Aleš Rozehnal: Stručné dějiny lichvy po Home Credit a nový iPhone
Profesor Jiří Přibáň obvinil jednoho z největších poskytovatelů nebankovních úvěrů na českém trhu, společnost Home Credit, z lichvy. Firma jeho slova odmítla s tím, že je hodnocena jako jedna z nejdůvěryhodnějších korporací v České republice. Dá se tedy Home Credit označit jako lichvářský, či nikoli?
Problematikou lichvy se zabývá lidstvo po celou dobu existence civilizace, která je nám známa. Lichva, úroky ze zápůjček a úvěrů a jejich výše jsou předmětem nikdy nekončících právních, politických, náboženských a morálních hodnocení.
Poplatek za čas Bohu
Pohled na problematiku úroků se v historii značně měnil. Po celou dobu existence úroku byly úroky regulovány náboženskými či právními normami. Podle křesťanské církve byl úrok poplatek za čas, který patří Bohu, a proto se s ním nemůže obchodovat.
Jiným důvodem byl názor, že půjčování peněz samo o sobě nevytváří žádné hodnoty. Islám zakazuje zapůjčování peněz na úrok dodnes. Ve 4. století ve starověkém Římě došlo k omezení úrokové míry nejprve na 8 %, následně na 4 % a nakonec byl úrok zcela zakázán. Pátý lateránský koncil označil za lichvu jakýkoli příjem úroku za půjčené peníze.
Zapůjčování na úrok bylo zapovězeno rovněž Židům. Deuteronomium (Pátá kniha Mojžíšova) stanoví: „Svému bratru nebudeš půjčovat na úrok, na žádný úrok ani za stříbro ani za pokrm ani za cokoli, co se půjčuje na úrok“, což je ovšem zmírněno následujícím ustanovením, které říká, že „cizinci můžeš půjčovat na úrok, ale svému bratru na úrok půjčovat nesmíš, aby ti Hospodin, tvůj Bůh, požehnal ve všem, k čemu přiložíš svou ruku na zemi, kterou jdeš obsadit“.
Za kolik byla středověká půjčka?
V historii neustále docházelo ke snahám omezovat výši úroku, k čemuž vedla buď panovníkova snaha ulevit či zavděčit se poddaným nebo omezit vlastní či státní výdaje na splácení dluhu.
Zákaz úrokování však vždy vedl ke kolapsu trhu. Proto bylo úrokování v průběhu patnáctého století umožněno, přičemž výše úrokové sazby se ve středověku pohybovala mezi 10-35 % ročně. Kritika úroku postupně ustoupila myšlence, že zapůjčování peněz je spjato s riziky, za která si poskytovatel může účtovat prémii.
Nejen právo, ale ani veřejnost tedy nemá v otázce lichvy jasno. Pokud podnikatel prodává svůj výrobek za trojnásobek nákladů vynaložených na jeho vývoj, výrobu a distribuci, je považován za úspěšného obchodníka. Pokud by někdo zapůjčoval peníze za trojnásobek zapůjčené částky, bude považován za nemorálního šejdíře.
Kde začíná lichva
Lichva je předmětem zájmu jak práva civilního, tak práva trestního. Lichva je trestným činem, jehož se dopustí ten, kdo zneužívaje něčí rozumové slabosti, tísně, nezkušenosti, lehkomyslnosti nebo rozrušení, přijme plnění, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru.
Český právní řád však nestanovuje žádnou hranici, která by stanovila tento hrubý nepoměr, resp. úrokovou sazbu, od které by její výše byla považována za lichvu.
Musíme se tedy spolehnout na judikaturu, která například říká to, že půjčka s úrokem přesahujícím 44 % ročně je plněním, jeho hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru, a že se tudíž jedná o lichvu.
