Andrej Babiš při popisování svých podnikatelských začátků přeskakuje značnou část své byznysové kariéry. Rád se chlubí tím, že začínal s kolegy v malé kanceláři na Václavském náměstí v Praze a na účtu měli sto tisíc korun. Na minulost v Petrimexu „zapomíná“.

Ačkoli si v rámci politické kampaně může potenciální volič přečíst příběh popsaný jako americký sen o tom, že první miliony Babiš vydělal poté, co dostal od Petrimexu v roce 1995 kopačky, pravda je někde jinde.

Jak popisuje kniha Z Bureše Babišem, peněz měl už předtím víc než dost a Agrofert nebyl dítětem náhody, ale cílenou transformací podnikatelské činnosti, kterou Babiš rozběhl potají a na sebe.

Toto je druhá část ukázky z tištěné publikace HlídacíPes.org – Babiš. Vůdce pro 21. století.
Tomáš Lemešani je autorem knihy Z Bureše Babišem

Připomeňme, že Andrej Babiš označuje za počátek své podnikatelské kariéry a vznik Agrofertu úvěr ve výši 4 miliony dolarů od americké banky Citibank v roce 1994. Do té doby byl podle vlastního tvrzení řadovým vrcholným manažerem Petrimexu bez výraznějšího majetku.

Toto tvrzení rozporuje početnost jeho podnikatelských aktivit, které vyvíjí už od roku 1990. V tomto roce vznikla třeba slovenská akciová společnost Contix. Předsedou představenstva se stal zaměstnanec Petrimexu Alexej Beljajev, v minulosti i dnes významný podnikatel blízký slovenským vládním špičkám.

Jak ukazuje zpětný pohled na okolnosti vzniku impéria Andreje Babiše, už tehdy začalo cílené vytváření sítě firem, která postupně přebírala činnost státního podniku Petrimex. Contix totiž ovládl Babiš se společníky.

V březnu 1991 pak pod rukama manažerů Petrimexu vzniká další společnost Sima, kterou v roce 1993 začal řídit Ľubomír Šidala, Babišův kolega z Maroka. Jak uvedl týdeník Euro, později do firmy Sima majetkově přistoupili také Ivan Propper a Erik Rakický, syn tehdejšího šéfa Petrimexu Antona Rakického, který sehrál podstatnou roli v začátcích Agrofertu.

V roce 1991 se v obchodním rejstříku objevila společnost Conamis s ředitelem Petrem Lövingerem. Zástupcem ředitele byl Peter Dubrovay. Oba sehráli významné úlohy při další fázi expanze Agrofertu.

Dodnes fungují firmy Conamis Trading Transport a Conamis Transport. Tatáž skupina lidí založila v minulosti také IPF Conamis Investment, která vznikla v lednu 1992. Společnost podle týdeníku Euro skoupila jen pár set kuponových knížek a v roce 1997 vstoupila do likvidace.

Předsedou dozorčí rady byl přímo Andrej Babiš. Tím ještě více zprůhlednil propojení s Ľubomírem Šidalou, Ivanem Propperem, Erikem Rakickým, Petrem Lövingerem, Petrem Dubrovayem i dalšími manažery, kteří pozůstatky předchůdců Agrofertu řídí i vlastní v některých případech dodnes.

Zrození Agrofertu

Na klony Agrofertu, které využívaly možnosti státního Petrimexu a postupně uždibovaly části jeho obchodu, Andrej Babiš v oficiálních životopisech zapomíná.

Nepřipomíná ani to, že už v roce 1991 vznikla společnost Savena, založena společníky Vojtechem Agnerem a Vierou Jurkovičovou. Oba jsou dlouholetými spolupracovníky Babiše. Vojtech Agner je například Babišovým klíčovým právníkem.

V majetkové struktuře firmy Savena se navíc jako společník objevuje další klíčová složka byznysplánu ovládnutí chemického průmyslu – švýcarská společnost Fertagra. V první polovině roku 1994 Agrofert ovládl majoritu zemědělského družstva Agroprofit a ve stejné době ovládl také společnost Agroter.

Samotný Babiš tvrdí, že Agrofert začal budovat v polovině devadesátých let. Jako důvod založení vlastního impéria označuje útěk před útlakem režimu Vladimíra Mečiara na Slovensku. Pravdou ale je, že Agrofert vznikl tři týdny po rozpadu Československa. A kapitálové možnosti výrazně přesahovaly Babišova tvrzení z životopisů.

Petrimex do Agrofertu investoval stovky milionů korun a přenechal mu většinu svých klientů. Místo společného rozvoje a fúze se však stal obětí Agrofertu, který z něj vytáhl investiční majetek a zákazníky.

Z Agrofertu byl Petrimex proti své vůli vytlačený, přičemž dodnes nejsou známé některé klíčové okolnosti. Po tvrdé bitvě skončil státní podnik bez zákazníků, manažerů a na pokraji zájmu.

Dodnes Babiš nekomentuje, jak Agrofert ovládl, a před záhadným děním kolem vzniku holdingu zavírá oči své i veřejnosti.

