Andrej Babiš pod tlakem chybuje, pak přicházejí údery pod pás

Šampionát v argumentačních faulech v podání premiéra a šéfa ANO Andreje Babiše pokračoval i v průběhu prázdnin.  Konkrétně když se premiér dostal na tiskové konferenci pod tlak redaktora DVTV Jakuba Vilímka. „Neklaďte mi hloupé otázky, založil jsem úspěšnou firmu, jste moc mladí, abyste to pochopili,” pravil Babiš. HlídacíPes.org sleduje klamavou linku premiérovy komunikace dlouhodobě.

I citované vystoupení by mohlo patřit do učebnic žánru řečnických podrazů. Třeba když přišla řeč na Babišovu údajnou neschopnost dokončit za tři měsíce výměnu ministra kultury. „Já jsem úplně neschopný, proto jsem kdysi založil nějakou firmu, a udělal jednu z největších firem ve střední a východní Evropě. Založil jsem hnutí, které za sedm let vyhrálo šest voleb. Takže asi jo,“ zaznělo z premiérových úst.

Ten, který naslouchá

Je to jeho oblíbená řečnická figura, kterou pro velký úspěch předvádí znovu a znovu. Třeba před dvěma lety na sněmu hnutí ANO, kde představoval svou vizi Česka v roce 2035.

„Kdybych nerozuměl lidem, kdybych jim s pokorou nenaslouchal, tak bych nikdy nevybudoval od nuly firmu, která se stala jednou z největších ve střední a východní Evropě a zaměstnává 35 tisíc lidí!“ řekl tehdy Babiš.

Ve skutečnosti jde o kombinaci dvou řečnických faulů: emotivní klam oslavující úspěch a tzv. společný efekt. Ten první předpokládá, že bohatství nějak nutně souvisí s pravdivostí tvrzení. Ve druhém případě jde o sloučení zdánlivě souvisejících jevů, které ovšem nemají společnou příčinu.

Na závěr tiskové konference z tohoto týdne pak Babiš předvedl další výpad. „Já podle koaliční smlouvy rozhoduju a já jsem dal ten návrh, točíte se v kruhu pane kolego, jste ještě moc mladej, abyste to pochopil. Zeptejte se na něco jiného,“ odpověděl na opakovanou novinářovu otázku.

Jde samozřejmě o osobní útok, v tomto případě kvůli věku oponenta. Podobně, právě kvůli věku, dehonestoval před rokem místopředseda hnutí ANO Jaroslav Faltýnek v televizní debatě poslance Pirátů Jakuba Michálka.

A do třetice z aktuálního vystoupení předsedy vlády: „Já jsem 31. května napsal, že podle koaliční smlouvy předložila sociální demokracie pana Šmardu. Ale pana prezidenta nejsem schopný znásilnit, takže jsem asi neschopný.“

Jde samozřejmě o nevyplývající tvrzení. Přesvědčit prezidenta k ústavnímu kroku jistě lze i jinak než jeho znásilněním.

Mistr klamu

HlídacíPes.org v minulosti vydal několik textů, které se věnovaly právě Babišovým argumentačním klamům. Přehlídkou argumentačních faulů byl třeba zmíněný Babišův projev na sněmu ANO v březnu 2017. Pojďme si je rozebrat.

„Co o problémech obyčejných lidí vědí politici, kteří sedí ve sněmovně 20 let? Copak mohou něco vědět o problémech běžných rodin, když se od školy nikdy neživili ničím jiným než politikou?“

Tak se Andrej Babiš ptal ve svém projevu, v němž představil svou vizi České republiky do roku 2035. Argumentem o politicích, kteří sedí ve sněmovně 20 let, podkládal své návrhy na změnu volebního systému.

Ve skutečnosti je mezi dvěma sty poslanci takových jen sedm – z nichž pět se od školy živilo i jinak než politikou. Jde tedy o řečnický klam, který se jmenuje unáhlené zobecnění: řečník podsouvá publiku vlastnost celku na základě příliš malého vzorku.

Ušlápnutý disident?

Jakých dalších faulů se Andrej Babiš tehdy dopustil?

