Babiš si plete pojmy. Politický proces není totéž, co proces s politikem
KOMENTÁŘ. Premiér Andrej Babiš na svou funkci nerezignuje, i kdyby byl v kauze Čapí hnízdo obžalován. V rozhovoru pro svou MF Dnes doslova řekl: „Nerezignoval bych, protože od začátku tvrdím, že je to politický proces. Kdybych nebyl v politice, tak nikdo o Čapím hnízdě neslyšel.“ Osvěžme tedy panu premiérovi paměť vysvětlením, co že je to ten politický proces, jímž se ohání.
Nejprve k tomu, co politický proces není. Politický proces není to samé jako proces proti politikovi, který se za demokracie něčím provinil, anebo existují pochybnosti o jeho bezúhonnosti.
Jako soud s tramvajákem
Vyšetřování vedené proti podezřelému politikovi je pouze a jenom vyšetřování proti podezřelému. Nic víc. Dojde-li k soudu, je pak na soudci, aby rozhodl o vině, či nevině. Politik by se neměl skrývat za kouřovou clonu hysterických prohlášení o politickém procesu. Měl by, jako jiní vyšetřovaní a souzení občané, respektovat právo.
Nebo je snad premiér či jakýkoli jiný politik z práva vyňat? Stojí nad tímto právem tak, jako v minulosti stáli komunističtí pohlaváři? Považuje-li kdokoli soud politika – Babiše za politický, pak bychom mohli v nadsázce prohlásit soud s tramvajákem za tramvajácký, soud s řidičem za soud řidičský.
Babiš opakuje, že kdyby nebyl v politice, tak by nikdo o Čapím hnízdu neslyšel. Možná ano, možná ne. „Čapích hnízd“ v Česku jistě byly desítky, spíše stovky… A prošly. Jenže pokud se deset lidí zachová nezákonně a projde jim to, stane se snad z té nepravosti precedens?
Může se pak jedenáctý, ten přistižený, odvolat na činy předchozích deseti a dovolávat se beztrestnosti jen proto, že jim vše prošlo? Když jim ano, proč jemu ne? Každý politik, čím výše se dostane, musí počítat s drobnohledem nad sebou a s provalením kauz, které by jinak zůstaly spát. Spát, protože do podzámčí není tak vidět.
I argument, že jde o „12 let starou věc“, je lichý. Pokud se kdokoli pustí do politiky, pak určité činy nebudou pro veřejnost promlčeny nikdy. Každý má právo na ně kdykoli poukázat. Jedinci s podivnou minulostí by totiž neměli rozhodovat o směřování státu.
Zatčení bez výstrahy
Nyní, co je to (zjednodušeně) politický proces.
A) Politický proces se objevuje v totalitních či skrytě totalitních režimech, kde nevládne právo, respektive kde právo je podřízeno vládnoucí straně, vládnoucí skupině či diktátorovi.
B) Politický proces se vede proti osobám souzeným za politickou činnost proti státní moci; např. proti té komunistické.
C) Popřípadě býval politický proces zaměřen proti osobám, které se ničeho proti státní moci nedopustily, kterých se však totalitní moc (komunistická, nacistická) chtěla preventivně pod jakoukoli záminkou zbavit. Šlo totiž o čestné a morálně silné osoby, osoby obecně uznávané, popřípadě odvážné, které by se proti totalitní moci mohly vyhranit.
OBCHODNÍCI SE STRACHEM
Nová publikace HlídacíPes.org mapující český i evropský POPULISMUS.
Více informací ZDE.
D) Nebo mohl politický proces cílit na obyčejné občany, kteří se nedopustili vůbec ničeho anebo jen nějakého ústního prohlášení. Jejich persekucí uzurpátoři zastrašovali národ. Každý si rázem uvědomil, že vládci mohou všechno. Kdo pociťuje tíseň, bude mlčet, bude poslouchat, neprojeví nesouhlas. Strach a pasivita drtivé většiny občanů jakož i odstranění elit je cíl každé diktatury.
