Israel Defense Forces on Foter.com, zdroj

Aleš Rozehnal: Svět se změnil a mezinárodní právo by to mělo uznat, ukazují Golanské výšiny

Napsal/a Aleš Rozehnal 29. března 2019

KOMENTÁŘ. Spojené státy americké uznaly svrchovanost Izraele nad Golanskými výšinami. To ovšem vzápětí odsoudili představitelé skoro všech významných států světa jakožto krok, který je v rozporu s mezinárodním právem. Některé doktríny platné po 2. světové válce už ale nejsou v současném světě aplikovatelné, píše advokát Aleš Rozehnal.

Na Golanských výšinách dochází ke střetu právní doktríny absolutního zákazu získávání územních zisků silou a respektu k nutnosti ochrany národní bezpečnosti státu Izrael.

Syrská republika, jejíž součástí byly Golanské výšiny, vznikla v roce 1930 a po svém vzniku byla pod kontrolou Francie. Na tomto stavu se nic nezměnilo ani v době války, kdy Sýrii kontroloval vichistický režim kolaborující se zeměmi Osy. Spojenci dobyli Sýrii v roce 1941 a formálně získala nezávislost v roce 1944. V roce 1945 se pak stala členem OSN.

Území za mír

Bývalé koloniální hranice Sýrie se staly jejími státními hranicemi a tyto hranice uznalo mezinárodní společenství. V době vzniku státu Izrael tedy Sýrie existovala jako mezinárodně uznávaný nezávislý stát s jasně vymezenými hranicemi a Golanské výšiny byly její nedílnou součástí.

Okamžitě po vzniku státu Izrael napadly okolní arabské státy nově vzniklý stát. Syrská armáda vedla svůj útok právě přes Golanské výšiny. Syrský útok byl odražen a Izrael podepsal se Sýrií dohodu o příměří v roce 1949.


MAPA ČESKÉ JUSTICE od HlídacíPes.org

ZEMAN útočí na nezávislost soudů. Je justice připravená na podobné ataky?


Linie příměří byly přibližně stejné, jako mezinárodně uznávané hranice mezi oběma státy, pouze byla zřízena nárazníková demilitarizovaná zóna. Dohoda o příměří stanovila, že linie příměří není konečnou hranicí mezi státy. Tato dohoda nebyla nikdy transformována na mírovou smlouvu a obě země jsou do dnešního dne ve válečném stavu.

V roce 1967 provedl Izrael v očekávání koordinovaného arabského útoku preventivní útok mimo jiné proti syrské armádě, který skončil okupací většiny území Golanských výšin. Zastavení bojů bylo dohodnuto přibližně měsíc po jejich vypuknutí.

Izraelský preventivní útok byl v souladu s mezinárodním právem, a to na základě možnosti preventivní sebeobrany podle Charty OSN. Jak Rada bezpečnosti, tak Valné shromáždění OSN odmítly různé návrhy rezolucí, které by označily Izrael za agresora. Rada bezpečnosti nicméně trvala na tom, aby Izrael vrátil okupovaná území Sýrii, s čímž Izrael souhlasil v případě uzavření mírové smlouvy v souladu se svojí koncepcí „území za mír“.

Když chce soused válčit

Egypt, Jordánsko a později Libanon s Izraelem mírové smlouvy uzavřely, ale Sýrie takový krok odmítla. V reakci na to odmítnul Izrael vrátit okupované Golanské výšiny z důvodu národní bezpečnosti nepřátelskému syrskému státu, který odmítal všechny mírové iniciativy.

Zároveň tím však Izrael porušoval zákaz získání území silou, což je jeden ze základních pilířů poválečného mezinárodního práva. Okupace cizího území je sice mezinárodním právem připuštěna v případě nutnosti okupace pro sebeobranu, ale taková okupace nezakládá suverenitu okupanta nad okupovaným územím.

V roce 1973 zaútočila Sýrie na Izrael znovu, a to opět přes Golanské výšiny. Dohoda o zastavení bojů byla uzavřena ještě tentýž rok za situace, kdy Izrael opět ovládal většinu Golanských výšin. V dohodě bylo výslovně uvedeno, že se nejedná o mírovou smlouvu.

