Babiš kubánský rum zatím dražit nebude. Zahraniční dluhy vůči Česku klesají pomalu
Největším tuzemským prodejcem kubánského třtinového rumu se česká vláda hned tak nestane. I když možnost, že by „ostrov svobody“ svůj sedmimiliardový dluh vůči Česku splácel částečně v naturáliích, je i nadále ve hře.
Kuba zůstává největším zahraničním dlužníkem České republiky, následovaná Súdánem a bývalými republikami Jugoslávie (bez Srbska).
Plyne to ze zprávy o stavu a vývoji zahraničních pohledávek v roce 2017, kterou má zítra projednat vláda.
Miliardy ze speciálních úvěrů
Nápad, že by Kubánci mohli místo peněz do Česka posílat svůj vyhlášený rum, předloni zaujal i světová média. Jednání v tomto směru během loňského roku nikam nepokročila.
I když tehdejší ministr financí Andrej Babiš, dnes premiér v demisi, již před dvěma lety nahlas přemítal o tom, jak by se přísun rumu mohl promítnout do státního rozpočtu. „Pokud by to nastalo a není jiný způsob splacení penězi, tak bychom to samozřejmě dražili za nejvyšší cenu,“ svěřil se Babiš.
Poslední jednání o kubánském dluhu se konalo vloni v prosinci. Nadále platí obecný příslib, že Kuba je ochotna řešit peněžními splátkami celou jistinu, zbytek (úroky) pak dodávkami zboží, vedle rumu se dříve mluvilo i o lécích – ty však nemají evropskou certifikaci.
Na Kubě a také v Libyi má Česká republika ještě souhrnnou pohledávku převyšující dalších sedm miliard korun. Jde o takzvané speciální úvěry, jejichž konkrétní obsah podléhá i po letech utajení. Týkají se především dodávek vojenského materiálu z doby úzké spolupráce zemí socialistického tábora.
Meziročně se tento speciální dluh snížil o 1,3 miliardy korun, na aktuálních 7,15 miliardy Kč.
Splacené jen stovky milionů
Celkově mělo Česko ke konci loňského roku v zahraničí pohledávky za 29,6 miliardy korun, o 8,6 miliardy méně než vloni.
„Podílely se na tom zejména dva faktory – pokles kurzů měn, ve kterých jsou pohledávky vedeny (o cca 3 947,2 mil. Kč) a vyřazení pohledávek za společnostmi Cheteng s.r.o. a VLT Brno, a.s. v celkové výši 4 392 mil. Kč z rozvahy vzhledem k jejich nevymahatelnosti,“ vysvětluje zpráva ministerstva financí.
Pokud jde o skutečné splátky dluhu, realita je o dost chudší. „V roce 2017 činilo inkaso ze splátek zahraničních pohledávek ve prospěch státního rozpočtu cca 163,9 mil. Kč,“ shrnuje ministerstvo.
Kdo a kolik Česku dluží
- Bělorusko
O běloruském dluhu vůči Česku se jedná od roku 2009. Běloruská strana nechce vyřešit dluh přímou platbou, a to ani ve splátkách. Česku se naopak nelíbí splátky formou dodávek vybraného zboží. Jako oboustranně přijatelné řešení se jeví odepisování částky za pronájem české ambasády v Minsku, případně úhrada části kupní ceny, pokud by s prodejem nemovitosti Bělorusko souhlasilo.
- Čína
Jde o vzájemnou pohledávku vyplývající ze zůstatků na účtech ČSOB, a.s. a Bank of China pocházejících z dřívějších barterových obchodů. Podle ministerstva financí je však problém najít v Číně partnera pro jednání. Na jedné straně je česká pohledávka ve výši 23 milionů švýcarských franků, na straně druhé čínská za 2,2 milionu franků. Česká strana průběžně navrhuje věc řešit na mezivládních komisích nebo v rámci oficiálních jednání představitelů ČR v Číně. Během loňského roku se však situace nezměnila.
- Lanatex
Společnost Lanatex a.s. byla v 90. letech 20. století Ministerstvem financí vybrána pro deblokaci části indického dluhu. Postupně však přestala být schopna splácet své závazky. Žalobu na zaplacení dluhu Ministerstvo financí vyhrálo. V současné době se v rámci exekuce dluh splácí formou postupných prodejů nemovitostí ve vlastnictví Lanatex a.s. (v r. 2017 splaceno 1 milion 453 tisíc Kč).