Více méně obdobně vymezuje lichvu i civilní právo. Jako následek uzavření lichevní smlouvy stanoví zákon její neplatnost. Pokud však lichevní smlouvu uzavře jako zkrácená strana podnikatel při podnikání, není taková smlouva neplatná, přesto ale může být lichvou ve smyslu práva trestního.
Jak to dělali Římané
Neznamená to však, že by všechny obchody, které lidé mezi sebou uzavírají, musely být hrou s nulovým součtem, ve které nikdo nevyhrává, protože se jedná o směnu stejně hodnotných plnění. Závazky mohou být ekvivalentní, je-li vzájemné plnění vyvážené, tedy přibližně stejné hodnoty, anebo neekvivalentní, jestliže vzájemné plnění je nevyvážené.
Pokud je plnění jedné ze stran v hrubém nepoměru k tomu, co poskytla druhá strana, může zkrácená strana požadovat zrušení smlouvy a navrácení všeho do původního stavu. V takovém případě se jedná o neúměrné zkrácení, ale ani jeho hranice není zákonem stanovena. V některých právních řádech se tento institut nazývá zkrácením přes polovic. Dá se tedy dovodit, že právě polovina plnění bude onou hranicí neúměrnosti při zkrácení.
Tento institut je znám již z římského práva. Jeho původ však pramení z východních neřímských provincií římské říše, a to z rabínského práva. Tato doktrína se nazývá ona’ah (předražování nebo cenový podvod) a znamená, že kupní smlouva může být zrušena, pokud se cena odlišuje o více než jednu šestinu od předmětu koupě (mekah), která je dosahována na trhu. Tato doktrína byla vyvinuta tanaity, rabínskými právníky působícími v prvním a druhém století po Kristu.
iPhone jako lichvářský produkt?
Jak je vidět, je nutno odlišovat termín lichvy z hlediska práva, a to jak trestního, tak civilního, a jakožto historický, politický, náboženský fenomén. Z tohoto širšího pohledu má totiž naprostá většina obchodů, které lidé uzavírají s velkými korporacemi, povahu lichvy nebo neúměrného zkrácení.
Výrobní, distribuční, marketingové a reklamní náklady ikonického produktu dnešní doby, iPhonu, jsou toho příkladem. Zatímco iPhone X se prodává za částku okolo 1000 USD, náklady na jeho výrobu, dopravu, reklamu a prodej činí přibližně polovinu. Zisk korporací zúčastněných na prodeji tohoto výrobku tak činí okolo 100 %, přičemž největší část tohoto zisku inkasuje výrobce.
Podle některých ekonomů je také lichva příčinou cyklických krizí, které postihují kapitalistickou ekonomiku. Podle jejich teorie v současné době přináší větší zisky kapitál než produkce. I když má tato teorie své odpůrce, koncentrace bohatství do rukou stále užší skupiny osobě je faktem.
Zastánci existence úroků argumentují tím, že úroky jsou vlastně cena peněz, jejich odpůrci argumentují tím, že se jedná o ekonomickou anomálii, protože vlastník kapitálu dostává odměnu za to, že svoji věc, v tomto případě kapitál, neužívá, zatímco zákony ekonomiky odměňují pouze produktivní užívání věcí.
Výše naznačený konflikt se nepodařilo odstranit za celou dobu existence peněz. Je celkem zřejmé, že ho neodstraní ani současná šarvátka mezi profesorem Přibáněm a společností Home Credit.
