Jako prezidentský kandidát Andrej Babiš tvrdí, že „nezavleče Česko do války“. Není to přitom tak dlouho, co jako premiér naopak navrhoval aktivní účast českých vojáků v zahraničních bojových misích a mluvil o tom, že za svobodu je třeba bojovat. Tehdy šlo především o boj proti islámskému terorismu. Jenže dnes, kdy Rusko podobným způsobem terorizuje ukrajinské civilisty, Babiš najednou otočil a voličům sugeruje, že válka na Východě se nás netýká.

„Možná bychom se měli znovu zamyslet nad tím, že kdysi jsme bojovali, naši vojáci NATO proti teroristům přímo,“ řekl Babiš novinářům po Pařížském mírovém fóru v roce 2018 a dodal, že podle něj „bychom se měli vrátit k té původní strategii“. Česká armáda se v té době zaměřovala nikoli na bojové, ale především na výcvikové mise například v Afghánistánu, Mali, Pobaltí nebo na Balkáně.

Babišovy úvahy vedly i k mediálním titulkům, které by si při své současné protiválečné kampani za rámeček rozhodně nedal, viz třeba „Babiš na mírové konferenci navrhl válku: Naše vojáky chce poslat do boje“.

Nepřítel? Terorismus

U podstatné části tehdejší opozice každopádně narazil Babiš s touto myšlenkou na odpor či minimálně na skepsi. Komunisté, kteří Babišovu vládu podporovali, dokonce pohrozili, že toleranci kabinetu vypoví. Myšlenka na české vojáky bojující v první linii se nelíbila ani hnutí SPD.

„Od stolu tohle přece nikdo normální předem a bez znalosti věci schvalovat nemůže,“ řekl tehdy šéf SPD Tomio Okamura. A i ODS, která dnes jako hlavní vládní strana podporuje vojenskou pomoc Ukrajině napadené Ruskem, tehdy k bojovým misím českých vojáků měla své výhrady.

„Z principu nemůžeme poskytovat jakýsi bianco šek vládě,“ řekla v listopadu 2018 k možné transformaci mírových a výcvikových misí na bojové tehdejší předsedkyně sněmovního výboru pro obranu Jana Černochová.

Za pozornost stojí i to, jak v té době Babiš coby premiér zapojení českých vojáků do bojových misí zdůvodňoval: „Je to o tom definovat nepřítele. V tom jsem přesvědčen, že je to mezinárodní terorismus,“ řekl po zmiňovaném mírovém fóru v Paříži v roce 2018.

Dnes, o čtyři roky později v roli opozičního poslance a kandidáta na Hrad už Babiš nic podobného nežádá. Naopak – z billboardů se s protiválečným poselstvím vymezuje proti svému soupeři, generálovi ve výslužbě Petru Pavlovi: „Jsem diplomat, ne voják.“

Když je pachatelem Rusko

Mezinárodní terorismus však mezitím nejenže nezmizel, ale rozšířil navíc se do nových podob. Kromě islámských radikálů, kteří v uplynulých letech spáchali útoky v různých zemích Evropy, se jako teroristický stát chová i Rusko, které během své invaze na Ukrajinu několik posledních měsíců cíleně útočí na civilní obyvatelstvo a infrastrukturu. Jenže v Babišově rétorice mezitím „boj proti terorismu“ vystřídal „boj za mír“.

„Pokud pan Pavel říká, že mír je iluze, tak já jsem zásadně proti. My nechceme válku, my chceme mír. A Evropa od druhé světové války má mír a za to musíme bojovat. Ano, pomáhali jsme Ukrajincům, pomáháme, to je dobře, ale je potřeba, aby někdo začal mluvit o míru,“ řečnil Babiš na své první tiskovce po 1. kole prezidentské volby.

Ještě jako premiér přitom – alespoň verbálně – viděl roli Česka při budování světového míru úplně jinak, včetně přímé účasti českých vojáků v bojových misích.

„Je nepřijatelné, aby z úst některých bývalých vysokých představitelů státu vycházela poraženecká slova vyzývající ke stažení našich vojáků ze zahraničních misí. Věřím, že jsem s vámi zajedno, když prohlásím, že my Češi svoje spojence neopouštíme a z boje neutíkáme!“ burcoval Babiš v listopadu 2018 na Velitelském shromáždění Armády ČR.

Přítomným velitelům a velitelkám připomněl, že podle tehdejších statistik byla Česká republika šestou nejbezpečnější a sedmou nejklidnější zemí na světě. „To je obrovská hodnota. Abychom si i nadále udrželi vysokou pozici na příčkách nejbezpečnějších zemí světa, musíme být i nadále aktivní a bojovat hlavně proti terorismu, hybridním hrozbám a nadále posilovat naši obranyschopnost a vnitřní bezpečnost.“

Babiš: Vlastenectví, odvaha, boj

Za svým si stál ještě krátce před sněmovními volbami v roce 2021. „Osobně si myslím, že bychom měli volit jinou taktiku. NATO by mělo začít mnohem aktivněji zasahovat proti všem, kdo poskytují zázemí mezinárodnímu terorismu. Přednost by měla mít cílená likvidace těchto ohnisek za pomoci krátkých, cílených a chirurgicky přesných úderů,“ řekl na Dnech NATO předloni v září.

Jako z jiné dimenze zní také závěr jeho tehdejšího projevu. Nic podobného by totiž „současný“ Babiš veřejně v kampani nepochybně neřekl: „Musíme v mladých generacích pěstovat odvahu a zdravé vlastenectví. Uvědomění a osvojení si hodnot a vědomí toho, že naše svoboda a bezpečnost nejsou nic samozřejmého a musíme za ně vždy být připraveni bojovat.“

Následné volby ale Babiš prohrál a nedlouho po nich vpadlo Rusko na Ukrajinu. S ruskou armádou přišla i zvěrstva, mučení ukrajinských civilistů včetně žen a dětí, a po vojenských neúspěších Kremlu také zbabělá a otevřeně teroristická taktika ostřelování ukrajinské civilní infrastruktury.

Jenže to už Babiš nebyl premiér a z opozice rozjížděl prezidentskou kampaň. Jeho ujišťování o nutnosti boje proti terorismu, o tom, že Češi z boje neutíkají a že za vlastní bezpečí je nutné bojovat, se rychle změnilo: vystřídala ho současná alibistická protiválečná rétorika.