Aleš Rozehnal: Akcionáři Jukosu proti Rusku. Zabavit by mohli zkusit i ruský majetek v Česku
KOMENTÁŘ. Arbitráž bývalých akcionářů Jukosu proti Rusku se stane zcela jistě mezníkem dějin mezinárodních sporů o ochranu investice. Ukáže totiž, zda je možné se ochrany domoct i proti silným státům, či jen proti státům slabým, které v této oblasti plní roli otloukánka, respektive „investiční dojné krávy“.
Rusko musí podle nedávných zpráv akcionářům někdejší ruské ropné společnosti Jukos zaplatit odškodné více než 50 miliard dolarů (1,1 bilionu korun). Takovou informaci v minulých dnech přinesla média s tím, že o věci rozhodl odvolací soud v Haagu. Zpráva to ale není zcela přesná.
Úplně přesně řečeno – o povinnosti zaplatit nejvyšší náhradu škody v dějinách akcionářům Jukosu, která dosahuje výše jedné šestiny ruského státního rozpočtu, rozhodl Stálý rozhodčí soud v Haagu již v roce 2014.
Akcionáři opírali svůj nárok o Smlouvu o energetické chartě, což je mezinárodní smlouva o ochraně investic. Arbitráž proti Ruské federaci vede společnost GML, která soustřeďuje akcionáře dříve ovládající 60 % Jukosu.
Největším akcionářem GML je Leonid Něvzlin, rusko-izraelský podnikatel, kterému přenechal své akcie Michail Chodorkovskij ve snaze zmírnit tlak ruského státu na Jukos.
Nabízí se samozřejmě otázka, zda není Něvzlin pouze nastrčenou osobou za Chodorkovského. Mezi význačné společníky GML patří i penzijní fond asi třiceti tisíc bývalých zaměstnanců Jukosu.
Kde je zakopán pes
Převzetí Jukosu bylo klíčovou událostí v kariéře Vladimíra Putina: konsolidovalo jeho moc a stalo se počátkem jeho autoritářského režimu. V roce 2003 začal totiž nejbohatší Rus Chodorkovskij financovat opozici a uvažoval o kandidatuře na prezidenta.
V reakci na to uvalil Putinův režim na Jukos daň ve výši 27 miliard dolarů. Následně Rusko firmu převzalo a prodalo její majetek pod cenou; státem kontrolovaným korporacím. Chodorkovskij byl odsouzen k desetiletému vězení.
Stálý rozhodčí soud v Haagu celkem jednoznačně rozhodl o tom, že se v případě Jukosu jednalo o vyvlastnění soukromé korporace ruským státem. Problematické otázky celé arbitráže tedy nejsou skutkové, ale právní. Rusko sice podepsalo Smlouvu o energetické chartě již v roce 1994, nikdy ji ale neratifikovalo.
Pro tyto případy smlouva stanoví, že signatáři souhlasí s tím, že bude aplikována dočasně do doby ratifikace v rozsahu, v jakém není taková dočasná aplikace v rozporu s ústavním pořádkem příslušného signatáře.
A zde je zakopán pes. Ruské zákony neumožňují arbitráž mezi státem a soukromými entitami. Rusko tedy argumentuje tím, že část Smlouvy o energetické chartě týkající se arbitráže není vůči Rusku použitelná a není tedy dána pravomoc Stálého rozhodčího soudu.
Těžká cesta k penězům
Stálý rozhodčí soud v Haagu ale konstatoval, že pravomoc rozhodnout spor má, protože pokud smlouva uvádí termín „taková dočasná aplikace“, míní se tím aplikaci smlouvy jako celku, včetně ustanovení o rozhodování sporů.
Ruská strana podala návrh na zrušení rozhodčího nálezu a byla úspěšná. Holandský okresní soud konstatoval, že přístup k dočasné aplikaci smlouvy podle hesla „všechno nebo nic“ nedává smysl, protože pak by ta část ustanovení, která hovoří o rozsahu, v jakém není taková dočasná aplikace v rozporu s ústavním pořádkem příslušného signatáře, postrádala jakýkoli smysl.
Proti tomuto rozhodnutí se GML odvolala a odvolací soud před pár dny rozhodl v její prospěch. Celou situaci může ještě zvrátit holandský nejvyšší soud, ale opravný prostředek, který má ruská strana k dispozici, je založen na principu kasace, což znamená, že rozhodnutí bude přezkoumáno již pouze po právní stránce, nikoli po stránce věcné.
