ROZHOVOR. Jen v loňském roce si lidé v Evropské unii nechali ze třetích zemí, především z Číny, poslat 4,6 miliardy balíčků se svými objednávkami. Online tržiště Temu každý měsíc navštíví v průměru 75 milionů uživatelů, AliExpress 104 milionů a Shein 108 milionů lidí…

Když v Německu testovali na osm set výrobků různých kategorií zakoupených na čínských online tržištích jako je Temu, 95 % produktů nevyhovělo předpisům EU. Obvykle kvůli obsahu nežádoucích chemických látek. Podobně výsledky vyšly i v dalších zemích.

„Divím se, že člověk je ochoten si na sebe vzít oblečení napuštěné kdo ví jakými chemikáliemi nebo že si strčí do zásuvky elektrický přístroj bez atestu, který může kdykoliv zahořet… To prostě je problém a má být role ČOI před tím varovat, provádět testy a chodit do médií a tam to lidem říkat, varovat je. Ať se pak rozhodnou sami. Stejně jako má člověk plné právo přivodit si cirhózu jater tím, že bude chlastat, asi má i právo trávit vlastní děti jedovatou hračkou. Ale měl by o tom riziku vědět,“ říká Tomáš Prouza, prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR.

Před nákupy na Temu Čechy varuje s ohledem na rizika se zneužíváním osobních údajů i Národní úřad pro kybernetickou bezpečnost a kontrarozvědka BIS.

Máte data, jak moc Češi na Temu nakupují?

Vidíme to primárně na tom, jak roste počet balíčků z Číny každý rok, kde má celkem dobré statistiky Celní správa. Vidíme to taky na poklesu poptávky z České republiky. Obrat čínských e-shopů u nás byl v roce 2024 odhadem 23,2 miliardy Kč, což je nárůst o 170 % oproti předchozímu roku. Jejich podíl na českém online trhu vzrostl z 4,4 % na 10,7 %. Přitom podle údajů Evropské komise je až 65 % těchto zásilek záměrně podhodnoceno, aby se vyhnuly zdanění a clům. A mění se i struktura nákupů. Češi dříve více přemýšleli nad kvalitou, nebyli jsme takoví, že nakupujeme to nejlevnější za každou cenu, jenže Temu a spol zákazníky učí, že mají rychle spotřebovávat, že když se něco pokazí, není třeba řešit záruční lhůty a reklamaci a prostě si kupte další levnou věc. A když ta se vám zase pokazí, tak si opět kupte další.

Donald Trump spolu se zavedením cel zrušil bezcelní limit na zásilky z Číny. Takže dnes bude clo na každý balíček třeba i v hodnotě deseti dolarů. A to je ještě větší impuls, proč se budou Číňané snažit své zboží daleko víc hrnout do Evropy.

Takže se i pod vlivem tržišť a levných nekvalitních produktů mění nákupní zvyky a chování Čechů a Češek ve smyslu, že cena je král bez ohledu na kvalitu?

Pro určitý typ zákazníků to platí. Rozhodně to, co Číňani Čechy naučili, je spotřebovávat a neřešit, jestli jim ta věc vydrží tři roky – a je jedno, jestli se bavíme o elektronice nebo oblečení. Právě tohle Temu svými nízkými cenami a agresivní komunikací aktivně dělá. To, že se vám šaty po druhém vyprání rozpadnou, nevadí, vždyť přece byly levné, radši si kupte další.

V čem spočívá nekalost té konkurence Temu?

Prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR Tomáš Prouza. Foto: Renata Matějková / CNC / Profimedia

Když jste český eshop, máte spoustu povinností. Výrobky se musí testovat, nesmí být zdravotně závadné, musíte být schopen přijmout a vyřídit reklamaci, a když dováží ve větším množství zboží z Číny, musí platit clo. Naproti tomu Temu a spol. zneužívají toho, že platí výjimka na balíčky pod hodnotu 150 eur. Takže když si náhodou objednáte za vyšší částku, rozdělí vám to rovnou do několika samostatných balíčků, které klidně přijdou na stejnou adresu ve stejný den.