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Recommended (5901)
Čtěte též
Bez Ruska se v Česku pořád natankovat nedá. Závislost na Putinovi má skončit příští rok
Rok, ve kterém Tomio Okamura zmizel ze zpráv o českém extremismu
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
5 komentářů
1) HC neni banka. Pujcuje penize i lidem, kterym by banka nepujcila. Tzn. pujcuje predevsim rizikovym klientum. Za to si uctuje opravnene vyssi urok. 2) Nikdy jsem si od nikoho nepujcoval, takze nedokazu posoudit, jestli jsou podminky HC ve smlouve (rozhodci dolozka, sdeleni mikroskopicym pismem) natolik odlisne od ostatnich pujckovych spolecnosti. 3) HC ma (pres retezec vlastniku) nakonec sidlo v Nizozemi. Takze jeji zisk odteka do zahranici a z jejiho hospodareni nezustava v CR nic. 4) Dalo by se rict, ze HC nevytvari zadne hodnoty. Ale tim, ze pujcuje penize to umoznuje ostatnim. Muze to podporit rust spotreby a tim ekonomiku CR. 5) Expanzi do Ruska a (zejmena) Ciny zatahla CR do zbytecnych politickych eskapad. Jako dusledek by slo zminit relativizaci takovych zalezitosti jako moralka nebo duraz na lidska prava a dalsich hodnot, na kterych stoji Zapadni civilizace. Zaver? Palec dolu, slo by to i bez HC.
ANO odpověděl ste si i kdyš vy se špatným závěrem to že firma a její vlastník(jim vlasněné firmi ) HC je ekonomicky aktívní v RF(možná i jinde v RUSku ale to se neřeší ) a PRC včetně 5G (huawei) je asi ten pravý důvod denunciovat firmu ješ stejně jako mnohé další je LICHVÁŘem jelikoš neni BANKou tudíš přidanou hodnotu (lichvu) by logicky z ní měla odvádět daň ale neodvádí stejně jako všichni ostatní ješ podobné služby nabízejí takže problém neni HC jako taková ale lichva ješ se v ČR netrestá naopak jej jí možné pomocí státu a jeho exkutorských úřadů soukromníků i vydírat nejen scela beztrestně veřejně nabízet a neodvádět DPH
To je zvláštní úkaz.
Člověk, který používá slovo „denunciovat“ – nemá ve výbavě „ž“ – a neví, co to je DPH – „i“ a „y“ sází náhodně … asi opravdu budete z Milovic – a Kocáb Vás zapomněl odsunout.
Hezká manipulace. Titulek jasně podsouvá, že se lichva týká ( tudíž se jí dopouští) i společnost Home Credit. A hned o kousek dále autor klade řečnickou otázku : “ Dá se tedy Home Credit ( tudíž celá firma, nikoliv některý z jeho produktů!!!) označit jako lichvářský?“ Tudíž popírá sám sebe. O tom, že terčem je pan Kellner, který před krátkým časem udělal svůj světonázorový coming out, není pochyb.
Samozřejmě, že jde o lichvu. Čistě teoreticky až tak nezáleží na výši úroku, jde o transmutaci času na peníze, finanční alchymii. Celé bankovnictví funguje na tomto principu. Filosofové a zejména etikové si škubou vousy, normální člověk by to prostě nedělal. Pomáhat si máme nezištně a nežádat nazpět, co jsme půjčili. To je taková filosoficko-etická limita pro půjčování. Půjčím, a nechci nic nazpět, ani nečekám, že bych něco nazpět dostal, natož ještě nějaký úrok. V Utopii se půjčuje a nevrací se ani jistina, respektive, nevymáhá se, půjčka je pouze naturální obligace, kterou dlužník může, ale nemusí splatit, protože jej k tomu nikdo nenutí. Spotřebitelské úvěry jsou na druhém konci, téhle škály. Žádá se po vás vrácení jistiny, úroku, a obojí se navíc i vymáhá. Je to takový zvláštní kontrast s ideálu a skutečnosti.
Prakticky jde o „pouštění žilou“, kterou se získávají investiční prostředky pro investice, kterými se vybrané úroky zase vrátí do systému, redistribuci investičních prostředků těm, kteří mají nějaké investiční záměry. V podstatě jde o daň z tržního prostředí, kterou vybírají bankovní společnosti, aby měly k dispozici investiční prostředky.
Ten morální konflikt proto může být relativní, v zásadě jde o to, k čemu se ty prostředky použijí.