Ještě pár slov k průběhu politicky zabarveného vyšetřování a procesu tak, jak známe z minulosti.
Kdo se dostal do hledáčku gestapa či StB, poté stanul před komunistickým či nacistickým politicky laděným soudem, načež se ocitl v likvidačních lágrech barvy hnědé nebo rudé, udělal přibližně tuto zkušenost:
- Zatčení bez výstrahy, bez předběžného výslechu, často bezdůvodně.
- Okamžité mučení včetně oblíbeného postupu StB, totiž pověsit za ruce a nechat viset nějakou dobu pro zajištění povolnosti vyslýchaného.
- Odpírání spánku, týrání hladem a žízní, odmítání lékařské pomoci.
- Samozřejmě psychický nátlak. Co třeba zakrvácený ručník před vyšetřovací místností a milá poznámka důstojníka: „To víte, někomu se rozrušením spustí krev z nosu.“ Anebo: „Dcera umírá, chtěla by vás vidět. Jenže vy jste vzpurný a nechcete podepsat. Zemře a tatínka nespatří.“ Po půl roce váha 45kilo, krev v moči, pět zubů pryč, zlámané prsty.
A soud? „Obhájce“ požaduje těžký trest, prokurátor dští oheň a síru, soudce jede podle politického zadání a hledá jen přitěžující okolnosti. Divadlo. Rozsudek: řekněme 17 let. Odsouzeného polije hrůza. Ale je rád, že se aspoň vyhnul provazu.
Jestli pan premiér neví, tak smrt v komunistické oprátce byla krutá, dlouhá, bestiální. Od soudu do vězení, lágru. Otrocká práce, opět hlad, opět týrání, opět nedostatek lékařské pomoci.
Je tu však i rodina: Žena vyhozená z práce, děti ze školy. Vynucené vystěhování, bída, ústrky v práci, předvolávání ženy na StB, tlak k rozvodu. Pro děti peklo ve škole. Tolik tedy o politických procesech a jejich následcích.
Skutečné oběti politických procesů
Premiéru Babišovi přesto není stydno pasovat se do role oběti politického procesu. Nic podobného se mu neděje. Nehrozí mu politický proces. Proces nelze nazvat politickým jen proto, že se dotyčný pohybuje v politice. Hrozí mu jen a pouze soud.
Má za sebou miliardový majetek a armádu špičkových právníků, prokázal, že umí zatočit s kýmkoli jemu nepohodlným, je vrcholným politikem s nesmírnou politickou mocí, má za sebou svá i jiná média, drží nad ním ochrannou ruku prezident, je neomezeným vládcem své strany, jeho poslanci jej oddaně následují.
Suma sumárum, Babišova pozice u soudu, pokud před ním stane, bude mnohem jednodušší, než když se tam ocitne obyčejný občan.
Babiš by měl přinejmenším lépe vážit slova. Aspoň proto, že tvrzením o politickém procesu uráží statisíce politických odpůrců nacistů a komunistů, kteří se stali skutečnými oběťmi skutečných politických procesů.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)
14 komentářů
Velmi dobrý postřeh a velmi dobře napsáno….dík! Bohužel voličům ANO to nikdy nedojde, co je Babiš za problém….
Zdravě uvažující jedinec musí být optimistou, jednou se většině v hlavě „prosvětlí“.
Je to naopak! Zdravě uvažující jedinec musí být pesimistou! Optimista nikdy nemůže být příjemně překvapen …
Ja myslim, ze tohle Babis samozrejme vsechno vi. Jenze co ma delat? Udelal chybu – prvni kterou se mu snad podari prokazat. Takze z oddeleni „verejneho lhani“ dostal na papirku, co ma rikat. Kdyz to bude dostatecne dlouho opakovat, slabomyslni jedinci mu to uveri. Horsi je ta druha rovina – psychologicky natlak. Cloveka ktery se stavi do pozice obeti, neporazite beznymi prostredky. Ti co uverili, ho budou zurive branit do roztrhani tela
Přesně napsáno, ale pro koho. Pro Babisovce je to marný, a my ostatní to víme. Ale děkuju, je to přesný.