Vypečená valná hromada

Zřejmě nejzávažnější pochybnosti kolem impéria Andreje Babiše pocházejí z dob, kdy už základní kameny Agrofertu pevně stály. Vše podstatné se odehrálo v dubnu a květnu 1995. Krajský obchodní soud v Praze tehdy zapsal zvýšení základního jmění společnosti Agrofert z jednoho na 4 miliony korun.

Podkladem pro tento zápis v obchodním rejstříku se stal zápis z jednání mimořádné valné hromady akciové společnosti Agrofert, která se údajně odehrála 13. 2. 1995 v sídle státní akciové společnosti Petrimex.

Vedení Agrofertu rozhodlo kromě výrazného navýšení základního jmění také o vydání 300 akcií o jmenovité hodnotě 10 tisíc korun za jednu. Vydané akcie tedy odpovídaly podílu podniku, o který bylo základní jmění navýšeno.

Podle tohoto zápisu měli zástupci Petrimexu prohlásit, že státní podnik nevyužije svého předkupního práva na upsání nových akcií. Z pozice mateřské firmy totiž bývalý státní podnik zahraničního obchodu disponoval přednostním právem na nákup akcií Agrofertu.

Společnost práva nevyužila, naopak vyjádřila souhlas s nabídkou vydaných akcií jiným zájemcům. Představenstvo mělo na základě rozhodnutí valné hromady do dvou dnů doručit nabídku k upsání akcií vhodným obchodním partnerům.

Těmito zájemci byly společnost O.F.I. – Ost Finanz und Investment A.G. a Spolana Neratovice. Akcie měly upsat v objemu 2,6 a 0,4 milionu korun.

Rozhodnutí Petrimexu přirozeně vyvolalo různé polemiky. Není možné vysvětlit, proč do aktivit Agrofertu státní podnik nejdříve investoval stovky milionů korun, a pak se bez odplaty nebo jakékoliv jiné zjednané výhody vzdal práva upsat jeho akcie.

Zatímco podíl Petrimexu tak klesl na čtvrtinu Agrofertu, záhadná švýcarská společnost rázem držela 65 procent akcií podniku.

Dobře utajení spolužáci

Andrej Babiš dodnes tvrdí, že za společností O.F.I. Ost Finanz und Investment A.G. stáli jeho spolužáci z lycea v Ženevě. Do Švýcarska vycestoval Andrej Babiš jako středoškolák v září 1969. Nejprve tam navštěvoval státní všeobecné gymnázium.

Po zdravotních potížích, kdy onemocněl trombocytopenií a rok se léčil v nemocnici, nastoupil na College Rosseu, což je právě ono lyceum, kde se měl Babiš s budoucím investorem Agrofertu seznámit.

Problémem z hlediska důvěryhodnosti tohoto tvrzení je ovšem fakt, že na lyceu studoval pouze pár měsíců. Že by si tedy se spolužáky z lycea věřil po téhle krátké známosti natolik, aby mu o více než 20 let později svěřili miliony korun na rozběh firmy?

Důvěryhodnost tvrzení navíc rozporuje samotný fakt, že Babiš nikdy nejmenoval konkrétní osoby, které měly těmi dobrými známými ze studentských dob být. A ani samotná společnost nepůsobí nijak přesvědčivě. Kromě vstupu do Agrofertu není známá žádnou jinou investicí či byznysovou aktivitou.

V Česku za ni jako jediný viditelný představitel vystupoval Libor Široký. Konkrétně koncem roku 1996 se jméno Libora Širokého objevilo na valné hromadě Agrofertu v roli zástupce švýcarského investora a většinového majitele.

Samotný Široký, který léta působil v komunistické kontrarozvědce, o majitelích O.F.I. nic veřejně neprozradil. Postupem času zůstal ve strukturách holdingu Agrofert, kde dnes vede dozorčí radu skupiny.

Případ skončil, zapomeňte…

Nejde o jedinou kontroverzi, kterou záhadná valná hromada Agrofertu z února 1995 vzbudila. Už 8. května téhož roku napadlo valnou hromadu nové vedení společnosti Petrimex u Krajského soudu v Praze.

Redakce HlídacíPes.org připravila exkluzivní publikaci mapující byznys i politické záměry Andreje Babiše.

Už samotný fakt žaloby vzbudil otazníky, zda zástupci Petrimexu skutečně jednali na údajné valné hromadě Agrofertu v roce 1995 v zájmu státního podniku.

Jen stěží totiž lze vysvětlit postup Petrimexu, který se zcela vzdal závažných nároků v Agrofertu, aby záhy napadal vlastní rozhodnutí.

V žalobě u soudu argumentuje Petrimex třeba tím, že z jednání není pořízen notářský zápis. Další výraznou pochybnost o tom, zda byla valná hromada skutečná, pak vyvolala osoba Eleny Trenčianské.

Ta byla tehdy místopředsedkyní představenstva Petrimexu a členkou dozorčí rady Agrofertu. V době údajné valné hromady ale byla Trenčianská na služební cestě ve Velké Británii.

Petrimex se sice po letech soudu s Andrejem Babišem mimosoudně domluvil a žalobu stáhl. Nevysvětlitelné události ohledně transformace Agrofertu však nikdy nevysvětlila ani jedna ze stran.