KOMENTÁŘ. Vedení České televize zřídilo speciální komisi, která měla za úkol prověřit nařčení dramaturga a šéfredaktora reportážní publicistiky České televize Marka Wollnera z bossingu a sexuálního obtěžování. Po několika týdnech šetření bylo na zasedání Rady ČT ústy ředitele korporátních vztahů, komunikace a obchodu Víta Koláře uvedeno, že komise České televize došla k závěru, že Marek Wollner nespáchal trestný čin. Toto prohlášení představitele veřejnoprávní instituce je naprosto bizarní a dokládá, že je v této instituci cosi v nepořádku.

Odpověď na otázku, zda byl či nebyl spáchán trestný čin, může přinést pouze rozhodnutí soudu, a nikoli komise zřízená zaměstnavatelem. Navíc to, že by Marek Wollner spáchal trestný čin, podle dostupných informací ani nikdo netvrdil.

I když by nebyl spáchán trestný čin, pokud jsou pravdivé výpovědi více než desítky poškozených, docházelo v České televizi k mimořádně závažnému porušování práva.

Oběti sexuální obtěžování jsou Českou televizi de facto označeny za potížisty, kteří se pouze snaží přilákat pozornost. Mnozí zaměstnanci instituce situaci zlehčují a ty, kteří na tristní situaci upozorňují, se snaží dehonestovat.

Závažný problém na pracovišti

Sexuální obtěžování je jedna z forem genderové diskriminace. Je to totiž jednání, které je uplatňováno vůči jednotlivcům z důvodu jejich příslušnosti k určité skupině, definované na základě genderových charakteristik či sexuální orientace.

Sexuální obtěžování je chování, které si poškození nepřejí, které je uráží a ponižuje, které překračuje vymezené hranice a při kterém musí poškození počítat s negativními následky, pokud nevyhoví přání útočníka. Ve většině případů jsou poškozenými podřízené osoby. Sexuální obtěžování je tak velmi často spojeno s bossingem.

Sexuální obtěžování na pracovišti je závažný problém, a proto by mělo mít vedení každé korporace vědomost o tom, zda se na pracovišti vyskytuje. Stejně tak by mělo vedení přijímat účinná preventivní opatření, aby k sexuálnímu obtěžování nedocházelo, a pokud k němu dojde, aby bylo rychle a účinně postiženo, a to bez ohrožení obětí.

Korporace, které tolerují sexuální obtěžování, se vykazují nižší výkonnosti svých zaměstnanců a jejich častou fluktuací. Oběť se sice z obavy ze ztráty zaměstnání nějakou dobu snaží sexuální obtěžování snášet, ale později ukončí pracovní poměr.

Česká televize a Marek Wollner v pátek ukončili dohodou Wollnerův pracovní poměr, čímž je zřejmě ze strany České televize celá záležitost uzavřena. Přitom to, že vznesená podezření nejsou postavená zcela na vodě, naznačuje, že sexuální obtěžování i bossing potvrdily některé osoby vypovídající před zmiňovanou komisí, a v této souvislosti předaly svá svědectví i svému advokátovi.

Stejně tak je lichý argument, že se jedná o informace typu „jedna paní povídala“, které navíc pocházejí z anonymního zdroje. Svědectví jsou přímá a v některých případech se k nim i jejich původci hlásí. Některé údajné oběti si přejí zachovat anonymitu, což je v obdobných případech zcela běžné. Chování České televize jim k tomu navíc dává dostatečné důvody.

Sexuální obtěžování a bossing jsou zakázány mnoha právními předpisy, a to zejména zákoníkem práce a antidiskriminačním zákonem. Pokud by zaměstnavatel, respektive jeho zaměstnanec tyto zákazy porušil, dopustil by se zaměstnavatel přestupku podle zákona o inspekci práce.

Pokud jsou pravdivá svědectví, že docházelo k sahání na krk, stehna či na zadek, k výzvám k „šukání“ a otázkám typu: „Jak ty to máš ráda?“, nebude připadat takové jednání „za hranou“ pouze někomu, ale všem civilizovaným lidem.

Jsou to potížisti

I když Marek Wollner v České televizi končí, není možné konstatovat, že by v této instituci existovala opatření, která by sexuálnímu obtěžování a bossingu předcházela, a hlavně, že by takové jednání bylo postihováno a že by byly chráněny oběti tohoto jednání.

Naopak se zdá, jako by někteří zaměstnanci České televize tyto jevy kryli a oběti byly vystaveny nepřátelství.

Při oznámení o ukončení pracovního poměru Marka Wollnera Česká televize zopakovala absolutní blábol o tom, že se nestal trestný čin, a dále sdělila, že „při přípravě náročného pořadu mohou vznikat vypjaté situace, které někomu mohou připadat za hranou“.

Pokud jsou pravdivá svědectví, že docházelo k sahání na krk, stehna či na zadek, k výzvám k „šukání“ a otázkám typu: „Jak ty to máš ráda?“, nebude připadat takové jednání „za hranou“ pouze někomu, ale všem civilizovaným lidem.

Oběti sexuálního obtěžování jsou Českou televizi de facto označeny za potížisty, kteří se pouze snaží přilákat pozornost. Mnozí současní zaměstnanci instituce situaci veřejně zlehčují a ty, kteří na tristní situaci upozorňují, se snaží dehonestovat.

Celou situací by se tak měly zabývat příslušné orgány inspekce práce a úřady práce. Česká televize má svým vysíláním kromě jiného přispívat ke zvyšování právního vědomí obyvatel České republiky. Tento úkol ale těžko může plnit, pokud by sama tato instituce nedodržovala zákony a jejich porušování dokonce kryla.

Autor je právník, expert na mediální právo.