- CS Trading, Ligna
V roce 2006 uplatnila společnost CS Trading, s.r.o. nárok na náhradu škody způsobenou údajným nesprávným úředním postupem při rozdělování splátek indonéského dluhu, posléze, společně se společností LIGNA a.s., podala na Ministerstvo financí dvě žaloby, dohromady o cca 230 mil. Kč Na základě soudního rozsudku Ministerstvo financí v roce 2013 uhradilo žalující straně vč. nákladů řízení cca 46 mil. Kč. Později soud rozhodnutí zrušil a stát podal žalobu na vydání bezdůvodného obohacení. Ve věci nadále probíhají spory.
- Irák
Irák je premiantem mezi českými dlužníky. V souladu s Dohodou o vypořádání irácké zadluženosti ze dne 14. 5. 2006 byly splátky za rok 2017 uhrazeny v dohodnutých termínech (v roce 2017 splaceno 162 milionů 450 tisíc Kč).
- Írán
Zůstávají nedořešeny dvě otázky, dlužná suma ve výši cca 2,3 mil. USD (nedoplatek pohledávky, jejíž zbývající část Írán dříve uhradil), a pohledávka ve výši cca 59,7 mil. USD. Česká strana se v posledních letech soustředila na přehodnocení postoje íránské strany, která řešení obou pohledávek v zásadě odmítala. Na základě urgencí z počátku roku 2017 íránská strana vloni v dubnu souhlasila s dalším jednáním se zástupci Ministerstva financí.
- Jugoslávie (bývalá SFRJ)
Ministerstvo financí postoupilo v roce 2000 společnosti Rondex Finance Inc. (Britské Panenské ostrovy) 25% pohledávky evidované ČR za bývalou SFRJ za úplatu 5% z hodnoty jistiny. Dluh bývalé SFRJ vůči bývalé ČSFR má být odsouhlasen co do celkové výše a poté rozdělen na jednotlivé nástupnické státy. Mezi jednotlivými nástupnickými státy bývalé SFRJ panuje v této věci dlouhodobá neshoda, dosud nebyla politická vůle problém vyřešit. Srbsko a Černá Hora již před určitou dobou projevily ochotu tímto způsobem postupovat, proto s nimi ČR v posledních letech jedná samostatně.
- Kazachstán
Vznik dluhu souvisí s dohodou mezi vládou ČSSR a vládou SSSR o spolupráci při osvojování Jamburgského naleziště plynu. ČSSR tehdy zajišťovala dodávky strojního zařízení. ČR se dlouhodobě snaží jednat o řešení dluhu na různých úrovních státní správy, na úrovni prezidenta republiky či premiéra, v posledních letech však byla reakce kazachstánské strany spíše vlažná. Řešení pohledávky průběžně nabízejí soukromé společnosti i jednotlivé osoby, návrhy řešení však nedosahují potřebné konkretizace a dostatečné záruky pro českou stranu. Od roku 2014 o problému jednali prezidenti obou zemí. Ze strany Kazachstánu byl v roce 2017 pověřen jednáním ministr energetiky, na straně ČR ministr financí. V současné době Ministerstvo financí analyzuje možnosti dalšího postupu.
- Kuba
Ministerstvo financí nadále pokračuje ve snaze o řešení pohledávek ČR za Kubou. Jednání byla po mnoha letech nečinnosti (způsobené politickou i ekonomickou situací) obnovena v roce 2015. Česká strana v dopise z května 2017 rekapitulovala svou pozici s tím, že navrhla v souvislosti s řešením dluhu v XTR vytvoření česko-kubánského fondu, který by svojí činností přispíval k rozvoji česko-kubánských vztahů. Další jednání se uskutečnilo v prosinci 2017 v Bratislavě, na kterém kubánská strana opětovně vysvětlila svůj postoj při řešení dluhu. Kubánská strana přislíbila zaslat v nejbližší době konkrétní představu o řešení depozita (jak jistiny, tak úroků).
- Ukrajina
I vznik tohoto dluhu souvisí s někdejší spoluprací na Jamburgském nalezišti plynu. V roce 1997 byla podepsána smlouva mezi ČR a Ukrajinou, na základě které je dluh dosud evidován v pomocných jednotkách URE (91,1 mil.). Nyní ukrajinská strana informovala, že za současné situace neuzná (popř. nemůže uznat) dluh jako státní, nicméně otázku chce řešit. Ve hře je možnost řešení dluhu formou předání budovy/budov české straně pro zastupitelský úřad, který je např. v Kyjevě dlouhodobě umístěn v nevyhovujících prostorách. Ukrajinská strana se do současné chvíle k návrhu nevyjádřila.
