Už i střední třída si zoufá nad tím, že byty jsou pro ni nedostupné. Stále levné hypotéky způsobují, že v kombinaci s inflací ceny pořád rostou. Čekal bych, že obzvlášť před volbami přijdou hnutí a strany s něčím, co stojí za volbu. Nic moc, zato spousta nápadů, které – pokud se realizují – nás hodí o padesát let zpět. Hesla a populismus převažují nad zdravým rozumem a snahou
Opakovaně se mě lidé ptají, kdo může za to, že nemovitosti jsou u nás dnes tak drahé. Drahé? To je relativní. Nominálně vzato budou klidně i dražší. A kdo tedy může za to, že ceny tak rychle letí vzhůru? Jednoduchá odpověď: kupující. Současné úvahy o regulovaném nájmu mohou mít jen ti, co nezažili zdevastované domy s prachbídnou péči a černý trh s „dekrety“ z časů regulovaných
V Česku je stále dost firem postaveno na principu letadla. Velké oči, velké vize, lidé omámení zlatavou vidinou posílají velké peníze. Ti první jsou chvíli vypláceni z peněz druhých, ti druzí z peněz třetích, a tak vzdušný stroj plachtí, než spadne. Charakteristické byly tyhle „byznysmodely“ pro 90. léta. Přesto do tohoto děravého letadla střadatelé pořád naskakují.
Mám radši nemovitosti než akcie, protože dokážu svou prací zvednout jejich hodnotu. U akcie jsem závislý na vývoji na trzích a šikovnosti managementu. I tak ale uznávám, že akcie jsou základ portfolia.
Investice do nemovitostí, to není jen koupit drahý byt za levnou hypotéku. Další možností jsou nemovitostní fondy a investiční společnosti. Bez starostí s nájemníky, údržbou a často se zajímavějším ročním výnosem. Pozor ale na hry s čísly. Jen málo fondů si vytyčilo jasnou časovku, proběhlo cílovou páskou a vyplatilo vše, co jim investoři poslali, plus slíbené zhodnocení. Tomu se říká exit.
Na většině nemovitostí v posledních letech nešlo prodělat. Byty, pozemky, chaty, chalupy, dokonce i zahrádkářské kolonie, vše letí vzhůru o desítky procent. O komerčních objektech ani nemluvě. Nemovitosti jsou jistým přístavem pro peníze, ale jejich správa není bez práce, to mi tedy věřte.
Není všechno zlato a stříbro, co se třpytí. Někteří obchodníci totiž k hrncům a dekám ještě přihodili drahé kovy a podle toho to pak vypadá. Ovšem mít schovanou železnou rezervu ve zlatě či stříbře není vůbec marné. Je „vakcínou“ proti inflaci. Kilo zlata dáte snadno do kapsy. Není registrováno, nemá žádný „katastr“ vlastníků.
Mnozí lidé věnují značné úsilí tomu, aby vydělali peníze, ale pak je investují naivně pod vidinou rychlého bezpracného zhodnocení. Nebo leží na účtu a užírá je inflace. Neexistuje univerzální návod, kam s nimi. Ale naznačím principy a odkryju, jak rozděluji peníze.
Pohádky o snadném zbohatnutí, vůně peněz a hlad po nich žene mnohé střadatele na porážku. Tedy jejich úspory. Myslíte si, že vize firem malujících obrázky o nebývale úžasném zhodnocení vkladů jsou jištěné dozorem? Omyl. Je to jen hra se slovíčky a s pocity.
Máte nějaké peníze navíc a chtěli byste z nich ještě více? Bez práce a přemýšlení? Jak jinak. Prosím, jen do toho! Kdo potřebuje od-peněžit, jak říká jeden děda na Vysočině, jede na výlet „zdarma“ a koupí si deky či hrnce k ničemu. Aby ušetřil. A já dodávám: Anebo pošle své drahocenné úspory partičce slibující zázračné výnosy.