Skvělé. Díky. Srdečně. Jan Hnízdil
Pan Vejražka popsal vše. Náš pan předseda vlády se chová jako školák. Já nic. „Všici kradnú“, „všici lžou“ a já? Jeho každý peskuje a o ostatních se neví. Kdyby se pan Babiš necpal do politiky a nebyl „nenažraný“ mohl by být jako Ti „všici“, kteří „kradnú“ a kterým to prochází. Ale ne. Za koblihy si koupil voliče a má vyhráno. Občas padne kosa na kámen. Ale jemu to nevadí. Kumuluje funkce, hledá nejvěrnější z věrných a řídí stát jako firmu. Všechno se mu sype pod rukama, agrárník, který má hodně zemědělské půdy, neumí pomoci ani zemědělcům. Slyšíme, že zemědělci kupují shnilé seno, slámou se topí v různých teplárnách a oni budou nuceni vybíjet dobytek. Tak se řídí firma. Také bych mohla říkat, že je to všude stejné, ale proč? Proč všechno trvá roky? Ministři se mění, každý má právo na seznámení se s převzatou prací i když jsou to pomalu nejbližší spolupracovníci a koblihy se zase začnou péct. Pan prezident se nechal zvolit do „spálené země“ a pan předseda vlády i když všici kradnú, pořád má pro sebe dost.
Za vypuštění Krakena z klece mohou všichni karierní demokrati co mu v počátku rozletu, kdy bylo možné jej ovládat, dělali křoví v jeho nápadu opravit demokracii. Takže pěkně po řadě, Jourová Telička, Zlatuška, Komárek ,Pelikán, Stropnický. Nyní se tváří, že s ním ee. Jenže je pozdě. Dneska on už stojí nad právem a jediný kdo ho ovládá jsou jeho voliči. Ty on ovládá a ujišťuje jen díky týmu PR. Voliči se ztotožnili s jeho apolitickým pojetím boje jehož ústřední myšlenkou není koncept, ale populismus, Žádná objektivní skutečnost na tom nic nezmění. Prostě čekají na to kdo z koho, zda Babiš zvítězí nad demokraty nebo demokrati nad Babišem. Ve skutečnosti jejich vyhrocená protestní volba směřuje zejména ke svým spoluobčanům . Myšlenka? To máte za to, že…
Ale to taktně opomíjíš Sobotku, Bělobrádka, Hamáčka. O Zemanovi nemluvě.
Vzdělaný národ by nikdy za prezidenta nemohl zvolit Miloše Zemana a uvolnit cestu Babišovi k moci. Ta kombinace je vražedná. Jak za posledních 30 let stoupala – zpět klesala vzdělanost národa mohou vlády ODS a ČSSD.
Tak to se bojím, že si pan Vejražka poněkud popletl století (přesněji už tisíciletí) – protože takové politické procesy jaké prezentuje a jaké se tu dělaly za bolševické totality už jsou dnes nemožné.
Tudíž to co se dnes označuje za politický proces – a právě s oním doplňkem „proti politikovi“ se děje úplně jinak-a jeho cílem je zničit jeho politickou kariéru, i bez dosažení justičního potrestání. Stačí se podívat, jak dopadl proces s doktorem Rathem, jeho politická kariera zničena, ale nesedí, jak dopadl „zásah“ proti premiéru Nečasovi, jeho politická kariéra zničena, jeho komplicka Nagyová dostala po letech soudních tahanic podmínku.. Exministrynině Parkanová vyšetřovaná pro nezákonné jednání v souvislosti s nákupem armádních letounů CASA, dodnes soudně neuzavřeno, ale politicky už si neškrtla…..
