde asi o půl miliardy Kč, popřípadě vrátit či zaplatit veškerý majetek zabavený odsunutým Němcům (i Maďarům) po válce ..-to bych odhadoval tak na stovky, tisíce miliard– To samozřejmě vláda udělat může.. Udělá si hezké gesto, za pár měsíců odejde kdopak to asi bude splácet dalších 100 let z našich daní? Ale jestli si snad někdo myslí že tím narovnají vztahy s Němci, na to zapomeňte, ani těm církvím to nestačilo a soudí se o další..

      • Karel Novotný napsal:

        Technická poznámka k poslední větě: „ani těm církvím to nestačilo a soudí se o další..“ není správná informace, protože církev se soudí o majetek, který byl v seznamu, ale některá ze státních institucí ho nevydala. https://www.novinky.cz/domaci/430997-spory-o-cirkevni-restituce-budou-dlouha-leta-resit-desitky-soudu.html

        • petrph napsal:

          dvě technické poznámky k technické poznámce
          1) Není žádný „seznam majetku k vydání církvi, který by byl součástí toho zákona“. Církev dostala tím zákonem nevyplněný šek, aby nárokovala na státu k vydání cokoliv o čem si myslí že jí patřilo..
          2) A pak jste přehlédl dost podstatný odstavec v tom odkazovaném článku „Jak vyplývá ze zprávy, na soudy se obracejí církve a náboženské společnosti, řády a kongregace s žalobami na stát, obce, kraje, na různé instituce i na soukromé osoby.“
          A to je právě ta církevní křivárna,protože podle toho zákona se vydává pouze majetek který je ve vlastnictví státu, zatímco obcí, krajů ani soukromých subjektů se restituce netýkají. A proč se netýkají, ptám se? No protože za bývalý církevní majetek ve vlastnictví těchto jiných subjektů dostaly církve od státu smluvenou finanční náhradu. Zase (bohužel), bez nějakého předem určeného seznamu , ale s předpokladem slušného chování církví, že /podle znění zákona) když si takový majetek u těchto jiných subjektů dohledají, nebudou vyžadovat jeho vrácení – a ještě jednou, protože už jim byl od státu v tom zákoně smluvenou celkovou částkou 60 miliard nahrazen.
          Leč nestalo se,..a církve (podle určité právní kličky) i tyto majetky vyžadují, a to i soudně.. Jak jsem napsal výše „ani těm církvím to nestačilo a soudí se o další..,

    • František napsal:

      Bohužel po 40. letech, kdy byla většina národa pečlivě vyškolena nesnášet Němce a Benešovy dekrety opěvovány jako nejlepší politické rozhodnutí a absolutní základní právní norma bez které by se vlastnické právo v Čechách rozpadlo je i zmínka o tomto tématu politická sebevražda.
      I debata o Benešových dekretech jiná, než oslavná je brána jako zrada národa … smutné.

      • petrph napsal:

        Ale vůbec ne, debata o Benešových dekretech je zcela povolena, zcela otevřena. Jenomže, je tady velké ALE. Politik si skutečně za každý svůj vyřčený výrok, každé slovo nese vůči voličům zodpovědnost. A když se jim jeho názory – a hlavně tedy jednání v této věci nelíbí, no tak ho prostě (příště) nezvolí. To je – jak doufám chápete, jako houska na krámě. Tezi že „voliči jsou hlupáci a primitivové ničemu nerozumí, a má rozhodovat místo nich a proti jejich zájmu jakýsi vyšší princip pana důležitého politika nelze v demokracii aplikovat beztrestně. To je v tomto případě ta politická sebevražda..
        I v případě Benešových dekretů. Ona prostě vůbec není objektivní pravda že ty dekrety jsou protiprávní – a že je z pohledu nějakého vyššího práva správné je zrušit. Tady si dovolím citovat přímo z „Česko-německé deklarace o vzájemných vztazích a jejich budoucím rozvoji z roku 1997:
        „..Právě proto, že si zůstávají vědomy tragických kapitol svých dějin, jsou rozhodnuty nadále dávat při utváření svých vztahů přednost dorozumění a vzájemné shodě, přičemž každá strana zůstává vázána svým právním řádem a respektuje, že druhá strana má jiný právní názor.“
        O tom to celé je, kdož chceš být (voleným) českým politikem, měl by v duchu této deklarace hájit české zájmy i Benešovy dekrety. Pokud je nechce hájit, nemůže být českým (voleným) politikem, ať si jde s prominutím do Brusele..

  2. petrph napsal:

    Bohužel, tady je nutné citovat slova paní Bradáčové, která byla publikována i zde na HP : “ ..co se obecně od justice očekává, je kontinuita rozhodování a předvídatelnost rozhodování,
    Tudíž, jestli naše dnešní justice není toto schopna dodržet ani v rámci konkrétního trestního řízení (kdy jednotlivé stupně justice docházejí ke zcela rozdílným výkladům téhož prava), když toto schopna dodržet ani v rámci podobných právních případů v podobné době, jak proboha někdo může chtít aby spravedlivě a právně znovu posuzovala právní případy z doby před 70 lety? No asi nijak… prostě který soudce to v posled dostane do ruky to „nějak, jak ho napadne rozsoudí a nějak zdůvodní“..stovky milionů, miliardy se nebo tam, má o to přijít Česká republika nebo Lichštensko, proč by ho to mělo zajímat? Buch buch, razítko, další případ..

  3. Schleier napsal:

    A co majetek rodiny Havlovy? Také byl zabaven podle Benešových dekretů. Tak kdo rozhodl o jeho vrácení?

  4. Jan Mach napsal:

    Rušit Benešovy dekrety je nesmysl – byl to na základě dopadu 2. světové války, a jak to tak bývá, pravdu mají vítězové. Ještě by mohli potomci šlěchticů, popravených po bitvě na Bílé hoře požadovat odškodnění a vrácení jejich majetků.

    • Oskar (hanák z Hané) napsal:

      Dovolím si jít ještě dál, to bychom měli vrátit území ČR eventuálním potomkům lidu únětické kultury, pokud by se je podařilo identifikovat (navíc jsme jimi možná i my sami, ale spíš ne). Prostě vést diskuze, zhusta plané, o Benešových dekretech je zbytečnou ztrátou času. Ovšem, proti gustu, žádný dišputát.

  5. Konfiskace 1945 napsal:

    Benešovy dekrety platí a musí platit, jak vyplývá z mezinárodních dohod. Na druhou stranu je zarážející, že už 90% zkonfiskovaných osob získalo od Německa, protože za něj konfiskacemi zaplatily část válečných reparací, v druhé polovině minulého století odškodnění. O posledních deseti procentech, statisíci rodin stále žijících mezi námi, se ale nemluví, Německo usilovně mlčí a média to reflektují.

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


Vážený uživateli, tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s jejich použitím souhlasíte. Více informací o cookies