Formálně je to ale samostatný balíček, takže žádné clo neplatíte. Plus se velmi často zásilky podhodnocují, takže i z výběru DPH tam stát přichází o peníze. Čínské weby také neplatí poplatky za obaly, ve kterých zboží posílají. Zatímco když prodáváte něco v obalu v českém obchodě, platíte EKO-KOM za obaly, jež uvádíte na trh, aby to pak EKO-KOM posbíral a nechal recyklovat. Číňani tohle neplatí, dělá to přitom zhruba jednu miliardu korun každý rok, která se ale stejně rozpočítá mezi české subjekty. Takže ty platí nejenom za naše obaly, ale i za ty čínské. Čínská tržiště nemají ani náklady spojené s reklamacemi. Není to tedy jedna velká věc, ale přesně to, co říká české přísloví, že stokrát nic umořilo osla.

Kromě nekalé konkurence to má vliv i na český rozpočet skrze obcházení cel a povinnosti platit DPH. Vy jste to před časem vyčíslili na 6,7 miliard korun. To jsou odhady, nebo oficiální výpočty státu?

Ta čísla jsme konzultovali s celní a s finanční správou. Výpadky pro veřejné rozpočty jen v Česku jsou dokonce až devět miliard korun ročně, v celé EU pak přes deset miliard eur. Vycházíme i z odhadů, jaká je průměrná hodnota balíčků a myslím, že je to velmi blízké realitě. Plus ta zmíněná miliarda korun na poplatcích za obaly, to je výpočet samotného EKO-KOM. V součtu se tedy bavíme o relativně velkém objemu peněz, které nepřitečou do české státní pokladny. A to jsem nezmínil různé agresivní obchodní praktiky, za něž by český e-shop dostal brutální likvidační pokuty, ale u čínských webu to nikomu nevadí.

Ten, kdo s tím může něco dělat, je předpokládám České obchodní inspekce. Prý se činností některých zahraničních on-line tržišť zabývá a právě kvůli čínskému Temu postup koordinuje s dalšími kontrolními orgány EU. Má to nějaké reálné dopady?

Když se dívám po celé Evropě, vychází mi, že Česká obchodní inspekce dělá jen nutné minimum, které dělat musí, když si někdo stěžuje. Aktivně ten problém sama neřeší. Rozumím tomu, že má omezené zdroje, ale inspekce v jiných evropských zemích dělají třeba kontrolní nákupy, nechávají si otestovat to, co si nakoupili a výsledky pak aktivně komunikují. Ne, že by vydali jednu tiskovou zprávu, o níž zítra nikdo neví, ale vedou dlouhodobé informační kampaně, v televizích, na sociální sítích, a dlouhodobě lidem říkají, že sice mají plné právo koupit si, co chtějí, ale upozorňují třeba na to že „z našeho testování vyšlo, že 80 % hraček nakoupených na čínských eshopech obsahovalo zakázané chemikálie“.

Tohle u nás nevidíme, ČOI sice reaguje na konkrétní stížnost, ale myslím si, že by měla daleko víc lidi upozorňovat na rizika, které takto nakoupené výrobky s sebou často nesou. A věc, kterou neřeší vůbec, jsou ty zmíněné agresivní obchodní praktiky jako jsou časomíry v nákupním košíku nebo fiktivní slevy.

Vloni do Evropy přišlo 4,6 miliardy individuálních balíčků ze třetích zemí. To nemáte fyzicky šanci proclít.

Dá se teď čekat, že se může situace ještě zhoršit pod vlivem trumpovských cel 104 % (naposledy dokonce 145 %) na Čínu? Tedy, že se teď Čína mnohem více obrátí na evropský trh i skrze tyto praktiky a svá online tržiště?

