Ohniska evropských turbulencí v tomto roce? Rusko bude nadále předstírat, že je velmocí; problémy s řeckým dluhem se vrátí; a příliv uprchlíků se nezastaví, předpovídá státní tajemník pro evropské záležitosti Tomáš Prouza. V rozhovoru s Janem Jedličkou z EU office České spořitelny pak v případě migrantů zdůraznil potřebu přesvědčit je o tom, že se chtějí stát Evropany. O čem dalším mluvil blízký spolupracovník premiéra Sobotky, přezdívaný „český pan Evropa“?

• Krizí, kterým Evropská unie v tuto chvíli čelí, je až příliš. Horší nicméně je, že přišly najednou. Když se podíváte na historii Evropy, Evropské unie, tak tu vždy byla nějaká krize, ale většinou přicházely po sobě; vyřešila se jedna a po roce, dvou přišla další. Teď se setkaly ekonomická krize, reprezentovaná otázkou “co dál s Řeckem,” ale doopravdy “co dál s eurozónou,” krize zahraničně-politická, kdy se v Evropě poprvé po sedmdesáti letech změnily hranice násilím, když Rusko ukradlo Krym a vstoupilo na východní Ukrajinu, a zároveň krize migrační, se kterou si nikdo moc neví rady.

• Ekonomická krize by měla být vyřešena jako první. Můžeme sice vést dlouhou debatu o tom, která cesta je o něco lepší, ale zhruba víme, co se má stát, jak eurozónu posílit. Rusko se minimálně letos bude snažit tvářit, že je stále silné. V poslední době to bylo vidět v Sýrii, kde Rusové ukazovali svaly, předstírali, že dokáží věci, na které dnes už nemají, ale minimálně stále vytvářejí dojem, že jsou velmoc. I když ekonomicky jde například o středně velkou zemi. A migrace nás bude trápit i letos.

• Co se migrace týče, jsou tu miliony lidí vyháněných válkou a terorizmem z Blízkého východu. A pokud budou pokračovat ekonomické problémy v Africe, pokud bude pokračovat sucho, proud migrantů z této oblasti bude též stoupat. Nemůžeme tak mluvit o tom, že lidé přestanou přicházet. Ta debata musí být letos o tom, jak mít pod kontrolou, kdo přichází a jak mít nastavenou integrační politiku. Musíme se snažit aby, když už lidé přicházejí, se chtěli stát Evropany.

• Řekové začali dělat to, co slíbili. Konečně, asi na devadesátý třetí pokus začali dělat nějaké reformy, zkoušejí privatizovat a dostali zhruba rok na to se ukázat. Otázka Řecka se nejspíš vrátí někdy v létě, protože jsou věci, které Řecko dokáže, a které nedokáže. Největší problém bude mít s privatizacemi, s příjmy z privatizací, které podle Atén mají zajistit velké množství peněz. Nemyslím si, že je to reálné. Objeví se tak opět díra, kterou bude třeba pomoc Řekům zaplnit a budeme tak řešit, jestli řecké vlády znovu uvěřit že udělá nějaké potřebné reformy, a nebo ne.

• Jedinou věcí, kterou bych se v souvislosti s udržitelností evropského integračního procesu bál, jde o jistou černou labuť, je rozpad Německa nebo jeho naprostý odklon od záměru mít silnou Evropu, jeho uzavření se sama do sebe. Dnes je to vlastně jen Německo, které Evropu v mnoha věcech táhne. Bez fungujícího Německa, které má jasné evropské směřování, bychom tak měli obrovské problémy.