Jenomže, tohle právě na Babiše vůbec neplatí, ten má vlastních mediálních prostředků dost, aby se vůči svým voličům přes média politicky obhájil. Protože o to mu jde, aby se obhájil vůči nim mediálně, aby jeho a jeho sdružení volili i při příštích volbách…O výsledek trestního jednání se zase tak příliš obávát nemusí, na tom má skutečně kovaných právníků dost, aby to blokovali tak na 5-6 let soudních tahanic, šance že by šel do basy je nulová…
Dodal bych jen, že Rath a celá ta skupinka kolem něho si tedy aspoň cca rok odseděli ve vazbě (a mám za to, že Rath také povídal něco o politickém procesu)…
Tak tady je samozřejmě taky možno vidět to, že ty politické procesy za komunismu, v jeho první fázi u nás, mohly skýtat taky určitou povahu politického boje uvnitř vládnoucí strany. Tak třeba proces s Rudolfem Slánským, což byl ještě nedlouho předtím generální tajemník ÚV KSČ (i když pravda, tahle funkce tehdy ještě nebyla tak klíčová jako když pak za Novotného nebo za Husáka v podstatě splynula s funkcí presidenta republiky, nebo když ji vykonávali Dubček nebo později Jakeš)… Jako už dost vysoký komunistický prominent se obětí politického procesu stal přece i G. Husák…
A tady si můžeme položit otázku, do jaké míry také tenhle postup vůči Babišovi skýtá, a samozřejmě, za ÚPLNÉ JINÝCH PODMÍNEK A OKOLNOSTÍ, určitý aspekt prostého politického boje (už to načasování před parlamentními volbami v roce 2017, atd.)… Tedy já panu Vejražkovi plně rozumím a ne, že bych něco vyvracel. Ale myslím, že takhle filosofovat se nad tím dá…
Není to tak. Politický proces je soudní proces, který je veden justicí na politickou objednávku proti někomu, komu jejich politika vadí a on se ozývá. Je jedno, jestli je ten obžalovaný politikem či ne. Porovnání s řidičem tramvaje kulhá ne na obě nohy, ale na celé tělo.
Za komunismu nebyl komunistický politik z moci práva vyňat.
Je to možné doložit na stovkách případů, počínaje generálním tajemníkem strany Rudolfem Slánským až po celé houfy krajských a okresních tajemníků. Na příklad jeden okresní tajemník z doby kolem roku 1948 v Tišnově (jmenoval se Majer), byl odsouzen do vězení za vydírání rodin tišnovských podnikatelů zavřených při znárodňování (fa. Ptáčková/Ptáček a j.). Nebo jeden krajský tajemník v Brně po roce 1968 (jmenoval se Krchňák), který si nechal postavit rekreační chatu na Vysočině za režijní cenu pro zaměstnance n.p. Jihomoravské dřevařské závody a byl za to „strčen“ jako tajemník MNV za 2.000 Kčs brutto, do jakési malé obce. Dovolil jsem si uvést jména, protože aktéři jsou dávno po smrti. Také mně osobně se stalo, že když jsem byl kvůli přidělení bytu v padesátých letech vydírán bytovým referentem na tehdejším Obvodním NV Brno 2 a stěžoval jsem si na prokuratuře, byl příslušný referent po cca roce odsouzen k vězení, nebyl tototiž jeho jediný případ. A to jsem byl, jako kapitalistický synek, i StB sledovaná osoba (jak jsem si ověřil po roce 1989) diskriminován na povinné vojně i v zaměstnání.
To teprve teď, za tak zvané demokracie, jsou politici beztrestní. Snad jedinou výjimkou je Mgr. Ivo Svoboda
(6. dubna 1948 – 23. února 2017), ministr financí (22. července 1998 – 20. července 1999) v Zemanově vládě. Na pozici další výjimky má nakročeno MUDr. David Rath.
Něco takového, aby premiér byl obviněn z podvodu s dotacemi a premiéroval dále, to za komunistů opravdu nebylo možné.