S tím bohužel počítáme, protože pro Číňany je to vlastně jediná cesta, co s tím udělat. Nejde jen o americká cla. Podobně jako je v EU celní výjimka do hodnoty 150 eur, v USA to bylo dokonce 800 dolarů. Donald Trump spolu se zavedením cel tento limit zrušil. Takže dnes bude clo na každý balíček třeba i v hodnotě deseti dolarů. A to je ještě větší impuls, proč se budou Číňané snažit své zboží daleko víc hrnout do Evropy. Proto musíme být jako EU výrazně akčnější a začít velmi rychle měnit legislativu. To samozřejmě bude nějakou chvíli trvat, takže o to víc musí začít fungovat i národní dozorové orgány a mít tenhle čínský šunt jako jednu z hlavních priorit.

Před časem na jedné debatě o čínském vlivu vystoupil ekonom z CERGE-EI Vilém Semerák a říkal, že je pozoruhodné, že ani z veřejně dostupných statistik nedokážeme přesně zjistit, jak velká je naše dovozní závislost na Číně a kolik se toho sem ve skutečnosti přiveze. Dá se říct, že právě ta tržiště, jako Temu, ten chaos v datech a statistikách jenom prohlubují, že to je vlastně taková šedá zóna?

Ony jsou k dispozici celní informace, ale podle mě s nimi nikdo moc nepracuje. I proto, že se to odehrává v ohromných objemech. Vloni do Evropy přišlo 4,6 miliardy individuálních balíčků ze třetích zemí. To nemáte fyzicky šanci proclít. Česká Celní správa přitom funguje velmi dobře. Testují například AI nástroje, které by dokázaly vytipovat zásilky z rizikových webů. Už ve chvíli kdy letadlo s balíčky odlétá z Číny směr Mošnov, by byly k dispozici datové informace, co v tom letadle je, a po příletu by celníci věděli, že chtějí otevřít konkrétní kontejner a sáhli po vytipovaném balíčku a zkontrolovali ho. To by dávalo smysl.

Zároveň to ale nese riziko, že když bude česká Celní správa příliš přísná, Číňani letadla přesměrují třeba do Maďarska. Už dnes spousta balíčků létá přes Nizozemsko, ale Maďarsko je další velký vstup tohoto čínského zboží do Evropy, protože maďarská vláda se programově rozhodla, že čínské e-shopy nebude – lidově řečeno – prudit. A ve chvíli, kdy tu bude tvrdší přístup naší Celní správy, tak neseme toto riziko, že úplně přijdeme o příjem z tohoto cla.

Čínská vláda je dobře propojena s čínskými IT firmami a dokáže si díky nim skládat dohromady jednotlivé obrázky. Něco o vás zjistí skrze nákupy na Temu, něco podle toho, na jaká videa se díváte na Tik-Toku…

Pak jsou ale i země jako je Norsko, Dánsko, Finsko, které se dohodly na společném postupu a po EU požaduji tvrdší přístup k těm e-commerce platformám jako je právě Temu a navrhují zavedení přímých sankcí, pokut nebo zákazů. Je tohle cesta: pokuty, zákazy, sankce?

Rozhodně je to věc, která se bude muset velmi rychle změnit, protože dnes čínská tržiště těží z evropské naivity. Když se chystal Digital Services Act (zákon o digitálních službách), tak se tam dala výjimka, kdy se řeklo, že online tržiště nemůže být zodpovědné za zboží, které přes ně prodává nějaký jiný obchodník. Jenomže to vznikalo v době, kdy tady čínská e-commerce ještě nebyla žádný problém a řešila se evropská tržiště, kde prodávají hlavně evropské firmy, na něž česká, polská, rakouská, španělská či jiná inspekce dosáhne.