Společnost GML má nyní v rukou pravomocný a vykonatelný rozhodčí nález a může se domáhat svých peněz. Cesta k nim však nebude jednoduchá.
Zkusí to GML i v Česku?
Již po vydání rozhodčího nálezu se GML pokoušela exekvovat peníze na účtu ruského velvyslanectví v Belgii, jakož i budovy ve vlastnictví ruského státu v této zemi. Byla však neúspěšná z důvodu diplomatické imunity.
Belgický soud však zablokoval účty a nemovitosti 47 belgických a ruských společností a nevládních organizací v celkové hodnotě 1,65 miliard EUR.
Neúspěšná (opět z důvodu diplomatické imunity) byla společnost GML i ve Francii; podařilo se jí ale zablokovat 12 nediplomatických objektů.
Ve Francii se navíc pokoušela exekvovat pohledávku, kterou měla za Francouzskou republikou ruská kosmická agentura Roskosmos. Ani v této exekuci nebyla úspěšná, protože soud konstatoval, že společnost Roskosmos nenese odpovědnost za ruské dluhy.
Rusko navíc pohrozilo zabavením majetku státu, který umožní GML vykonat rozhodnutí arbitrážního soudu. Je tedy otázkou, jak se k nároku GML jednotlivé země, respektive jejich soudy postaví. Není vyloučené, že se bude GML pokoušet vymoci dluh Ruska i z výtěžku ruského majetku v České republice.
Kauza se táhne roky
Pro úplnost je třeba dodat, že o náhradě škody rozhodly v minulosti i jiné orgány, jako například Evropský soud pro lidská práva, který v roce 2014 přisoudil bývalým akcionářům Jukosu částku 1,87 miliard EUR.
Poté přijal ruský Ústavní soud rozhodnutí, že rozsudky Evropského soudu pro lidská práva nemají přednost před ústavou a že Rusko má právo odstoupit od svých závazků, pokud je to jediná cesta, jak předejít porušení ústavy.
V roce 2017 ruský Ústavní soud zrušil rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva a z vysouzené sumy dosud nebylo zaplaceno nic.
V roce 2006 získala lucemburská společnost Jukos Capital, která reprezentovala bývalý management společnosti a 55 tisíc drobných akcionářů, náhradu škody ve výši 245 milionů USD od společnosti Rosněft, která získala majetek Jukosu v rozsahu přibližně dvou miliard dolarů.
Částku akcionářům přisoudil rozhodčí tribunál Mezinárodní obchodní komory. I tento nález byl však zrušen Nejvyšším rozhodčím soudem Ruské federace.
Holandský nejvyšší soud však rozhodl, že nález je platný a vykonatelný a uložil společnosti Rosněft zaplatit částku 389 milionů USD. Firma Rosněft tuto částku zaplatila, ale odmítla zaplatit úroky z prodlení, v důsledku čehož jí britské soudy zmrazily účty u britských bank. V roce 2015 byl celý spor ukončen mimosoudní dohodou.
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.
Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 KčPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz
Recommended (5901)
Čtěte též
Romská ghetta, otroci, místní mafie a rasismus jako legitimní názor
Ústecká koncernová tsunami: ANO zválcovalo partnery, v radě kraje bude mít většinu
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
4 komentáře
Neplacení daní je v kapitalismu jedním z nejtěžších a nejtvrději trestaných zločinů. Vzhledem k tomu, že ta daň sama o sobě nebyla arbitráží zpochybněna, tak je asi „neprůstřelná“.
A vymáhání něčeho na jaderné velmoci, která by byla s to udělat z Haagu „Haagskou mořskou hlubini“, aniž by vyčerpala významnou část své zásoby jaderných náloží, může být docela adrenalinová záležitost.
Jinými slovy je RF takovým nezničitelným švábem světa pro některé hodného nekonečného obdivu.
Za Jelcina se oligarchové šíleně zdiskreditovali a ve stejném duchu je i situace na Ukrajině, kterou si jejich ukrajinští kolegové v podstatě rozparcelovali, k bídě obyvatel. Takže Putin má při zásazích proti této skupině podporu široké veřejnosti. Můžeme pochybovat o správnosti těchto zásahů z hlediska práva, ale vcelku je nelze hodnotit jinak než pozitivně z hlediska morálky.
Zkuste něco vymáhat z USA !