V roce 1981 přijal izraelský parlament zákon, kterým prohlásil Golanské výšiny za nedílnou součást Izraele, čímž z hlediska vnitrostátního práva legalizoval okupaci cizího území. Tento krok okamžitě odsoudilo celé mezinárodní společenství včetně USA, ale i Rada bezpečnosti OSN a Valné shromáždění OSN.

Právně závazná rezoluce a jednomyslně přijatá rezoluce Rady bezpečnosti prohlásila zákon za neplatný a nevyvolávající žádné mezinárodněprávní důsledky. USA navíc v důsledku přijetí zákona pozastavily dohodu o bezpečnostní spolupráci s Izraelem. I když Rada bezpečnosti odmítla označit okupaci Golanských výšin za agresi, rezoluci s obdobným obsahem, i když právně nezávaznou, přijalo Valné shromáždění OSN.

Není okupace jako okupace

Je tedy zřejmé, že mezinárodní společenství izraelskou suverenitu nad územím Golanských výšin odmítalo, a to na základě norem mezinárodního práva, které zakazují uznat suverenitu nad územím, které bylo získáno silou. Tento princip byl zopakován v rezoluci Rady bezpečnosti, která odsuzovala iráckou anexi Kuvajtu.

Na druhou stranu není možno nevidět specifickou povahu izraelské okupace Golanských výšin. Sýrie vytrvale odmítá uznat stát Izrael a uzavřít s ním mírovou smlouvu. Izrael byl přes území výšin napaden již třikrát a jeho bezpečnost vyžaduje stálou vojenskou přítomnost v této oblasti.

Pokud by se Izrael stáhnul z Golanských výšin, ocitl by se Hizballáh a další spojenci Iránu v bezprostředním sousedství izraelských měst a vesnic v severní Galileji, což by ohrozilo vekou část izraelského obyvatelstva a jeho vodní zdroje.

Mezinárodní právo však nemůže být odtrženo od reality. Pokud je poválečná okupace nutná z důvodu národní bezpečnosti a trvá více než padesát let, je myslitelné, aby mezinárodní právo uznalo, že tento stav zakládá nová práva, i když mají původ v porušení mezinárodního práva. Tato práva jsou navíc podpořena právem obyvatel Golanských výšin na sebeurčení, které si přejí v rámci státu Izrael.

Izrael vybudoval silnou nárazníkovou zónu před sílami napojenými na teroristické organizace, což by rovněž mělo přimět mezinárodní společenství k uznání suverenity Izraele nad Golanskými výšinami. Mezinárodní právo je totiž založeno na precedentech a mělo by být v souladu s realitou, kterou si vyžaduje mezinárodní bezpečnost.

Absence efektivity řešení izraelsko-syrského konfliktu ze strany OSN a zejména její Rady bezpečnosti jsou výzvou mezinárodnímu právu, které by mělo uznat, že některé doktríny platné po 2. světové válce nejsou v současném světě aplikovatelné.

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější. A zabere vám to maximálně jednu minutu...Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1 000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Čtěte též

Reklama

21 komentářů

  1. Petr Kaminsky napsal:

    Jo? A co Krym? Za 50 let uz to Rusum odpustime?

    • petrph napsal:

      Copak o to, odpustit mu to nemůžeme, ale jinak se s tím nedá dělat taky nic..Zrovna bojovat na ruský front pro osvobození Krymu se nikomu ze Západu nechce- Němci mají dobře v paměti, jak tam dopadli za své války…

      • Vladimír Sladký napsal:

        Krym byl obsazen ruskými vojsky a „referendum“ bylo provedeno přesně jako anšlus Rakouska Hitlerem. A to do detailu. O žádné obsazení z důvodu sebeobrany nedošlo. Ukrajina Rusko nenapadla a ani napadením nehrozila. Nejde o žádné nárazníkové pásmo mezi Ukrajinou a Ruskem, o žádné území, přes které bylo Rusko napadeno a i Ukrajinec Chruščov daroval ruský Krym … je prostě legendou – schvalovací proces byl dlouhý, nerozhodoval jediný člověk a jednoznačně proces preferoval ekonomická hlediska. Navíc Rusko garantovalo nedotknutelnost hranic a právo způsobu obrany státu nejen v dokumentech, které doprovázely rozpad SSSR, ale i ve smlouvách o jaderném odzbrojení Ukrajiny. Kdyby si Ukrajina ponechala jaderné zbraně, Krym by Rusové nikdy neobsadili. Tady je vidět, jak lze na dohody s Ruskem spoléhat.