„Letos to bude už šest let, kdy jsem nevydržel mlčet a přestal se bát a začal jsem hlasitě kritizovat naše polistopadové politiky.“

Jde o klamný argument ze skupiny útočících na city. Konkrétně o argument vzbuzující soucit. Vytváří se zde dojem, že hlasitá kritika polistopadových poměrů je čímsi, co s sebou neslo strach a nutnost ho nějakým impulsem překonat. Ve skutečnosti nejsou známy případy, kdy by byl někdo postihován za vyjadřování politického názoru; Babiš navíc ve stejné době úspěšně budoval své hospodářské impérium a není o něm možné uvažovat jako o ušlápnutém disidentovi.

„Vládly tu tradiční politické strany, které si 25 let dělaly z veřejných peněz koryto.“

Jde o další příklad již zmíněného unáhleného zobecnění. Babiš podsouvá vlastnosti celku – v tomto případě tradičním politickým stranám, na základě malého vzorku nebo excesu.

Případy zneužívání veřejných peněz, a to jak ty domnělé, tak skutečné, pravomocně odsouzené, se ovšem nevyhýbají ani nezávislým politikům v komunále, úředníkům bez stranické příslušnosti a podobně. Jinými slovy – nejde o rys charakteristický tradičním politickým stranám, které by ho měly ve svém „genetickém kódu“.

Máte jenom dvě možnosti

„Já jsem od roku 2011 potkal tisíce lidí.“

Zde není zcela zřejmé, co tímto údajem, navíc vágním, chce Babiš vůbec říct. V projevu jím opět podkládal svou schopnost naslouchat; mohlo jít buď o dovolávání se falešné autority (každý, nejen Babiš a nejen ostatní politici, potkal od roku 2011 tisíce lidí.)

Co to o nich říká? A co říká Babišova věta o oněch lidech, jejich složení, „kvalitě“, důvodech k setkání? Nebo opět tzv. společný efekt: Jak kvalita programu, osoby vůdce souvisí s počtem lidí, které potkal?

„Ta volební rovnice pro podzimní volby je velmi jednoduchá. Buď voliči budou chtít pokračování hnutí ANO ve vládě, anebo si zvolí návrat k vládnutí tradičních politických stran.“

Klasické falešné dilema. Babiš nám předkládá dvě možnosti a vyvolává dojem, že existují pouze ony. Dělá to samozřejmě proto, aby vyvolal dojem, že ANO může prosadit svůj program jen tehdy, pokud volby vyhraje přesvědčivě a v ideálním případě nebude potřebovat koaliční partnery.

Ve skutečnosti už v tu chvíli (na jaře 2017) bylo vysoce pravděpodobné, že i jako vítěz voleb bude ANO muset vládnout v koalici. Nemluvě o tom, že coby součást minulé vlády bylo ANO také právě jednou z těchto „tradičních stran“.

„Jaká náhoda, že zrovna teď pan premiér začal řešit rychlovlaky a daně. A dokonce si vzpomněl na poplatky za služby mobilních operátorů. Vždyť je to lidem jenom pro smích,“ pouštěl se dále Babiš do tehdejšího předsedy vlády Bohuslava Sobotky z ČSSD.

Typické zesměšňování. Předkládání argumentů či skutků oponenta v takové podobě, aby vyvolaly posměch. Mimochodem – na tento typ klamné argumentace je vhodné si vzpomenout, kdykoli řečník pronese slovo absurdní.

„Důchodce dneska vydá pomalu všechny peníze za nájem a léky, ačkoliv 40 let předtím poctivě pracoval a platil daně.“

I kdyby bylo nesporné, že důchodci vydávají většinu peněz za nájem a léky, je zde problém ve vztahu příčiny a následku. Babiš podsouvá platnost následující věty: Kdo poctivě pracuje a platí daně, má nárok očekávat, že většina jeho výdajů nepůjde právě na nájem a léky. Taková věta ovšem nemá žádnou oporu, jde tedy o nevyplývající tvrzení (non sequitur).

Je libo kostelecký párek?

V hluboké defenzivě Andreje Babiše zasáhlo rovněž letošní jaro, kdy se na něho hrnuly kauzy s evropskými dotacemi, závěr policejního vyšetřování Čapího hnízda i sílící demonstrace jeho odpůrců.

HlídacíPes.org i tehdy vybral několik citátů, které ukázaly, jak Babiš a jeho mediální poradci pracují, pokud se ocitnou pod tlakem.

Jakkoli je zvyklý sám nastolovat agendu a nutit oponenty, aby hráli jeho hru, zdrcující audit Evropské komise naopak Babiše postavil do role, v níž se musí hájit. Ať už na sociálních sítích nebo při vystoupení ve sněmovně.