Jenže dneska jde na tržiště 93 % věcí z Číny a obchodní inspekce samozřejmě nemá šanci dosáhnout na nějakého výrobce kdesi na severu Tibetu, pokud vůbec existuje a není to nějaká papírová schránka. Takže Číňani se nám jenom smějí. Nemáme nástroj, jak čínské tržiště pokutovat, i když díky provizím z prodeje skvěle vydělává. Rozpojilo se to, co funguje v klasickém obchodě: do kamenné prodejny přijde inspekce, najde nějaký problém a dá pokutu obchodníkovi. Pokud je to chyba dodavatele, tak mu to obchodník přefakturuje. Ale na základě Digital Services Act jsme společnou zodpovědnost obchodníka a výrobce rozpojili a říkáme, že online tržiště není zodpovědné, že je zodpovědný jen konkrétní výrobce. A to je důvod, proč si Temu a spol mohou dovolit obcházet evropská pravidla, protože vědí, že jim se nic nestane a na čínského výrobce nikdo nedosáhne.

Vlastníkem Temu je ale aspoň navenek společnost Whaleco Technology Limited registrovaná v Irsku, v Dublinu. Neměla by tedy nést odpovědnost za plnění všech povinností stejně jako ostatní obchodníci působící v EU?

No ale nemá, právě proto, že ta výjimka pro elektronická tržiště je plošná, platí pro všechny. Měly by se na ni ale vztahovat třeba pravidla pro reporting a podobně, ale zodpovědnosti za výrobky a za to, že jsou často závadné, jedovaté, bez testu a podobně, tu nemají, bez ohledu na to, že jsou formálně registrovaní v Irsku.

Před Temu varuje i Národní úřad pro kybernetickou bezpečnost i kontrarozvědka BIS. Je to podle vás „jen“ kvůli možnosti zneužívání dat a osobních údajů, nebo jsou tam i další bezpečnostní aspekty?

V tomto případě jde primárně o ty osobní údaje. Číňanům takto o sobě dáváte spoustu informací. Nejenom o tom, co nakupujete, ale kde bydlíte, jaké je číslo vaší kreditky… Čínská vláda je dobře propojena s čínskými IT firmami a dokáže si díky nim skládat dohromady jednotlivé obrázky. Něco o vás zjistí skrze nákupy na Temu, něco podle toho, na jaká videa se díváte na Tik-Toku… To je to riziko, na které BIS upozorňuje: že přes různé čínské technologické firmy si lze poskládat komplexní obrázek, který nikdo jiný nemá, protože nikdo jiný nemá tolik různých zdrojů dat.

Ale Čechům to, jak se zdá, moc nevadí… Je to tak, že převládá spokojenost s tím, jak jsem levně nakoupil, nebo to souvisí i s tím, co jste již říkal: že se o rizicích málo mluví, málo varuje?

Opravdu bych čekal, že ČOI i ministerstvo průmyslu, které má v gesci ochranu spotřebitele, už nejméně dva roky pojede intenzivní vzdělávací kampaň. U nějakých drobností, co si lidé na Temu nakupují, to nemusí hrát roli, ale skutečně někdo chce kupovat dětem věci, které ze všech testů vycházejí jako velmi rizikové? Podle Toy Industries Europe je na čínských tržištích problematických 80 % hraček. Divím se, že člověk je ochoten si na sebe vzít oblečení napuštěné kdo ví jakými chemikáliemi nebo že si strčí do zásuvky elektrický přístroj bez atestu, který může kdykoliv zahořet…

To prostě je problém a má být role ČOI před tím varovat, provádět testy – přičemž spoustu testů už dělaly inspekce v jiných zemích – a s tím chodit do médií, do Snídaně s Novou, do Dobrého rána a tam to lidem říkat, varovat je. Ať se pak rozhodnou sami. Stejně jako má člověk plné právo přivodit si cirhózu jater tím, že bude chlastat, asi má i právo trávit vlastní děti jedovatou hračkou. Ale měl by o tom riziku vědět.