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Recommended (5901)
Čtěte též
Robert Břešťan: Alláhu akbar cézet a kriminalizace blbosti
Jan Urban: „Na péči o Járu teď nemám.“ Chyba v novele bere peníze pěstounům
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
9 komentářů
To chce klid, seznam dlužníků se téměř kryje s myldovými nejlepšími kamarády. Náš velký vůdce to do týdne zařídí a prachy se nám navrátí, ó lide český.
Znovu jsem si vzpomněla na ty pitomé žvásty našich komančů, jak byly třeba zbrojovky děsně výkonné a vyvážely do spousty států a Havel jim to zkazil. Jak vidět, vyvážely hezky, ale dodnes nikdo nezaplatil ani kačku. Dávat zadarmo umí každý osel, ale PROdávat za peníze, to je jiná liga
Zkusme si na to odpovědět, jak se dnes říká „uvažováním souvislostí“.
Už nápovědou by mělo být že ty dluhy vymahá jako svůj dluh stát ČR, a nikoliv ty zbrojovky samotné za sebe, jako dluh ze své produkce za socíku.
A tím je daná i odpověď – ty zbrojovky vlastnil za socialismu stát – a ten na jedné straně politicky rozhodoval komu bude dodávat „svoje zbraně“ (opakuji ze svých zbrojovek) a zda a kolik za to bude chtít zaplatit, nebo dodat na dluh…A na straně druhé, dosazenému vedení těch zbrojovek to mohlo být jedno – případný zisk odevzdávaly stejně státu a finanční prostředky na tu produkci (materiál, stroje, mzdy,..) jim taky přiděloval stát…
Ale kvalitní a dodané musely být ty zbraně stejné, za ohrožení obranyschopnosti Varšavské smlouvy i jejich světových spojenců by mohly být tvrdé tresty…
Zatímco po sametu to bylo samozřejmě jiné, ty zbrojovky se privatizovaly, jejich majitelé (a jejich management) sami určovali komu budou prodávat a za kolik, ale taky do toho museli dávat svoje peníze na náklady a oprávněně očekavali z prodeje příměřený zisk.
Co Jste tím chtěl říct? Poučit mladé ročníky o tom, co je více méně zakázáno učit na školách?
Poznámka na okraj : Co rozumět pod slovy – „ty zbrojovky se privatizovaly“? Snad se neprivatizovaly samy, ale privatizoval je stát, tedy prodal soukromému vlastníku a buď zaplaceno za ně nedostal vůbec, nebo peníze politici prošustrovali, protože ty peníze nikde nejsou; dnes se tomu říká náklady privatizace
Jistě.. jen jsem chtěl vysvětlit důvod proč před sametem naše zbrojovky vyvážely a zahraniční zákazníci neplatily… Kvalitou ani byznysem to zkrátka nebylo..
Nejlepší by bylo ať si ty peníze nechají a my mohli do těch zemí jezdit zadarmo na dovolenou.
Stálo by taky za zveřejnění, kdo a kdy prodával naše pohledávky za SSSR.
Jen bych dodal k tomu, co se na začátku píše o té Kubě, on tak nějak podobně se už řešil dluh Nikaraguy vůči tehdy ještě ČSFR- nebo alespoň se to tak nějak dohodlo v roce 1990, když byl v Nikaragui (a v Mexiku) na návštěvě Havel, samozřejmě s delegací, která tohle vyjednávala… V Nikaragui tehdy, krátce po sandinovcích, vládla Violeta Chamorrová – a Nikaragua tehdy slíbila, že by svůj dluh Československu mohla platit zčásti dovozem třtinového cukru, který se začínal jaksi nedostávat právě z Kuby (tak asi je jasné, jak se po roce 1989 prudce ochladily naše celkové, předtím dost intenzivní, vztahy s Kubou)…
Takže jen taková poznámka, připomínka na okraj…
No bez třtinového cukru bylo těžké se obejít, když jsme prodali cukrovary i s kvótami Francouzům a ti nám cukrovary zbourali, řepný cukr pak prodávali dvakrát dráž.
Tak já vím, že to s tím naším cukrovarnickým průmyslem v období po roce 1989 šlo celkově s kopce. Ale když je tady řeč o tom částečném placení dluhů v naturáliích, tak tady šlo o to, že tohle, kdy postsandinistická Nikaragua (dnes tam jsou tedy sandinisté u vlády znovu) také patřila k velkým dlužníkům postkomunistického Československa, byl podobný případ – a navíc to také souviselo s Kubou… A vlastně i s cukrovou třtinou, jako ten kubánský rum…
Jinak, je ale taky zajímavé, že cukr z řepy se tady, ve střední Evropě, začal ve velkém vyrábět až tak cca před 200 lety, právě jako náhražka za třtinový cukr…