KOMENTÁŘ. I když byl Ronald Reagan stejně jako Donald Trump prezidentem nominovaným Republikánskou stranou, těžko bychom hledali dva rozdílnější politiky. Rozdíl mezi Ronaldem Reaganem a Donaldem Trumpem ale není jen generační.

Je to rozdíl strukturální a ideologický a vypovídá o hluboké proměně amerického konzervatismu. Zatímco Reagan zosobňoval konzervativní víru ve stát, který je omezený, ale silný, Trump reprezentuje politiku, v níž je stát nástrojem moci. Oba mluvili jazykem síly, ale každý chápal sílu jinak.

Reagan viděl svět jako nebezpečné, ale řiditelné místo. Věřil, že americká moc stojí na třech pilířích: vojenské převaze, pevných aliancích a morální legitimitě. NATO a Evropa pro něj nebyly přítěží, ale násobitelem amerického vlivu.

Stejně jako Trump tlačil na spojence, aby více investovali do obrany, ale nikdy nezpochybňoval samotný smysl aliance. Spojenectví bylo součástí strategie, nikoli obchodní položkou. Trump naopak chápe svět jako transakční arénu, v níž každý sleduje vlastní zisk. Spojenci jsou pro něj náklad a aliance dohoda, kterou lze kdykoli vypovědět, pokud se momentálně nevyplácí.

Reagan byl pro propojení světa

Zvlášť výrazný je rozdíl ve vztahu k Rusku. Reagan Sovětský svaz označil za „říši zla“, nikoli z nenávisti, ale z přesvědčení, že jasné pojmenování nepřítele je podmínkou míru. Tvrdý jazyk kombinoval s masivním zbrojením a teprve z pozice síly přistoupil k jednání.

Trumpův přístup je rétoricky nevyhraněný, místy vstřícný k autoritářům a založený spíše na osobních sympatiích než na strategickém rámci. Reagan by takový přístup považoval za nebezpečně krátkozraký.

V ekonomice se oba shodnou na nižších daních a skepsi k přebujelému státu, ale i zde se jejich cesty rozcházejí. Reagan byl zastáncem volného obchodu a otevřeného trhu. Věřil, že americká ekonomická síla roste z propojení světa, nikoli z jeho uzavírání. Trump naopak prosazuje cla, protekcionismus a ekonomický nacionalismus.

To, co Trump považuje za sílu, by Reagan viděl jako nedostatek sebekontroly.

Zásadní rozdíl spočívá také ve vztahu k institucím. Reagan byl konzervativec, ale zároveň institucionální prezident. Respektoval soudy, volby i nepsané ústavní zvyklosti. Chápal, že konzervatismus není jen o omezování státu, ale i o ochraně pravidel, na nichž republika stojí.

Trump naopak politiku personalizoval. Instituce vnímá především jako překážky nebo nástroje, které mají sloužit jeho osobní legitimitě. Zpochybňování voleb a útoky na soudy by Reagan považoval nikoli za boj proti elitám, ale za ohrožení republiky.

Trump jako odchylka od tradice

Rozdílný je i styl. Reaganova politika byla postavena na optimismu, důstojnosti a schopnosti sjednocovat. Jeho slavné „It’s Morning Again in America“ bylo vyjádřením víry, že politika má společnost uklidňovat a dávat jí směr.

Trumpova politika je naopak založena na permanentním konfliktu. Legitimizuje se skrze rozhořčení, polarizaci a neustálý boj. To, co Trump považuje za sílu, by Reagan viděl jako nedostatek sebekontroly.

Reagan chápal USA jako morálního vůdce svobodného světa. Trump ji chápe jako vychytralého  hráče, který se nesmí nechat „okrádat“. To není jen rozdíl v tónu, ale v samotném pojetí moci. Reagan usiloval o vítězství v dlouhé hře, kterým byla porážka sovětského systému. Trump usiluje o vítězství v každém jednotlivém sporu, v každém mediálním cyklu.

Proto by Reagan Trumpa nepovažoval za svého nástupce, ale za odchylku od republikánské tradice. Trump převzal rétoriku síly, ale opustil to, co Reagan považoval za klíčové, a to aliance, instituce a charakter výkonu moci. Reagan chtěl vyhrát studenou válku. Trump chce vyhrát každou malichernou hádku bez ohledu na možný výsledek války. A v tom je rozdíl, který není kosmetický, ale zásadní.