      • ČERT napsal:

        No, pokud by mělo jít o konflikt čistě jen o Krym, tak bych to nesrovnával s německým tažením za druhé světové války, které máte na mysli a kde šlo přece o mnohem víc… To už bych možná spíš viděl paralelu s jinou událostí, i když ještě o dalších skoro 100 let starší, a to krymskou válkou let 1853-56, kdy Rusko utrpělo značnou ztrátu velmocenské prestiže ve střetu s koalicí Velké Británie, Francie a Turecka (a ještě Sardinska-Piemontu, základu pozdější Itálie)… Pravda, o Krym jako takový zrovna tehdy také nešlo, ale „krymská“ se té válce říká, protože Krym byl jejím hlavním bojištěm.
        Ale tady je samozřejmě problém, že dneska jak Rusko, tak Západ (a nejen USA) disponují arsenálem zbraní, které nebyly za té krymské, ale ještě ani ne za té druhé světové války (resp. USA to tehdy až na jejím konci poprvé nasadily proti Japonsku, a to ještě bylo slabé proti těm termonukleárním zbraním, které se vyvinuly až potom, jako vodíková bomba)… Myslím si, že pokud by mělo dojít k opravdovému konfliktu, tak jsou klidně na místě obavy, že by mohlo dojít k tomu, k čemu zatím bylo asi nejblíž za tzv. kubánské/karibské krize roku 1962…
        Tedy ony různé koncepty a strategie s nějakou jadernou válkou počítaly… A mohl by být „vygumován“ třeba i New York a na oplátku zase třeba Moskva atd. A my, kdybychom nebyli moc aktivní, by jsme to tady třeba i přežili celkem v pohodě. Ale…(???)

    • Krym je suveréní stát obývaný z 90% Rusy a historicky náležící k Rusku. Patřit bude tam, kam chtějí jeho obyvatelé. Není to ničí výslužka, nikdo ho nebude nikomu darovat nebo vracet.

    • Jan napsal:

      To je velký rozdíl. Na Krymu proběhly volby, a tam se rozhodli o odtržení od Ukrajiny a připojení k Rusku. Navíc většina obyvatelstva Krymu jsou etničtí rusové (návrat domů). To, že západ nevyslal své pozorovatele je jen alibi, aby se z mezinárodního hlediska připojení Krymu k Rusku tím nelegitimizovalo. Obecně je to dvojí metr, Izrael anektovat může, Rusko ne? Západ může uloupit Kosovo, ale Jižní Osetie se odtrhnout od Gruzie nemůže….

    • QEntity napsal:

      Za 50 let dost možná už Rusko nebude existovat. Toto impérium je podobně jako všechna před ním k zániku a rozpadu.

      Krom toho stále ještě je propastný rozdíl mezi získáním pro účely většího území bez odporu místní armády a získáním pro účely obrany v rámci dobře odůvodněné preventivní války…

    • Oskar (hanák z Hané) napsal:

      Rusové Krym nedobyli sporným „preventivním útokem“ z důvodu sporné preventivní ochrany, ale obyvatelé Krymu se v krymském referendum v roce 2014 vyhlášeným „krymským parlamentem, v němž se obyvatelé ukrajinské Autonomní republiky Krym a města se zvláštním statusem Sevastopol dne 16. března 2014 vyslovili pro přičlenění Krymu k Ruské federaci. Pro připojení k Rusku hlasovalo více než 96% zúčastněných voličů při volební účasti 83%“.
      Je tu tedy jasná různost a ty dvě záležitosti nelze srovnávat (tak jako nelze žádnou z nich srovnávat s Mnichovským diktátem, který podepsaly Velká Británie, Francie, Německo a Itálie).

  2. Nemec napsal:

    Mezinárodní právo existuje jen na papíře. V reálu existuje právo silnějšího. Tak jak v přírodě, které jsme součástí.