Tam také zazněl první z výroků, který rozebereme z pohledu argumentačních faulů.

„Měl jsem k večeři kostelecké párky, měly 90 procent masa. Nevykládejte o potravinářském průmyslu.”
(Babiš se zlobí na posměšky opozice, Poslanecká sněmovna, 4. června)

Jistě, párky z Babišovy „bývalé firmy“ z Kostelce umějí mít i 90 procent masa. Babiš nejspíš večeřel prémiový Poctivý vídeňský párek, jehož složení je následující: Vepřové maso 90%, pitná voda, sedlá sůl, stabilizátory E250, E451, koření, aroma, antioxidant erythorban sodný, cukr, maltodextrin, česnekový prášek. Obsah soli max. 2,5%. Obsah tuku max. 28%. Obsah masa: 90%.

Důvodem, proč jsou ovšem uzeniny z Kostelce nebo Vodňan vnímány jako symbol očekávání českého spotřebitele dostat šmakuládu za málo peněz, ovšem taky s odpovídající „kvalitou“, samozřejmě nejsou prémiové párky. Jako příklad nám poslouží rozšířený párek Javořický: Kuřecí maso strojně oddělené 67%, pitná voda, vepřové kůže, bramborový škrob, vepřové maso 3%, hovězí maso 2%, jedlá sůl, bramborová vláknina, sušená zelenina (chilli paprika), stabilizátory E250, E451, látka zvýrazňující chuť a vůni E621, antioxidant E316, přírodní aroma, česnek, koření a extrakty koření, jedlé kolagenové střevo, aroma.

Z hlediska argumentačních klamů jde o tzv. unáhlené zobecnění. Publiku je podsouvána vlastnost celku (párky z Kostelce jsou obecně dobré) na základě jednoho příkladu nebo malého počtu vzorků (prémiový párek s 90 % masa).

Nic se vracet nebude

Z podobného soudku je i následující příklad. Pochází z Babišových pravidelných nedělních hlášení na facebooku, tzv. čaulidí. Ta jsou ostatně svou jednostrannou komunikací od mluvčího (ať už je jím Babiš, nebo některý ze spin-doktorů) pro vytváření klamů ideální. I kdyby publikum chtělo a bylo schopné klamy rozpoznat, nepředpokládá se, že by o tom mohlo s Babišem diskutovat.

„Česká republika nebude vracet dotace. Není k tomu absolutně žádný důvod. Schválně se podívejte na video ze Sněmovny, kdy mluvím o případu, který si možná ještě pamatujete. V březnu 2017 taky všichni mluvili o tom, že se budou vracet peníze, ale v srpnu 2018 Evropská komise rozhodla, že k tomu není žádný důvod.“

Unáhlený závěr, kdy mluvčí vytváří závěr bez dostatečného zvážení všech podstatných okolností. Zde příklad z minulosti, který je použit jako mustr pro budoucnost, aniž by bylo vysvětleno, proč je ve všech ohledech tento případ analogický.

Za všechno může Kalousek

Uhýbání od podstaty směrem ke tvrzením, ať už domnělým nebo skutečným, která s věcí nesouvisejí, je jedním z nejčastějších (a ovšem nejprůhlednějších) faulů. Říká se mu úhybný manévr.

„Ukážeme občanům, kdo zapříčinil to, že se vracelo 35 miliard z peněz daňových poplatníků. Můžeme na to potom dělat schůze dva roky. Je tam toho tolik co, vytunelovali, to je pecka.”
(Babiš ve sněmovně, 4. června)

Úhybnému manévru se v angličtině říká red herring, znamená původně uzený sleď, obrazně falešná stopa (na základě historky, ve které se uzeným sleděm taženým přes území lovu nechali svést honicí psi ze stopy). Též se používá pojem whataboutismus. U Babiše je terčem whataboutismu často Miroslav Kalousek, zde je útok vztažen na „předbabišovské“ politické špičky obecněji. Známý příklad úhybného manévru obsahuje následující anekdota: „Kolik je v Sovětském svazu průměrný plat kvalifikovaného dělníka?“ „V Americe zase bijou černochy.“

Co jsou argumentační fauly a jak na ně nenaletět?
Podívejte se zde.

