KOMENTÁŘ. Slovensko, Slovensko a zase Slovensko. Andrej Babiš v úterním sněmovním projevu několikrát potvrdil, že vzor pro novou vládu vidí na východě a poslal všechny ministry svého kabinetu do konce února na povinnou návštěvu slovenských protějšků. Mluvil o slovenské inspiraci třeba v nájemním bydlení nebo energetice. Ve výčtu vzájemných témat ale úplně chyběla nedávná selhání slovenských tajných služeb i policie směrem k Česku nebo kauza Istrochem kolem Babišova holdingu Agrofert.

Ostentativně projevovaná náklonnost ke Slovensku a premiéru Robertu Ficovi se od nástupu vlády Andreje Babiše čekala, nezdržujme se tedy opakováním zjevných skutečností. Připomeňme raději některá fakta, která kolem tandemu Fico-Babiš a v jimi kašírovaném česko-slovenském bratrství zapadla.

Zájmy České republiky se na Slovensku zjevně prolínají s osobními zájmy českého premiéra, což sám Babiš i jeho slovenský protějšek přecházejí nápadným mlčením.

Andrej Babiš má na Slovensku výrazné osobní a byznysové zájmy, zejména přes holding Agrofert, kterého se nedávno slíbil „navždy a nevratně“ vzdát. Krystalickým příkladem je kauza Istrochem týkající se stejnojmenného areálu bývalé chemičky na kraji Bratislavy, který holding kdysi zprivatizoval.

Když jde jen o miliardy…

Na Slovensku se už řadu let řeší, kdo má zaplatit sanaci vážně kontaminované oblasti pod chemičkou. Aktuální ministr životního prostředí ve Ficově vládě Tomáš Taraba si – příhodně pro Babiše – myslí, že by to měl udělat stát, nikoli vlastník – tedy Agrofert. Slovenská opozice v tom vidí „malou domů“ pro Tarabova českého favorita a před pár týdny se vytasila s novými dokumenty, které to mají dokazovat.

Proti Metnarovi bude sedět ministr vnitra Matúš Šutaj Eštok, který předloni za Slovensko uzavřel smír s Andrejem Babišem ohledně jeho zápisu ve svazcích spolupracovníků StB s tím, že byl coby agent „Bureš“ evidován neoprávněně. Jak ostrý a nezaujatý asi v takové situaci Babišův ministr za ANO při jednáních může být?

Opoziční strana Progresivní Slovensko získala rozhodnutí úřadů, které posuzovaly, jak holding Agrofert, respektive jeho firma Istrochem Reality, plní privatizační smlouvu – včetně toho, jak investuje do ekologických opatření v areálu. Podle opozice ve skutečnosti provedené investice se sanací ekologických škod souvisely jen málo nebo vůbec.

Šlo například o nákup cisterny, rekonstrukci administrativní budovy, instalaci rozhlasu v areálu nebo opravu železniční vlečky. Istrochem však jakoukoli chybu odmítá a v případě změny postoje úřadů avizuje soudní spory.

O čem si asi tak bude povídat ministr zahraničí Petr Macinka (Motoristé sobě), pověřený aktuálně i řízením ministerstva životního prostředí se svým slovenským protějškem Tomášem Tarabou, až v rámci povinných vizitací nařízených do konce února Andrejem Babišem pojede do Bratislavy?

Ale zatímco v kauze Istrochem jde „jen“ o miliardy, které potenciální vstřícnost slovenské vlády může ušetřit již brzy – přinejmenším formálně – bývalé firmě českého premiéra, v dalších slovensko-českých kauzách jde už rovnou o bezpečnost státu. A i tady je ze strany Babišova kabinetu ticho.

Slovenský „podraz“ s Ruskem?

Zatímco si hnutí ANO dalo velkou práci korigovat výroky koaličních partnerů z SPD zpochybňující ruskou účast na explozích muničních skladů ve Vrběticích, vůči Slovensku nic takového ani náznakem nevidíme. Přitom slovenské zpravodajské a bezpečnostní složky za poslední dobu hned dvakrát nahrály Rusku – na úkor Česka.

Poprvé když Slovensko poskytlo dočasnou ochranu Arťomu Marčevskému – jedné z klíčových postav kauzy Voice of Europe, platformy, která byla podle české kontrarozvědky BIS financovaná z Ruska a měla vytvořit síť evropských politických i dalších aktérů s cílem ovlivnit volby do Evropského parlamentu.

Loni v prosinci český Deník N a slovenský Denník N s odvoláním na zdroje z bezpečnostní komunity napsaly, že ředitel Slovenské informační služby SIS Pavol Gašpar de facto podrazil své české kolegy, když jim nejprve slíbil, že Slovensko Marčevskému ochranu neposkytne, načež se stal pravý opak a klíčový aktér ruské vlivové operace dostal na Slovensku na pár měsíců volný prostor a potřebný čas.

Druhý slovenský „faul“ se týká společné mezinárodní policejní operace proti autorům opakovaných bombových výhrůžek na školách v Česku a na Slovensku. Podezřelý mladík byl loni v létě zadržen na Ukrajině a podle české BIS byl s největší pravděpodobností financován z Ruska.

Slovenská policie však o akci informovala dřív, než česká strana považovala z bezpečnostních a komunikačních důvodů za vhodné. Slováci také navíc pomlčeli o ruské stopě v případu, což vyvolalo napětí mezi resorty vnitra obou zemí.

Mezinárodní střet zájmů

Byl to jenom „šprajc“ Ficovy vlády vůči předchozímu českému kabinetu Petra Fialy, který se vůči Ficově vládě ostře vymezil a přerušil i mezivládní konzultace, které teď Babišova vláda obnovuje? A je Slovensko spolehlivý partner v boji proti ruským vlivovým operacím? Ministr vnitra Lubomír Metnar se při své návštěvě Slovenska rozhodně bude mít na co ptát.

Jenže se nám tu opakuje výše popsaná situace z resortu životního prostředí. Proti Metnarovi bude sedět ministr vnitra Matúš Šutaj Eštok, který předloni za Slovensko uzavřel smír s Andrejem Babišem ohledně jeho zápisu ve svazcích spolupracovníků StB s tím, že byl coby agent „Bureš“ evidován neoprávněně. Jak ostrý a nezaujatý asi v takové situaci Babišův ministr za ANO při jednáních může být?

Zájmy České republiky se na Slovensku zjevně prolínají s osobními zájmy českého premiéra, což sám Babiš i jeho slovenský protějšek přecházejí nápadným mlčením. Nebo z toho ještě spíš dělají výhodu, ve stylu „my se přece známe“, respektive v duchu staršího Ficova pozdravu, kterým před lety uvedl Babiše při jeho první premiérské cestě do Bratislavy: „Vitaj doma.“

Střet zájmů, o kterém se u Andreje Babiše mluví už léta na české vnitrostátní úrovni, je tak ve skutečnosti i střetem zájmů mezinárodním, všem frázím o česko-slovenském přátelství navzdory.