    • Vladimír Sladký napsal:

      To v tomto případě neplatilo -za silnějšího se považovali Arabové, v tomto případě Asadové. A z jejich území je Izrael napadán dosud. Kdyby Izrael použil právo silnějšího, tak by „vlítnul“ do Sýrie v době, kdy Asad ovládal pouze 5% syrského území. Nikdy by se mu nedokázal ubránit. A právo na to Izrael měl – útoky na jeho území ze strany Palestinců a Iráčanů z území Sýrie jsou stálé. Jak vidno, tady silnějšího (i když menšího) zajímá pouze mír.

  3. petrph napsal:

    Mimochodem, ono nejde ani tak o to, že „..některé doktríny platné po 2. světové válce nejsou v současném světě aplikovatelné“, ono jde o to, že jakékoliv právní normy (ani mezinárodně) nelze aplikovat izolovaně bez návaznosti na ty další.
    Nebo-li, je sice pravda, že Golandské výšiny Izraeli nepatří – jenomže, současně střelba z pohraničního území jednoho státu do druhého, je rovněž hlubokým porušení mezinárodních právních norem. Tudíž – dokud (a pokud) se nevyřeší eliminace stále opakovaných útoků Hizballáhu na izraelské území, nemá právní legitimitu vyžadovat na Izraeli, aby vrátil Golandské výšiny. Tedy, samozřejmě, že Sýrie a její arabští spojenci to v OSN stále požadují, leč to byl brzy konec s Izraelem.

    Sice by situaci vyřešilo, pokud by Golanské výšiny byly pod správou a trvalou kontrolou vojenských jednotek OSN, které by sami vůči Izraeli zajištovaly, že k útokům nebude docházet. Ale k tomu se asi OSN nemá.

    • Jirka_765 napsal:

      Hizballáh je v Libanonu.
      Situaci na Golanech by vyřešila mise OSN tak, jako v jižním Libanonu.
      Na Golanech jde spíše o vodu a území- o rozšiřování životního prostoru na východě……

  4. Bohuslav. napsal:

    Jsem zastáncem toho, že Izrael má na Golany nárok. Ale nemá nikde žádat o uznání, prostě á na ně nárok a basta. USA to ted uznávají také, ale né z důvodu, že na ně má Izrael nárok, ale proto že chtějí(USA) rozhořet další konflikt v oblasti a pak budou dodávat zbraně, na obě strany.

    • Vladimír Sladký napsal:

      Prozatím je arabský svět plný zbraní ruských a sovětských. Kde berete to přesvědčení, že USA chtějí rozhořet další konflikt aby dodávaly zbraně? Když byla realizována dohoda s Iránem, první smlouvy amíků a EU byly o dodávkách dopravních letadel. První smlouva Rusů s Iránem byla o dodávkách raket a vojenské techniky. To mluví za vše.

  5. Vladimír napsal:

    Není okupace, jako okupace. Když k nám přišli na pozvání vojáci Varšavské smlouvy, byla to okupace. Když naši žoldáci jsou v Afgánistánu, přestože s ním nejsme ve válečném stavu, není to okupace. Když Izrael obsadí silou Golandské výšiny, není to okupace. Když je Krym na základě platného referenda, provedeného dle ukrajinské ústavy, připojen k Rusku, je to okupace. Je vidět, že si každý může dělat to, co chce. Takže žijeme v anarchii a ne v demokracii.

    • zeman napsal:

      Ůstava Ukrajinské republiky nepovoluje lokální referendum,tedy jenom referendum na Krymu a Ruská ústava nepovoluje žádné,Takže jaké platné referendum na Krymu proběhlo?

    • Vladimír Sladký napsal:

      Vy se velmi mýlíte. My jsme ve válečném stavu s afghánskými muslimskými teroristy. Tak jako dle OSN se všemi teroristy, nejen muslimskými. Vadí vám to?
      Krym – platné referendum? Jak jste na to přišel? Může být platné referendum o připojení k jinému státu, když tento stát nejprve toto území vojensky obsadí?
      Ať žijí zelení mužíčci, určitě byli z Marsu, takže Krym je marťanskou kolonií, kremloide.