Argument počasím a koncertem

Vedle logických faulů se samozřejmě často objevují i „argumenty“, jejichž jediným cílem je poškodit nebo ponížit protivníka.

„Nesleduju, proč bych to sledoval. Je hezky, tak oni tam chodí teďka na koncerty.“
(Babiš odpovídá na otázku, zda sleduje úterní demonstraci, Novinky.cz, 4. června)

Faul z kategorie útoků, konkrétně zesměšnění. Celkově jsou útoky nejčastější skupinou argumentačních faulů. Babiš logickou argumentaci vynechává, útočí na motivy demonstrantů, degraduje je. Tento faul je ze stejné skupiny jako například známý lapsus bývalého šéfa pražských komunistů Miroslava Štěpána a jeho projevu z roku 1989: „V žádné zemi ani rozvojové, ani v socialistické, ani v kapitalistické neexistuje to, aby patnáctileté děti určovaly, kdy má odejít prezident, nebo kdy má přijít a kdo jím má být.” Podobně dehonestoval před rokem místopředseda hnutí ANO Jaroslav Faltýnek v televizní debatě poslance Pirátů Jakuba Michálka kvůli jeho věku. Babiš se za svůj útok omluvil.

Útok na Česko

Průkopníkem apelů na strach je v Česku bezpochyby Tomio Okamura. Když jde do tuhého, přijme ovšem tuto argumentaci – například o zlé Evropské unii – i jinak více méně pragmatický Babiš.

„Je to pochybná, nepovedená a nepravdivá zpráva, která má znaky útoku. Je to ohrožení České republiky a českých firem.“
(Andrej Babiš ve sněmovně, 4. června)

Strach se v českých podmínkách používá stále častěji, patří do základní výbavy populistů. Zde je vytvářen dojem, že je Česká republika v ohrožení, v ohrožení jsou české firmy – i s dalšími negativními důsledky. Ve skutečnosti se zatím nic zásadního neděje – audity se týkají jednoho nebo několika politiků, a především skupiny firem, které patří do svěřenského fondu předsedy vlády. Jeho zájmy a zájmy holdingu jsou vydávány za národní zájem a podpořeny apelem na strach.

Pracuji zadarmo, dotace neovlivňuji

Andrej Babiš je velmistrem útoků na city. K nejslavnějším samozřejmě patří jeho tvrzení, že užívá homeopatika na křivdu, za což mimochodem obdržel od skeptiků cenu Bludný balvan. Zde vidíme apel na city v kombinaci s dalším faulem, tzv. nesouvisejícím tvrzením (non sequitur):

„Není důkaz, že bych ovlivňoval rozhodování o udělování evropských dotací. Nikdy bych nic takového neudělal, nejsem blázen. Nikdy jsem to neudělal. Dělám pro lidi zdarma.“

Je to jen rozvedení obvyklé pózy, podle které Babiš dělá zdarma, peníze posílá samoživitelkám, pracuje 15 až 18 hodin denně, sedm dní v týdnu a má výsledky – jak se nedávno svěřil Novinkám. Zde navíc zcela bez kontextu uvádí činnost zdarma jako důkaz pro jiné, nesouvisející tvrzení, že neovlivňuje rozdělování dotací.

Nechci spekulovat, ale…

Kdykoli v projevu politika uslyšíme „nechci spekulovat“, buďme si jisti, že spekuluje. Kdyby totiž věděl, využil by příležitost říct to rovnou. To je i příklad následujícího tvrzení.

„Dva auditoři byli Češi, ale do té zprávy se nenapsali. A jeden Polák. Nechci spekulovat, že to je útok na V4.“
(Babiš ve sněmovně, 4. června)

Může jít o unáhlený závěr, ale též o tzv. ignorování společné příčiny. Mluvčí tvrdí, že mezi dvěma jevy existuje příčinný vztah, ačkoli ho mohla způsobit i příčina jiná. Zde je z účasti dvou Čechů a jednoho Poláka dovozován útok na celou V4, kterým si Babiš nejspíš připravuje půdu pro argumentaci „shodili jsme kvóty, EU se nám mstí“.

HlídacíPes.org vybral zmíněné kategorie argumentačních klamů bez nároku na úplnost. Pokračovat by se dalo dál – například častými argumenty oslavujícími úspěch, v nichž Babiš hájí své kroky tvrzením, že vybudoval úspěšnou firmu.