    • anobudelíp napsal:

      Jakpak by asi dopadlo referendum v Karelii, kdyby Karelii preventivně obsadila finská armáda?
      Jakpak by asi dopadlo referendum v Konigsbergu (Kaliningrad) kdyby to uzemí preventivně obsadil Bundeswehr?
      A jakpak by asi dopadlo referendum mezi asiatskými nárůdky na Sibiři, kdyby tam preventivně napochodovala Čínská Lidová Armáda?
      …..
      V Rusku samotném je propagace separatismu (i na internetu) trestná – se sazbou až 5 let.
      Tuhle v Petrozavdsku jeden studentík vylepil na nástěnku žertoovnou petici za návrat Karelie do Finska – že „Finové by aspon do naši školy v zimně vozili uhlí“. FSB 14letého recesistu zadržela na 3 dny a pořádně jej domlátila. Kdepak v Rusku referenda – to leda tak na rozkradení u sousedů.

  6. Tom napsal:

    Zaujalo mě tvrzení, že tato práva jsou podpořena právem obyvatel Golanských výšin na sebeurčení tj. předpokládám, že autor nehovoří o vyhnaných původních obyvatelích nebo o Drúzech, co neutekli, ovšem ponechali si syrské občanství, nýbrž o nově okupací se usazených židovských osadnících. Stejnou taktiku etnických čistek a usazování se Rusů do vyčištěného území prováděl SSSR za Stalina nebo Čína tak postupuje v Tibetu. Ale jak se říká, když dva dělají totéž není to totéž. Velice objektivně situaci popisuje potomek sionistů Ari Šavit v knize Země zaslíbená, kde trefně uvádí, že židovské osady na okupovaných územích zabraňují šanci na mír.

  7. Jirka_765 napsal:

    To samé, co popisuje autor, se dá aplikovat na každé sporné území na světě. Režim ale vykládá podobné anexe, okupace, události diametrálně odlišně.
    – Na Golanech došlo k vyhnání cca 130.000 původních obyvatel. Režim v ČR to označuje za „emigraci“ a vše je údajně naprosto v pořádku jen proto, že pachateli jsou Židé. To samé se týká i Západního břehu.
    – Kosovo: V Kosovu došlo k přečíslení původního obyvatelstva muslimy a nakonec (s pomocí NATO) k etnické čistce.
    – Abchazie, Osetie: Vyhlásily samostatnost v roce 1992. Došlo k válce a etnické čistce, ale režim je v tomto případě zásadně proti samostatnosti.
    – Kypr: Invaze státu NATO, etnická čistka.
    – Sýrie: Invaze států NATO, okupace syrského území.
    – Krym: Znovupřipojení původně ruského území (od roku 1783- v tomto roce končily USA u Mississippi). Na Krymu žije cca 75% Rusů a proruských národností a pouze 13% Tatarů.
    I zde je režim v ČR proti, ačkoliv je složení i národní identita obyvatelstva známé.
    – Katalánsko: Není umožněno refeferendum o samostatnosti.
    – Skotsko: Voliči byli pod brutálním tlakem mj. svých zaměstnavatelů/nadnárodních společností.
    – Ostrovy v Jihočínském moři. Čína obsadila neobydlené atoly stejně jako to udělali VB, FRA, USA. Například ostrov Diego Garcia je jen vojenská základna mnoho tisíc km od VB/USA. „Čínské“ ostrovy jsou mnohem blíže…..

  8. Jaroslav H napsal:

    Dle mého soudu kráčí v první řadě o to, že veškeré dohody jsou právě jenom dohodami v tom smyslu, že se jedná pouze o ujednání, které lze novým ujednáním kdykoliv změnit nebo zrušit. Zkrátka, nejedná se o neměnnou záležitost druhu fyzikálních zákonů, které platí bez ohledu na politickou situaci. Tím vznikají různá vysvětlení, ujednání, změny, jejich změny atd atd. Je iluzorní domnívat se, že bude cosi dojednáno na věky. Jak se praví v oné knize knih, která právě vznikla v těch diskutovaných místech : Všeho do času, Pán Bůh na věky.

Přidávání komentářů není povoleno
Reklama